7 C 351/2022

Plný text

Okresní soud Praha – západ rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Rejškovou jako samosoudkyní v právní věci zástavní věřitel: právnická osoba , IČO sídlem adresa zástavní věřitelky zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti zástavnímu dlužníkovi: celé jméno zástavního dlužníka , datum narození bytem adresa zástavního dlužníka o návrhu na soudní prodej zástavy Soud nařizuje prodej zástavy, a to pozemku parc. č. st. 2/2 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba: [obec], [adresa] (rodinný dům), v k.ú. [obec] u [obec], [územní celek], jak je zapsáno na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], k uspokojení pohledávky zástavního věřitele za zástavním dlužníkem dle úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení a se smluvním úrokem z částky [částka] ve výši 5,99 % ročně od [datum] do zaplacení, maximálně ve výši [částka].

1. Zástavní věřitel se podaným návrhem domáhal nařízení soudního prodeje zástavy, kterou tvoří pozemek parc. č. st. 2/2 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba: [obec], [adresa] (rodinný dům), v k.ú. [obec] u [obec], [územní celek] (dále také jen„ zástava“). Návrh odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřel zástavní dlužník s právním předchůdcem zástavního věřitele, společností [právnická osoba], [IČO] (dále také jen„ banka“), smlouvu o úvěru [číslo] (dále také jen„ úvěrová smlouva“), dle níž banka zástavnímu dlužníku poskytla úvěr ve výši [částka]. K zajištění pohledávky bylo na základě Zástavní smlouvy k nemovitým věcem ze dne [datum], [číslo] (dále také jen„ zástavní smlouva“), zřízeno zástavní právo smluvní k pozemku parc. č. st. 2/2 (zastavěná plocha a nádvoří), v k.ú. [obec] u [obec], obec Jeneč; na základě zástavní smlouvy pak bylo zástavní právo zapsáno do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni [datum]. S ohledem na dlouhodobé neplnění povinností z úvěrové smlouvy ze strany zástavního dlužníka banka svou pohledávku z úvěrové smlouvy ke dni [datum] zesplatnila; aktuální výše úrokové sazby činila 5,99%. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla pohledávka banky z úvěrové smlouvy bankou postoupena zástavnímu věřiteli; výše postupované jistiny činila [částka]. Ke dni podání návrhu pak činí pohledávka zástavního věřitele za zástavním dlužníkem částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení a smluvním úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 5,99 % ročně od [datum] do zaplacení, přičemž tato pohledávka je zajištěna zástavním právem smluvním k výše označené nemovitosti ve vlastnictví zástavního dlužníka. Jelikož zástavní dlužník na úhradu této pohledávky ničeho neuhradil, ač byl opakovaně vyzýván (naposledy předžalobní upomínkou ze dne [datum]), má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy.

2. Zástavní dlužník se k návrhu nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 356 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě listin předložených zástavním věřitelem soud dospěl k následujícím zjištěním a závěru o skutkovém stavu věci: Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] (s úředně ověřeným podpisem klienta - zástavního dlužníka) a příslušným výpisem z úvěrového účtu má soud za prokázané, že smlouvu uzavřeli původní zástavní věřitel (banka) s klientem (zástavním dlužníkem); původní zástavní věřitel (banka) přitom na základě této úvěrové smlouvy poskytl zástavnímu dlužníku částku ve výši [částka]. Úroková sazba byla sjednána dle čl. 5 úvěrové smlouvy ve výši 1,79 % měsíčně, přičemž tato úroková sazba byla platná do [datum] a dále bylo ujednání, že před skončením doby platnosti úvěrové sazby strany sjednají novou výši úrokové sazby pro následující dobu platnosti úrokové sazby postupem upraveným v Produktových podmínkách pro hypoteční úvěry, jež jsou nedílnou součástí úvěrové smlouvy. V článku [číslo] úvěrové smlouvy smluvní strany dále sjednaly povinnost klienta (zástavního dlužníka) uhradit bance v případě prodlení s placením peněžitého dluhu z úvěrové smlouvy úrok z prodlení z dlužné částky, a to ve výši stanovené právními předpisy; klient je podle smlouvy povinen hradit úroky z prodlení i při předčasném skončení úvěrové smlouvy. Zástavní smlouvou k nemovitým věcem ze dne [datum], [číslo] (s úředně ověřenými podpisy zástavce a klienta – zástavního dlužníka) má soud za prokázané, že touto smlouvou bylo zřízeno zástavní právo smluvní k zástavě, a to k zajištění všech budoucích peněžitých pohledávek původního zástavního věřitele (banky) za zástavním dlužníkem ze smlouvy o úvěru, a to až do výše [částka]. Výpisem z katastru nemovitostí prokazujícím stav evidovaný ke dni [datum], vyhotoveným dálkovým přístupem [anonymizováno] úřadem zeměměřickým a katastrálním, má soud za prokázané, že je zástavní dlužník výlučným vlastníkem zástavy, přičemž zástavní právo smluvní ve prospěch původního zástavního věřitele (banky) je v katastru nemovitostí zapsáno na základě shora citované zástavní smlouvy pod sp. zn. V [číslo]. Z Produktových podmínek pro hypoteční úvěry soud vzal dále za prokázané, že tyto předvídají pro případ prodlení klienta s placením dluhu z úvěrové smlouvy možnost banky odstoupit od úvěrové smlouvy písemným oznámením adresovaným klientovi, případně požadovat splacení celého úvěru nebo jeho části včetně příslušenství; produktové podmínky dále v článku III. bodu 5 stanoví, že stane-li se úvěr z úvěrové smlouvy splatným, je klient povinen až do úplného splacení úvěru platit bance úroky z úvěru vypočtené za použití poslední platné úrokové sazby případně spolu s úroky z prodlení. Z Výzvy ke splacení hytopečního úvěru ze dne [datum] a z potvrzení banky o dobách platnosti a výši úrokových sazeb vzal soud za prokázané, že vzhledem k prodlení zástavního dlužníka s úhradou splatných dluhů z úvěrové smlouvy banka svou pohledávku z úvěrové smlouvy ke dni [datum] zesplatnila; aktuální výše úrokové sazby činila 5,99%. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] (s úředně ověřenými podpisy smluvních stran) a Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] má soud za prokázané, že původní zástavní věřitel (banka) postoupil zástavnímu věřiteli pohledávku za zástavním dlužníkem z úvěrové smlouvy včetně příslušenství a práv s ní spojených, včetně případných smluvních pokut; pohledávka byla splatná ke dni [datum], přičemž jistina činila [částka]. Z Výzvy k úhradě ze dne [datum] má soud dále za prokázané, že zástavní dlužník byl informován o zesplatnění úvěru ke dni [datum], přičemž byl zároveň vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve výši [částka] nejpozději do [datum]. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] má soud za prokázané, že byl zástavní dlužník opakovaně upomínán o zaplacení dluhu před podáním předmětného návrhu.

5. Podle ustanovení ust. § 1309 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoník (dále jen „o. z.“), platí, že při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy.

6. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

7. Podle § 358 odst. 1 z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci.

8. Při aplikaci ustanovení § 358 odst. 1 z.ř.s. soud respektoval právní závěry, ke kterým dospěl Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí pod sp. zn. [spisová značka] a v němž uzavřel, že„ soud v řízení o soudním prodeji zástavy při zkoumání, zda byla ve smyslu ustanovení § 200z odst.1 o.s.ř. (tehdy účinného o.s.ř., dnes § 358 odst. 1 z.ř.s.) doložena zástavním právem zajištěná pohledávka, přihlíží též k důvodu její neplatnosti, avšak jen vyšel-li zcela zřejmě (evidentně) z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo“. V rozhodnutí pod sp. zn. [spisová značka] pak tentýž soud uzavřel, že„ v řízení o soudním prodeji zástavy mohou být jiné (další) skutečnosti, než které jsou uvedeny v ustanovení § 200z odst. 1 o.s.ř. (tehdy účinného o.s.ř., dnes § 358 odst. 1 z.ř.s.), důvodně uplatněny nebo jejich osvědčení může být zpochybněno až ve druhé fázi tohoto řízení, tj. v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li takový návrh podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 odst.1 o.s.ř.“.

9. V daném případě zástavní věřitel doložil shora uvedenými důkazy existenci zajištěné pohledávky založené Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] za zástavním dlužníkem. Dále zástavní věřitel doložil zástavní smlouvou k nemovitým věcem ze dne [datum], [číslo] jakož i výpisem z katastru nemovitostí, že pohledávka za zástavním dlužníkem je zajištěna zástavním právem na zástavě uvedené ve výroku usnesení. V neposlední řadě zástavní věřitel smlouvou o postoupení pohledávky prokázal, že mu byla zajištěná pohledávka postoupena podle § [číslo] ve spojení s § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, a tedy je nositelem této pohledávky včetně jejího zajištění v podobě zástavního práva.

10. Soud proto s poukazem na všechny shora uvedené skutečnosti návrhu jako důvodnému vyhověl.

11. O náhradě nákladů řízení nerozhodoval, neboť judikatura Ústavního soudu ČR se bezvýhradně ustálila na názoru, že v souladu s požadavkem spravedlnosti je možné o nákladech řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnout až v tzv. druhé fázi soudního prodeje zástavy, tj. ve vykonávacím řízení, tedy poté, co bude najisto postaveno, zda bylo v první fázi řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu (tento názor Ústavní soud formuloval ve svém nálezu sp. zn. [ústavní nález] a znovu deklaroval ve svých pozdějších nálezech sp. zn. III. ÚS 69/16, sp. zn. I. ÚS 2246/17 a dalších). Ústavní soud zastává názor, že řízení o soudním prodeji zástavy je řízením zvláštním a nelze podobně jako u ostatních řízení zařazených do části třetí občanského soudního řádu (nyní zákona o zvláštních řízeních soudních) náklady řízení poměřovat podle úspěchu ve věci. Vychází přitom z toho, že zástavní dlužník nemá v podstatě žádnou možnost obrany, a proto nelze v této fázi řízení, přestože je žalobě vyhověno a soudní prodej zástavy nařízen, uvažovat o tom, že žalobce byl v řízení plně úspěšný a neúspěšný žalovaný má povinnost k náhradě nákladů řízení. Řízení o soudním prodeji zástavy není řízením zcela samostatným a teprve po skončení vykonávacího řízení lze rozhodnout podle pravidel úspěchu či neúspěchu ve věci o celkových nákladech řízení a lze stanovit jejich výši, a to včetně nákladů řízení o soudním prodeji zástavy. Je-li výkon rozhodnutí, na základě vykonatelného usnesení o soudním prodeji zástavy, nařízen a proveden, přizná soud úspěšnému oprávněnému jak náklady vykonávacího řízení, tak i náklady předchozího řízení o soudním prodeji zástavy. Jelikož náklady vzniklé v řízení o soudním prodeji zástavy tvoří příslušenství pohledávky (§ 513 zákona o. z.), na něž se vztahuje i zástavní právo, sdílí tyto náklady osud pohledávky.