7 C 261/2023
č. j. 7 C 261/2023-19
V PLATNOSTIOkresní soud Praha – západ potvrdil žalobkyni nárok na zaplacení částky včetně smluvního úroku ve výši 29 % ročně a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně. Soud uznal právní účinnost postoupení pohledávky a její důvodnost na základě smlouvy o úvěru a předložených důkazů. Nárok na zákonný úrok z prodlení byl podle § 1970 obč. zák. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vypočten na základě výše výsledného dluhu. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení ve výši přesahující soudní poplatek, včetně odměny za zastoupení a DPH.
Plný text
Okresní soud Praha – západ rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Rejškovou jako samosoudkyní v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupen advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a úrokem 29 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že postupní smlouvou ze dne datum nabyla pohledávku společnosti právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ původní úvěrový věřitel“ či„ příjmení“), za žalovaným, přičemž pohledávka spočívá v nesplaceném kontokorentním úvěru, sjednaném Smlouvou o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany jednak sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru anonymizováno k tomuto běžnému účtu (dále také jen„ úvěrová smlouva“). Na základě úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši částka. Jelikož žalovaný neplnil své závazky z úvěrové smlouvy, zejména překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na jeho běžném účtu, původní úvěrový věřitel veškeré závazky z úvěrové smlouvy ke dni datum zesplatnil a zároveň vyzval žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši částka. Žalovaný však na tento dluh do dne podání předmětné žaloby ničeho neuhradil. Žalovaná částka přitom sestává z dlužné jistiny ve výši částka, poplatků a smluvní pokuty ve výši částka a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka; žalobkyně dále předmětnou žalobou uplatňuje nárok na smluvní úrok z úvěru ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny úvěru od datum do zaplacení a dále nárok na zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení.
3. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má zato, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.).
4. Zhodnocením předložených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemných souvislostech a s přihlédnutím ke všem okolnostem, které v řízení vyšly najevo, dospěl soud k těmto zjištěním a závěrům o skutkovém stavu:
5. Žalovaný a původní úvěrový věřitel uzavřeli dne datum Smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru anonymizováno k tomuto běžnému účtu; nedílnou součástí této úvěrové smlouvy byly Dispozice ke kontokorentnímu úvěru, Produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru a Všeobecné obchodní podmínky příjmení (dále jen„ Podmínky“), Úrokový lístek příjmení a Sazebník Banky, se kterými se žalovaný dle prohlášení ve Smlouvě seznámil (důkaz: Smlouvu o bankovních produktech a službách ze dne datum). V souladu s úvěrovou smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši částka. Žalovaný se úvěrovou smlouvou zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých číslo dnů čerpání anonymizováno a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu (důkaz: Smlouvu o bankovních produktech a službách ze dne datum, Dispozice ke kontokorentnímu úvěru, Produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru a Všeobecné obchodní podmínky příjmení, Úrokový lístek příjmení a Sazebník Banky). Jelikož žalovaný neplnil své závazky z úvěrové smlouvy, oznámil původní úvěrový věřitel žalovanému, že ke dni datum veškeré závazky z úvěrové smlouvy zesplatnil, a zároveň žalovaného vyzval k okamžité úhradě dlužné částky ve výši částka (důkaz: Oznámení o zesplatnění ze dne datum). Pohledávka za žalovaným byla původním úvěrovým věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávek ke dni datum postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému posléze oznámeno (důkaz: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, Potvrzení o zaplacení úplaty ze dne datum, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum). Zástupce žalobkyně žalovaného o zaplacení dluhu před podáním žaloby písemně upomínal, přičemž žalovaného upozornil, že v případě, že svůj dluh v dodatečné lhůtě, uplatní žalobkyně svůj nárok u věcně a místně příslušného soudu (důkaz: Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum). Ani poté však žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil.
1. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“).
2. Podle § 2395 o.z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
3. Podle ustanovení § 1969 obč. zák. je-li dlužník v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
4. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
5. Podle § 2048 obč. zák. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
6. Dle § 1789 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
7. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně.
8. Mezi žalovaným a původním úvěrovým věřitelem byla uzavřena platná smlouva o úvěru. Na základě úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši částka; žalovaný nicméně následně neplnil své závazky z úvěrové smlouvy řádně a včas. Právnímu předchůdci žalobkyně (tj. původní úvěrový věřitel) tak v důsledku vznikla pohledávka za žalovaným v celkové výši částka, nejpozději splatná ke dni datum.
9. Žalobkyně prokázala aktivní věcnou legitimaci postupní smlouvou. Titulem práva žalobkyně je pak platně uzavřená úvěrová smlouva, podle níž žalobkyni náleží nejen právo na úhradu dlužné jistiny a dlužných poplatků a smluvní pokuty, ale též právo na zaplacení sjednaného úroku. V řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by žalovaný, nad rámec tvrzení žalobkyně, na předmětný dluh čehokoliv zaplatil, přičemž ani samotný žalovaný nárok žalobkyně nijak nezpochybnil. Soud proto neměl důvod o výpočtu žalobkyně jakkoli pochybovat a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení uvedené částky je důvodný. Zákonný úrok z prodlení přiznal soud podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní.
10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši částka Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku částka, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 3 x částka podle § 14b a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, sepis žaloby a výzva k plnění), režijního paušálu 3 x po částka dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, sepis žaloby a výzva k plnění) a také z DPH v sazbě 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku). Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha – západ, a to ve dvou stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.