4 C 5/2026

Plný text

Okresní soud Praha – západ rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Šottovou ve věci osvojitele: Jméno osvojitele , narozený Datum narození osvojitele bytem Adresa osvojitele zastoupen advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky osvojenec: Jméno osvojence , narozená Datum narození osvojence bytem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno o osvojení zletilé I. , Jméno osvojence, , rozená , jméno FO, , narozená , rodné přijmení, , Datum narození osvojence, , dcera matky , tituly před jménem, , jméno FO, , rozené , rodné přijmení, , narozené , rodné přijmení, , datum, , a otce , jméno FO, , narozeného dne , datum, , zemřelého , datum, , se počínaje dnem právní moci tohoto rozsudku stává osvojencem , tituly před jménem, , jméno FO, , narozeného dne , Datum narození osvojiteleII. Osvojitel , Jméno osvojitele, , narozený , rodné přijmení, , Datum narození osvojitele, listu v knize narození u osvojence , Jméno osvojence, , narozené , rodné přijmení, , Datum narození osvojence, , namísto otce , jméno FO, , narozeného dne , datum, , zemřelého , datumIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Osvojitel se návrhem podaným ke zdejšímu soudu domáhal, aby soud rozhodl o osvojení zletilé , Jméno osvojence, , rozené , jméno FO, , dcery své bývalé manželky, jeho osobou. Uvedl, že uzavřel v roce 1990 manželství s matkou osvojenky a všichni tři společně žili ve společné domácnosti, z manželství se poté narodila ještě dcera , jméno FO, . , Jméno osvojence, se se svým biologickým otcem téměř nestýkala, mezi účastníky se vytvořilo silné citové pouto, které vydrželo dosud, přes rozvod manželství s její matkou. Navrhovatel mezi svými dcerami, má ještě dceru , jméno FO, , nikdy nečinil žádný rozdíl, vždy považoval , jméno FO, za vlastní. Biologický otec , jméno FO, v roce 2013 zemřel. , jméno FO, se vdala, žije v Austrálii, má vlastní rodinu, její děti mají k navrhovateli vztah jako k dědečkovi. Navrhovatel mimo jiné chce, aby , jméno FO, měla stejná práva jako její sestry, jeho dcery.

2. Osvojenka se k návrhu připojila, souhlasí s ním, osvojitele zná od svých sedmi let a vždy ho vnímala jako svého tátu a skutečného rodiče, nic na tom nezměnil ani rozvod s její matkou. Osvojení vnímá jako přirozený , rodné přijmení, , který je formálně potvrzuje vztah, který existuje od jejího dětství. Rozhodné skutečnosti uvedla ve svém písemném vyjádření, které potvrdila i přes videohovor při jednání soudu, k němuž se s ohledem na vzdálenost ze svého bydliště nemohla dostavit. Současně potvrdila, že si je vědoma důsledků osvojení. S osvojením vyjádřila dále souhlas i matka osvojenky, manžel osvojenky a obě dcery osvojitele.

3. V řízení bylo po provedení navržených a soudu předložených důkazů a při porovnání s aktuálními matričními údaji prokázáno, že osvojenka , Jméno osvojence, , rozená , jméno FO, , se narodila dne , Datum narození osvojence, , rozené , rodné přijmení, , nar. , datum, , a otci , jméno FO, , nar. , datum, (prokázáno rodným listem osvojenky). Otec osvojenky , jméno FO, dne , datum, zemřel (prokázáno úmrtním listem). Osvojitel byl manželem matky osvojenky a z jejich manželství se narodila dcera , jméno FO, , dále má navrhovatel dceru , jméno FO, . Obě dcery osvojitele souhlasily s osvojením s vědomím o důsledcích takového rozhodnutí (prokázáno jejich vyjádřeními datovanými , datum, ). Rovněž matka osvojenky , tituly před jménem, , jméno FO, vyslovila s návrhem podáním ze dne , datum, adresovaným soudu souhlas. I manžel osvojenky vyjádřil s osvojením souhlas (prokázáno jeho vyjádřeními ze dne , datum, a , datum, ). Ze shodných vyjádření účastníků vzal soud za prokázané, že mají vztah otce a dcery, osvojenka jej považuje za svého otce, za toho, kdo ji vychoval a poskytoval ji oporu a nikdy neupřednostňoval své biologické potomky, je mezi nimi silné pouto, které trvá dosud, to se týká i dalších dvou dcer osvojitele., právnická osoba, řízení tak bylo postaveno najisto, že všichni účastníci si jsou vědomi povahy a důsledků osvojení včetně dosahů do jejich vlastních rodin, a že je jejich vyslovený souhlas s osvojením míněn vážně při vědomí všech důsledků takového rozhodnutí. Prokázáno bylo, že osvojitel byl manželem matky osvojenky, o kterou pečoval jako o vlastní minimálně od jejich sňatku a jejich blízký vztah a pouto trvá a promítá se i do širších rodinných vztahů, do vlastní rodiny osvojenky. Biologický otec osvojenky zemřel, matka s osvojením souhlasí.

5. Zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy (§ 846 o. z.). Zletilého lze osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti, osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. (§ 847 odst. 1 písm. c), d) o.z.). Zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů (§ 847 odst. 2 o. z.). O osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen (§ 796 odst. 2 o. z.).

6. V projednávané věci jde o obdobu osvojení nezletilého, neboť osvojitel pečovala o osvojence jako o vlastní již v době její nezletilosti. Mezi osvojitelem a osvojenkou se tak vytvořilo citové pouto obdobné jako mezi rodiči , právnická osoba, (§ 847 odst. 3 a § 795 o. z.). V řízení nevyšla najevo žádná okolnost, pro niž by osvojení mohlo odporovat dobrým mravům, ani žádný odůvodněný zájem rodičů osvojenky, jenž by osvojení překážel. Osvojenka se k návrhu na osvojení připojila, souhlasila s ním (§ 796 odst. 2 o.z.), její matka vyslovila rovněž souhlas. Souhlas manžela osvojence dán je (§ 852 odst. 2 věta první o. z.).

7. Za shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že je na místě návrhu vyhovět. Osvojenci a osvojitel mají vztah, který je svou povahou vztahem rodiče a dítěte a rozhodnutím soudu tak budou uvedeny do souladu citové a právních vazby. O příjmení nebylo třeba rozhodovat (§ 451 odst. 2 z. ř. s.). Toto rozhodnutí se odpovídajícím způsobem promítne v zápisu v knize narozených (§ 847 odst. 3 a § 797 o. z.).

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v této věci nelze hovořit o úspěchu či neúspěchu ve věci, když obdobně ve věcech statusových účastníci zásadně nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení; nehledě na to, že účastníci žádné náklady nepožadovali.