7 C 326/2020

Plný text

Okresní soud Praha – západ rozhodl předsedkyní senátu titul Blankou Rejškovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem titul. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalovaného o zaplacení částka s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí soudu, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit mu částku částka s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že dne datum byla mezi ním jako nájemcem a žalovanou jako pronajímatelem uzavřena smlouva o nájmu nemovitostí – pozemku parc. číslo se stavbou rodinného domu adresa a pozemku parc. číslo vše v obci a k.ú. obec, na adrese adresa žalobce. Na základě uzavřené nájemní smlouvy poskytl žalobce žalované jistotu (kauci) ve výši částka, což žalovaná stvrdila svým podpisem nájemní smlouvy ve smyslu čl. IV. odst. 4 předmětné smlouvy. Nájemní smlouva byla ukončena dohodou ke dni datum, o čemž byl mezi účastníky téhož dne sepsán dodatek číslo k nájemní smlouvě a téhož dne byl předmět nájmu žalobcem protokolárně odevzdán žalované. V ustanovení čl. IV. odst. 4 nájemní smlouvy bylo mezi účastníky dohodnuto, že žalovaná vrátí žalobci jistotu po skončení nájmu do jednoho měsíce od vyklizení a předání předmětu nájmu. Jistotu měla žalovaná vrátit žalobci nejpozději do datum. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci jistotu ve sjednané době nevrátila, vyzval ji žalobce prostřednictvím svého právního zástupce k vrácení jistoty nejprve e-mailem ze dne datum, následně e-mailem ze dne datum a nakonec i písemnou výzvou ze dne datum. Písemná výzva k vrácení jistoty byla žalované doručena dne datum, přesto však žalovaná žalobci složenou jistotu dosud nevrátila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení.

3. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Zhodnocením předložených listinných důkazů jednotlivě a v jejich vzájemných souvislostech a s přihlédnutím ke všem okolnostem, které v řízení vyšly najevo, dospěl soud k těmto zjištěním a závěrům o skutkovém stavu: Ze smlouvy o nájmu nemovitostí ze dne datum vzal soud za prokázané, že žalobce a žalovaná uzavřeli tuto smlouvu, na základě které žalovaná přenechala žalobci do užívání předmět nájmu specifikovaný v čl. I. smlouvy za účelem bydlení a žalobce se mimo jiné zavázal uhradit žalované v hotovosti při podpisu nájemní smlouvy peněžitou jistotu ve výši jednoho měsíčního nájemného, tj. ve výši částka, s tím, že nebude-li peněžitá jistota použita žalovanou na úhradu případných budoucích nákladů žalované na uvedení předmětu nájmu a věcí do stavu, ve kterém byly předány, ke krytí nákladů spojených s odstraněním škod způsobených žalobcem na předmětu nájmu a jeho vybavení či k úhradě dlužného nájemného, bude tato jistota vrácena žalobci nejpozději do jednoho měsíce od vyklizení a předání předmětu nájmu žalované. Žalovaná podpisem nájemní smlouvy potvrdila převzetí jistiny částka v plné výši. Z dodatku číslo k nájemní smlouvě ze dne datum uzavřeného mezi účastníky soud zjistil, že tímto dodatkem se účastníci dohodli na ukončení nájemní smlouvy uzavřené dne datum, a to ke dni datum. Z předávacího protokolu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobce předal žalované předmět nájmu v souvislosti s ukončením nájemní smlouvy ze dne datum a žalovaná jej od žalobce bez výhrad ke stavu domu a jeho vybavení převzala. Z e-mailových zpráv právního zástupce žalobce ze dne datum a datum soud zjistil, že právní zástupce žalobce vyzýval žalovanou k vrácení jistoty ve výši částka ve prospěch bankovního účtu žalobce. Z dopisu právního zástupce žalobce ze dne datum – výzvy k vrácení kauce, včetně podací stvrzenky ze dne datum, bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce vyzýval žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky ve výši částka na účet žalobce nejpozději do datum.

5. Podle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2202 odst. 1 obč. zák. pronajmout lze věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou. Pronajmout lze i část nemovité věci; co se dále stanoví o věci, použije se i pro nájem její části. Podle § 2225 odst. 1 obč. zák. při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu. Podle § 2254 odst. 1 obč. zák. ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu, nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

6. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o nájmu nemovitostí, v níž si účastníci ujednali, že žalobce jakožto nájemce dá žalované jakožto pronajímateli peněžitou jistotu k tomu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu, a to ve výši jednoho měsíčního nájmu, tj. ve výši žalované částky. Účastníci dále ujednali, že nebude-li peněžitá jistota použita žalovanou na úhradu případných jejích budoucích nákladů na uvedení předmětu nájmu a věcí do stavu, ve kterém byly předány, ke krytí nákladů spojených s odstraněním škod způsobených žalobcem na předmětu nájmu a jeho vybavení či k úhradě dlužného nájemného, bude tato jistota vrácena žalobci nejpozději do jednoho měsíce od vyklizení a předání předmětu nájmu žalované. Žalovaná podpisem nájemní smlouvy potvrdila převzetí peněžité jistoty od žalobce. Nájemní smlouva byla ukončena dohodou účastníků ke dni datum, v důsledku čehož vznikla žalované povinnost vrátit žalobci složenou peněžitou jistotu ve lhůtě nejpozději do datum. Zatímco žalobce tedy splnil povinnosti plynoucí mu z uzavřené smlouvy, žalovaná své povinnosti vrátit žalobci jím složenou peněžitou jistotu ve lhůtě nejpozději do jednoho měsíce od vyklizení a předání předmětu nájmu řádně a včas nedostála. Přitom v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by žalovaná na svůj dluh něčeho uhradila, nebo že by žalovaný nárok zanikl zcela či zčásti jinak. Žalovaná samotný žalobou uplatněný nárok nijak nezpochybnila. Soud proto podané žalobě jako důvodné vyhověl a stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení stanoveným podle § 1970 obč. zák. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši částka Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši částka a z náklady zastoupení advokátem, které sestávají z odměny stanovené podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši částka za každý ze dvou úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 citované vyhlášky (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) a ve výši částka za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 citované vyhlášky (jednoduchá výzva k plnění), dále z paušální náhrady výdajů stanovené podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce částka za každý ze tří výše uvedených úkonů právní služby a z DPH v sazbě 21% z výše uvedených částek, vyjma soudního poplatku, podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. Povinnost žalované nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha – západ, a to ve dvou stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.