38 C 64/2023

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Peroutkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] společně s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, v němž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou k Okresnímu soudu Praha-západ doručenou dne [datum] domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Uvedl, že s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o nájmu. Žalobce jako pronajímatel přenechal žalovanému do užívání dům na adrese [adresa] Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od [datum] do [datum]. Za užívání předmětu nájmu se žalovaný zavázal hradit žalobci měsíční nájemné ve výši [částka], splatné k 15. dni příslušného platebního období. Žalovaný dále uhradil kauci ve výši [částka] podle čl. IV odst. 3. nájemní smlouvy. Dne [datum] došlo k ukončení nájemní smlouvy. Žalovaný za dobu trvání nájmu neuhradil nájemné za měsíc květen 2014 ve výši [částka], nájemné za měsíc červen 2014 ve výši [částka] a vyúčtování za služby ve výši [částka]. Uhrazená kauce byla v souladu s dohodou započtena přednostně na vyúčtování, poté na nájemné za květen 2014. Po započtení činí pohledávka v souhrnu [částka]. Dne [datum] žalovaný v dohodě o přistoupení k dluhu a jeho splacení písemně uznal svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit do [datum]. Dále se žalovaný v dohodě zavázal zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,05 % za každý započatý den prodlení, avšak žalobce ji požaduje pouze v moderované výši [částka]. Žalobce požaduje úhradu dlužné částky na nájemném ve výši [částka], dále požaduje v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) úhradu zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

2. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit, neboť žalovaný na příslušnou výzvu soudu nereagoval.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil tato skutková zjištění:

4. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce a žalovaný uzavřeli nájemní smlouvu, jejímž předmětem bylo užívání pozemku parc. [číslo]; k. ú. [část obce]; domu [adresa]; ulice [ulice]; zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Praha 8 – [část obce]. Nemovitost byla pronajata za účelem bydlení (čl. II. odst. 1). V čl. III. odst. 1 byl nájem sjednán na dobu určitou od [datum] do [datum] s možností automatického prodloužení. Nájemné bylo sjednáno ve výši [částka] měsíčně (čl. IV. odst. 1). Podle čl. IV. odst. 3 měl nájemce uhradit pronajímateli jistotu ve výši [částka], kterou měl pronajímatel právo použít k úhradě dluhů nájemce vzniklých během platnosti smlouvy. V čl. V. odst. 1 bylo sjednáno, že pokud bude nájemce v prodlení s placením nájemného, zavazuje se pronajímateli zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně z dlužné částky.

5. Z předávacího protokolu ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] byla nemovitost předána žalovanému k užívání.

6. Z dohody o přistoupení k dluhu a jeho splacení [datum] soud zjistil, že žalovaný vlastním projevem vůle s jeho úředně ověřenými podpisy prohlásil, že žalobci dluží částku [částka] skládající se z dlužného nájemného za měsíc květen 2014 ([částka]), za měsíc červen 2014 ([částka]) a smluvní pokuty ve výši 0,05 % denně (ke dni [datum] v částce [částka]). Dluh se žalovaný zavázal uhradit do [datum]. Žalovaný se též zavázal uhradit nedoplatky za služby (plyn, elektřina, voda, O2 internet, odpad), aniž by však byla v této listině jakkoli specifikována dlužná částka.

7. Z upozornění na termín splatnosti dlužného nájemného a dluhu na službách ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu. V této listině byl mj. vyčíslen dluh na službách za svoz odpadu ve výši [částka] a za vodné a stočné ve výši [částka], přičemž tyto částky jsou v této listině toliko vyjmenovány, aniž by byly čímkoli podloženy.

8. Z oznámení o převzetí právního zastoupení, výzva k zaplacení dlužné částky ze dne [datum] a podacího archu soud zjistil, že před podáním žaloby byl žalobce vyzýván k úhradě dluhu se skutkovým popisem a právním posouzením a tato výzva byla žalovanému odeslána na adresu jeho trvalého pobytu.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena nájemním smlouva, kdy byl sjednán nájem na dobu určitou od [datum] do [datum]. Žalovaný pak podle nezpochybněných tvrzení žalobce neměl uhradit nájem za měsíc květen 2014 ve výši [částka] a nájem za měsíc červen 2014 ve výši [částka], na což sám žalobce započetl jistinu ve výši [částka], kterou měl žalovaný jako nájemce podle čl. IV. odst. 3 žalobci jako pronajímateli složit. Ačkoli se jedná o pouhé tvrzení žalobce, svědčí ve prospěch žalovaného a soud tak neměl důvod tomuto nevěřit. Soud však nemá za prokázané, že by žalobce prokázal důvodnost žaloby co do částky [částka] představující vyúčtování za služby, protože výše této částky není ničím podložena. Soud pak byl připraven žalobce k doložení této skutečnosti vyzvat a poučit na jednání podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ale k němu se žalobce nedostavil, protože se z něho omluvil a navrhoval, aby soud rozhodl bez jeho přítomnosti. Soud mu tedy nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř., z čehož plyne, že tuto relevantní skutečnost žalobce neprokázal, pročež výše částky [částka] není ničím a nijak podložena. K tomu soud uvádí, že upozornění na termín splatnosti dlužného nájemného a dluhu na službách ze dne [datum] výši této pohledávky neprokazuje, protože v této listině byl dluh pouze vyčíslen, aniž by byl čímkoli podložen. V této části je tedy nárok žalobce částečně nedůvodný, protože žalobce neprokázal všechny relevantní skutečnosti.

10. Podle § 2246 odst. 1 o. z. ve znění do [datum] (nájemní smlouva byla uzavřena dne [datum]) strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.

11. Podle § 2247 odst. 4 o. z. ve znění do [datum] strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby.

12. Podle § 2251 odst. 1 o. z. ve znění do [datum] nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § [číslo] obdobně.

13. Podle § 2251 odst. 2 o. z. ve znění do [datum] pronajímatel nesmí požadovat po nájemci jiná plnění než uvedená v odstavci 1, ať již ve formě vkladu nebo jinak, ani platbu nájemného později datovaným šekem nebo jiným obdobným způsobem.

14. Podle § 2254 odst. 2 o. z. ve znění do [datum] při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.

15. Podle § 2235 odst. 1 o. z. ve znění do [datum] zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.

16. Podle § 2239 o. z. ve znění do [datum] nepřihlíží se k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu, ani k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená.

17. Soud však dále dospěl k závěru, že nárok žalobce je nedůvodný též, pokud jde o smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně pro prodlení s úhradou nájemného uplatňovanou ve výši [částka], jelikož se jedná v nájemném poměru o nepřípustné ujednání. Podle odborné literatury (viz [obec], J., Výtisk, M, [příjmení], V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. [číslo]) soud k § 2239 o. z. ve znění do [datum] přihlíží z úřední povinnosti. Je v něm pak zakotvena ochrana nájemce; pronajímatelem nemůže být požadováno po právu uhrazení smluvní pokuty, byť i smluvně sjednané, v případě porušení povinnosti nájemce (platit řádně a včas nájemné, služby, uhradit jistotu atd.). Povinnosti nájemce nemohou být utvrzeny ujednáním smluvní pokuty (§ 2048 o. z.). Nájemce tak například nemůže být povinen platit v případě prodlení s placením nájemného smluvní pokutu vedle zákonných úroků z prodlení (viz [příjmení], [jméno] a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]). 1. vydání. [nakladatelství], 2014, s. [anonymizováno], marg. [číslo]). Taktéž v ŠVESTKA, [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] aj. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ [číslo]) (Systém ASPI). [anonymizována dvě slova]. Dostupné v [anonymizováno] ASPI).

18. Explicitně se k tomu vyjadřuje judikatura Nevyššího soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), podle níž při prodlení s placením nájemného je nájemce bytu povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.; smluvní úrok z prodlení nelze sjednat nad tuto výši. V bodech 21 a 22 tohoto rozsudku Nejvyšší soud rozvádí, že„ (n) ezaplatí-li nájemce řádně a včas nájemné (§ 2251 odst. 1 o. z.), je v prodlení (§ 1968 o. z.) a pronajímatel po něm může požadovat úroky z prodlení (§ 1970 věta první o. z.). S účinností od 1. 1. 2014 totiž o. z. odstranil povinnost platit při prodlení s placením nájemného poplatek z prodlení (nařízení vlády č. 142/1994 Sb.). Ustanovení § 1970 o. z. upravuje jak úrok z prodlení v zákonné výši, tak smluvní. Podle tohoto ustanovení úrok z prodlení ve výši podle prováděcího předpisu (zákonný) nastupuje bez jakéhokoliv ujednání stran, strany si však mohou výši úroku z prodlení také sjednat (§ 1970 věta druhá o. z.). Je-li účelem nájemní smlouvy zajištění bytových potřeb nájemce (a členů jeho domácnosti), jsou však strany takové smlouvy při sjednávání výše úroků z prodlení pro případ prodlení s placením nájemného omezeny relativně kogentní úpravou nájmu bytu vyplývající z § 2235 odst. 1 o. z., případně úpravou v § 2239 o. z. Nájemce bytu je totiž v rámci úpravy nájmu bytu a domu v občanském zákoníku chráněn, jedním z projevů této zvláštní ochrany je relativní kogentnost právní úpravy (§ 2235 odst. 1 o. z.) a ochrana vůči smluvní pokutě a nepřiměřeným smluvním ujednáním (§ 2239 o. z.). Optikou této ochrany je pak třeba poměřovat všechna ujednání stran týkající se nájmu. (…) I při prodlení s placením nájemného za nájem bytu se uplatní obecná úprava důsledků prodlení obsažená v o. z. pro závazkové vztahy, nicméně s přihlédnutím k relativně kogentní úpravě nájmu bytu. Obecně platí, že úrok z prodlení má působit na dlužníka, aby dluh uhradil včas, a zároveň má věřiteli nahradit újmu, která mu vznikla opožděným plněním, aniž by ji musel vyčíslovat a prokazovat. Jde-li o motivační funkci úroků z prodlení, nepochybně platí, že v případě nájmu bytu je nájemce k včasnému placení nájemného rovněž významně motivován i možnou ztrátou bydlení, neboť včasné a řádné neplacení nájemného je jedním z taxativně vymezených důvodů, pro které může pronajímatel nájem vypovědět (§ [číslo] odst. 1 písm. a), § 2291 o. z.). Podle § 2239 o. z. nelze utvrdit žádnou povinnost nájemce sjednáním smluvní pokuty. Smluvní pokutu si tedy nelze sjednat ani pro případ prodlení s placením nájemného. A protože smluvní úroky z prodlení a smluvní pokuta jsou instituty velmi blízké, funkčně téměř totožné (srovnej [příjmení], M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. [číslo]), nelze si sjednat pro případ prodlení s placením nájemného nejen smluvní pokutu, ale ani smluvní úrok z prodlení, neboť by tím byl obcházen výslovný zákaz upravený v § 2239 o. z. Navíc nelze ani přehlédnout, že o. z. upravuje u smluvních úroků z prodlení moderaci jen při jejich příliš nízké sazbě (§ 1972 a 1964 o. z.). Bude-li nájemce v prodlení s placením nájemného, má pronajímatel samozřejmě kromě práva na úroky z prodlení i právo dát mu výpověď z nájmu bytu, a jestliže by mu neplacením nájemného vznikla škoda převyšující zákonné úroky z prodlení, může se domáhat její náhrady podle § 1971 o. z.“ 19. Pokud tak byl předmět nájmu nájemcem užíván k bydlení, k čemuž ho žalobce žalovanému podle čl. II. odst. 1 nájemní smlouvy pronajal (jedná se o nájem bytu a domu ve smyslu § 2235 až 2301 o. z.), nelze s ohledem na výše uvedené závěry z podstaty věci v nájemním poměru sjednat smluvní pokutu, k čemuž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda tuto skutečnost namítá žalovaný. Uvedené platí tím spíše, pokud smluvní pokuta duplicitně postihovala prodlení nájemce s úhradou nájemného, kdy žalobce požaduje též zákonný úrok z prodlení. V jejich vzájemném součtu by totiž požadavek žalobce mohl být shledán nepřiměřeným, jelikož k zákonnému úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně by přirostl smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně, tj. 18 % ročně (k tomu srovnej výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Na tom nic nemění to, že smluvní úrok z prodlení byl sjednán též v dohodě o přistoupení k dluhu a jeho splacení [datum], protože ta zjevně pouze utvrzovala vzájemná práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy o nájmu (nebyla tedy originárním právním titulem), v rámci níž bylo nepřípustné ujednání o smluvní pokutě původně sjednáno.

20. Soud tudíž ve výroku I. tohoto rozsudku rozhodl o tom, že nárok žalobce je důvodný co do částky [částka], kdy podle nezpochybněných tvrzení žalobce žalovaný dluží žalobci nájemné za měsíc květen 2014 a červen 2014, na což byla započtena žalovaným složená jistota ve výši [částka], tj. žalovaný je povinen žalobci uhradit částku [částka] společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od [datum] do zaplacení, pročež splatnost byla v dohodě o přistoupení k dluhu a jeho splacení [datum] sjednána do data [datum]. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

21. Ve zbývajícím rozsahu však soud žalobu žalobce zamítl v rozsahu a) nároku za služby ve výši [částka], neboť důvodnost tohoto nároku žalobce neprokázal, resp. neprokázal jeho výši, načež se k soudnímu jednání nedostavil a soud mu tak nemohl dát poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., a b) smluvní pokutu 0,05 % denně uplatňovanou ve výši [částka] za prodlení s placením nájemného, jelikož toto ujednání nelze s odkazem na § 2239 o. z. v nájemní smlouvě sjednat a k takovému ujednání nelze přihlížet.

22. O náhradě nákladů řízení soud ve III. výroku rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobce měl ve výroku I. ve věci úspěch z 64 % ([částka] a [částka]) a žalovaný měl ve výroku II. ve věci úspěch z 36 % ([částka] a [částka]), kdy při určení úspěchu a neúspěchu je třeba zohledňovat i příslušenství pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Náklady žalobce se sestávali jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé) podle § 6 odst. 1 a § 7 a § 11 odst. 1 až 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) a paušální náhradou hotových výdajů ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši [částka] odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátce této daně. Součet těchto částek činí [částka], ale jelikož žalobce měl úspěch ve věci pouze částečný (28 %), je žalovaný povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka]. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.