4 C 33/2020

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Smitkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupen JUDr. jméno příjmení , advokátem, sídlem adresa proti žalovaným: 1) celé jméno žalovaného , datum narození , bytem adresa žalovaného 2) celé jméno žalované , datum narození , bytem adresa žalované oba zastoupeni JUDr. jméno jméno , advokátem, sídlem adresa o určení vlastnického práva

I. Žaloba s návrhem, aby soud určil, že žalobce je vlastníkem pozemku [parcelní číslo], zastavěná plocha a nádvoří, zapsaného v katastrálním území Líšnice u Prahy, obec Líšnice, LV [číslo] Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-západ, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovaným společně a nerozdílně náklady řízení ve výši [částka], k rukám [anonymizováno] [jméno] [jméno], advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobce se svou žalobou domáhal určení vlastnického práva k pozemku parc. č. st. 47, zastavěná plocha a nádvoří (zbořeniště), v obci [obec], k. ú. [obec] u [obec], zapsaného na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-západ. Svůj návrh odůvodnil tak, že jeho právní předchůdce nabyl na základě zápisu z roku 1957 sepsaného s právními předchůdci žalovaných stavbu, jež na předmětném pozemku tehdy stála. Dle žalobce byla tehdy vůle účastníků tohoto právního jednání převést na právního předchůdce žalobce též pozemek. V roce 1958 se stal žalobce univerzálním dědicem po svém právním předchůdci a tím předmětný pozemek nabyl. Od roku 1957 rodina žalobce předmětný pozemek fakticky užívá (sázela na něm stromy, zbourala stavbu, jež na ní stála, postavila kolem pozemku plot) a žalobce tak byl celý život v dobré víře, že je pozemek jeho. Pozemek navíc tvoří funkční celek s ostatními pozemky ve vlastnictví rodiny žalobce. [obec] víra žalobce byla narušena uplatňováním domnělých práv k pozemku ze strany žalovaných v roce 2017, kteří jsou zapsanými vlastníky pozemku. Žalobce má však za to, že v souladu s tehdejší občanskoprávní úpravou vydržel vlastnické právo k pozemku ke dni [datum]. Naléhavý právní zájem žalobce spatřoval v tom, že s ohledem na nejasnost vlastnictví k pozemku by bez rozhodnutí o určení vlastnictví bylo ohroženo jeho právo jakožto právoplatného vlastníka.

2. Žalovaní navrhovali žalobu zamítnout. Bránili se tím, že žalobce sice pozemek užíval, nebyl však v dobré víře. Zápis z roku 1957 nemůže být řádným titulem pro nabytí vlastnického práva k nemovitosti; žalovaní navíc rozporují pravost podpisu jejich právního předchůdce na této listině. Žalobci (jeho právnímu předchůdci) přitom muselo být zřejmé, že na základě zápisu nemůže vlastnické právo k pozemku nabýt, neboť je to v textu uvedeno. Předmětný pozemek nebyl ani předmětem dědictví; ostatní nemovitý majetek byl v rámci pozůstalostního řízení vždy řádně identifikován. Žalobce také zprvu neplatil daň z nemovitosti na předmětný pozemek, tak začal činit až posléze; v tomto jednání lze spatřovat účelovost, žalovaní totiž platili daň z pozemku řádně již mnohem dříve. Z výpisu z katastru nemovitostí je přitom též zřejmé, že žalobce není evidován jako vlastník pozemku. Žalobce tak objektivně nemohl a nemůže být v dobré víře, že je vlastníkem předmětného pozemku, a tudíž jej nikdy nemohl vydržet.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav.

4. Mezi účastníky je nesporné, že evidovanými vlastníky předmětného pozemku jsou žalovaní, a to tak, že každý z nich je vlastníkem ideálního spoluvlastnického podílu ve výši ½.

5. Předmětný pozemek, vč. domu na něm stojícím, byl zapsán v pozemkové knize v k. ú. [obec] na knihovní vložce [číslo]; jako vlastníci byli na této knihovní vložce vždy evidováni žalovaní, resp. jejich právní předchůdci (zjištěno této knihovní vložky). Na knihovních vložkách [číslo] v k. ú. [obec] předmětný pozemek nikdy evidován nebyl, přičemž na těchto vložkách byli jako vlastníci zapsáni právní předchůdci žalobce (zjištěno z těchto knihovních vložek).

6. Žalobcem tvrzený právní titul je jednostranná listina podepsána právními předchůdci žalobce (jeho dědou [jméno] a strýcem [jméno]) a údajně též právními předchůdci žalovaných. Listina je datována [datum], přičemž je označena jako„ zápis“ a jejím předmětem je prodej domu, který tehdy na předmětném pozemku stál, a to za cenu [anonymizována dvě slova] Kčs. V listině je dále uvedeno:„ (…) a protože knihovní převod nemůže být proveden bez koupi pozemků o které nemá kupující zájem, je kupující mezi námi právoplatným majitelem.“ (zjištěno z této listiny).

7. Právní předchůdce žalobce odkázal veškerý majetek žalobci, svému vnukovi, přičemž správcem pozůstalosti ustanovil pana [jméno] [celé jméno žalobce], otce žalobce; svého syna [jméno] zůstavitel zavrhl, neboť se k němu celý život špatně choval (zjištěno z poslední vůle pana [jméno] [celé jméno žalobce] ze dne [datum]). Dědici následně uzavřeli dohodu, na základě které nabyl veškerou pozůstalost žalobce s tím, že každého z dědiců vyplatil. Dle dohody měl být žalobce zapsán jakožto vlastník ve vložkách pozemkové knihy [číslo] (zjištěno z usnesení Státního notářství [okres] ze dne 5. 9. 1961, sp. zn. [spisová značka]). V rámci tohoto dědického řízení nebyl předmětný pozemek nikdy zmiňován; všechny děděné nemovitosti jsou přitom ve spise řádně identifikovány (zjištěno ze spisu bývalého Státního notářství Okresního soudu Praha-západ, sp. zn. [spisová značka]).

8. Rodina žalobce předmětný pozemek cca od 60. let minulého století užívá, měnila na něm plot, sázela stromy a stará se o ně, chová na pozemku slepice (zjištěno ze svědeckých výpovědí pana [jméno] [příjmení] (nepřímý soused žalobce), paní [jméno] [příjmení] (manželky žalobce), paní [jméno] [příjmení] (dcery žalobce), pana [celé jméno žalobce] (syna žalobce) a pana [jméno] [příjmení] (polorodý bratr žalobce)).

9. Na funkčním celku, součástí kterého je i předmětný pozemek, měnil otec žalobce v letech 1961 a 1965 plot. Ani v jednom z povolení není uvedeno, na kterém konkrétním pozemku to bylo – pouze v záhlaví je uvedeno„ [adresa žalobce]“, resp.„ na hranicích Vašeho pozemku“ (zjištěno ze stavebního povolení ze dne [datum], z žádosti pana [celé jméno žalobce] ze dne [datum], ze stavebního povolení ze dne [datum] a z žádosti pana [celé jméno žalobce] ze dne [datum]). Na základě ústní žádosti pana [jméno] [celé jméno žalobce] bylo dne [datum] vydáno stavební komisí rady [příjmení] [příjmení] [jméno] povolení k demolici stavby stojící na předmětném pozemku –„ býv. chléva a stodoly (býv. zemědělských objektů /býv. Dvořákových/)“ (zjištěno z tohoto povolení k demolici ze dne 22. 2. 1971, č. j. 93/71 – stav.).

10. V roce 1991 požádal žalobce o vydání stavebního povolení na přístavbu rodinného domku [adresa] na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec]; sporný pozemek však předmětem této žádosti nebyl. Z přiložené pozemkové mapy je nicméně zřejmé, že v mapě sporný pozemek vyznačený byl, a to pod [číslo] (zjištěno z oznámení o zahájení stavebního řízení ze dne 18. 10. 1991, [číslo jednací], žádosti žalobce ze dne [datum], žádosti o stavební povolení žalobce ze dne [datum], stavebního povolení stavebního úřadu [obec] ze dne 18. 12. 1991, [číslo jednací] a z pozemkové mapy předmětných pozemků ze dne [datum]).

11. Na [list vlastnictví] je uveden funkční celek pozemků okolo sporného pozemku, přičemž jako vlastník je zde evidován žalobce, jakožto nabývací titul [spisová značka]; sporný pozemek však na LV není (zjištěno z výpisu z evidence nemovitostí z tohoto LV ze dne [datum]).

12. Na předmětném pozemku jsou chovány slepice, stojí zde pár stromů a až na malý přístavek k domu je pozemek nezastavěný (zjištěno z 11 nedatovaných fotografií předmětného pozemku).

13. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 4. 1994, sp. zn. D 61/93, nabyla žalovaná a její bratr (pan [celé jméno žalovaného], [datum narození], otec žalovaného) v rámci pozůstalosti po jejich otci ideální spoluvlastnický podíl ve výši ¼ na předmětném pozemku, přičemž zbylý podíl ½ nabyla jejich matka (zjištěno z tohoto usnesení). Matka žalovaných jim svůj spoluvlastnický podíl darovala smlouvou ze dne [datum] (zjištěno z této smlouvy s úředně podepsanými podpisy). Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 12. 2014, č. j. [číslo jednací], nabyl žalovaný, jakožto dědic po svém otci, ideální spoluvlastnický podíl ve výši ½ na předmětném pozemku (zjištěno z tohoto rozhodnutí).

14. Daň z nemovitosti byla od roku 1993 do r. 2008 přiznána a hrazena paní [jméno] [příjmení] (matka žalované a babička žalovaného). Od roku 2009 do 2014 byla daň přiznána a hrazena společným zástupcem, panem [celé jméno žalovaného] – otcem žalovaného. Od roku 2015 doposud je daň přiznána a hrazena společným zástupcem – žalovaným. Žalobci je daň z pozemku přiznána a je jím hrazena jím od roku 2005 (zjištěno z poskytnutí informací finančním úřadem ze dne 27. 7. 2021, [číslo jednací]).

15. Žalobce bezúplatně převedl na svou dceru, paní [jméno] [příjmení], narozenou [datum], nemovitosti, jež s předmětným pozemkem tvoří funkční celek, předmětný pozemek však nikoli (zjištěno z notářského zápisu, ze dne 2. 6. 2006, sp. zn. N 189/2006, NZ [číslo], jehož předmětem je darovací smlouva uzavřená mezi žalobcem a jeho dcerou). Ohledně převedených pozemků, se u zdejšího soudu vedlo řízení 6 C 81/2015, a to z důvodu špatného zákresu v katastrální mapě. [příjmení] pozemek však nebyl předmětem zmiňovaného řízení (zjištěno z tohoto spisu).

16. Dne [datum] obdržel stavební úřad v [obec] podnět žalovaného k prošetření stavby přístavku k budově [adresa] v obci [obec] na předmětném pozemku. Při místním šetření vyzval stavební úřad [obec] paní [jméno] [příjmení] k doložení vlastnictví k předmětnému pozemku, a to ve lhůtě 30 dnů. [příjmení] [příjmení] uvedla, že stav zapsaný v katastru k předmětnému pozemku není v souladu se skutečným stavem; žalovaný, který byl šetření též přítomen, s tímto tvrzením nesouhlasil (zjištěno z protokolu z kontrolní prohlídky ze dne 16. 1. 2020, [číslo jednací] [spisová značka] [číslo], z prezenční listiny z téhož dne a z přípisu stavebního úřadu [obec] ze dne 11. 2. 2020, [číslo jednací] [spisová značka] [číslo]).

17. Žalovaný sdělil paní [jméno] [příjmení], že je spolumajitelem předmětného pozemku, přičemž jí nabídl jeho prodej za částku [částka]. [příjmení] [příjmení] tuto nabídku neakceptovala s tím, že výlučným vlastníkem je ona z titulu právních vztahů založených jejími právními předchůdci, neboť pozemek užívají přes 60 let a po tuto dobu je oplocen i s jejich ostatními pozemky. Upozornila přitom žalovaného, že nemá právo převádět pozemek ani na třetí osoby, neboť by se tím mohl dopouštět dokonce trestně-právního jednání; e-mail byl přeposlán též zástupci žalované (zjištěno z e-mailové komunikace mezi žalovaným a paní [příjmení] ze dne [datum] a [datum]).

18. Žalovaný nechal na sporném pozemku v roce 2020 zhotovit vodovodní a kanalizační přípojku, za což mu byla vystavena faktura na [částka] (zjištěno z této faktury [číslo] příslušného zakázkového listu a fotografií z výstavby).

19. Ze sdělení Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne [datum], z jeho odpovědi ze dne [datum], z rozhodnutí o registraci Obvodního národního výboru v [obec a číslo] ze dne [datum], z nákresů půdorysu -1.PP, 1.NP a řezu A-Á z roku 1991 a z prohlášení Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] nezjistil soud žádné podstatné skutečnosti.

20. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení.

21. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

22. Podle § 116 odst. 1 zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ střední občanský zákoník“) práva vlastnického k věci movité nabude, kdo ji drží oprávněně (§ 145) a nepřetržitě po tři léta; jde-li o věc nemovitou, je třeba vydržecí doby desetileté.

23. Podle odst. 2 téhož ustanovení kdo nabude oprávněné držby od držitele oprávněného, může si započíst vydržecí dobu předchůdcovu.

24. Podle § 145 odst. 1 středního občanského zákoníku je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, je držitelem oprávněným.

25. Podle odst. 2 téhož ustanovení v pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

26. Podle § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“) se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

27. Podle odst. 3 téhož ustanovení do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

28. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

29. Žalobce má naléhavý právní zájem na podání žaloby, neboť bez rozhodnutí soudu by se jeho právní postavení stalo nejistým, když je zde spor o vlastnictví nemovité věci, kterou žalobce dlouhodobě užívá, přičemž v katastru nemovitostí jsou jako vlastníci zapsáni žalovaní. Jinak řečeno, navrhuje-li žalobce určení svého vlastnického práva k nemovitosti nebo jiného práva, které se zapisuje do katastru nemovitosti, je na požadovaném určení vždy naléhavý zájem, má-li být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí.

30. Na daný případ se aplikuje právní úprava obč. zák. Podle středního občanského zákoníku bylo možno vydržet nemovitost po 10 letech, tato doba by však žalobci doběhla až za účinnosti obč zák. a starší právní úpravu proto není možno aplikovat. Obč. zák. ve svém původním znění možnost vydržení neznal; institut byl opětovně zaveden až novelou [číslo] 1991 Sb., kterou se mění a upravuje občanský zákoník, a která se stala účinnou k [datum].

31. Do vydržecí doby se započítává i držba vykonávaná před účinností této novely (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 28 Cdo 1050/2006). K vydržení vlastnického práva tak mělo dojít ke dni [datum] a soud má proto rozhodovat podle tehdy platné právní úpravy, nikoli podle úpravy aktuální (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 823/2016).

32. Vydržecí lhůta 10 let v daném případě nepochybně uplynula, když žalobce, resp. jeho právní předchůdce, začal pozemek užívat již v roce 1957. V řízení však bylo prokázáno, že žalobce nebyl oprávněným držitelem.

33. K tomu, aby byl držitel oprávněný, není zapotřebí platného právního titulu, postačí právní důvod domnělý (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2000, sp. zn. 22 Cdo 417/98). Soud má za to, že Zápis nedosahuje ani kvality domnělého právního úkonu.

34. Za prvé, pozemek není v Zápisu nijak definován, hovoří se v něm přitom o více pozemcích a z tohoto pohledu je tak listina neurčitá do té míry, že z ní není zřejmé, ani co by mělo být předmětem převodu. Za druhé, v textu je výslovně uvedeno, že z důvodu nezájmu o koupi pozemků nemůže být proveden knihovní převod a dohoda má tak účinky pouze mezi jejími účastníky. Dle názoru soudu tak nemůže Zápis objektivně vyvolat přesvědčení, že jeho předmětem je i převod vlastnického práva ke spornému pozemku. Naopak, ze zápisu je zřejmé, že předmětný pozemek na právního předchůdce žalobce přejít nemá.

35. Žalobcovu dobrou víru však nabourává i několik dalších skutečností. Primárně se jedná o fakt, že on, ani jeho právní předchůdce, nikdy nebyli evidovanými vlastníky v pozemkové knize či katastru nemovitostí. Toto sice nemůže být jediným důvodem pro založení zlé víry žalobce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 11. 1999, sp. zn. 22 Cdo 837/98), je k tomu však třeba přihlédnout za situace, kdy se žalobce, případně jeho otec, prokazatelně museli o tomto rozporu dozvědět. 36. [příjmení] pozemek nebyl předmětem dědického řízení, a tudíž již tehdy bylo evidentní, že pozemek dědovi žalobce nepatřil, žalobce jej tak z tohoto titulu nemohl nikdy nabýt. Dědický spis obsahuje několik listin, přičemž předmětný pozemek zde není uveden ani jednou. Všechny ostatní pozemky, které byly součástí pozůstalosti, jsou přitom v dědickém řízení řádně identifikovány a je tedy očividné, že sporný pozemek součástí pozůstalosti být neměl (nešlo například o nedůsledný postup státního notářství, které by kupříkladu více pozemků označilo souhrnným názvem, jak tomu je u stavebních povolení na výměnu oplocení z 60. let).

37. Při výměně plotu v 60. letech a demolici stavby je z provedených důkazů zřejmé, že bylo otci žalobce vyhověno pouze na základě žádosti, bez nutnosti cokoli prokazovat. Jinak tomu však bylo v roce 1991, kdy již sám žalobce žádal o stavební povolení, přičemž prokazatelně po něm stavební úřad požadoval doložit jeho vlastnické právo k pozemkům přilehlým ke spornému pozemku. Všechny pozemky z předmětného funkčního celku byly evidovány na tomtéž listu vlastnictví, přičemž jako důvod jejich nabytí bylo uvedeno dědické řízení po dědovi žalobce; logicky by zde měl být i sporný pozemek. Žalobce tak evidentně viděl, že není evidován jakožto vlastník pozemku, a nemohl být proto v dobré víře, že je pozemek jeho.

38. Pozdější skutečnosti, které vylučují dobrou víru žalobce, již soud nemohl brát pro posouzení případu v potaz, neboť k nim došlo až po údajném vydržení. Je však namístě tyto skutečnosti minimálně zmínit, když dobrou víru žalobce taktéž vylučují. Jde především o neplacení daně z nemovitosti až do roku 2005; pokud byl žalobce přesvědčen, že je vlastníkem pozemku, neměl důvod tuto daň neplatit. Žalovaní přitom daň řádně platili již od roku 1993. Okrajově pak jde i o převod pozemků tvořící funkční celek na žalobcovu dceru, avšak bez předmětného pozemku. Je samozřejmě právem žalobce pozemek nepřevést, i když tvoří funkční celek s jinými pozemky, ve světle ostatních okolností se však takovýto krok jeví jako účelové jednání.

39. Nad rámec uvedeného je třeba zmínit, že žalovaní jsou nejen zapsanými vlastníky, ale ke spornému pozemku jim svědčí též souvislá řada nabývacích titulů.

40. Žalobce sice několik desetiletí pozemek řádně užívá, tento faktický stav nicméně nemůže mít přednost před vlastnickým právem žalovaných za situace, kdy žalobce objektivně nemohl být v dobré víře, že mu pozemek patří. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

41. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud přiznal procesně úspěšným žalovaným náhradu nákladů řízení tvořenou náklady právního zastoupení za sedm úkonů právní služby po [částka] (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne [datum], jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], jednání delší dvou hodin dne [datum] a jednání dne [datum]) podle § 7 bodu 5., ve spojení s § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, paušální náhradou výdajů stanovenou podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v částce [částka] za každý z výše uvedených úkonů právní služby, jízdného ve výši [částka] (za tři cesty na soudní jednání z [obec]), náhrady za promeškaný čas při cestě na soudní jednání a zpět v rozsahu 24 půlhodin po [částka] podle § 14 advokátního tarifu a 21% DPH ve výši [částka], tedy v celkové výši [částka]. Cestovné bylo účtováno řádně podle vyhlášky č. 589/2020 Sb., v příslušných zněních a vyhlášky č. 511/2021 Sb., stejně jako byla řádně vypočtena náhrada za promeškaný čas.