38 C 67/2022

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Peroutkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou údaje o zástupci pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba se v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka], zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

IV. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalobkyni vrácena část soudního poplatku zaplaceného za žalobu ve výši [částka].

1. Žalobou podanou k [název soudu] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka]. Žalovaný pronajal dne [datum] dnes již zaniklé [právnická osoba] s.r.o. rodinný dům [adresa], stojící na pozemku parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] v [katastrální uzemí] (dále jen„ nemovitosti“). Společnost [příjmení] [příjmení] následně dne [datum] uzavřela s žalobkyní podnájemní smlouvu k nemovitostem. Podle podnájemní smlouva platila žalobkyně nájemné ve výši [částka] přímo žalovanému. Smlouva o nájmu byla sjednána do [datum], přičemž nebyla prodloužena. V očekávání, že podnájemní poměr bude pokračovat, zaslala žalobkyně žalovanému dne [datum] částku [částka] za měsíc leden 2020, dne [datum] částku [částka] za měsíc únor 2020 a dne [datum] částku [částka] za měsíc březen 2020. Vzhledem k tomu, že nemovitosti žalobkyně užívala toliko do dne [datum], bylo žalovanému plněno bez právního důvodu. K námitce započtení z titulu vyúčtovaného vodného a stočeného uvádí, že to žalovaný může uplatňovat toliko po [právnická osoba]. Pohledávka není splatná, protože žalovaným nebylo předloženo vyúčtování podle zákona č. 67/2013 Sb. K druhé námitce započtení dodává, že žalovanému za užívání nemovitostí řádně plnila, a proto nelze dospět k závěru, že by se žalobkyně obohatila na úkor žalovaného. Namítá též, že se podle § 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) jedná o námitku nejistou.

2. Žalovaný uvedl, že nájemní poměr se [právnická osoba] byl sjednán na dobu určitou, přičemž když se dozvěděl o tom, že je v likvidaci, rozhodl se jej neprodloužit. Dne [datum] byla [právnická osoba] vymazána z obchodního rejstříku. Nejdříve žalovaný nevěděl, kdo nemovitosti skutečně užívá a až následně zjistil, že je žalobkyně užívá k ubytovávání třetích osob. Platba částky [částka] pak byla skutečně placena nad rámec toho, co žalobkyně nemovitosti užívala. Nájemní smlouva však [právnická osoba] neumožňovala uzavřít podnájemní smlouvu, a proto je tato smlouva neplatná a žalobkyně užívala po celou dobu nemovitosti bez právního důvodu. Tím spíše pak po [datum], kdy [právnická osoba] zanikla výmazem z obchodního rejstříku a nájemní poměr tak automaticky zanikl. Na svoji obranu pak žalovaný uplatnil dvě námitky započtení. K první z nich uvedl, že za období od [datum] do [datum] bylo vyúčtováno vodné a stočné ve výši [částka], přičemž k zaplacení této částky byla žalobkyně vyzvána výzvou doručenou dne [datum]. K druhé z nich uvedl, že žalobkyně v nemovitostech ubytovávala třetí osoby, k čemuž neměla platný právní titul. Podnájemní smlouva pak nejméně od [datum] s ohledem na její akcesoritu zanikla, protože k tomuto dni byla [právnická osoba] jakožto nájemce vymazána z obchodního rejstříku. Od těchto třetích osob žalovaný zjistil, že za ubytování v nemovitostech zaplatily částky celkově ve výši [částka]. Pokud však podnájemní smlouva zanikla, nemohla žalobkyně nemovitosti třetím osobám k ubytování poskytovat a na jejich úkor se tak bezdůvodně obohatila. Třetí osoby přitom svoje pohledávky z bezdůvodného obohacení na žalovaného postoupily. Výzvou doručenou dne [datum] žalovaný žalobkyni vyzval k uhrazení i této částky.

3. Ze shodných tvrzení účastníků, jež vzal soud podle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) za svá skutková zjištění, plyne, že žalovaný je se svojí manželkou vlastníkem nemovitostí. Dne [datum] uzavřeli žalovaný jakožto pronajímatel a [právnická osoba] hroch jakožto nájemce smlouvu o nájmu nemovitosti. Žalobkyně platila přímo žalovanému úplatu za užívání nemovitostí ve výši [částka] měsíčně.

4. Podle shodných tvrzení účastníků též platí, že žalobkyně zaplatila žalovanému dne [datum] částku [částka] za měsíc leden 2020, dne [datum] částku [částka] za měsíc únor 2020 a dne [datum] částku [částka] za měsíc březen 2020, přičemž žalobkyně nemovitosti užívala do dne [datum], kdy tyto nemovitosti vyklidila. Výzva k úhradě bezdůvodného obohacení ze dne [datum] adresovaná zástupkyni žalobkyně jí byla do datové schránky téhož dne doručena.

5. Z potvrzení o platbách [anonymizováno] banky soud zjistil, že žalobkyně zaplatila žalovanému dne [datum] částku [částka] za měsíc leden 2020, dne [datum] částku [částka] za měsíc únor 2020 a dne [datum] částku [částka] za měsíc březen 2020. Ve zprávě pro příjemce je uvedeno, že se jedná o nájemné na měsíce leden až březen 2020. Z dalších potvrzení o platbách předložených soudu na jednání pak soud zjistil, že žalobkyně platila jako úplatu za užívání nemovitostí částku [částka] měsíčně i od [datum] do konce roku 2019.

6. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a k ní přiložené obálky soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] vyzvala žalovaného k vrácení bezdůvodného obohacení ve výši [částka].

7. Ze smlouvy o nájmu ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovaným a jeho manželkou a [právnická osoba].

8. Ze smlouvy o podnájmu nemovitosti ze dne [datum] soud zjistil, že mezi [právnická osoba] a žalobkyní byla uzavřena podnájemní smlouva, jejímž předmětem byly nemovitosti.

9. Z usnesení Městského soudu v Praze o zrušení s likvidací společnosti [právnická osoba] je zřejmé, že [právnická osoba] byla zrušena a nařídila se její likvidace.

10. Z exekutorského zápisu ze dne [datum], jehož přílohou jsou čestné prohlášení a dohoda o odstupném a převzetí závazku, soud zjistil, že žalobkyně a třetí osoby v nemovitostech žalobkyní ubytovaných nemovitosti vyklidily ke dni sepsání zápisu. Vyklizení nemovitosti se účastnil správce vykonávající tuto činnost pro žalobkyni. Z čestného prohlášení soud zjistil, že nemovitosti byly užívány s úmyslem v tom pokračovat i po [datum], a proto bylo žalovanému dopředu zaplaceno nájemné za měsíc leden až březen 2022. Tytéž skutečnosti vyplývají i z dohody o odstupném a převzetí závazků smlouvy o nájmu nemovitostí.

11. Z oznámení o právním zastoupení, ukončení smlouvy o nájmu nemovitosti a výzvy k předání nemovitosti a akceptace skončení nájmu soud zjistil, že dne [datum] byla [právnická osoba] informována o tom, že pronajímatelé nemají zájem pokračovat v nájemním poměru i uplynutí doby nájmu, přičemž [právnická osoba] tuto informaci dne [datum] akceptovala.

12. Z výzvy k úhradě bezdůvodného obohacení a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že dne [datum] žalovaný vyzval žalobkyni k vydání bezdůvodného obohacení, jenž žalovaný v tomto řízení uplatňuje formou námitky započtení, přičemž se shodných tvrzení účastníků plyne, že tato výzva byla zástupkyni žalobkyně doručena.

13. Z faktury vystavené [právnická osoba] vodovody a kanalizace soud zjistil, že za fakturované období [datum] až [datum] byla za vodné a stočné vyúčtována částka [částka].

14. Z příjmového dokladu vystaveného [právnická osoba] vodovody a kanalizace soud zjistil, že manželka žalovaného zaplatila za vodné a stočné částku [částka].

15. Z přehledu úhrad za vodné a stočné soud zjistil, že již od [datum] platila žalobkyně zálohy za vodné a stočné, přičemž dne [datum] zaplatila i průběžné vyúčtování.

16. Ze stvrzenek o zaplacení nájemného, respektive úplaty za užívání nemovitostí ubytovaných osob soud zjistil, že žalobkyni byla za užívání nemovitostí zaplacena třetími osobami částka [částka]. Ze stvrzenek je patrné i to, že některé z nich se vztahují k období před [datum] (např. 4. 9. až 3. 10., 4. 10. až 3. 11.).

17. Ze smlouvy o postoupení pohledávek je zřejmé, že tyto třetí osoby na žalovaného a jeho manželku postoupily své pohledávky za žalobkyní v částce [částka].

18. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně minimálně s vědomím a bez zákazu žalovaného užívala nemovitosti do [datum], kdy byly nemovitosti za přítomnosti žalovaného vyklizeny. O tom, že nemovitosti jsou užívány žalobkyní, žalovaný musel vědět z toho důvody, že platby, které mu byly v průběhu celého roku 2019 bezhotovostně placeny, byly odesílány z bankovního účtu vedeného na jméno žalobkyně a v každé z těchto plateb byla připojena poznámka nájem a údaj o příslušném kalendářním měsíci. Žalobkyně přitom zaplatila nájemné (úplatu za užívání nemovitostí) za 3 měsíce navíc, přičemž i v poznámkách k těmto platbám uvedla nájemné za měsíc leden až březen 2020 Tyto 3 platby ve výši [částka] žalobkyně provedla dne [datum], dne [datum] a dne [datum], přičemž žalovaný přestože věděl, že nebude mít zájem pokračovat v poskytování k užívání svých nemovitostí [právnická osoba] a tedy i žalobkyni se proti přijetí těchto plateb nijak nevymezil, žalobkyni neupozornil a bez dalšího si je ponechal, a to i v situaci, kdy byly nemovitosti ke dni [datum] vyklizeny.

19. Žalobkyně fakticky nemovitosti do dne [datum] užívala v rámci své podnikatelské činnosti, neboť v nich za úplatu ubytovávala třetí osoby. V souvislosti tímto užíváním též platila vodné a stočné formou měsíčních záloh a 1 měsíčního vyúčtování. Poté, co nemovitosti vyklidila, však byla za období [datum] až [datum] (tj. za období, kdy nemovitosti byly užívány žalobkyní) za vodné a stočné vyúčtována částka [částka], která byla zaplacena manželkou žalovaného. Správnost a pravost vyúčtování přitom nebyla žalobkyní nijak sporována.

20. Soud má též za prokázané, že v období, kdy nemovitosti byly užívány žalobkyní k podnikatelskému účelu ubytovávání třetích osob, byla žalobkyní vyúčtována úplata za užívání nemovitostí ve výši [částka], přičemž tato pohledávka byla postoupena na žalovaného.

21. V prvé řadě se soud zabýval částečným zpětvzetím žaloby.

22. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně svoji žalobu částečně zpět.

23. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Podle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. V souladu s § 96 odst. 4 o. s. ř. však ustanovení odstavce 3 však neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

24. Jelikož žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět, rozhodl soud ve výroku I. tohoto rozsudku v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. tak, že řízení v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši [částka], o částečném zastavení tohoto řízení. Souhlasu žalovaného k tomuto postupu nebylo třeba, neboť žaloba byla vzata zpět ještě před prvním jednáním ve věci.

25. Dále se soud zabýval tím, zda je žaloba ve zbývajícím rozsahu důvodná.

26. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

27. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaplatila žalovanému úplatu ve výši [částka] za užívání nemovitostí za leden až březen 2020, přičemž nemovitosti žalobkyně vyklidila dne [datum] Tyto měsíce žalobkyně nemovitosti neužívala, ačkoli za to zaplatila, z čehož plyne, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil.

29. Oproti nároku žalobkyně však žalovaný uplatnil dvě námitky započtení (na řízení výslovně uvedl, že se jedná o pouhou obranu proti nároku žalobkyně), přičemž soud dospěl k závěru, že prvních z nich je důvodná, zatímco druhá z nich je nedůvodná.

30. Pokud jde o vyúčtované vodné a stočné, bylo prokázáno, že žalobkyně za rozhodné období nemovitosti užívala, z čehož plyne, že vodné a stočné skutečně spotřebovala. Pravost a správnost vyúčtování poskytovatele nebyla sporována. Za předpokladu, že žalobkyně za užívání nemovitostí do [datum] inkasovala odměnu, má za totéž období platit i náklady s užíváním těchto nemovitostí související. To odpovídá i fakticitě vztahů typických pro tento případ, protože jak správně poukazoval žalovaný, žalobkyně sama již od začátku roku 2019 hradila zálohy za tyto služby i předběžné vyúčtování. Nelze pak dospět k jinému závěru, že je povinna uhradit i zbývající částku za služby související s užíváním nemovitostí. Namítala-li žalobkyně, že mezi ní a poskytovatel služeb nebyl žádný vztah, tak k tomu soud dodává, že pro to, aby mohl být přiznán nárok z bezdůvodného obohacení, tomu tak není potřeba. Podstatné je to, že žalobkyně ke svému prospěchu spotřebované služby využila a získávala z nich zisk, jak sama i tvrdí. Námitka toho, že žalovaný spotřebu služeb nevyúčtoval podle zákona č. 67/2013 Sb. je pak též nedůvodná. Vždyť sama žalobkyně namítala, že mezi nimi nebyl žádný smluvní poměr, nelze se tak dovolávat povinnosti dané služby vyúčtovat. Podstatné je i to, že za služby poskytovateli služeb po dobu užívání nemovitostí platila právě ona.

31. Z výše uvedeného tedy plyne, že žalovaný oproti žalobkyni platně započetl svoji pohledávku ve výši [částka].

32. Pokud jde o úplatu zaplacenou žalobkyni třetími osobami za užívání nemovitostí a následně postoupenou na žalovaného, dospěl soud k závěru, že nebyly naplněny podmínky bezdůvodného obohacení. Ačkoli lze přisvědčit žalovanému, že pokud [právnická osoba] jako nájemce z nájemní smlouvy ke dni [datum] zanikla, zanikly i účinky podnájemní smlouvy, na jejímž základě byly nemovitosti užívány žalobkyní, přesto podle soudu nedošlo v tomto případě k bezdůvodnému obohacení. Z odborné literatury (viz [příjmení], [jméno] a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]) . 1. vydání. [nakladatelství], 2014, s. [číslo], marg. [číslo]) totiž plyne, že nárok z bezdůvodného obohacení předpokládá: a) bezdůvodnost, b) obohacení, c) ochuzení a d) nexus mezi nimi („ na úkor“), přičemž tyto předpoklady musí být splněny kumulativně. Soud se pak domnívá, že v tomto konkrétním případě nedošlo k ochuzení žalovaného. V řízení totiž bylo prokázáno, že žalovanému bylo (podobně jako po celý rok 2019) za užívání nemovitostí hrazena úplata ve výši [částka] měsíčně bez ohledu na platnosti či účinnost nájemní a podnájemní smlouvy. Přestože pak žalobkyně nemovitosti poskytovala k užívání třetím osobám i za období od [datum] do [datum] a inkasovala za to úplatu, tak žalovaný obdržel úplatu od žalobkyně v přesně takové výši, jako po celou dobu před tím. Odhlížet podle soudu nelze ani od toho, že žalovaný tento faktický stav zjevně akceptoval, protože proti platbám od žalobkyně ničeho nenamítal a bez dalšího si je ponechal. Ani mezi žalobkyní a třetími osobami nelze mluvit o bezdůvodném obohacení, protože třetí osoby sice za své ubytování zaplatily, ale za rozhodné období jim bylo v souladu s předchozím ujednáním plněno, jelikož v nemovitostech bydlely. Za těchto specifických okolností tak soud považuje za neúčelné zpětně uzavírat, že ačkoli bylo všem zúčastněním poskytnuto plnění tak, jak bylo dopředu dohodnuto, je nutné k jejich předchozím závazkům nepřihlížet a dovozovat vzájemná plnění z titulu bezdůvodného obohacení, přestože to nikdo do podání této žaloby nijak nezpochybňoval. Vedlo by to pouze k další kumulaci soudních sporů, neboť pokud by soud tento nárok žalovaného vůči žalobkyni uznal, vedlo by k automaticky ke vzniku dalšího nároku žalobkyně vůči žalovanému. To pak není účelem soudního rozhodování.

33. Na základě výše uvedeného tedy soud uzavřel, že žalobkyně má oproti žalovanému nárok na zaplacení částky [částka] a žalovaný má oproti žalobkyni nárok na zaplacení částky [částka]. Proto ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka]. Třídenní lhůtu k plnění soud v II. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

34. V této souvislosti soud dodává, že opomněl zvláštním výrokem zamítnout nárok žalobkyně na rozdíl mezi částkou, již se žalobkyně původně domáhala a částkami, o které řízení částečně zastavil (viz výrok I.) a které žalobkyni v tomto rozsudku přiznal (viz výrok II.), a proto tímto rozsudkem nerozhodl o celém předmětu řízení. Dne [datum] proto vydal doplňující rozsudek, kterým rozhodl, že tento rozsudek se doplňuje o výrok V., který zní:„ Žaloba se v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka], zamítá.“. Vzhledem k tomu, že vykonatelným exekučním titulem může být pouze tento rozsudek, nezasáhl tím do práv a povinností účastníků, nicméně z hlediska překážky věci rozsouzené nerozhodl o všem, o čem podle zákona měl.

35. O náhradě nákladů řízení soud ve III. výroku tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovaný měla ve věci úspěch z 56 % a žalobkyně měla ve věci úspěch ze 44 % Náklady žalovaného se sestávaly z odměny advokáta, která byla tvořena částkou [částka] za 4 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písemná podání ve věci samé a účast na jednání soudu dne [datum]) podle § 6 odst. 1 a § 7 a § 11 odst. 1 až 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) a paušální náhradou hotových výdajů ve výši [částka] za 4 úkony právní služby po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Součet těchto částek činí [částka], ale jelikož žalovaný měl úspěch ve věci pouze částečný (12 %), je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka]. Námitka místní příslušnost není podle soudu úkonem podle § 11 odst. 1 až 3 advokátního tarifu, protože se nejedná o podání ve věci samé, přičemž toto podání nelze ani podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu analogicky přiradit k žádnému z úkonů podle § 11 odst. 1 a 2 advokátního tarifu. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobkyni v řízení zastupovala.

36. O vrácení části soudního poplatku soud rozhodl ve výroku IV. tohoto rozsudku podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle něhož soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o [částka], bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Obdobně vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku) vzniklý podle § 6a odst. 3, bylo-li řízení zastaveno jen zčásti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu před prvním jednání ve věci samé částečně zpět (v rozsahu částky [částka]), vrátil jí soud část zaplaceného soudního poplatku sníženou o 20 % (nejméně o [částka]), protože zaplacený soudní poplatek činil [částka].