41 C 37/2021

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Uhříčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastupování státu ve věcech majetkových IČO , sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky částka s příslušenstvím, <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Tvrdila, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] o výměře 297 m2, který je druhově určen jako zastavěná plocha a nádvoří. Tento pozemek je zastavěn bytovým domem [adresa], v němž byla a je umístěna bytová jednotka ve vlastnictví žalované, dříve manžela žalované. K této jednotce se vztahuje spoluvlastnický podíl žalované na společných částech domu v rozsahu id. [číslo]. Žalobkyně nabídla manželovi žalované uzavření kupní smlouvy, jíž by byl spoluvlastnický podíl k předmětnému pozemku převeden na manžela žalované, a to v rozsahu id. [číslo]. [příjmení] jiné vlivem úmrtí manžela žalované, o němž se žalobkyně dozvěděla v průběhu roku 2021, však k uzavření této smlouvy nedošlo. Žalovaná tak měla předmětný pozemek užívat bez právního důvodu – a sice zastavěním budovou [adresa]. Na předmětné období nebyla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou žádná smlouva o podmínkách užívání části pozemku. Žalobkyně tak svou žalobou nárokovala vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka]. Jeho výši žalobkyně dovozovala skrze výpočet dle cenové mapy stavebních pozemků pro roky 2019, 2020 a 2021, kdy cena byla shodně pro všechny tyto roky stanovena částkou 6 750 Kč/m2; z ceny pozemku dle cenové mapy dále odvodila roční výši nájemného za pozemek v poměru 5 % k jeho ceně dle cenové mapy ve výši 337,50 Kč/m2. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně užívala pozemek bez právního důvodu po dobu 705 dní, tj. od [datum] do [datum], za což žalobkyni nárokovala vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka]. V poslední řadě se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] ode dne podání žaloby, tj. od [datum], do zaplacení.

2. Stanovisko žalované k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit, ačkoli jí byla žaloba spolu s výzvou soudu ve smyslu § 114a odst. 2 písm. a) a následnou výzvou k vyjádření souhlasu s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), řádně doručena.

3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění.

4. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož je žalobkyně výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], který je zastavěn bytovým domem [adresa], v němž byla a je umístěna bytová jednotka ve vlastnictví žalované. K této jednotce se vztahuje ideální spoluvlastnický podíl žalované na společných částech domu v rozsahu [číslo]. Žalobkyně postupně uzavírala s ostatními spoluvlastníky bytového domu kupní smlouvy o převodu spoluvlastnických podílů k pozemku. V předmětnou dobu byl vlastníkem předmětné bytové jednotky manžel žalované. I jemu žalobkyně rovněž učinila nabídku na uzavření obdobné kupní smlouvy jako s ostatními spoluvlastníky. Na nabídku však nebylo ze strany manžela žalovaného nikterak reagováno, a to pravděpodobně vlivem jeho úmrtí dne [datum] O tomto úmrtí se však žalobkyně dozvěděla teprve v průběhu roku 2021. V rámci dědického řízení, vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 20 D 239/2019, byla za jedinou dědičku po zemřelém manželovi žalované povolána žalovaná. Pozůstalostní řízení bylo pravomocně skončeno dne [datum]. Protože nedošlo k převodu spoluvlastnického podílu k pozemku z žalobkyně na manžela žalované, resp. na žalovanou samotnou, zůstala tak nadále výlučným vlastníkem pozemku žalobkyně. Mezi žalobkyní a žalovanou nebyla uzavřena žádná dohoda stran podmínek užívání předmětné části pozemku. Žalovaná tak bez právního důvodu užívala pozemek žalobkyně tím, že užívala zastavěním budovou bytovou jednotku, k níž je vázán ideální spoluvlastnický podíl k pozemku v rozsahu [číslo]. Z toho důvodu tak žalobkyně požaduje vůči žalované vydání bezdůvodného obohacení, které vlastním výpočtem za využití cenové mapy pozemků v dané lokalitě vyčíslila částkou [částka]. K vydání bezdůvodného obohacení nebyla žalovaná žalobkyní nikterak předžalobně vyzývána.

5. Soud věc posoudil podle § 2991 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dále dle § 10 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, a dle § 39 a 39a vyhlášky č. 441/2013 Sb., k provedení zákona o oceňování majetku (dále jen„ oceňovací vyhláška“).

6. Následně soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované je oprávněný, nicméně nikoli v plné výši. K převedení spoluvlastnického podílu k pozemku na manžela žalované, resp. na žalovanou nedošlo. Nebylo nikterak prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou byly nějakým způsobem ujednány podmínky užívání předmětné části pozemku. Žalovaná tak skutečně užívala předmětnou část pozemku po smrti svého manžela, tedy od [datum] do [datum], bez právního důvodu, čímž žalobkyni vznikl podle § 2991 o. z. nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Jelikož žalovaná neuvedla na svou obranu nic, čím by nárok žalobkyně zpochybnila, a ani nikterak neprokázala, ba ani netvrdila, že by žalobkyni bezdůvodné obohacení vydala, soud žalobě částečně vyhověl a částečně ji zamítl. Co se týče metody vyčíslení bezdůvodného obohacení, neshledal soud ze strany žalobkyně žádné pochybení. Východisko vyčíslit bezdůvodné obohacení formou nájemného ve výši 5 % z ceny pozemku je v souladu s běžnou rozhodovací praxí soudů (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 4337/2018 nebo 28 Cdo 4815/2014). Potud se soud s žalobním návrhem žalobkyně ztotožnil, neztotožnil se však s výsledným vyčíslením výše bezdůvodného obohacení, neboť neshledal důvod pro několikastupňové zaokrouhlování jednotlivých mezivýpočtů. Soud vlastním vyčíslením dospěl k jiné, nižší částce bezdůvodného obohacení, a sice k částce [částka], kteroužto uložil žalované, aby žalobkyni i s příslušenstvím zaplatila; ve zbytku, tj. ve výši [částka], pak soud žalobu ve II. výroku částečně zamítl. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

7. O nákladech řízení soud rozhodl ve III. výroku tohoto rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Žalobkyně, třebaže měla ve věci převážný úspěch, jednak nikterak nedoložila, že by žalovanou vyzývala k zaplacení dlužné částky podle ustanovení § 142a o. s. ř., a jednak náhradu nákladů ani nepožadovala.