4 C 89/2023

Plný text

Okresní soud Praha – západ rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Šottovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Česká republika – Jméno žalovaného sídlem Adresa žalovaného o určení vlastnictví k nemovitosti

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem stavby č. e. , Anonymizováno, umístěné na pozemku p. č. , hodnota, , vše zapsané pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, u Dobřichovic, u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, – západ, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou dne , datum, se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem stavby č. e. , Anonymizováno, umístěné na pozemku p. č. , hodnota, , vše zapsané pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, u Dobřichovic, u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, – západ (dále také jen „chata“) na podkladě tvrzení o splnění podmínek mimořádného vydržení. Uvedla, že na základě usnesení Okresního soudu , adresa, – západ č.j. , spisová značka, nabyla po zůstavitelce , jméno FO, (své matce) mimo jiné i spoluvlastnický podíl o velikosti ½ stavby chaty, a to v dobré víře, že matka byla vlastnicí celé chaty. Druhá ideální polovina je v katastru nemovitostí zapsána na neznámého vlastníka. Pozemky, na kterých chata stojí, i vedlejší spolu s ní užívané, jsou ve vlastnictví třetích osob a bylo tomu tak vždy. K pozemkům od roku 1992 byla uzavírána nájemní smlouva matkou žalobkyně, nyní žalobkyní. Žalobkyně až do skončení dědického řízení po své matce byla v dobré víře, že její matka je výlučným vlastníkem celé stavby. Matka zde sama pobývala, od roku 2011 zde měla i hlášen trvalý pobyt. Matka žalobkyně zde bez omezení bydlela, po dobu jejího života ani dosud nikdo ke stavbě žádná práva neuplatňoval. Matka žalobkyně a poté žalobkyně platila řádně daně z nemovitosti, pojištění, odebírané energie, poplatky za komunální odpad, o stavbu se starala, žalobkyně ji i rekonstruovala. Původními vlastníky chaty byli praprarodiče žalobkyně, manželé , jméno FO, a , jméno FO, . Ti stavbu postavili a pak ji společně užívali. Jaké bylo dědické rozhodnutí po , jméno FO, , který zemřel před svou manželkou, není žalobkyni známo. Ví však, že , jméno FO, darovala polovinu nemovitosti svému synovi , jméno FO, – dědečkovi žalobkyně. Ten chatu nerušeně užíval až do své smrti se svou manželkou, jak bylo rozhodnuto v dědickém řízení, neví. Žalobkyně je přesvědčena, že potomci v linii přímé po její matce byli vlastníky či spoluvlastníky chaty, neboť celou nemovitost nerušeně užívali k rekreaci a k bydlení, a to výrazně déle než 20 let. Žalobkyně nadále stavbu užívá jako výlučný vlastník, spravuje jí a hodlá tak i nadále činit. Žalobkyně ani její předchůdci nikdy nejednali v nepoctivém úmyslu, vykonávali právo k celé chatě, tedy i k neoddělitelné ½. Žalobkyně tak spolu se svými předchůdci splnila podmínky mimořádného vydržení při započtení vydržecí doby jejích předchůdců už od 50. let.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Sama žalobkyně uplatňuje tvrzení, že jí není známo, jak dopadla dědická řízení po jejích předchůdcích. Není tak možné se domáhat určení vlastnického práva vydržením za situace, kdy přichází do úvah řešení cestou možného dodatečného projednání dědictví po předchůdcích žalobkyně. K tomu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, . Žalobkyně a stejně tak její předchůdci jednoznačně věděli, že vlastní pouze a jen jednu polovinu chaty, druhá polovina v jejich vlastnictví nikdy nebyla. Volbu institutu mimořádného vydržení pro řešení této situace má za chybný.

3. Předně soud na žalobě shledal naléhavý právní zájem ve smyslu ust. § 80 o. s. ř., je-li tvrzen nesoulad faktického stavu se stavem zápisu v katastru nemovitostí.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení, spolu se shodnými tvrzeními účastníků i vzhledem k uplatněným tvrzením a výsledkům dokazování potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo (účastnický výslech žalobkyně byl jako nadbytečný zamítnut), když provedeným dokazováním spolu s se shodnými tvrzeními účastníků byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci a po postupu dle ust. § 132 o. s. ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

5. Účastníci učinili nesporným, že žalobkyně je zapsaným spoluvlastníkem stavby č. e. 337 umístěné na pozemku p. č. , hodnota, , vše zapsané pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, u Dobřichovic u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, – západ, a to co do jedné poloviny. S ohledem na v katastru zapsanou poznámku spornosti žalovaný své vlastnické právo neohlašoval (jeho pasivní legitimace je nepochybná). Nespornými byly dále i skutečnosti, na základě kterých žalobkyně či její předchůdci nabyli polovinu chatu, stejně tak, že vlastníky pozemků jsou třetí osoby, že od nich má žalobkyně i před ní její matka pronajaty pozemky, že řádně platí nájemné za tyto pozemky. Nesporné bylo dále i to, že žalobkyně, před ní její matka, řádně hradily daň z nemovitosti, že zde měly evidován trvalý pobyt, uzavřenou smlouvu na odběr energie, a že chatu pojistily.

6. Žalobkyně nabyla vlastnictví k polovině chaty na základě dědického rozhodnutí zdejšího soudu č.j , spisová značka, , o tom nebylo mezi účastníky sporu. Až v souvislosti s tímto rozhodnutím došlo k zápisu stavby chaty do katastru nemovitostí s vlastnictvím jedné poloviny žalobkyně a jedné poloviny na neznámého vlastníka, před tím stavba nebyla na žádném LV zapsána, žádné listiny, na základě kterých by bylo možno zapsat vlastníka nebyly úřadu doručeny (prokázáno sdělením , právnická osoba, pro Středočeský kraj, , právnická osoba, – západ ze dne , datum, ).

7. K předchůdcům žalobkyně bylo zjištěno, že , právnická osoba, , nar. , datum, , se oženil dne , datum, s , jméno FO, , poté , jméno FO, (prokázáno oddacím listem ze dne , datum, ). , jméno FO, byl synem , jméno FO, a , jméno FO, , narodil se , datum, , jeho manželkou byla od , datum, (prokázáno oddacím listen z tohoto data) , jméno FO, , rozená , rodné přijmení, , a zemřel dne , datum, (prokázáno obsahem úmrtního listu ze dne , datum, ). , jméno FO, , poté , jméno FO, , matka žalobkyně, se narodila dne , datum, manželům , jméno FO, a , jméno FO, (prokázáno rodným listem , jméno FO, – , jméno FO, ).

8. Majetek včetně poloviny chaty po zůstavitelce , jméno FO, , rozené , jméno FO, , nabyla její dcera, žalobkyně usnesením zdejšího soudu č.j , spisová značka, ze dne , datum, s právní mocí k témuž dni, jak již uvedeno shora. Z rozhodnutí se podává, že chata není řádně evidována v katastru a dědičky prokazovaly vlastnictví předložením rozhodnutí , spisová značka, a darovací smlouvou ze dne , datum, ve formě notářského zápisu. Vše prokázáno obsahem citovaného rozhodnutí. Z protokolu o předběžném šetření sepsaném ve věci , spisová značka, bylo zjištěno, že byl sepsán za účasti žalobkyně a je zde uvedeno k možnému nemovitému majetku zůstavitelky ½ chaty s tím, že dědic bude muset dodat starší dědická rozhodnutí, dále, že zůstavitelka obývala jen svoji polovinu. Matka žalobkyně , jméno FO, nebyla jednu polovinu chaty rozhodnutím Obvodního soudu pro , adresa, č.j. , spisová značka, v dědickém řízení po svém otci , jméno FO, (prokázáno obsahem rozhodnutí č.j. , spisová značka, ). , jméno FO, nabyl do svého vlastnictví polovinu chatu darovací smlouvy sepsanou ve formě notářského zápisu dne , datum, od dárkyně , jméno FO, , své matky, která v zápise prohlásila, že je vlastnicí poloviny chaty, kterou postavila se svým již zemřelým manželem, a to právě jen jedné neoddělené poloviny (prokázáno notářským zápisem N 1149/74, NZ 1121/74 ze dne , datum, ). Notářský zápis je založen jak v dědickém spise , spisová značka, tak , spisová značka, . V řízení o dědictví po zůstaviteli , jméno FO, pozůstalá manželka , jméno FO, v rámci předběžného šetření uvedla, kromě jiné majetku, že zůstavitel je vlastníkem ideální ½ chaty (prokázáno protokolem o předběžném šetření ze dne , datum, ve věci , spisová značka, ).

9. Z dostupných listin založených ve sbírce katastrálního úřadu bylo zjištěno, že existovalo stavební povolení na chatu, a že za vlastníky chaty jsou označeni , jméno FO, a , jméno FO, s datem označených rozhodnutí 1947 (prokázáno listinou adresovanou MNV v Řevnicích a datovanou , datum, ), z této doby, tj. z doby provádění základního mapování území, je také informace v evidenci o vlastnictví stavby na cizím pozemku pro , jméno FO, . Že existovalo stavební povolení na stavebníka , jméno FO, prokazuje štítek stavba povolena z roku 1957. Z potvrzení , právnická osoba, , adresa, z , datum, se zjišťuje, že se vydává na žádost pro státní notářství, a že se potvrzuje, že , jméno FO, a , jméno FO, vlastní v obci chatu č. , hodnota, na pronajatém pozemku.

10. Žalobkyně byla upozorněna na nesoulad zápisu stavby v katastru nemovitostí, který nebyl přes výzvu odstraněn a upozorněna na možný přechod vlastnictví na stát (prokázáno dopisem žalovaného ze dne , datum, ). Výzvu s upozorněním na možné důsledky a způsoby řešení situace žalobkyni adresoval i katastrální úřad (prokázáno výzvou ze dne , datum, ). Žalovaná reagovala sdělením, že chatu zdědila po matce a až při projednání dědictví zjistila, že předmětem dědictví je jen jedna polovina a věc bude řešit podáním žaloby (prokázáno přípisy žalobkyni ze dne , datum, ).Na zjištění nesouladu zápisu v katastru, resp. že stavba č.e. , Anonymizováno, není vůbec zapsána na LV, upozornil příslušný katastrální úřad i dopisem z roku 2017 adresovaným , jméno FO, , která byla označena vlastníky pozemku, na kterém chata stojí, a upozornil, že nebudou-li dodány potřebné podklady, bude stavba zapsána na LV , Anonymizováno, s označením vlastník neznámý (prokázáno výzvou – stavby nezapsané na listu vlastnickém ze dne , datum, ). Návrh na vklad vlastnického práva k polovině chaty podala dne , datum, matka žalobkyně , jméno FO, na podkladě dědického rozhodnutí , spisová značka, , řízení bylo katastrálním úřadem zastaveno pro neodstranění vad návrhu (prokázáno rozhodnutím KÚ pro Středočeský kraj, , právnická osoba, -západ ze dne , datum, ). V rámci řízení o vklad byla , jméno FO, vyzvána, aby se dostavila na úřad a předložila potřebné doklady, marně (viz výzvy – nedostatky podání ze dne , datum, a , datum, ).

11. Pokud žalobkyně soudu předkládala svazek účtenek, dokladů a faktur na stavební práce či koupi stavebního a jiného materiálu, pak pouhé účtenky neprokazují provedené práce ani investice do nemovitosti, pokud je žalobkyně chtěla takto prokazovat. Předně však to není pro posouzení věci relevantní a žalovaný nakonec investice žalobkyně v zásadě nepopírá. Pro věc samu to je však bezpředmětné o to více a soud z takových důkazů nečiní žádné skutkové závěry, za situace, kdy se dle tvrzení žalobkyně její zásadní investice do chaty, tj. rekonstrukce střechy (je prokazována předloženými fotografiemi), vztahuje k době poté, co proběhlo pozůstalostní řízení, dokonce těsně před podáním žaloby, a i v průběhu řízení, tedy poté co nabyla do svého vlastnictví jen polovinu chaty a byla si již vědoma veškerého rizika.

12. V řízení nebylo sporu, že aktuálními knihovními vlastníky chaty jsou z jedné poloviny žalobkyně a z jedné poloviny neznámý vlastník, a že vlastníky pozemků jsou osoby odlišné od účastníků řízení. Nebylo dále sporu, že v chatě bydlela a také ji užívala matka žalobkyně a před ní její rodiče a prarodiče (prapradědeček byl i stavebníkem se svou sestrou , jméno FO, ), že měli pronajaté pozemky užívané s chatou a za pronájem platili, že také hradili poplatky včetně plateb za energie, daně, že chatu pojistili. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně, její matka a dědeček byli vlastníky vždy jen a pouze jedné poloviny chaty, že takto majetek přecházel na dědice, vždy polovina chaty, takto byl i uváděn pozůstalými před notáři v řízení o dědictví včetně doložení listin prokazujících vlastnictví právě poloviny chaty. Že by kdy byla matka žalobkyně či její předchůdci v přesvědčení, že vlastní více než polovinu chaty, bylo v řízení spolehlivě vyvráceno. Nevědomost nebo omluvitelný omyl vskutku dán na straně držitelů nebyl, jakkoli celou chatu užívali a starali se o ní. V dobré víře, že jim patří, že jsou vlastníci, nebyl žádný z předků žalobkyně, ani ona sama. Nepřichází tak do úvahy závěr, že přes délku držby předchůdci žalobkyně, by tito vlastnické právo vydrželi pro sebe (, spisová značka, ), tedy splnili podmínky vydržení dle § 134 obč. zák. ve znění účinném od , datum, , neboť jim dobrá víra od počátku nesvědčila. Potvrzení MNV , adresa, o vlastnictví chaty je třeba dát do souvislosti s v témže roce uskutečněném darování poloviny chaty a nesvědčí o vlastnictví chaty jako celku. Dokonce v roce 2014 podala matka žalobkyně návrh na vklad vlastnického práva k chatě, a to k její jedné polovině, neúspěšně z důvodu vad podání. Tato zjištění zásadně vedou k závěru o kvalitě držby pro účely jejího započtení do doby mimořádného vydržecí doby žalobkyní, jak uvedeno níže.

13. Po právní stránce soud postupoval dle ust. § 1091 odst. 2 o. z., podle kterého k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.Dle ust. § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.Dle ust. § 1096 odst. 1 o. z. nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce. Dle odstavce druhého při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.Dle ust. § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

14. Podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ani (pro dobu držby před , datum, ) držba oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. V § 1091 až 1094 o. z. je upravena vydržecí doba potřebná k řádnému vydržení; na mimořádné vydržení se tato ustanovení nepoužijí. Ustanovení § 1096 a násl. se týkají jak vydržení řádného, tak vydržení mimořádného. Držiteli, který se dovolává mimořádného vydržení, se započte vydržecí doba předchůdce, který držel věc „nikoli v nepoctivém úmyslu“; není třeba, aby byl předchůdce držitelem poctivým anebo oprávněným.

15. Pro věc je tak zásadní zodpovězení otázky kvality držby žalobkyně a jejích předchůdců, její délky a možné započitatelnosti doby. V nepoctivém úmyslu jedná především ten, který ví, že tím, že se ujal držby, působí jinému bezdůvodně újmu. Kvalifikace držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ vychází z hodnocení poctivosti či nepoctivosti v obecném smyslu. K naplnění takové držby postačí „držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma“; jde zde o kritérium obdobné dobré víře „v nejméně přísném pojetí“. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je zpravidla úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ní vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“. Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální; žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí držby bylo úmyslně nepoctivé (nemorální) v obecném smyslu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). O nepoctivý úmysl tak jde, pokud jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu (, spisová značka, publikovaný pod R 15/2023). Žalobkyně se chopila držby věci pro sebe po projednání pozůstalosti po své matce v dubnu 2021, když předmětem řízení byla od počátku jen polovina věci, o tom prokazatelně věděla minimálně od počátku pozůstalostního řízení, nabyla tak opět a jen polovinu věci, stejně jako i její matka po svých předcích. Okolnosti případu, když vždy přecházela bez námitek a pochybností do vlastnictví jen polovina věci, svědčí o tom, že i průměrný člověk při běžné péči a opatrnosti si musí si být vědom, že není vlastníkem celé věci, i pokud ji užívá. A předci žalobkyně si toho vědomi byli, o dobré víře tak na jejich straně nemůže být řeči, a pokud by žalobkyně žádala započtení jejich doby držby, pak ta by byla v nedostatečné kvalitě (nepoctivá). Obecně nepoctivá je totiž nepochybně zcela vědomá držba věci cizí bez ohledu na její délku (jinak by zloděj mohl vydržet vlastnictví k odcizené věci). Je tak dle soudu obecně nemorální, dožadovat se vlastnictví věci cizí na podkladě uchopení držby při vědomosti, že věc patří někomu jiného (i neznámému vlastníkovi) a vydávat takovou dobu držbu za způsobilou vydržení, tj. v nikoli nepoctivém úmyslu. Chopila-li se a užívala-li žalobkyně celou věc, bezplatně, s tím, že pokud nikdo do držby dosud nezasáhl, stav se nezmění, pak nerozumně spoléhala na to, že tomu tak bude i nadále. Držba tak byla žalobkyní uchopena v nepoctivém úmyslu (, spisová značka, , , spisová značka, ). Pro držbu v nikoli nepoctivém úmyslu nepostačí vůle vlastníka chopit se spoluvlastnického podílu spoluvlastníka, užívat jej (bezplatně) s tvrzením o údržbě věci apod., a že spoluvlastník o ní zájem nejeví, a tím jej vlastnického práva uplynutím doby zbavit. Žádné zvláštní, konkrétní okolnosti případu, které by svědčily o jiném závěru, nevyšly v řízení najevo. A to ani, pokud se týká právního titulu, ten vždy existoval, o něj se vlastníci opírali, ale jen k příslušnému spoluvlastnickému podílu.

16. Sama žalobkyně operovala v řízení s tím, že je na ní, jaký institut si při domáhání se vlastnického práva zvolí, a že tak činí prostřednictvím mimořádného vydržení, který je pro ni příznivější i proto, že není třeba prokazovat titul. Tento institut je skutečně relativně benevolentní, ale neslouží k legalizaci nevyřešených vlastnických vztahů ani jím nelze obcházet jiné instituty, dědického práva nevyjímaje. Není předmětem řízení ani činností soudu dohledávat vlastnictví věcí opuštěných či neznámého vlastníka apod., nýbrž jen rozhodovat o sporech mu předložených k rozhodnutí. Nelze však neuvést – a sám žalovaný na to od počátku upozorňoval – že z dosud zjištěných skutečností, pokud by proběhla další šetření, a pro posouzení věci je to bez významu, že v době dávno minulé mohlo dojí k tomu, že polovina chaty patřící zřejmě sestře prapradědečka žalobkyně či praprarodičům žalobkyně nebyla řádně proděděna.

17. Protože z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že žalobkyně ani její právní předchůdci nebyli držiteli celé chaty nikoliv v nepoctivém úmyslu ve smyslu § 1095 o. z., neboť si od počátku a vždy byli vědomi, že v jejich vlastnictví je „jen“ polovina. Tedy od počátku si byla i žalovaná vědoma, že užívá cizí věc bez právního důvodu, tedy k újmě jejího vlastníka. Je nerozhodné, že aktuálně není vlastník zapsán, resp. je jím vlastník neznámý, když chata prokazatelně nebyla vůbec zapsána na vlastnickém listu, to nakonec také předci žalobkyně věděli. Proto žalobkyně nenabyla vlastnické právo k pozemků na základě mimořádného vydržení a soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný náleží náhrada nákladů vyčíslená dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za čtyři úkony právní služby (vyjádření, dvě účasti na jednání soudu a účast na vyhlášení rozhodnutí) ve výši 4x , částka, , tj. , částka, , a to ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku.