4 C 5/2019

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. jméno příjmení a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Aleny Zemkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalobce a žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o vypořádání společného jmění manželů, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 22. 12. 2020, č. j. 4 C 5/2019-425,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se, vyjma nenapadeného výroku IV., mění tak, že a) z rozvodem zaniklého společného jmění manželů účastníků se přikazuje dluh ve výši [částka] s příslušenstvím vůči [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO], ze Smlouvy o hypotečním úvěru [číslo] ze dne [datum], k zaplacení oběma účastníkům rovným dílem b) žaloba o vypořádání plateb na úvěr [právnická osoba], podle Smlouvy o hypotečním úvěru [číslo] ze dne [datum] a na překlenovací úvěr [právnická osoba], ke stavebnímu spoření číslo [bankovní účet] ze dne [datum], plateb [anonymizováno] vlastníků jednotek [adresa žalobce a žalované], [IČO], a zhodnocení bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] v obci a k. ú. [obec], se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované před soudem prvního stupně náklady řízení ve výši [částka] a za odvolací řízení náklady řízení ve výši [částka] k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem ze dne 22. 12. 2020, č. j. 4 C 5/2019-425, Okresní soud Praha - západ (dále jen„ soud prvního stupně“) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] do 1 měsíce od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu o povinnosti žalované zaplatit žalobci [částka] zamítl (výrok II.), zamítl žalobu na přikázání závazku za věřitelem [právnická osoba], ze Smlouvy o hypotečním úvěru [číslo] ze dne [datum] do výlučného majetku žalované (výrok III.), a návrh žalované o povinnosti žalobce zaplatit jí [anonymizována dvě slova], [částka] (výrok IV.), žalované uložil povinnost nahradit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši [částka] (výrok V.) a ve výši [částka] (výrok VI.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že manželství účastníků trvalo do [datum]. Za trvání manželství zaplatili účastníci na překlenovací úvěr [částka] a na hypoteční úvěr [částka], placeno bylo z účtu žalobce vedeného u [právnická osoba] [anonymizováno] zůstatek hypotečního úvěru činil ke dni [datum] na jistině [částka], na úroku [částka], ke dni [datum] na jistině [částka] a na úroku [částka]. Platby na překlenovací úvěr ze dne [datum] ve výši [částka], ze dne [datum] ve výši [částka], ze dne [datum] ve výši [částka], ze dne [datum] ve výši [částka], ze dne [datum] ve výši [částka] a ze dne [datum] ve výši [částka], tj. v celkové výši [částka], byly hrazeny po uzavření manželství z peněz žalované z doby před manželstvím. Ostatní platby byly provedeny v době, kdy na účtu žalované byly malé zůstatky, a žalovaná neprokázala, že by měla výlučné prostředky. U plateb na hypoteční úvěr žalovaná neprokázala, že by byly hrazeny z jejích výlučných prostředků. Z účtu žalované bylo uhrazeno ve prospěch [právnická osoba] celkem [částka], z toho [částka] z jejích výlučných prostředků. Z účtu [právnická osoba] vybírali hotovost za manželství oba účastníci, došlo i k převodům z účtu na účet žalované. Oba úvěry zajistily financování bytové jednotky, kterou nabyla žalovaná před uzavřením manželství. Její koupí chtěli účastníci řešit bytovou situaci, žalobce nechtěl být vlastníkem, protože měl děti z předchozího manželství a rizikové povolání. V bytě chtěli účastníci společně bydlet a mít rodinu.

3. Soud prvního stupně vypořádal společné jmění manželů účastníků za použití § 3028 odst. 1, odst. 2 o. z. podle uvedeného zákona, neboť manželství účastníků bylo rozvedeno po [datum]. Skutečnost, že účastníci spolu nežili a nevedli společnou domácnost od května 2017, není podstatná. Účel pořízení bytové jednotky není podstatný pro posouzení věci, neboť výlučné vlastnictví žalované k bytové jednotce nebylo zpochybňováno. Předmětem vypořádání se staly pouze splátky uhrazené ze společných prostředků na výlučný majetek jednoho z manželů podle § 742 odst. 1 písm. b) o. z. Na překlenovací úvěr [částka] (od zaplacených [částka] bylo odečteno [částka] zaplacených z výlučných prostředků žalované), z čehož by měla žalovaná zaplatit žalobci ½, tj. [částka]. Na hypoteční úvěr bylo zaplaceno za manželství ze společných prostředků [částka], z čehož by měla žalovaná zaplatit žalobci ½, tj. [částka] Celkem [částka]. Soud prvního stupně neshledal důvodným návrh žalobce na zhodnocení plateb na úvěry podle § 742 odst. 2. o. z., neboť nejde o vnos do nemovitých věcí ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, ale pouze o plnění na závazek k bytové jednotce. Ani požadavek žalobce na uhrazení ½ z částky [částka], která byla hrazena za manželství ze společných prostředků do fondu oprav na údržbu bytové jednotky žalované (mimo služeb), neboť účastníci v bytě bydleli a platbou poplatků a plateb bytovou jednotku nezhodnotili. Nevypořádal nesplacený hypoteční úvěr, který posuzoval podle § 143 odst. 1. písm. b) obč. zák., neboť jde o závazek týkající se bytové jednotky, která náleží výhradně žalované, a proto netvoří součást společného jmění manželů. Soud nemohl zohlednit při vypořádání částku [částka] zaplacenou ve prospěch [právnická osoba], neboť podle § 742 odst. 1 o. z. nelze zohlednit výlučné prostředky jednoho z manželů na výlučný majetek druhého z manželů. Zbývající částka [částka] ([částka] - [částka]) byla hrazena ze společných prostředků, ale byla do společného jmění vrácena. Nezohlednil, že žalobce se podílel ze svých prostředků na splácení překlenovacího úvěru 2 roky před uzavřením manželství, neboť toto období spadá mimo předmět řízení.

4. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce požadoval zaplacení částky [částka], měl úspěch v rozsahu 53,01% ([částka]), neúspěch v rozsahu 46,99% ([částka]), má proto právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 6,02%, jimiž jsou náklady na zastoupení advokátem a soudní poplatek ve výši [částka]. V řízení o vzájemném návrhu byl žalobce zcela úspěšný, náleží mu proto plná náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jimiž jsou náklady za zastoupení advokátem v celkové výši [částka].

5. Proti tomto rozsudku, pouze proti výrokům II., III., V. a VI., podal včas odvolání žalobce, který se domáhá změny rozsudku soudu prvního stupně v jím napadené části a vyhovění žalobě v plném rozsahu, eventuálně jeho zrušení v napadené části a vrácení věci v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytýká, že nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že jednotlivé platby na splácení hypotečního úvěru je třeba posuzovat i s ohledem na účel pořízení bytové jednotky. Jestliže byla pořízena za účelem společného bydlení a založení rodiny, jeví se tvrzení žalované, že by se ji snažila hradit ze svých výlučných prostředků, jako smyšlené. Je otázkou, zda [částka] bylo hrazeno z jejích výlučných prostředků, jestliže v té době měla k dispozici i prostředky společné a jednotlivé platby na hypoteční splátky neoznačovala jako platby z výlučných prostředků. Je otázka, jak si mohla chtít bytovou jednotku pořídit pouze pro sebe z vlastních prostředků, jestliže jimi v dostatečné výši nedisponovala. Prostředky z úvěrové smlouvy se staly součástí společného jmění manželů a byly použity na financování bytové jednotky. Teprve poté účastníci spláceli závazek vůči bance, který byl zajištěn zástavou na bytové jednotce. Účastníci tak vynaložili společné prostředky na financování bytové jednotky ve vlastnictví žalované. Odporovalo by dobrým mravům, jestliže by zhodnocení bytové jednotky náleželo jen jednomu z manželů. Soud prvního stupně pochybil, když účastníkům nesdělil názor, jak bude zhodnocení bytové jednotky posuzovat. Jeho rozhodnutí je v tomto směru nepředvídatelné, zvláště, jestliže se zabýval otázkou pořizovací a aktuální ceny bytové jednotky, navodil situaci, že nárok přizná a není zřejmá pouze jeho výše. Žalobce proto nemohl přednést svá tvrzení a právní názor na tuto otázku. Rozsudek soudu prvního stupně žalobce značně poškozuje a je nevyrovnaný ve vztahu k účastníkům.

6. Odvoláním žalobce je napaden rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku I. podle § 206 odst. 2 věta druhá o. s. ř., neboť jde o výrok závislý na odvoláním napadených výrocích (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

7. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla zamítnutí žaloby o zaplacení [částka] v plném rozsahu, eventuálně zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení a potvrzení rozsudku ve výroku III. Uvádí, že bytová jednotka není předmětem vypořádání společného jmění manželů, tím je jen vypořádání závazku vůči bance. Protože šlo o její bytovou jednotku, chtěla hradit splátky ze svých výlučných prostředků. Protože neměla jiné důkazy, jak prokázat, že úvěry byly spláceny z jejích výlučných prostředků, akceptuje závěr soudu prvního stupně o tom, že svá tvrzení neprokázala. Prokázala však, že měla část výlučných prostředků z prodeje svého družstevního bytu, na rozdíl od žalobce, který neměl žádné finanční prostředky. Zhodnocení bytové jednotky bylo posouzeno správně, neboť splácení úvěru nezhodnocuje bytovou jednotku. Soud měl všechny rozhodné skutečnosti a šlo jen o právní posouzení tvrzení účastníků a důkazů ohledně zhodnocení bytové jednotky a nebylo třeba jeho názor poskytnout stranám předem. Proto rozsudek není nepředvídatelný ani překvapivý. Po celé manželství bylo v bytové jednotce žalované společné obydlí účastníků, a proto nárok žalobce na splátky úvěru není po právu, což vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3428/2020. To se týká i prostředků, poplatků a plateb na bytovou jednotku. Vnos by byl důvodný jen tehdy, pokud by se ukázalo, že měsíční splátky úvěru byly vyšší než potencionální nájemné za bytovou jednotku žalované. Hypoteční úvěr je jen výlučným závazkem žalované a není součástí společného jmění manželů, neboť se týká jejího majetku. O nákladech řízení mělo být rozhodnuto ve prospěch žalované.

8. V průběhu odvolacího řízení žalobce uvedl, že bytovou jednotku žalované kupovali účastníci pro své bydlení, a pokud by byli manželé, nebo by zde nebyly okolnosti na straně žalobce, byla by ve společném jmění. Je tedy třeba rozdělit její hodnotu mezi oba účastníky. Oddělování hypotečního úvěru od bytové jednotky je formální a nespravedlivé. Poukázal na § 1 o. s. ř. a na § 2 a § 3 o. z., které je třeba použít vedle obecných pravidel pro vypořádání společného jmění uvedených v § 742 o. z. Uspořádání práv má být spravedlivé, nemá odporovat dobrým mravům a vlastnické právo podléhá zvláštní právní ochraně. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] se týká odlišné skutkové situace, než jaká je v projednávané věci, a není proto na daný případ přiléhavé. V této věci se společně účastníci rozhodli pořídit si bytovou jednotku za účelem společného bydlení, a to do výlučného vlastnictví žalované pro ochranu společného bydlení. Před rozvodem se žalovaná odstěhovala a žalobce zde bydlel několik měsíců sám, což oba nadále chápali jako užívání společného majetku. Žalovaná by si předmětnou bytovou jednotku sama nikdy nepořídila, neboť ji nepotřebovala a neměla by na ni peníze. To dokládá i to, že dnes bytovou jednotku nabízí k prodeji a stěhuje se daleko od své matky, k současnému partnerovi. Účastníci pořizovali bytovou jednotku s úmyslem nabýt ji ve prospěch obou a je nespravedlivé a odporující dobrým mravům, aby z toho profitovala žalovaná přenecháním celé bytové jednotky, a žalobce, aby odešel jen se společným dluhem. Bytová jednotka i hypoteční úvěr jsou spojené nádoby, jejich oddělení odporuje zásadám vypořádání společného jmění manželů. Gramatický výklad § 742 odst. 2 o. z. je jednoznačný a vztahuje se i na zhodnocení majetku jednoho z manželů, na který byly vynakládány společné prostředky, což je podstata projednávané věci. Zákon má být aplikován tak, aby byla chráněna práva a oprávněné zájmy osob a aby jejich uspořádání odpovídalo vůli účastníků a bylo spravedlivé. Žalobce vstupoval do právních vztahů při pořízení bytové jednotky s dobrým úmyslem, vůle účastníků byla pořídit si bytovou jednotku jako společný majetek. [právnická osoba] by měl být ponechán jako společný závazek. Žalobce se odstěhoval z bytové jednotky žalované po rozvodu manželství účastníků.

9. Žalovaná v průběhu odvolacího řízení uvedla, že má za to, že se žalobce odstěhoval začátkem října 2017, preferuje rozdělení úvěru rovným dílem mezi účastníky.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí v napadené části (vyjma výroku IV.) a řízení, jež mu předcházelo, podle § 212 ve spojení s § 212a odst. 1, odst. 5 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a odvolání žalobce shledal důvodným, i když z jiných než namítaných důvodů.

11. Odvolací soud doplnil dokazování podle § 213 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dále uvedenými důkazy, z nichž soud prvního stupně neučinil všechna potřebná zjištění, a ke zjištění aktuálního stavu vypořádávaného hypotečního úvěru. Z nich zjistil:

12. Z rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] po asi šestiletém vztahu, nenarodily se z něho děti. V květnu 2017 se žalovaná odstěhovala ze společné domácnosti. Mezi účastníky došlo k vzájemnému citovému odcizení pro neshody ohledně dalšího společného života, vedení domácnosti, hospodaření.

13. Z výpisu z účtu žalované u [právnická osoba] za část dubna 2008, že dne [datum] jí byla na účet připsána částka [částka].

14. Ze smlouvy o hypotečním úvěru [číslo] uzavřené účastníky jako dlužníky a [právnická osoba] jako bankou dne [datum], že se účastníkům poskytuje úvěr ve výši [částka] za účelem uhrazení peněžitých závazků obou účastníků vyplývajících z refinancovaného úvěru ve výši [částka], jehož věřitelem je [právnická osoba], a uhrazení veškerých nákladů souvisejících s účelem úvěru, když financovanou nemovitou věcí je byt [číslo] v budově [adresa] a spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na společných částech budovy a pozemcích p. č. st. [číslo] a [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec], obec Jesenice.

15. Ze zprávy [právnická osoba] že za období [datum] - [datum] byly náklady na byt žalované v celkové výši [částka], z toho za teplo [částka], za teplou užitkovou vodu [částka], za vodu [částka], za elektřinu [částka], za odpad [částka], za pojistku [částka], za správu [částka], za fond oprav [částka], za ostatní služby [částka], za vlastní správu [částka].

16. Ze smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru [právnická osoba] a úvěru ze stavebního spoření ke stavebnímu spoření číslo [bankovní účet] ze dne [datum], uzavřené [právnická osoba] s žalovanou jako dlužníkem a žalobcem jako spoludlužníkem, že se poskytuje překlenovací úvěr ve výši [částka] za účelem koupě domu, bytu. Dlužníci se zavazují plnit společně a nerozdílně. 17. [právnická osoba], že aktuálně je zůstatek úvěru [částka] na jistině, [částka] na řádných úrocích a [částka] na poplatcích. Celková částka k úhradě do konce splatnosti hypotečního úvěru, to je do [datum], je při řádném splácení a zachování aktuálních parametrů úvěru [částka].

18. Odvolací soud nedoplnil dokazování ostatními účastníky navrženými či předloženými důkazy (zejména předžalobní výzva žalobce, rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu žalobce, list vlastnický ohledně bytové jednotky, znalecký posudek, analýza tržní ceny a inzerce týkající se ocenění bytové jednotky, výpis z obchodního rejstříku, některé výpisy z účtů žalované a žalobce, přehled plateb společenství vlastníků jednotek za září 2010 až červenec 2018, listiny vztahující se ke svědkyni [příjmení], změnové listy a evidenční listy společenství vlastníků, oddací list žalované, vkladový lístek [právnická osoba], výslech Ing. [příjmení] a Ing. Svobody k ceně bytové jednotky, odhad ceny obvyklé bytové jednotky, výkaz zisku a ztrát [právnická osoba]) pro nadbytečnost, neboť skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn z provedených důkazů.

19. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že z výlučných prostředků žalované na překlenovací úvěr bylo zaplaceno [částka] (zde odkazuje na body 13., 27. a 28. odůvodnění jeho rozsudku). Žalobce v odvolání tento závěr soudem prvního stupně náležitě odůvodněný, vycházející ze skutkových zjištění, zpochybňuje, aniž blíže uvádí, v čem konkrétně jsou zjištění soudu prvního stupně nesprávná.

20. Soud prvního stupně správně vypořádal rozvodem zaniklé společné jmění manželů účastníků podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platný a účinný od 1. 1. 2014 (v textu jen„ o. z.“), neboť manželství účastníků a tím i jejich společné jmění manželů zaniklo po [datum] (například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 63/2019). Vzhledem k tomu, že překlenovací úvěr a hypoteční úvěr uzavřeli účastníci před [datum], pak správně jejich nabytí do společného jmění manželů posuzoval za použití § 3028 odst. 3 o. z. podle předcházející právní úpravy, tj. podle zákona [číslo] Sb., občanský zákoník, platný a účinný do 31. 12. 2013 (v textu jen„ obč. zák.“).

21. Podle § 143 odst. 1 obč. zák. společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

22. Podle § 144 obč. zák. pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

23. Podle § 742 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění (odst. 1). Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen (odst. 2).

24. Odvolací soud předně uvádí, že považuje za důvodnou námitku žalobce, že soud prvního stupně neseznámil účastníky se svým názorem, že nárok na zhodnocení bytové jednotky, který žalobce uplatnil, není dán, jestliže oba účastníci tento nárok považovali za důvodný, jen se výrazně odlišovali ve vyčíslení zhodnocení, a soud k této otázce prováděl dokazování. Za této situace lze považovat rozhodnutí soudu pro účastníky za překvapivé. Tím soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která je však odstranitelná v odvolacím řízení a v něm byla odstraněna. Názor soudu prvního stupně považoval odvolací soud za správný, účastníkům tento svůj názor prezentoval při jiném soudním roku dne [datum] a žalobce tak měl možnost, nejen v podaném odvolání, ale i v průběhu celého odvolacího řízení svoji argumentaci předložit odvolacímu soudu.

25. Pokud jde o bytovou jednotku v [obec], kterou si žalovaná koupila do výlučného vlastnictví před [datum], tedy před uzavřením manželství účastníků, jde o její výlučný majetek právě proto, že byla žalovanou koupena dříve, než účastníci uzavřeli manželství. Není tedy součástí společného jmění manželů účastníků (§ 143 odst. 1 písm. a) obč. zák., shodně i § 709 o. z.). Není pravdivé tvrzení žalobce, že vůlí účastníků bylo pořídit si bytovou jednotku jako společný majetek. Sám žalobce v řízení před soudem prvního stupně uvedl v podání ze dne [datum] a ve své výpovědi ze dne [datum] (v odvolacím řízení na své tvrzení odkázal), že nechtěl být spoluvlastníkem bytové jednotky, aby byla ochráněna pro žalovanou jako jeho tehdejší partnerku, neboť měl již dvě děti z předchozího vztahu a pracoval v rizikovém povolání jako řidič kamionu. Proto byla bytová jednotka koupena do výlučného vlastnictví žalované. Bytová jednotka byla zcela financována překlenovacím úvěrem ze smlouvy, kterou účastníci uzavřeli se [právnická osoba] dne [datum], tedy v době před uzavřením manželství, proto ani dluh ze smlouvy o překlenovacím úvěru není podle § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. součástí společného jmění manželů účastníků. Jde ale o společný závazek účastníků, když oba jako dlužníci smlouvu uzavřeli, a zavázali se plnit věřiteli společně a nerozdílně. A protože z právního předpisu ani ze smlouvy nevyplývá něco jiného, podle § 511 odst. 2 věty první obč. zák. jsou podíly obou účastníků na společném dluhu ve vzájemném poměru stejné, tedy každý z účastníků by měl věřiteli zaplatit jednu polovinu společného dluhu. Za manželství účastníci zaplatili ze společných prostředků na překlenovací úvěr [částka] (zaplacených [částka] - [částka] zaplacených z výlučných prostředků žalované), tedy zaplatili jednu polovinu z uvedené částky, to je [částka], na dluh žalobce, a druhou polovinu, to je [částka], na dluh žalované.

26. Do společného jmění manželů účastníků tedy náleží vnos ze společného jmění na společný dluh účastníků, který není součástí společného jmění manželů, ve výši [částka], z něhož by každému z účastníků měla náležet ½, tj. částka [částka]. Protože by ale každý z nich měl současně uvedenou částku do společného jmění vrátit (na jeho dluh v této části bylo ze společného jmění plněno), vychází pro každého z účastníků vypořádací podíl v rozsahu [částka].

27. Následně byl překlenovací úvěr přefinancován hypotečním úvěrem [právnická osoba] podle smlouvy uzavřené s oběma účastníky jako společnými a nerozdílnými dlužníky dne [datum]. Tato smlouva byla uzavřena za účelem přefinancování překlenovacího úvěru účastníků, který byl použit na zaplacení kupní ceny za bytovou jednotku žalované. Bytovou jednotku si účastníci koupili za účelem společného bydlení, když spolu několik let předtím žili (společně bydleli po nějakou dobu v nájemním bytě žalobce v [obec]) s tím, že uzavřou manželství a chtějí spolu založit rodinu. Z tohoto důvodu prodala žalovaná členský podíl v bytovém družstvu vážící se k družstevnímu bytu a žalobce opustil nájemní bydlení. Po koupi bytové jednotky v [obec] ji oba téměř po celé manželství účastníků společně užívali (žalovaná se v květnu 2017 na několik měsíců odstěhovala). Žalobce úmysl koupit bytovou jednotku za účelem dalšího společného bydlení a založení rodiny účastníků tvrdí po celé řízení před soudem prvního stupně i v průběhu odvolacího řízení, žalovaná tento záměr a úmysl účastníků potvrdila ve své účastnické výpovědi při jednání dne [datum]. S ohledem na uvedené, kdy hypoteční úvěr sloužil k přefinancování společného úvěru účastníků vzatého za účelem koupě bytové jednotky do vlastnictví žalované, ve které budou účastníci společně žít a založí rodinu, uzavírá odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, že hypoteční úvěr je společným úvěrem, který je součástí společného jmění manželů účastníků, neboť zásadní pro jeho charakter je shodná vůle účastníku jako bývalých manželů při jeho vzniku, a tou bylo, aby šlo o úvěr společný (usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2287/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Shodná vůle manželů vzít si úvěr jako společný vylučuje uplatnění tzv. výluk uvedených v § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. Peníze, které účastníci získali ze společného hypotečního úvěru, byly jejich společnými prostředky ve společném jmění, a to, co na společný hypoteční úvěr, který je rovněž součástí jejich společného jmění, za manželství ze společných prostředků zaplatili (částku [částka]), nelze proto vypořádat. Z uvedených důvodů odvolací soud zamítl žalobu žalobce o vypořádání plateb na hypoteční úvěr.

28. Protože hypoteční úvěr poskytnutý [právnická osoba] je společným dluhem účastníků v jejich společném jmění manželů, odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, vypořádal jeho nesplacený zůstatek, a to tak, že jej přikázal k úhradě účastníkům rovným dílem, vycházeje z principu uvedeného v § 742 odst. 1 písm. a) o. z. o rovnosti podílů na vypořádávaném jmění. Hypoteční úvěr nepřikázal k úhradě výlučně jednomu z účastníků zejména proto, že vypořádání dluhu mezi manžely má účinky jen mezi nimi (§ 737 odst. 2 o. z.), účastníci nadále zůstávají dlužníky ve vztahu k věřiteli - [právnická osoba], která je oprávněna, protože jde o závazek společný a nerozdílný (§ 145 odst. 3 obč. zák.), bez ohledu na rozhodnutí soudu, domáhat se jeho zaplacení po kterémkoliv z účastníků (§ 1872 odst. 1 o. z., shodně i § 511 odst. 1 obč. zák.). Nelze rovněž přehlédnout, že k jistině stále nabíhají sjednané úroky a další poplatky, a není vyloučeno, že v době, kdy má být splacen (podle stávajícího znění smlouvy v roce 2032), může být změněna úroková míra, což by významně zasáhlo do výše platební povinnosti dlužníků. Jeví se tedy spravedlivé, aby každému byla uložena povinnost hradit společný závazek ve vztahu mezi nimi rovným dílem (ve vztahu k věřiteli jsou nadále zavázáni společně a nerozdílně), a proto bylo rozhodnuto, že zůstatek úvěru, jistina, splatné úroky a poplatky (v aktuální výši [částka]) s příslušenstvím se ukládá účastníkům k zaplacení rovným dílem.

29. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že platby na pojistku, správu, fond oprav, ostatní služby a vlastní správu ve výši [částka] nelze považovat za zhodnocení bytové jednotky žalované za situace, kdy bytová jednotka byla téměř po celé manželství (a i před jeho uzavřením) užívána společně účastníky k bydlení (jen po dobu několika měsíců v průběhu roku 2017 nebyla užívána žalovanou, žalobcem však ano - zde odvolací soud vycházel z tvrzení žalobce, že bytovou jednotku užíval až do rozvodu manželství účastníků). Oba účastníci, tedy i žalobce, který nebyl vlastníkem bytové jednotky, využívali bytovou jednotku a služeb společenství vlastníků jednotek, a tedy i náklady s provozem společenství vlastníků jednotek spojené. Tyto náklady tedy byly náklady sloužícími k uspokojování potřeb rodiny (bytové potřeby), jak vyplývá z § 690 o. z. Odvolací soud souhlasí rovněž se závěrem soudu prvního stupně, že jiná by byla situace, pokud by účastníci bytovou jednotku neužívali k bydlení a žalovaná by ji měla pouze jako investici. Pak by náklady na bytovou jednotku za manželství účastníků bylo lze považovat za náklady ji zhodnocující.

30. Odvolací soud souhlasí i se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce nemá právo na přisouzení mu jakékoliv finanční částky za zhodnocení bytové jednotky ve vlastnictví žalované za dobu trvání manželství účastníků. Právní úprava § 742 odst. 2 o. z., jíž se žalobce dovolává, souvisí s pravidlem pro vypořádání společného jmění manželů uvedeným v § 742 odst. 1 písm. b) o. z., podle něhož má každý z manželů nahradit to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výlučný majetek. Ustanovení § 742 odst. 2 o. z. upravuje hodnotu tohoto vnosu na výlučný majetek jednoho z manželů s přihlédnutím k tomu, že v mezidobí mezi vynaložením společných prostředků na výlučný majetek do vypořádání společného jmění může uplynout značně dlouhá doba a hodnota vynaložených prostředků má odrážet změnu hodnoty té součásti majetku, na níž byl náklad vynaložen. Předpokladem aplikace § 742 odst. 2 o. z. tedy je, že zde je nějaká hodnota ze společného jmění manželů, která byla vynaložena na výhradní majetek žalované. Žádná taková hodnota v projednávané věci není. Žalovaná si koupila bytovou jednotku do výlučného vlastnictví ještě před uzavřením manželství účastníků, a to za prostředky ze společného úvěru účastníků z doby před uzavřením manželství, který není součástí společného jmění manželů účastníků. Za trvání manželství nebylo do bytové jednotky žalované investováno ve smyslu nějaké její rekonstrukce či jiného zhodnocení, což bylo mezi účastníky nesporné. Finanční prostředky na splátky překlenovacího úvěru i hypotečního úvěru (částka [částka] a [částka]) byly prostředky použité na úhradu dluhu, nikoliv na přímou investici na pořízení či zhodnocení v podobě rekonstrukce či jiné bytové jednotky žalované. Není zde tedy žádný vnos ze společného jmění manželů účastníků do výlučného majetku žalované (do její bytové jednotky), a jestliže zde není vnos, nepřipadá do úvahy jeho zhodnocení podle § 742 odst. 2 o. z.

31. Žalobce se dovolává spravedlivého vypořádání a s odkazem na ně požaduje rozdělení současné hodnoty bytové jednotky mezi oba účastníky. Přehlíží však, že bytová jednotka je ve výlučném vlastnictví žalované, že nebyla koupena za manželství účastníků a že na její pořízení a zvelebení nebyly použity žádné prostředky, které by byly součástí společného jmění manželů účastníků. To, že je ve výlučném vlastnictví žalované, a nikoliv ve spoluvlastnictví (podílovém) účastníků, je dáno jen svobodným rozhodnutím účastníků z doby před uzavřením manželství při koupi bytové jednotky. Zhodnocení bytové jednotky (dané vývojem trhu s nemovitými věcmi, na němž stále cena nemovitých věcí roste), na kterém se nijak nepodílely finanční prostředky ze společného jmění manželů účastníků, proto nemůže být v rámci tohoto řízení zohledněno.

32. Odvolací soud má za to, že jeho rozhodnutí není v rozporu s ustanoveními § 1 o. s. ř. a § 2 a § 3 o. z. a ani s dobrými mravy, jichž se žalobce dovolává. Jím použitý výklad a použití právních předpisů neodporuje dobrým mravům, nijak nevybočuje z výkladu použitých ustanovení o. z. a obč. zák. v jiných soudních sporech, a je dáno jen tím, do jakých smluvních vztahů účastníci vstoupili, a to převážně před uzavřením manželství (kupní smlouva na koupi bytové jednotky jen ve prospěch žalované, společný překlenovací úvěr na koupi bytové jednotky ve výlučném vlastnictví žalované). Bytová jednotka žalované byla koupena ze společných prostředků účastníků, které nebyly součástí jejich společného jmění manželů, a žalobci nic nebránilo poté, co se účastníci rozvedli a ukončili soužití, a kdy odpadl důvod použití i jeho finančních prostředků (z překlenovacího úvěru) na koupi bytové jednotky do vlastnictví žalované, domáhat se bezdůvodného obohacení po žalované jako plnění z důvodu, který odpadl (§ 2991 odst. 2 o. z.).

33. Odvolací soud neshledal důvody pro disparitní vypořádání, jehož se domáhal žalobce (které připouští judikatura Nejvyššího soudu, například jeho rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [spisová značka]). Při rozhodování o paritním či disparitním vypořádání nelze přihlížet ke skutečnostem, které nastaly před uzavřením manželství a po jeho zániku. Nelze tedy zohlednit to, co žalobce zaplatil na společný překlenovací úvěr účastníků před uzavřením manželství účastníků ze svých výlučných prostředků (navíc za situace, kdy plnil i na svůj dluh a kdy bytovou jednotku žalované spolu s ní užíval k bydlení), a je bez významu, že žalovaná využila ke své procesní obraně v řízení námitku promlčení. Tato námitka, stejně jako platby žalobce na překlenovací úvěr v době před uzavřením manželství, nijak nesouvisí se zvýšením či snížením hodnoty majetku ve společném jmění účastníků. Důvodem pro disparitu podílů není ani to, že byla bytová jednotka za manželství účastníků udržována ze společných prostředků za situace, kdy byla jimi užívána k uspokojování jejich bytové potřeby. A ani to, že by případně žalobce (v tomto směru pro nadbytečnost nebylo dokazování doplňováno) měl příjmy cca [částka] [anonymizováno] - [částka] měsíčně a žalovaná jen ve výši cca [částka] - [částka] měsíčně (podle podání žalobce ze dne [datum]). Nejde o takové příjmy žalobce, které by velice výrazně přesahovaly příjmy žalované, navíc účastníci (alespoň nic takového nebylo tvrzeno) nenabyli žádný majetek do společného jmění, rozhodně ne majetek značné hodnoty, na jehož získání či udržení by se žalobce svými příjmy podílel. Předmětem jejich společného jmění je jen společný dluh.

34. Odvolací soud neaplikoval na projednávanou věc rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], neboť uzavřel, že překlenovací úvěr i hypoteční úvěr byly společnými úvěry účastníků, nikoliv výlučnými úvěry žalované.

35. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně, vyjma odvoláním nenapadaného výroku IV., podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil.

36. Pokud jde o náklady řízení, pro řízení o vypořádání společného jmění manželů jako řízení sporné je základním pravidlem rozhodování o náhradě nákladů řízení zásada úspěchu ve věci upravená v § 142 o. s. ř. (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]), přičemž úspěch a neúspěch v řízení je třeba poměřovat v širších souvislostech, než v jiných sporech.

37. V řízení před soudem prvního stupně, když žalobce byl úspěšný pouze se svým návrhem na vypořádání hypotečního úvěru, byť jiným způsobem než navrhoval; jinak byl se svými návrhy neúspěšný, stejně jako byla žalovaná neúspěšná se svým návrhem na vypořádání vnosů ze společného jmění do společnosti žalobce [právnická osoba], byl úspěch žalované v rozsahu 70%, žalobce v rozsahu 30%, tedy žalovaná je podle § 142 odst. 2 o. s. ř. poměrně úspěšná v rozsahu 40% (70% - 30%). V odvolacím řízení byla zcela úspěšná žalovaná, když žalobce se svým odvoláním neuspěl.

38. Náklady žalované v řízení před soudem prvního stupně v celkové výši [částka] tvoří náklady za soudní poplatek ve výši [částka] a náklady za zastoupení advokátem, a to odměna ve výši [částka], vycházeje z tarifní hodnoty 1 902 214, [částka] (což je polovina vypořádávaných hodnot: [částka] + [částka] + [částka] + [částka]), za 16 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u jednání [datum], [datum], [datum], které přesáhlo 2 hodiny, [datum], které přesáhlo 2 hodiny, [datum], [datum], které přesáhlo 2 hodiny, [datum], vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum], [datum]), 50% odměna ve výši [částka] za 1 úkon právní služby (jiný soudní rok dne [datum]), 17 náhrad hotových výloh za uvedené úkony právní služby po [částka], vše podle § 7 bod 6, § 8 odst. 6, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 13 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu. A z uvedených částek ([částka]) náhrada za 21 % DPH podle § 137 odst. 1 o. s. ř. a § 14a advokátního tarifu ve výši [částka], neboť zástupce žalované je registrovaným plátcem uvedené daně. Z celkové částky [částka] představuje 40% částka [částka].

39. Za odvolací řízení činí náklady žalované [částka], a sestávají z nákladů za zastoupení advokátem, a to z odměny za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání ze dne [datum], účast u jednání [datum]) po [částka], 50% odměny za 2 úkony právní služby (účast u jednání dne [datum], při němž byl pouze vyhlášen rozsudek, a jiný soudní rok dne [datum]) po [částka], 4 náhrad hotových výloh za uvedené úkony právní služby po [částka], to vše podle § 7 bod 6, § 8 odst. 6, § 11 odst. 1 písm. k ), g), odst. 2 písm. f), odst. 3 a § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu, a náhrady za 21% DPH z odměny a náhrad hotových výloh ve výši [částka] podle § 137 odst. 1 o. s. ř. a § 14a advokátního tarifu, neboť zástupce žalované je registrovaným plátcem uvedené daně.

40. Odvolací soud nepřiznal žalované pro neúčelnost odměnu, náhradu hotové výlohy a náhradu za DPH za vyjádření k odvolání ze dne [datum], které je blanketní, za nové převzetí zastoupení bez vážného důvodu (žádný takový důvod nebyl tvrzen) a za vyjádření ze dne [datum], jehož obsah mohl být uveden již ve vyjádření k odvolání ze dne [datum].

41. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř.