41 C 192/2021
č. j. 41 C 192/2021-26
V PLATNOSTIOkresní soud Praha-západ rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku vyplývající z půjčky, přičemž soud uznal pouze část pohledávky. Soud dospěl k závěru, že ujednání o souhrnném poplatku ve výši 69,6 % z půjčené částky je v rozporu s dobrými mravami a proto neplatné. Zákonný úrok z prodlení byl určen podle § 658 občanského zákoníku, který omezuje přípustnou úrokovou sazbu na úroveň obvyklou pro bankovní úvěry. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení ve výši 10 % celkových nákladů, které žalobkyně vynaložila.
Plný text
Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Uhříčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky částka za období od datum do datum a s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky částka za období od datum do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky částka, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka a zákonného úroku z prodlení z částky částka za období od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo uloženo žalovanému zaplatit výše uvedenou částku s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o půjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka částka. Žalovaný se vedle vrácení finančních prostředků zavázal zaplatit souhrnný poplatek ve výši celkem částka, a to v týdenních splátkách po částka. Žalovaný porušil své povinnosti, nehradil sjednané splátky řádně a včas a poslední splátku uhradil dne datum. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení zbývající dlužné jistiny ve výši částka a souhrnného dlužného poplatku ve výši částka Celkem žalovaný totiž uhradil částka. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným přitom byla postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
4. Na základě žalobkyní předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce, na základě které byla žalovanému předána částka částka v hotovosti, kterou se žalovaný zavázal uhradit společně se souhrnným poplatkem ve výši částka, celkem tedy částka, a to v 53 týdenních splátkách po částka (smlouva o půjčce). Nedílnou součástí této smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o půjčce, v jejichž článku 5 bylo uvedeno, že veškeré splátky budou nejdříve započteny na úhradu souhrnného poplatku a až poté na úhradu jistiny, a v čl. 8 bylo ujednáno, že v případě prodlení s úhradou splátky, má právní předchůdkyně žalobkyně právo požadovat úhradu celé zbylé částky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším terminu pro výběr týdenní splátky u zákazníka (smlouva o půjčce, smluvní podmínky smlouvy o půjčce). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, příloha této smlouvy). Právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného oznámením ze dne datum o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvala žalovaného k úhradě částky ve výši částka bez příslušenství ve lhůtě 10 dnů po obdržení oznámení a toto oznámení odeslala žalovanému poštou dne datum (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně následně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě postoupené pohledávky, kterou vyčíslila na částka, a to do datum, přičemž tuto výzvu odeslala žalovanému dne datum (předžalobní upomínka, podací lístek).
5. Soud věc posoudil podle § 657 a § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), a to s ohledem na přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1.1.2014, který na dřívější právní úpravu odkazuje.
6. Soud také vycházel z ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy, jakož i z ustanovení § 39 obč. zák., podle něhož neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
7. Vycházeje ze shora citovaných ustanovení a zjištěného skutkového stavu věci pak soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku částka. Tzv. souhrnný poplatek, který nebyl ve smlouvě ani ve smluvních podmínkách nijak definován, pak plnil funkci úroku, neboť se jednalo svou povahou o poplatek za poskytnutí finančních prostředků. Výše takto sjednaných úroků pak dosahovala 69,6 % ze zapůjčené částky. Obč. zák. sice výslovně nestanovil, do jaké výše lze při půjčce sjednat úroky, v souladu s judikaturou, je však v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednána ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Ujednání o souhrnném poplatku, obsažené navíc ve spotřebitelské smlouvě, neobstojí testem dobrých mravů nejen co do způsobu ujednání, ale zejména co do výše, která je nepřiměřeně vysoká, když v dané době činila výše obvyklé úrokové sazby cca 14 %. Ujednání o souhrnném poplatku je proto v rozporu s dobrými mravy, nepožívá právní ochrany a jedná se o neplatný úkon ve smyslu § 39 obč. zák.
8. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně, jejíž pohledávka byla postoupena na žalobkyni, zapůjčila žalovanému celkem částka a z této částky žalovaný dle v řízení nezpochybněného tvrzení dosud vrátil pouze částka, uložil soud žalovanému v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni částku částka. Soud současně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky částka za období od datum do datum, kapitalizovaný částkou částka, a dále povinnost zaplatit žalobkyni úrok v prodlení v zákonné výši z částky částka ode dne datum do zaplacení. Ve zbývající části pak soud žalobu II. výrokem zamítl s ohledem na neplatnost ujednání o souhrnném poplatku.
9. O nákladech řízení soud rozhodl ve III. výroku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v této věci úspěšná v rozsahu 55 % (viz I. výrok) a neúspěšná v rozsahu 45 % (viz výrok II.), přičemž při určení úspěchu a neúspěchu je třeba zohledňovat i příslušenství pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Po odečtení neúspěchu od úspěchu tak má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 10 %. Její náklady sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a jednak z odměny advokáta dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), ve výši částka za 3 úkony právní služby po částka (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé). K tomu bylo dále třeba připočítat paušální náhradu hotových výdajů ve výši částka za 3 úkony právní služby po částka podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhradu odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily částka; 10 % z této částky pak činí částka. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.