7 C 257/2024

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Kupskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 33 055,09 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, původně k Obvodnímu soudu pro , adresa, , pravomocně postoupenou zdejšímu soudu, domáhala po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalované poskytla převodem na účet peněžní prostředky ve výši , částka, . Jelikož žalovaná poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela, došlo k zesplatnění celého úvěru, čímž vznikla nová jistina skládající se z dosavadní nezaplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění úvěru, a to v celkové výši , částka, . O zesplatnění úvěru žalobkyně žalovanou informovala oznámením ze dne , datum, . Na základě příslušného ustanovení smlouvy byla žalovaná v případě prodlení s nezaplacením nové jistiny úvěru dále povinna k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení s tím, že souhrn výše všech ze strany žalobce uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však částky , částka, . Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud vyhověl žalobě žalobkyně v rozsahu nárokovaných smluvních pokut a rozhodl o povinnosti žalované uhradit žalobkyni smluvní pokuty dle smlouvy o úvěru ve výši , částka, a , částka, . Posledně jmenovaná částka přitom představovala smluvní pokutu dle čl. 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za období prodlení žalované s úhradou nové jistiny úvěru do , datum, . S ohledem na skutečnost, že prodlení žalované s úhradou nové jistiny úvěru trvalo i po tomto datu, domáhá se žalobkyně podanou žalobou zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky , částka, za období od , datum, do , datum, v kapitalizované výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky od , datum, do zaplacení. Žalovaná na svůj dluh ničeho nezaplatila, ačkoli byla žalobkyní upomínána.

2. Stanovisko žalované k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit, neboť žalovaná nereagovala na písemnou výzvu soudu a k jednání před zdejším soudem se nedostavila. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. V prvé řadě se soud zabýval otázkou své pravomoci. V této věci se jedná o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaná je občankou Vietnamské socialistické republiky. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 98/1984 Sb. otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc neupravuje a neexistuje ani žádná jiná mezinárodní smlouva, kterou by mezi sebou Česká republika a Vietnamská socialistická republika sjednaly zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání závazkových sporů a která by měla aplikační přednost před nařízením Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), posuzoval soud svou pravomoc podle článku 17 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 18 odst. 2 citovaného nařízení, podle kterého je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaná má své bydliště na území České republiky. S ohledem na skutečnost, že mezi Českou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou nebyla uzavřena bilaterální mezinárodní smlouva upravující rozhodné právo pro smluvní závazkový vztah, soud pro stanovení rozhodného práva použil ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), kterým je Česká republika vázána. Podle čl. 6 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení se smlouva uzavřená fyzickou osobou za účelem, který se netýká její profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen „spotřebitel“), s jinou osobou, která jedná v rámci výkonu své profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen „obchodník“), řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště. Žalovaná má bydliště v České republice, kde má své sídlo rovněž žalobkyně, rozhodným právem je tak právo České republiky.

4. Na základě níže uvedených listin soud učinil následující skutková zjištění.

5. Podle návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, si účastníci řízení ujednali, že žalobkyně poskytne žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaná zavázala vrátit prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek. Pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátky si strany v čl. 6.3 písm. b) návrhu ujednaly, že automaticky dojde k zesplatnění celé dosud nesplacené části úvěru. Dále si účastníci v čl. 6.5 návrhu sjednali povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení. Podle čl. 6.4 návrhu se pak novou jistinou úvěru rozumí celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru. Žalovaná se v návrhu zavázala vrátit žalobkyni částku v celkové výši , částka, , roční procentní sazbu nákladů si strany ujednaly ve výši 146,28 %.

6. Z předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že celková výše spotřebitelského úvěru měla činit , částka, a celková částka, kterou měla žalovaná žalobkyni uhradit, činila , částka, (bez úhrady pojištění). Výpůjční úroková sazba činila 93,60 % ročně, roční procentní sazba nákladů pak 146,28 %. Zaplacení částky poskytnutého úvěru a sjednaných úroků za poskytnutí úvěru bylo stanoveno v 18 měsíčních splátkách ve výši , částka, .

7. Z kopie povolení k pobytu žalované soud zjistil, že žalované bylo dne , datum, vydáno povolení k trvalému pobytu na území České republiky s platností do , datum, .

8. Z prohlášení klienta ze dne , datum, vyplývá, že si žalovaná byla vědoma podmínek úvěrové smlouvy, neměla splatné dluhy vůči třetím osobám, nenacházela se v úpadku a byla schopna úvěr řádně a včas splácet.

9. Z hodnocení klienta ze dne , datum, včetně výpisu z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že pravidelný čistý měsíční příjem žalované ze zaměstnání činil , částka, a její celkové výdaje ve výši , částka, byly tvořeny životním minimem ve výši , částka, a částkou vynakládanou na bydlení ve výši , částka, . Žalovaná zde též vyplnila, že byla svobodná, nesdílela společnou domácnost s manželem či partnerem, měla vzdělání s maturitou a byla zaměstnaná na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou.

10. Rozsudkem pro zmeškání Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále pohledávku ve výši , částka, a úrok ve výši 88,71 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky , částka, . Učinil tak přitom z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou.

11. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, včetně podacího archu ze dne , datum, a vrácené zásilky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě smluvní pokuty v kapitalizované výši , částka, za dobu od , datum, do , datum, . Tato upomínka byla zaslána na kontaktní adresu žalované uvedenou ve smlouvě o úvěru a vrátila se žalobkyni jako nevyzvednutá.

12. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nezjistil žádné pro rozhodnutí ve věci významné skutečnosti.

13. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění účinném od , datum, do , datum, (dále jen „o. z.“).

14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

17. Dle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

18. Soud má za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to ve znění doloženého návrhu této smlouvy (viz shora). Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované ujednané peněžité plnění ve výši , částka, , jemuž mělo odpovídat protiplnění žalované z titulu splacení úvěru ve výši , částka, , tj. ve výši téměř dvojnásobné, přičemž roční procentní sazbu nákladů si strany ujednaly v rozsahu 146,28 %. Vzhledem k tomu, že žalovaná smluvní pokuta ve výpočtovém základu počítá nejen s původní dlužnou jistinou, ale s jistinou obohacenou o úrok ve výši zjevně nepřiměřené ve smyslu § 1813 o. z., je nutné za zneužívající ujednání bez dalšího považovat taktéž uvedenou smluvní pokutu, jež má navíc činit z tohoto výpočtového základu částku 0,1 % denně. Lze se tedy současně domnívat, že vzhledem k výši zajišťované částky (až , částka, ) je ve vztahu se spotřebitelem, jemuž bylo z titulu úvěru poskytnuto toliko , částka, , i takováto procentuální výše pokuty nepřiměřeně vysoká. Jak již přitom bylo předestřeno zákonnou citací shora, smluvní pokutu ujednanou v nepřiměřené výši soud ve vztahu se spotřebitelem nemoderuje, nýbrž žalobní nárok v celém takovémto rozsahu zamítne (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C‑618/10, Banco Español de Crédito, SA v. , jméno FO, ).

19. Nad rámec shora uvedeného soud konstatuje, že žalobkyni již byla v řízení před Obvodním soudem pro , adresa, přiznána částka ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení, dále částka , částka, a úrok ve výši 88,71 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Také z tohoto důvodu by se další extenze a narůstání nároku žalobkyně z titulu předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru jevilo jako zjevně nemravné a nepřiměřené ujednání nepožívající právní ochrany dle § 1813 o. z. a § 1815 o. z.

20. Soud proto žalobu zamítl a rozhodl, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy zcela procesně úspěšná žalovaná by měla nárok na náhradu nákladů řízení, avšak v souvislosti s tímto řízením jí žádné náklady nevznikly.