5 C 182/2023

Plný text

Okresní soud Praha - západ rozhodl samosoudkyní JUDr. Simonou Kačerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO: IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 387 019,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, dále nahradit náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky , částka, s úrokem z prodlení přesahujícím přiznaný úrok z prodlení se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, z titulu nájemní smlouvy, kterou uzavřely účastnice dne , datum, a na základě které žalovaná užívala prostory žalobkyně na adrese , adresa, . Žalovaná podala dne , datum, výpověď této smlouvy, a nájem tak s ohledem na ustanovení smlouvy dne , datum, zanikl. Žalované vznikl za období od dubna do října 2020 dluh na nájemném v celkové výši , částka, a dále dluh na úrocích z prodlení. Žalovaná na tento uhradila dne , datum, částku , částka, a poté od srpna 2021 do září 2022 hradila měsíčně částku , částka, . Od října 2022 již nezaplatila ničeho. Žalobkyně takto hrazené částky započetla nejprve na úroky z prodlení, ve zbytku až poté na jistinu nájemného. K poslední platbě žalované dne , datum, tak činila výše jistiny žalovanou částku s tím, že úroky z prodlení do tohoto data byly zcela zaplaceny.

2. Žalovaná uvedla, že na počátku roku 2020 byla situace v jejím podnikání vlivem pandemie COVID kritická. Existovaly tak vážné důvody, pro které bylo možné aplikovat § 2312 občanského zákoníku, podle kterého měla být výpovědní doba 3měsíční. Žalovaná podala výpověď z nájmu emailem ze dne , datum, a dne , datum, zaslala žalobkyni dodatek k této výpovědi, ve kterém odkázala na vážné důvody. Od , datum, tak počala běžet výpovědní doba, která skončila, stejně jako nájem samotný, dne , datum, . Žalovaná skutečně uhradila na dlužném nájemném částku v celkové výši , částka, způsobem, jaký uvedla žalobkyně. Při započtení jistiny nájmu, kterou žalobkyně stále drží, tak žalovaná nemá na nájmu ani příslušenství žádný dluh.

3. Žalobkyně na to uvedla, že účastnice ve smlouvě tím, že modifikovaly ustanovení § 2312 občanského zákoníku, vyloučily jeho užití. Výpovědní doba tak nemohla být 3měsíční. Stejně tak žalovaná na sebe ve smlouvě vzala nebezpečí změny okolností, pod které spadá i pandemie COVID. Výpovědní doba také nemohla začít běžet od , datum, , jak uvádí žalovaná, a to s ohledem na obsah výpovědi ze dne , datum, .

4. Mezi účastnicemi nebylo sporu o tom, že uzavřeli nájemní smlouvu, v rámci které žalobkyně pronajala žalované prostory sloužící k podnikání. Dále nebylo sporu o tom, že žalovaná od dubna roku 2020 přestala platit nájemné a že za období od , datum, do září 2022 uhradila na dluh na nájemném částku v celkové výši , částka, . Spor tak přetrvával především v otázce, kdy došlo k zániku nájmu5. Soud v rámci dokazování zjistil následující skutkový stav.

6. Účastnice uzavřely dne , datum, nájemní smlouvu, na základě které žalobkyně přenechala žalované tam specifikované nemovitosti, které žalovaná měla užívat ke své podnikatelské činnosti. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou od , datum, . Nájem mohl být ukončen výpovědí, výpovědní doba byla sjednána v délce trvání 6 měsíců s tím, že počala běžet od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po doručení písemné výpovědi druhé smluvní straně. Žalobkyně měla dále právo nájem vypovědět s výpovědní dobou 10 dnů, a to pro případ, že se žalovaná opozdí s platbou nájemného o více než 10 dnů. Nájemné činilo od dubna 2017 částku , částka, bez DPH měsíčně s tím, že mělo být hrazeno k 1. dni měsíce. Výše nájemného měla být upravována dle indexu cen tržních služeb v oblasti podnikatelských služeb a služeb v oblasti nemovitostí a pronájmu vyhlášeného ČSÚ za každý uplynulý rok. Úpravu měla provést žalobkyně vždy do 31. 6. zpětně k 1. 1. daného roku. Toto ustanovení bylo platné od roku 2018. Účastnice dále sjednaly povinnost žalované platit úroky z prodlení s platbou nájemného, a to ve výši 0,5 % denně za každý započatý den prodlení. Kauce ve výši , částka, měla být žalovanou složena formou zhotovení dvou kusá sanačních plechů, což účastnice ocenily částkou , částka, bez DPH (nájemní smlouva).

7. Žalovaná zaslala dne , datum, emailem žalobkyni dokument nazvaný jako výpověď z nájmu nebytových prostor. V tomto uvedla, že k tomuto datu vypovídá nájem vzniklý na základě shora uvedené smlouvy a tento tedy k , datum, zaniká (výpověď ze dne , datum, ). Žalobkyně na to odpověděla dne , datum, tak, že považovala výpověď za právně neúčinnou (vyjádření k výpovědi). Žalovaná dne , datum, zaslala žalobkyni dokument nazvaný jako „dodatek k výpovědi nájmu z prostor k podnikání“, v rámci kterého vypověděla shora uvedenou smlouvu, a to dle § 2312 občanského zákoníku z vážných důvodů pro překážky v podnikání v důsledku opatření Vlády ČR v souvislosti s pandemií COVID-19 (dodatek k výpovědi).

8. Žalovaná dne , datum, vystavila žalobkyni fakturu na částku , částka, za osazení nákladních ramp sanačními plechy (faktura z , datum, ). Dne , datum, převedla žalobkyni částku , částka, (přehled plateb na účtu v roce 2017).

9. Žalovaná zaplatila žalobkyni dne , datum, částku , částka, , ve dnech 31. 8., 29. 9., 27. 10., , datum, pak částku vždy ve výši , částka, , stejně jako ve dnech 2. 1., 30. 1., 28. 2., 1. 4., 2. 5., 2. 6., 11. , právnická osoba, . 9. 202 (přehled plateb na účtu z let 2021 a 2022).

10. Žalobkyně oznámila žalované přetrvávající dluh na nájemném za měsíce od dubna do října 2020 včetně. Měsíční výše nájemného pro rok 2020 po korekci dle smlouvy činila , částka, (oznámení o přetrvávajícím dluhu, tabulka výše nájemného).

11. Svědek , jméno FO, ve své výpovědi uvedl, že pracoval pro žalovanou v IT oboru v letech 2020 až 2021. Žalovaná se zabývala autodopravou, 90 % její činnosti představovala tzv. sběrná autodoprava, což znamenalo, že malými vozy na území ČR vyzvedla zboží, to odvezla do většího skladu do Itálie a tam opět rozvezla malými vozy. V souvislosti s pandemií došlo k uzavření skladů a omezení překračování hranic, a došlo tak k ukončení této činnosti. Vedení žalované se tedy rozhodlo sklad v Itálii uzavřít a vyklidit a to samé udělat se skladem v ČR v , adresa, . Žalovaná tak v podstatě musela ukončit činnost v oblasti autodopravy, propustila zaměstnance, prodala vozy, a v současné době existuje již jen právně a nevyvíjí žádnou činnost. Důvodem ukončení činnosti byla výlučně pandemie.

12. Z provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Účastnice uzavřely nájemní smlouvu, na základě které se žalovaná zavázala platit nájemné pro rok 2020 v měsíční výši , částka, . Žalovaná toto od dubna roku 2020 nečinila. Žalovaná zaslala dne , datum, neodůvodněnou výpověď nájemní smlouvy a dne , datum, výpověď, kterou odůvodnila nemožností dále podnikat vlivem pandemie COVID-19. Žalovaná zaplatila žalobkyni na nájmu za období od dubna 2020 celkem , částka, , a to v několika platbách tak, jak je uvedeno níže.

13. Dle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

14. Dle § 2312 o. z. platí, že jedná-li se o nájem na dobu neurčitou, má strana právo jej vypovědět v šestiměsíční výpovědní době; má-li však strana k výpovědi vážný důvod, je výpovědní doba tříměsíční; trvá-li nájem po dobu delší než pět let a vzhledem k okolnostem strana nemohla předpokládat, že druhá strana nájem vypoví, je výpovědní doba vždy šestiměsíční.

15. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Dle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Při rozhodování o návrhu žalobkyně se soud nejprve zabýval otázkou, k jakému okamžiku došlo k zániku nájmu vzniklého na základě předmětné nájemní smlouvy, neboť vyřešení této otázky je rozhodující pro určení případného dluhu žalované na nájemném. Při tom vycházel ze skutečnosti, že účastnice si smluvně upravily zánik nájmu v případě výpovědi jedné z nich, a to s výpovědní dobou v délce 6 měsíců běžící od prvního dne následujícího měsíce. Soud se na tomto místě domnívá, že smluvní strany tímto pouze modifikovaly ustanovení § 2312 věta prvá o. z., při jehož aplikaci bez dalšího by výpovědní doba počala běžet ihned dle obecných pravidel uvedených v § 605 odst. 2 o. z. Fakticky tak smluvní strany prodloužily výpovědní dobu o období do konce měsíce, ve kterém k vypovězení smlouvy doje. Současně účastnice na žádném místě smlouvy nevyloučily aplikaci druhé věty uvedeného ustanovení. Dle názoru soudu tak účastnice ve smlouvě pouze modifikovaly zákonné ustanovení o délce výpovědní doby v případě výpovědi z nájmu na dobu neurčitou, avšak jejich vůlí nebylo vyloučit možnost podat výpověď z vážných důvodů, a to s výpovědní dobou v délce 3 měsíců. Soud také nemohl přisvědčit argumentaci žalobkyně, dle které na sebe žalovaná v čl. VII. odst. 5 smlouvy převzala nebezpečí změny okolností, neboť toto smluvní ustanovení se týká pouze smluvní odpovědnosti za škodu, nikoliv výpovědních důvodů, a nepřiléhá tedy na projednávanou věc. Soud tedy uzavírá, že vůlí stran bylo pouze modifikovat (prodloužit v případě výpovědi bez důvodu, a zkrátit na 10 dnů v případě výpovědi z důvodu prodlení s placením nájemného) délku výpovědní doby, nikoliv však vyloučit ustanovení § 2312 věta druhá o. z. Z těchto závěrů poté plyne, že předmětná nájemní smlouvy nevylučovala užití zákonného ustanovení § 2312 věta druhá o. z., a tedy bylo ji možné vypovědět z vážných důvodů, a to s výpovědní dobou v délce 3 měsíců.

18. Pokud jde o samotné důvody a jejich hodnocení, zdali se jedná o vážné důvody či nikoliv, vyšel soud ze svědecké výpovědi pana , jméno FO, . V rámci té bylo zjištěno, že podnikatelská činnost žalované z naprosté většiny (90 %) sestávala z autodopravy, kdy žalovaná nejprve svezla zboží v rámci ČR, toto poté převezla do Itálie do centrálního skladu a následně ho rozvezla po Itálii. Dále bylo zjištěno, že výlučně z důvodu pandemie COVID-19 byla žalovaná nucena ukončit svou podnikatelskou činnost, neboť byl omezen přeshraniční pohyb a také došlo k uzavření skladů. Žalovaná vlivem těchto událostí propustila své zaměstnance, rozprodala vozy, přestala podnikat a nyní již existuje jako pouhá právní společnost bez jakékoliv aktivity. Pokud tedy žalovaná užívala předmět nájmu výlučně pro svou podnikatelskou činnost, kterou jí byla fakticky bez jejího zavinění a z objektivních důvodů znemožněno vykonávat, jedná se na její straně o vážné důvody, které umožňují aplikaci § 2312 věta druhá o. z. Za vážné důvody ve smyslu tohoto ustanovení lze považovat takové důvody, které jsou svou intenzitou srovnatelné s důvody uvedenými mimo jiné v § 2287 o. z (srov. rozsudek NS sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, ). Je zřejmé, že žalovaná uzavírala předmětnou nájemní smlouvu právě z důvodu, aby mohla v pronajatých prostorách vykonávat svou podnikatelskou činnost. Pokud tuto činnost nemohla z objektivních okolností nadále vykonávat, nelze po ní spravedlivě požadovat, aby v nájmu pokračovala. Soud tedy uzavírá, že žalovaná mohla nájem vypovědět v 3měsíční výpovědní době, přičemž její délka se řídí obecnými ustanovení uvedenými v § 605 o. z.

19. Soud se dále vypořádával se skutečností, že žalovaná nejprve vypověděla nájemní smlouvu dne , datum, bez uvedení důvodů a až posléze dne , datum, zaslala žalobkyni dodatek, který obsahoval výpovědní důvody. První uvedená výpověď by postačovala k vypovězení smlouvy dle první věty § 2312 o. z., tedy se 6měsíční výpovědní lhůtou. K vypovězení z vážných důvodů však pro absenci těchto důvodů nepostačuje. Druhou výpověď (nazvanou jako dodatek) však žalovaná odůvodnila, když odkázala na ustanovení § 2312 o. z. a na překážky v podnikání z důvodu pandemie viru COVID-19. Tím fakticky zhojila svou předchozí výpověď. Tříměsíční výpovědní doba však nemohla začít běžet zpětně k okamžiku podání první výpovědi, tedy k , datum, , neboť by to nepřiměřeně zasahovalo do právní jistoty žalobkyně, která se mohla důvodně domnívat, že smlouva pro absenci jakýchkoliv výpovědní důvodů v původní výpovědi zanikne až s uběhnutím 6měsíční výpovědní doby tak, jak si strany ujednaly ve smlouvě. Tříměsíční výpovědní doba tak mohla začít běžet až okamžikem doručení druhé výpovědi, tedy dnem , datum, . S ohledem na § 605 odst. 2 o. z. tak uplynula dne , datum, a stejným dnem také zanikl předmětný nájem.

20. Pokud tedy nájem zanikl dne , datum, a žalovaná od dubna stejného roku neplatila nájemné, které pro tento rok činilo částku , částka, měsíčně a které bylo splatné k 1. dni každého měsíce, vznikl žalované na nájemném dluh ve výši celkem , částka, [3 x , částka, (duben až červen včetně) + , částka, / 31 x 3 (první tři dny července)]. Spolu s tím vznikal žalované také dluh na úroku z prodlení, a to ve výši stanovené § 2 nařízení č. 351/2013 Sb., neboť žalobkyně ho v této výši požadovala. Úrok pro jednotlivá měsíční nájemné počal běžet vždy k prvnímu dni měsíce a běžel až do okamžiku první splátky ze strany žalované, která nastala dne , datum, . Za tuto dobu vznikl žalované na úrocích z prodlení dluh ve výši , částka, , , částka, , , částka, a , částka, (od dubnového nájemného po část červnového), tedy celkem ve výši , částka, .

21. Žalovaná začala splácet svůj dluh na nájemném první splátkou ze dne , datum, ve výši , částka, . Jak bylo uvedeno shora, jistina nájemného k tomuto datu činila , částka, a příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení částku , částka, . Vzhledem k tomu, že žalovaná označila své platby jako „Stavmat – dlužný nájem“, má soud za to, že učinila volbu, a dané splátky zvolila započítat nejprve na jistinu a poté až na úroky. S ohledem na § 1932 o. z. účinný do , datum, (srov. zákon č. 192/2021 Sb., kterým bylo toto ustanovení novelizováno) tím, že žalovaná učinila volbu započtení, přirostly dle odst. 2 tohoto ustanovení dosud splatné úroky k jistině. Pokud tedy žalovaná dne , datum, zaplatila částku , částka, , byla tato započtena na jistinu, ke které však přirostly dosavadní úroky. Nová výše jistiny tak činila částku , částka, (211 195,94 – 17 000 + 26 015,94). Od následujícího dne, tedy od , datum, pak žalovaná byla v prodlení co do této částky, a byla tak povinna k placení úroků z prodlení ve výši stanovené § 2 nařízení č. 351/2013 Sb., a to až do dne , datum, , kdy učinila druhou splátku ve výši , částka, . Stejným způsobem, jako který byl popsán shora, pak byla tato částka započtena na novou výši jistiny a dosavadní úroky ve výši , částka, k této jistině přirostly. Výše jistiny tak nově činila , částka, . Tento proces se pak opakoval vždy, když žalovaná svůj dluh na nájemném částečně uhradila, a to pokaždé částkou , částka, , tedy:dne , datum, , kdy dosavadní úroky činily , částka, a jistina po započtení částečné úhrady a připočtení těchto úroků částku , částka, ;dne , datum, , kdy dosavadní úroky činily , částka, a jistina po započtení částečné úhrady a připočtení těchto úroků částku , částka, ;dne , datum, , kdy dosavadní úroky činily , částka, a jistina po započtení částečné úhrady a připočtení těchto úroků částku , částka, ;dne , datum, , kdy dosavadní úroky činily , částka, a jistina po započtení částečné úhrady a připočtení těchto úroků částku , částka, ;dne , datum, , kdy dosavadní úroky činily , částka, a jistina po započtení částečné úhrady a připočtení těchto úroků částku , částka, ;dne , datum, , kdy dosavadní úroky činily , částka, a jistina po započtení částečné úhrady a připočtení těchto úroků částku , částka, ;dne , datum, , kdy dosavadní úroky činily , částka, a jistina po započtení částečné úhrady a připočtení těchto úroků částku , částka, ;dne , datum, , kdy dosavadní úroky činily , částka, a jistina po započtení částečné úhrady a připočtení těchto úroků částku , částka, ;dne , datum, , kdy dosavadní úroky činily , částka, a jistina po započtení částečné úhrady a připočtení těchto úroků částku , částka, ;dne , datum, , kdy dosavadní úroky činily , částka, a jistina po započtení částečné úhrady a připočtení těchto úroků částku , částka, ;a dne , datum, , kdy dosavadní úroky činily , částka, a jistina po započtení částečné úhrady a připočtení těchto úroků částku , částka, .Po této splátce již žalovaná nezaplatila ničeho. Následujícím dnem se tedy ocitla v prodlení, a to se zaplacením částky , částka, . Je tak povinna tuto částku žalobkyni zaplatit, stejně jako úroky z prodlení v zákonné výši stanovené § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se jednalo o vzájemný závazek dvou podnikatelů, má žalobkyně taktéž právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky v minimální výši , částka, dle § 3 nařízení č. 351/2013 Sb.

22. Pokud jde o jistotu (kauci) nájmu, soud uvádí, že tato byla v souladu se smluvními ujednáními žalovanou složena. Smluvní strany se dohodly, že kauce bude poskytnuta formou instalace sanačních plechů a to v ceně , částka, bez DPH, tedy s DPH v ceně , částka, . Žalovaná toto učinila, o čemž svědčí faktura, kterou vystavila dne , datum, žalobkyni. Zbylou částku jistoty ve výši , částka, pak doplatila dne , datum, formou bankovního převodu. Soud má tedy za to, že jistota byla ze strany žalované řádně složena. Pokud však žalovaná uvádí, že svou pohledávku na vrácení jistoty při skončení nájmu započetla vůči dlužnému nájemnému, pak toto v řízení nebylo nijak prokázáno. Soud proto nemohl z této skutečnosti při rozhodování vycházet.

23. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal právo na jejich náhradu žalované, neboť ta byla v řízení úspěšnější. Výše náhrady nákladů žalované pak s ohledem na výsledek řízení činí 70 %, když byla úspěšná co do 85 % (330 834,97 / 387 019,70) a neúspěšná do zbylých 15 %. Náklady žalované sestávají z odměny advokáta za 5,5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odpor + vyjádření ve věci samé, 3x účast na jednání, účast na jednání, na kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku), každý ve výši , částka, (§ 11 odst. 1, § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), z náhrady hotových výdajů advokáta za 6 těchto úkonů, každý ve výši , částka, (§ 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z uvedených částek (§ 137 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád). Náhrada nákladů žalované po zohlednění výsledku řízení činí částku , částka, (67 796,30 x 0,70).