7 C 262/2020

Plný text

Okresní soud Praha – západ rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Rejškovou jako samosoudkyní v právní věci manželky: osobní údaje manželky bytem adresa manželky zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa a manžela: osobní údaje manžela bytem adresa , anonymizováno , země zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o návrhu na rozvod manželství

I. Manželství [celé jméno manželky], roz. [příjmení], [datum narození], a [celé jméno manžela], [datum narození], uzavřené dne [datum] před Městským úřadem Karolinka, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manželka se domáhala rozvodu manželství účastníků uzavřeného dne [datum] před Městským úřadem Karolinka. Uvedla, že je občankou České republiky a manžel je občanem Turecka. U obou účastníků se jedná o první manželství. Poslední společné bydliště manželů bylo na adrese [adresa manželky]. Manželství účastníků je bezdětné. Svůj návrh odůvodnila tím, že se účastníci seznámili v roce 2013 v [obec] a brzy na to spolu začali bydlet. Manželství uzavřeli po roční známosti. V průběhu manželství mezi účastníky vznikaly neshody, začalo docházet k častějším hádkám. V červnu 2020 odešla manželka ze společné domácnosti a na začátku července 2020 manžel odjel do Turecka s tím, že informoval manželku o tom, že se tam natrvalo stěhuje. Mezi účastníky vymizely veškeré vzájemné city a zůstala naprostá ztráta důvěry manželky k manželovi. Intimní život manželů skončil zhruba před rokem. V současné době tedy manželé nevedou společnou domácnost, ani se intimně nestýkají. Jejich manželství je pouze formálním svazkem, je dlouhodobě rozvráceno a neplní svou funkci. Soužití účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Navrhla, aby soud manželství účastníků rozvedl.

2. Manžel se k návrhu manželky na rozvod manželství připojil.

3. Soud má pravomoc ve věci rozhodnout podle čl. 3 nařízení Rady ([příjmení]) [číslo] o příslušnosti a uznávání výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti ([anonymizována tři slova]), neboť oba účastníci měli v České republice poslední společné obvyklé bydliště a manželka zde stále bydlí. Soud použil českého práva podle § 50 odst. 1 ve spojení s § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.

4. Z oddacího listu soud zjistil, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] před Městským úřadem Karolinka.

5. Z potvrzení o provedené lustraci v centrální evidenci obyvatel bylo zjištěno, že manželka je bezdětná.

6. Manželka uvedla, že si je návrhem na rozvod manželství jista, obnovení manželského soužití vylučuje.

7. Právní zástupkyně manžela uvedla, že manžel obnovení manželského soužití také vylučuje.

8. Právní zástupci obou účastníků shodně uvedli, že manželé jsou schopni se shodnout na příčinách rozvratu manželství, kterými jsou dlouhodobé odloučení manželů a odlišné představy manželů o dalším životě.

9. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále obč. zák.), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

10. Podle § 756 obč. zák. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky, aby manželství účastníků bylo rozvedeno. Účastníci spolu jako manželé již od června 2020 nežijí, jejich manželství je hluboce a trvale rozvráceno. Oba manželé shodně vylučují obnovení jejich manželského soužití, nelze tak předpokládat, že by mohlo dojít k jeho obnovení. Pokud jde o příčiny rozvratu manželství, tyto soud spatřuje v dlouhodobém odloučení manželů a jejich odlišných představách o dalším životě. Manželství účastníků je bezdětné. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky stanovené zákonem pro rozvod manželství, soud žalobě vyhověl a manželství účastníků rozvedl.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 23 z. ř. s. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť nedospěl k závěru, že by okolnosti případu odůvodňovaly, aby některému z účastníků byly náklady řízení nahrazeny.