38 C 27/2022

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Peroutkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka z titulu neuhrazené ceny za tzv. služby třetích stran, o nichž podle ní nepřísluší rozhodovat anonymizována dvě slova úřadu, nýbrž civilnímu soudu. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela ve dnech datum a datum smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací podle § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“), na základě které se zavázala poskytovat žalovanému službu elektronických komunikací a zprostředkovávat za splnění smluvních podmínek přístup ke službám třetích stran a žalovaný se naproti tomu zavázal hradit za poskytované služby sjednané ceny. Žalobkyně dále uzavřela s žalovaným ve dnech datum a datum kupní smlouvu na zařízení anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova a anonymizována dvě slova lite příjmení, na základě níž se žalovaný zavázal uhradit část kupní ceny v 24 splátkách po částka a částka. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému poskytnuté služby a cenu za objednané zboží prostřednictvím 7 vyúčtování znějících na částky částka, částka, částka, částka, částka, částka a částka. V tomto soudním řízení však uplatnila nárok na zaplacení pouze některých z vyúčtovaných položek, jejichž součet byl vyšší než částka částka uplatněná žalobou, což bylo dáno interním zaokrouhlováním v evidenčním systému žalobkyně (žalobkyně proto požadovala nižší částku, což bylo ve prospěch žalovaného). Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou, ale ničeho neuhradil.

2. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení.

3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění.

4. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož žalobkyně na straně poskytovatele uzavřela s žalovaným na straně zákazníka ve dnech datum a datum smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací, na jejichž základě se mu zavázala poskytovat služby elektronických komunikací a zprostředkovávat služby třetích stran, za což se žalovaný zavázal hradit sjednanou cenu. V tentýž dny žalobkyně uzavřela s žalovaným též kupní smlouvy na zařízení anonymizována čtyři slova a anonymizována dvě slova lite příjmení za cenu částka a částka, přičemž žalovaný při převzetí zařízení uhradil částku částka a částka s tím, že zbývající částky se zavázal uhradit v 24 splátkách po částka a částka. Poskytnuté služby a splátky kupní ceny za období od datum až datum, od datum až datum, od datum až datum, od datum až datum, od datum až datum, od datum až datum, od datum až datum vyfakturovala žalobkyně žalovanému prostřednictvím 7 vyúčtování číslo číslo číslo číslo číslo číslo číslo přičemž v nichž fakturované částky za tzv. služby třetích stran a splátky zařízení činily částka, částka, částka, částka, částka, částka a částka, tj. dohromady částka. K úhradě těchto částek žalobkyně žalovaného vyzvala i prostřednictvím předžalobní výzvy k plnění.

5. V prvé řadě se soud zabýval tím, zda je v nyní projednávané věci dán cizí prvek, neboť tato otázka má vliv na mezinárodní příslušnost (pravomoc) soudu a rozhodné právo. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není. Přestože má totiž žalovaný státní občanství anonymizováno republiky, má zároveň státní občanství České republiky. V dané věci tedy není cizí prvek vůbec dán a věc má být posuzována podle českého práva (viz stanovisko kolegia Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. Cpjf 27).

6. Dále soud posuzoval, zda má pravomoc rozhodnout tento spor v části týkající se zaplacení ceny za tzv. služby třetích stran, přičemž vyšel z usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 25. 9. 2018, č. j. Konf 19/2018-13, z něhož plyne, že mezi služby elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikací nespadají služby, jejichž užívání, resp. přístup k jejich obsahu, poskytovatel sice zprostředkuje svou sítí a prostřednictvím služeb elektronických komunikací, nicméně obsah samotné služby závisí na poskytovateli takové služby. příjmení ohledně takových služeb, které neposkytuje telekomunikační operátor, ale jeho smluvní partneři, a které jsou označovány také jako služby třetích stran, nejsou spory o plnění povinností uložených na základě zákona o elektronických komunikacích a rozhoduje o nich soud, nikoli anonymizováno telekomunikační úřad. Zdejší soud tudíž má v souladu s § 7 odst. 1 o. s. ř. pravomoc rozhodnout spor v části týkající se neuhrazených služeb třetích stran, přičemž je podle téhož ustanovení oprávněn rozhodnout i spor v jeho druhé části týkající se neuhrazených splátek kupní ceny za zařízení.

7. Soud věc posoudil zejména podle § 2 písm. n) a o), § 63 a § 64 zákona o elektronických komunikacích a podle § číslo odst. 2, § 1970 a § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

8. Následně soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Smlouvy, které účastníci uzavřeli, byly smlouvami o poskytování služeb veřejných elektronických komunikacích ve smyslu § 63 zákona o elektronických komunikacích a zároveň v části, v níž se dohodli na zprostředkování tzv. služeb třetích stran, smlouvami nepojmenovanými ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z. Vedle toho účastníci uzavřeli též kupní smlouvy podle § 2079 a násl. o. z., přičemž se v souladu s § 1931 o. z. dohodli na zaplacení části kupní ceny ve splátkách. Soud pak vzal za zjištěné, že žalobkyně žalovanému na základě těchto smluv vyúčtovala celkovou dlužnou částku ve výši částka, kterou žalovaný podle nezpochybněného tvrzení žalobkyně dosud neuhradil (v souladu s § 64 odst. 8 zákona o elektronických komunikacích žalovanému dokonce 2 měsíce od dodání předmětných vyúčtování zaniklo (prekludovalo) právo na reklamaci vyúčtované ceny), žalovaný je tedy v prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné jiné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně jakkoliv zpochybnil, soud žalobě zcela vyhověl tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. Třídenní lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

9. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobkyně se sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou částka za 3 úkony právní služby po částka (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) podle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) a paušální náhradou hotových výdajů ve výši částka za 3 úkony právní služby po částka podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši částka odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily částka. K takto vypočtené částce nákladů řízení soud dodává, že žalobkyně žalobu podala na ustáleném vzoru, který používá ve skutkově a právně obdobných případech, a proto soud aplikoval § 14b advokátního tarifu (např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 41 C 71/2021 či 37 C 234/2021). V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil ve II. výroku tohoto rozsudku lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce, který žalobkyni v řízení zastupoval. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.) Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.