4 C 63/2024

Plný text

Okresní soud Praha – západ rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Šottovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o náhradu škody a nemajetkové újmy

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši , částka, , s e z a m í t á.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu , adresa, -západ na nákladech státu částku ve výši , částka, do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhá po žalovaném zaplacení částky , částka, jako náhrady škody a nemajetkové újmy. Tvrdil, že dne , datum, zaviněním žalovaného žalobce utrpěl úraz se závažnými následky, a to tak, že na oslavě toho dne v obci , adresa, , když seděl na zápraží jej žalovaný zezadu udeřil silně do krku, subjektivně v té době cítil, že šlo o silný úder, ostatní přítomní se tomu smáli s tím, že takové plácnutí dělá žalovaný údajně často. Žalobce měl zato, že má pohmožděnou páteř. Poté byl krátce hospitalizován v kolínské nemocnici, výsledky vyšetření byly negativní a dále žil s občasnými projevy, které popisoval v kolínské nemocnici, běžným životem. Dne , datum, se ráno žalobce probudil, špatně mluvil, poté ochrnul na polovinu těla, byl odvezen do Thomayerovy nemocnice a byla mu diagnostikována cévní mozková příhoda traumatického původu, porucha prokrvení mozku. Dne , datum, byl z Thomayerovy nemocnice žalobce převezen na rehabilitační kliniku na Malvazinky, kde následoval rehabilitační měsíční pobyt. Poté následovala 5letá intenzivní rehabilitace na státních klinikách i v privátních zařízeních. Zdravotní stav žalobce nikdy nebude takový jako předtím. Byl odkázán na péči rodiny, bez výdělkových možností, trpěl psychickými obtížemi, to vše trvá 10 let. Má za to, že k ustálení jeho zdravotními stavu došlo až , datum, , bolesti a duševní útrapy trvají nadále. Žalobce je postižen porušením kognitivních funkcí, omezen v hybnosti, která nikdy nebude taková jako předtím, má psychické obtíže. Postižen byl i v profesním životě, kdy po dobu dvou let po úraze byl vyřazen z běžné pracovní činnosti a nikdy již nedosáhne tvůrčích schopností, originality a objemu práce jako před úrazem. Následky se projevily i v jeho osobním životě, nemohl poskytoval péči rodině v takové míře jako předtím, obvyklé záležitosti rodiny musela minimálně po dobu dvou let řešit manželka. Žalobce je přesvědčen, že zde je dána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného (úderem), úrazem (prasknutím cévy) a následkem v podobě cévní mozkové příhody s následnými zdravotními obtížemi, kterými žalobce trpí. Určení výše škody nechává na zvážení soudu po provedení znaleckého zkoumání. Navrhuje přiznání bolestného ve výši , částka, , nákladů na léčení , částka, , ztížení společenského uplatnění ve výši , částka, , nemajetkové újmy spočívající v duševních útrapách ve výši , částka, , ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti , částka, , po jejím skončení , částka, a ztrátu na důchodu , částka, . Žalovaný se o jeho stav, ač se musel o něm od známých dozvědět, nikdy nezajímal, pomoc mu nenabídl. Žalovaný byl vyzván zástupcem žalobce k zaplacení, ale nárok odmítl.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, nárok neuznává, a to zcela. Předně vznesl námitku promlčení zažalovaného nároku. K věci samé uvedl, že zásadně popírá jakékoli protiprávní jednání vůči žalobci, a že by svým jednáním způsobil žalobcem tvrzenou újmu, když zcela absentují okolnosti, ze kterých by bylo možno dovodit příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaného a údajnou újmou s následky, které žalobce popisuje. Nepopřel, že se uvedených oslav , datum, účastnil, pozdravil se s žalobcem, přátelsky jej poplácal, nešlo o žádný úder. Nijak nezpochybňuje žalobcovy zdravotní problémy, ale popírá, že jsou důsledkem jeho jednání. Poté se ještě oba účastnili oslav narození dcery žalovaného dne , datum, , i této oslavy se účastnil žalobce a jeho manželka a z oslavy žalobce a manželkou odjeli na koncert. Poté již jen ví, že se v Kunraticích říkalo, že žalobce měl asi mozkovou mrtvici, a že jej odvezla záchranka. Žalovaný pracoval až do roku 2018 v restauraci blízko bydliště žalobce, takže se pravidelně vídali, v roce 2015 oslovil žalobce jako majitele firmy na výrobu dřevěných prvků se zakázkou na výroku dřevěných lavic a stolů, žalobce jej odmítl s tím, že jeho firma se zabývá jinými zakázkami. Žalovaný tak nabyl dojmu, že je žalovaný z nejhoršího (zdravotně) venku. Žalobce vídal v místě bydliště jezdit i vozidlem. Nikdy jej před výzvou zástupce nekontaktoval. Jinak jsou tvrzení velmi obecná a absentuje řádné vyčíslení nároku.

3. Soud provedl důkazy listinami, které k prokázání svých tvrzení účastníci navrhli a předložili, a vyslechl svědky s tím, že provedeným dokazování byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro to, aby si soud učinil závěr o skutkovém stavu a rozhodl o věci. Další navržené důkazy svědeckými výpověďmi, znaleckým či jiným odborným zkoumáním soud jako nadbytečné neprováděl s ohledem na zjištěný stav. Potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo, když provedeným dokazováním byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci a spolu se shodnými tvrzeními účastníků po postupu dle ust. § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

4. Účastníci učinili nesporným, že se oba dne , datum, účastnili oslav u Doks, a až mezi nimi došlo k fyzickému kontaktu, k plácnutí, intenzita je však mezi účastníky sporná a každý ji vnímá jinak. Nesporné bylo i to, že se oba účastnili dalších oslav dne , datum, . Žalovaný dále nesporoval ani existenci zdravotních obtíží žalobce.

5. Ke zdravotnímu stavu a poskytované péči žalobci bylo prokázáno následující:Žalobce byl 13. - , datum, hospitalizován v Oblastní nemocnici , adresa, , a.s., uvedl, že po plácnutí , datum, má namožený krk, má bolesti na krční páteři a další problémy, byla mu poskytnuta péče na ambulanci, na chirurgii, proveden RTG, sono, CT, s výsledkem, že nebyly prokázány žádné akutní změny, jasná patologie na CT mozku neprokázána, propuštěn s medikací, pokyny a ke kontrole u praktického lékaře s doporučením rehabilitace krční páteře (prokázáno zprávou Oblastní nemocnici , adresa, , a.s. ze dne , datum, ).Žalobce byl hospitalizován k , datum, na JIP v Thomayerově nemocnici a zdravotní stav mu v té době neumožňoval osobní jednání mimo zdravotnické zařízení (stručná zpráva Thomayerovy nemocnice z , datum, ). Žalobce byl přijat dne , datum, v Thomayerově nemocnici poté, co se ráno probudil a nemohl hýbat levými končetinami, pociťoval problémy s řečí, vertigo, uvedl, že byl v srpnu udeřen do krku, poté s blokádou krční páteře léčen v Kolíně, poté občas pociťoval brnění hlavy, po vyšetřeních CT a dalších potvrzeno patologické ložisko bez známky krvácení, bez známek čerstvé ischemie, urgentní výkon neindikována a zahájena léčba včetně psychologické a rehabilitace, žalovaný dne , datum, přeložen z JIP na standardní oddělení, kde se jeho stav zlepšuje a je předáván do péče rehabilitační kliniky dne , datum, se závěrem ischemická cévní mozková příhoda a depresivní syndrom (překladová zpráva z hospitalizace na neurologii Thomayerovy nemocnice od , datum, – , datum, ). Žalobce byl hospitalizován s diagnózou ischemické cévní mozkové příhody s levostranným ochrnutím a dalšími související zdravotními obtíženi a léčen nejprve na JIP, poté na standardním oddělení, neurologicky zlepšen a indikován překlad na rehabilitace (prokázáno shrnutím hospitalizace v Thomayerově nemocnici – epikrízou na lůžku z , datum, zpracovanou , tituly před jménem, , jméno FO, ).Žalobce byl od , datum, do , datum, hospitalizován na Rehabilitační klinice Malvazinky, kde probíhala intenzivní rehabilitace po prodělané mozkové příhodě, poskytnuta komplexní rehabilitační péče včetně logopedické péče a ergoterapie se závěrem, že pacient byl propuštěn do domácí péče ve stabilizovaném stavu, schopen samostatné chůze na kratší vzdálenosti, výrazné zlepšení, veškeré činnosti zvládá, s doporučeními a medikací a pravidelnými kontrolami (prokázáno propouštěcí lékařskou zprávou Rehabilitační kliniky Malvazinky z , datum, ). Žalobce docházel na kontroly k lékaři, v roce 2017 uvádí, že se cítí velmi dobře, plave, běhá, cvičí s činkami, začal cvičit tai-či, během roku výrazně zlepšen, velmi ovlivnitelný emocemi, doporučeny masáže (prokázáno lékařskou zprávou Rehabilitační kliniky Malvazinky z , datum, ).

6. Z výslechu svědkyně , jméno FO, bylo zjištěno, že se účastnila s manželem oslavy cca před deseti lety, na její rodinné chalupě, kde slavila společně s , adresa, narozeniny, jednalo se o pravidelnou akci, na které bylo mnoho lidí, slavilo se několik dní, hodně se jedlo a pilo včetně alkoholu, žádného incidentu ani interakce mezi účastníky nebyla přítomna, v té době byla těhotná a z oslavy odjela s manželem předčasně. Informace má poté jen z doslechu, ví o plácnutí v době, kdy určitě nebyli účastníci střízliví, doslechla se poté i o zdravotních problémech žalobce, asi od jeho ženy, on to tajil a nechtěl, aby se o tom vědělo, že byl hospitalizován, žalobce je její soused, tedy jej potkává, nemá pocit, že by byl nemocný fyzicky, jinak to nedokáže posoudit. Svědek , jméno FO, zcela potvrdil výpověď manželky , jméno FO, , oslavu přesně zasadil na , datum, , potvrdil i konzumaci alkoholu, ani svědek nebyl ničeho osobně přítomen, od oslavy si žádných změn ve zdravotním stavu žalobce nevšiml, poté ví o jeho hospitalizaci a byl jej také navštívit na Malvazinkách, odkud se vrátil dobře zrehabilitovaný, jeho zdravotní stav má ze svého pohledu za dobrý, chodil i na tréninky tai-či. Svědek potvrdil, že se s manželkou účastnili i oslavy narození dcery žalovaného v září , adresa, , rovněž odjeli brzy a nepamatuje si, že by se tam o nějakém incidentu mluvilo. I svědek , adresa, vypověděl, že se oslavy účastnil, ničeho přítomen nebyl, nebyl schopen oslavu přesně časově zasadit (před velmi dlouhou dobou, možná 20 let), potvrdil, že šlo o pravidelné velké oslavy, i že se hodně pilo a lidé nebývali střízliví, nepamatuje si žádný incident mezi účastníky, ničeho osobně přítomen nebyl, na oslavě si žalobce na nic nestěžoval, ostatní ví z doslechu. Žalobce poté viděl, když už byl zrehabilitovaný, navštívil jej na Malvazinkách, byl klidnější než normálně, muselo se na něj pomalu, byl u něj zvyklý na emocionální výkyvy, psychické problémy se tou událostí možná prohloubily, ale ke zdravotnímu stavu nemůže činit bližší závěry. Potvrdil, že bodré plácnutí od žalovaného bylo běžné, označuje to za láskyplné poplácání, možná bez citu i bolestivé, šlo o plácnutí náhodně, spíše zezadu, otevřenou dlaní, s alkoholem se to mohlo stupňovat, ale nikdy to nebyla agrese.

7. Výpovědi svědků soud hodnotí jako věrohodné, přesvědčivé, po porovnání všech výpovědí mezi sebou i s ostatními důkazy bez zjevných vnitřních rozporů a bez ovlivnění vztahem k účastníkům či předmětu řízení. I s ohledem na odstup od události jsou výpovědi obsahově hodnotné a logické a podávají obraz o vzájemných stycích účastníků a standardním průběhu oslav, jakkoli neprokazují nic z toho, co chtěl žalobce těmito důkazy v řízení prokazovat. Předně žádný ze svědků nebyl žádnému incidentu či jiné interakci mezi účastníky přítomen, vše je jen z doslechu a svědci vnímali až s časovým odstupem nepříznivý zdravotní stav žalobce bez přímé závislosti na průběhu oslav či žalobcem tvrzeném úderu, o kterém nic bližšího neví. Výslechy bylo prokázáno, že se v té době konaly pravidelně několikadenní oslavy, kterých se účastnili jak svědci, tak účastníci řízení, na těch se konzumoval alkohol, slavilo se, lidé nebývali střízlivý, a že obecně měl žalovaný ve zvyku bodře zdravit přátele plácnutím dlaní, agrese to nebyla. Jisté emocionální výkyvy se u žalobce dle svědka , jméno FO, vyskytovaly již před úrazem, žalobce poté přestal komunikovat, styky s přáteli omezil, zdravotní stav tajil. Žádný ze svědků z laického pohledu nevnímá žalobce jako fyzicky nemocného, po úrazu i sportoval. Konkrétní protiprávního jednání žalovaného, které by vedlo (mohlo být příčinou) k nemoci a následnému zhoršení zdravotního stavu žalobce, prokázáno nebylo. I proto jakékoli znalecké zkoumání navrhované žalobcem je nadbytečné a nemůže změnit níže uvedený závěr.

8. Po provedeném dokazování s přihlédnutím k nesporným skutečnostem tak má soud za prokázané, že se oba účastníci se dne , datum, účastnili oslav, a až mezi nimi došlo k fyzickému kontaktu, k plácnutí (to učinili nesporným). Agresivní či intenzivní úder, či významná fyzická interakce však prokázána nebyla. Oba se účastnili oslav i , datum, bez toho, aby se cokoli ve vztahu k předmětu řízení řešilo. Mezi oslavami byl žalobce krátce hospitalizován a podroben vyšetřením včetně CT, a to s negativním výsledkem. Prokázány byly dále zdravotní obtíže žalovaného jako důsledek mozkové cévní příhody včetně částečného ochrnutí, jeho hospitalizace ve dnech , datum, – , datum, s navazující rehabilitační péčí na klinice do , datum, . Propouštěcí zpráva z , datum, podává obraz o propuštění ve stabilizovaném stavu do domáčí péče s předpokladem další zdravotní péče, aniž by uváděla závažné a zásadní překážky fyzické či psychického rázu. Ke dni , datum, z předložené lékařské zprávy se již podává zcela ustálený zdravotní stav.

9. Dle ust. § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.Dle ust. § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.Dle ust. § 611 o.z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.Dle ust. § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odstavce druhého právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.Dle ust. § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.Dle ust. § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle odstavce druhého se majetkové právo promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.Dle ust. § 636 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Podle odstavce druhého byla-li škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí se právo na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. To platí i v případě vzniku škody nebo újmy porušením povinnosti v důsledku úplatkářství spočívajícího v nabídce, slibu nebo dání úplatku jiným než poškozeným nebo v přímém či nepřímém vyžádání úplatku od poškozeného. Podle § 636 odst. 3 o. z. pro právo vzniklé z újmy na svobodě, životě nebo na zdraví se odstavce 1 a 2 nepoužijí.

10. Právo na náhradu škody se tedy promlčuje ve tříleté subjektivní lhůtě, ale nejpozději uplynutím desetileté objektivní lhůty běžící ode dne, kdy škoda reálně vznikla, u škody způsobené úmyslně nebo vzniklé v důsledku úplatkářství činí objektivní promlčecí lhůta patnáct let. Obě promlčecí lhůty (tříletá subjektivní a desetiletá, resp. patnáctiletá, objektivní lhůta) počínají běžet a končí nezávisle na sobě. Nárok na náhradu škody (újmy) je třeba uplatnit v době, kdy ještě běží obě lhůty. Marným uplynutím jedné z těchto lhůt se nárok promlčuje, i když poškozenému ještě běží i druhá promlčecí lhůta. Objektivní promlčecí lhůta přitom představuje z hlediska promlčení nároku na náhradu škody počáteční i nejzazší mez, kterou nelze v žádném případě překročit (viz např. NS , spisová značka, ), to se však v souzené věci neuplatní. , právnická osoba, vzniklé z újmy na svobodě, životě nebo na zdraví § 636 odst. 3 o. z. výslovně vylučuje použití odstavce 1 a 2 tohoto ustanovení. Tím jednoznačně zákon stanovuje, že právo na finanční odčinění za zásah do těchto práv se promlčuje výhradně ve tříleté (§ 629 odst. 1) subjektivní (§ 619) promlčecí lhůtě a není limitováno žádnou objektivní lhůtou. Judikatura tento závěr zcela potvrzuje, když konstantně dovozuje, že aplikace objektivní promlčecí lhůty je v souladu s § 636 odst. 3 vyloučena nejen pro práva na náhradu nemajetkové újmy, kupříkladu právo na náhradu za bolest, ztížení společenského uplatnění a další nemajetkové újmy způsobené ublížením na zdraví (§ 2958), ale rovněž pro práva na náhradu (následné) majetkové újmy odvíjející se od zásahu do zdraví, života nebo svobody, tedy například pro právo na náhradu nákladů spojených s péčí o zdraví (§ 2960) nebo nákladů pohřbu (§ 2961) či pro právo na náhradu za ztrátu na výdělku a důchodu (§ 2962 a násl.) apod. K tomu je možno odkázat na závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v rozhodnutích sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , Rc 84/2017, , spisová značka, .

11. Pro závěr o tom, zda nárok žalobce uplatněný žalobou je či není promlčen je zásadní závěr o tom, kdy promlčecí lhůta počala běžet (§ 620 odst. 1). O vzniku škody nebo újmy se poškozený dozví tehdy, jsou-li mu známy skutečnosti, podle kterých lze podat žalobu na náhradu škody nebo újmy, tedy pokud má poškozený prokazatelnou vědomost o vzniku a rozsahu škody či újmy. Vědomost o škodě nebo újmě musí být spojena nejen s protiprávním jednáním nebo událostí, kterou byla škoda či újma způsobena, avšak i se skutečností, že vznikla majetková nebo nemajetková újma s druhem a rozsahem, který lze označit v penězích (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, nebo , spisová značka, ). Při úvaze o tom, kdy se poškozený dozví o škodě spočívající v nároku na ztížení společenského uplatnění, není rozhodující ustálení zdravotního stavu jako takového, nýbrž to, kdy bylo možné poprvé definitivně vyhodnotit ztížení společenského uplatnění, tedy bylo možné na základě skutkových okolností, které měl poškozený k dispozici, objektivně provést jeho ohodnocení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Totéž přiměřeně platí pro počátek běhu promlčecí lhůty ohledně bolestného a dalších nároků z poškození zdraví, jak je žalobce žalobou (jakkoli velmi obecně a nedostatečně) uplatňuje. Z pohledu počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty sice nelze požadovat vědomost o jednoznačné částce škody nebo újmy, ale postačuje orientační znalost (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, ), když určení částky škody nebo újmy prostřednictvím znaleckého posudku není možno považovat za skutečnost jakkoli ovládající běh subjektivní promlčecí doby.

12. Vznik újmy (povědomost o jejím vzniku, výši a kdo za ni odpovídá) však v praxi může spadat vjedno s událostí, která újmu způsobila, může však rovněž vyvstat až s určitým – nezřídka značným – časovým odstupem. Vznikají-li tedy z jedné škodné události škodlivé následky nikoli jednorázově, ale postupně, měl by se i nárok u náhradu újmy u takto vznikajících škod začít promlčovat postupně. Typicky právě u újmy na zdraví, u práva na náhradu za ztížení společenského uplatnění vzniká řada dílčích nároků, ohledně nichž mohou promlčecí lhůty začít plynout samostatně, neboť je závěr o počátku závislý na zdravotním stavu a jeho stabilizaci do té míry, aby bylo možné posoudit, jak se nepříznivé následky projeví v dalším životě poškozeného, resp. jak výrazná a trvalá změna jeho společenského, kulturního a rodinného uplatnění oproti dřívějšímu stavu nastane a tedy, co je třeba odškodnit (k tomu např. 2, , spisová značka, nebo , spisová značka, a Rc 7/2017).

13. Pokud bylo v řízení prokázáno, že k údajnému úrazu, který měl být příčinou zdravotních obtíží žalobce, mělo dojít dne , datum, , hospitalizován byl žalobce po mozkové příhodě od , datum, a hospitalizace byla ukončena včetně rehabilitace dne , datum, , ač i poté následovala další rehabilitace a zdravotní péče, nepochybně nejpozději v březnu 2017 (zjevně však mnohem dříve, aniž by konkrétní závěr o přesném časovém okamžiku byl pro věc s ohledem na běh času zásadní) byl zdravotní stav žalobce zcela kompenzován. Nepochybně tak byl v tento okamžik nejpozději schopen definitivně vyhodnotit všechny zásadní okolnosti pro uplatnění újmy včetně jejího ohodnocení. Z lékařské zprávy předložené žalobcem a datové , datum, se nepodávají žádné, byť sebemenší, náznaky toho, že by žalobci v tom cokoli v jeho zdravotním stav bránilo. Argumentuje-li žalobce tím, že k ustálení jeho zdravotního stavu mělo dojít k , datum, , pak nejen, že to z ničeho neplyne (z tvrzení ani důkazů), žalobce k tomu nepředkládá žádné vysvětlení, žádné konkrétnější skutečnosti, ale provedeným dokazováním, a to obsahem lékařských zpráv, které předložit sám žalobce, bylo toto tvrzení směřující jen k odvrácení nepříznivých důsledků promlčení, vyvráceno. Nakonec i předvolaní svědci přetrvávající vážné zdravotní obtíže takové intenzity, která by bránila v řádnému uplatnění práva, nevnímali.

14. Promlčení je zákonným institutem přispívajícím k jistotě v právních vztazích a jeho namítnutí dobrým mravům zásadně neodporuje. Výjimkou jsou situace, kdy uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by zánik nároku byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. O jednání vykazující znaky přímého úmyslu poškodit druhého účastníka by ovšem nebylo možno uvažovat z okolností a důvodů, z nichž je vznik uplatněného nároku dovozován, nýbrž jen z konkrétních okolností, za nichž byla námitka promlčení tohoto nároku uplatněna. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Žádné z výše uvedených kritérií uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy žalobcem nesplňuje. Ze strany žalovaného nejde o zneužití práva, žalovaný se nijak na uplynutí lhůty negativně nepodílel, její uplynutí nezavinil. Ani tvrzený skutkový děj, pokud by byl prokázán, v této věci nebyl provázen žádnými dalšími zvláštními okolnostmi, které by tento rozpor zakládaly. Naopak bylo jednoznačně prokázáno, že k jednání, které by bylo možno označit za násilné či agresivní, nedošlo. Ač tyto skutečnosti, jak uvedeno, nejsou relevantní, nýbrž okolnosti vlastního uplatnění námitky promlčení a ty ani tvrzeny nebyly. Nelze odhlédnout také od toho, že nárok nebyl žalobcem uplatněn v době blízké okamžiku, kdy k promlčení došlo, ale opět po mnoha letech, aniž by na straně žalobce byly závažné překážky bránící včasnému uplatnění (takové nakonec soudu také netvrdil). Korektivem krátkosti promlčecí lhůty rovněž nelze argumentovat, pokud jde o obecnou promlčení dobu v délce 3 roky, nadto navázanou nikoli na okamžik škodního jednání, ale až vznik škody a povědomost o ní, jak blíže rozvinuto výše. Včasnému uplatnění nároku tak žalobci nic nebránilo, učinil-li tak až žalobou podanou dne , datum, , zřejmě s mylným závěrem o aplikovatelnosti objektivní promlčecí lhůty, a žalovaný se v řízení promlčení nároku dovolával (námitka promlčení ve vyjádření k žalobě ze dne , datum, ), je nárok promlčen. Nárok žalobce tak existuje již pouze ve formě naturální obligace, která v soudním řízení není vymahatelná.

15. Za shora uvedeného, kdy námitka promlčení vznesená žalovaným byla shledána oprávněnou, soud žalobu v celém rozsahu zamítl. Právo žalobce na plnění, je-li věcně oprávněné, se mění na tzv. naturální obligaci, u níž záleží na rozhodnutí povinného, zda bude dobrovolně plnit nebo nikoli. Zánikem nároku po vznesení námitky promlčení v soudním řízení tedy zaniká i subjektivní právo věřitele, které přestává být soudně vynutitelné. Obecně zůstává jen možný dluh, u něhož sice nic nebrání dlužníkovi v tom, aby věřiteli plnil, jde však jen o plnění dobrovolné.

16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný. Procesně úspěšnému žalovanému tak náleží plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Konkrétně má žalovaný nárok na náhradu nákladů spojených s právním zastoupením. Advokát žalovaného učinil v řízení celkem , hodnota, úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, 2x účast na jednání soudu), za které přísluší odměna 4x , částka, (§ 7 bod 6 za použití § 8 odst. 1 advokátního tarifu, když výše peněžitého plnění ve sporu byla od počátku zřejmá, k jinému hodnocení nároku nebylo důvodu a limitace dle § 9a či jiných ustanovení advokátního tarifu vzhledem k předmětu řízení do úvahy nepřichází). Za tyto úkony dále náleží náhrada hotových výdajů ve formě režijního paušálu dle § 13 advokátního tarifu, ve znění účinném do , datum, ve výši 2x , částka, , a ve znění účinném od , datum, ve výši 2x , částka, , a náhrada DPH ve výši , částka, . Celkem tak má žalovaný nárok na náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to k rukám zástupce žalovaného ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).

17. Tímto rozsudkem, ač byl vyčerpán celý předmět řízení, bylo opomenuto rozhodnout o nákladech, které v řízení platil stát (svědečné). Dle ust. § 166 odst. 1, 2, 3 o.s.ř. nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu. Doplnění o část předmětu řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku; jinak o doplnění rozhodne usnesením. Nevyhoví-li soud návrhu účastníka na doplnění rozsudku, usnesením návrh zamítne. Návrh na doplnění se nedotýká právní moci ani vykonatelnosti výroků původního rozsudku. Podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne , datum, soud přiznal svědečné ve výši , částka, , které bylo uhrazeno svědkovi (státem skutečně náklady vynaloženy). O povinnosti zaplatit státu náklady, které v průběhu řízení stát platil, pak soud rozhodl dle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. a podle zásady úspěchu ve věci uložil tuto povinnost v řízení zcela neúspěšnému žalobci, kterého v tomto řízení stíhá povinnost hradit náklady řízení druhé straně, a o tento výrok rozhodnutí doplnil. Žalobce je tak povinen státu v určené lhůtě zaplatit částku ve výši , částka, na účet Okresního soudu , adresa, -západ (výrok III.). V souvislosti s doplněním rozhodnutí žádnému z účastníků další náklady prokazatelně nevznikly.