8 C 109/2022

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Štěpánkou Tůmovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované zastoupená opatrovníkem celé jméno žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 17 573 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, aby byli žalovaní povinni zaplatit žalobkyni 17 573 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 573 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit 1) žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 7 772 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce 1) žalovaného.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a 2) žalovanou.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala rozhodnutí, jímž by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit jí částku 17 573 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnila tím, že je vlastníkem pozemkové parcely [číslo] o výměře 65 m² zapsané na [list vlastnictví] v [katastrální uzemí] (dále i jen jako„ pozemek“), přičemž tento pozemek je společně oplocen, a nachází se ve funkčním celku, s nemovitou věcí v podílovém spoluvlastnictví žalovaných, a to pozemkem stavební parcelou [číslo] o výměře 179 m², jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa]. Užívací vztah mezi účastníky není upraven, nicméně žalovaní do [datum] poskytovali za užívání pozemku žalobkyni náhradu, od [datum] užívají žalovaní pozemek bez řádného titulu a bez náhrady. Dlužná náhrada za užívání pozemku byla stanovena znaleckým posudkem ze dne [datum] vyhotoveným společností [právnická osoba], a její celková výše činí 17 573 Kč. Žalobkyně rozporovala námitku mimořádného vydržení žalovaných, neboť 1) žalovaný nabyl vlastnické právo v roce 2005 na základě potvrzení o nabytí dědictví, přičemž v dobré víře nemohou být žalovaní minimálně od [datum], a proto nemohla uběhnout celá doba mimořádného vydržení. Dne [datum] proběhlo místní šetření za účasti geodeta, žalovaných a vlastníků sousedních pozemků, z něhož vyplynulo, že pozemek je oplocen a užíván společně s parcelou [číslo] žalovaní byli dopisem ze dne [datum] vyzváni k úhradě bezesmluvního užívání za dobu do [datum] a následně byl mezi účastníky konzultován i případný odkup pozemku. Dne [datum] žalovaní uhradili náhradu za bezesmluvní užívání za období od [datum] do [datum], samotné vlastnictví pozemku žalobkyní nerozporovali. Námitku vydržení žalovaní poprvé uplatnili až v tomto řízení po vydání platebního rozkazu, do té doby jednali tak, jako by byl pozemek ve vlastnictví jiné osoby, proto žalobkyně považuje jejich námitku za účelovou.

2. Ve svém vyjádření ze dne [datum] 1) žalovaný sdělil, že o oplocený pozemek se stará a užívá jej v dobré víře, že je jeho vlastníkem již 30 let, přičemž i předchozí vlastníci užívali předmětné nemovitosti ve stejném rozsahu, neboť oplocení předmětných pozemků se nezměnilo od roku 1989. Podíl o velikosti 1/3 na svém pozemku nabyl 1) žalovaný v pozůstalostním řízení, zbylé 2/3 nabyl na základě smlouvy o převodu nemovitosti z roku 1989. Za celou doby nebyl nikdy 1) žalovaný kontaktován úřady s tím, že je jeho pozemek oplocen špatně. Žalovaný proto považuje pozemek za mimořádně vydržený, a to minimálně od přelomu let 1999 a 2000, kdy nabyl 1) žalovaný pozemky do spoluvlastnictví se svou matkou a strýcem. Jelikož stát se považuje za vlastníka od roku 2019, nemohl za tři roky nabýt zpět své vlastnické právo vydržením, bez ohledu na to, zda žalovaní něco žalobkyni platili za užívání pozemku, přičemž žalovaní uhradili za užívání pozemku částku 5 361 Kč za období od [datum] do [datum]. Pro posouzení tohoto sporu totiž není podstatné zjištění, kdo je v současné době vlastníkem pozemku, postačí, bude-li postaveno najisto, že vlastníkem pozemku není stát.

3. V řízení byl prokázán následující stav.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum], [list vlastnictví] soud zjistil, že na základě protokolu o předání a převzetí majetku státu ze dne [datum] je jako vlastník pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Choteč evidována Česká republika. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum], [list vlastnictví] soud zjistil, že na základě smlouvy o převodu nemovitostí z roku 1989 a usnesení soudu o nabytí dědictví ze dne [datum] nabyli žalovaní vlastnické právo k pozemku parc. č. St. [číslo], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], parcely [číslo] katastrální území Choteč. Z ortofoto map vyplynulo, že oba tyto pozemky jsou bezprostředně sousedící.

5. Z notářského zápisu sepsaného dne [datum] soud zjistil, že byla sepsána darovací smlouva, na základě které žalovaní nabyli vlastnické právo k rodinnému domu [adresa] se stavební plochou č. kat. [číslo] a ornou č. kat. [číslo], vše zapsáno na [list vlastnictví], přičemž 2) žalovaná nabyla podíl o velikosti ¼, 2) žalovaný nabyl podíl o velikosti ½ a podíl o velikosti ¼ získal i [příjmení] [příjmení]. Z usnesení zdejšího soudu ze dne [datum], evidovaného pod sp. zn. 20 D 975/2005, soud zjistil, že v dědickém řízení po zůstaviteli [jméno] [příjmení] nabyl 1) žalovaný výše uvedený podíl o velikosti ¼.

6. Z dopisu ze dne [datum] vyplynulo, že 1) žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě náhrady ve výši 5 361 Kč za bezesmluvní užívání pozemku za období od [datum] do [datum]. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaní tuto částku zaplatili. Z dopisu 1) žalovaného žalobkyni ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný odmítl uvedenou částku zaplatit. Žalovaný upozornil žalobkyni, že mezi nimi nebyla dosud uzavřena žádná smlouva o pronájmu do budoucna, žalovaný se dotazoval, zda bude možný prodej přeplocené části, nebo prodej celého pozemku a požadoval osobní schůzku. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že 1) žalovaný byl žalobkyní upomínán k úhradě náhrady ve výši 17 573 Kč za bezesmluvní užívání pozemku za období od [datum] do [datum]. Současně žalovaného informovala, že bude pozemková parcela [číslo] rozdělena a přeplocená část bude žalovanému nabídnuta k odkoupení.

7. Z protokolu o vytyčení hranice pozemku ze dne [datum] soud zjistil, že byly na žádost žalobkyně vytyčeny body na vlastnické hranici mezi pozemky [číslo], St. [číslo], St. [číslo] a mezi pozemky [číslo], [číslo], 392. Protokol byl bez připomínek podepsán žalovanými a dalšími vlastníky dotčených pozemků.

8. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědkovi patří nemovitosti parc. [číslo]. Svědek to na místě zná již velmi dlouho, neboť tam začal jezdit v roce 1972, kdy se stala vlastníkem sousední nemovitosti jeho matka. Svědek sdělil, že co si pamatuje, ploty byly na místě vždy a probíhaly ve stejných hranicích, byť byly dříve v horším stavu a teď jsou opraveny. Do roku 2019 svědek žádné spory ohledně průběhu hranic pozemků nezaznamenal, vše bylo na mrtvém bodě. Celý spor mezi státem a několika sousedy v této lokalitě začal v roce 2019, kdy přišli lidé z úřadu a začali vyměřovat hranice pozemků.

9. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědkyně je kamarádkou 2) žalované a po dobu 24 let dělala starostku obce Choteč. Pozemek [číslo] byl původně součástí územního plánu jako zeleň, když byla svědkyně malá, chodila tam s rodiči pracovat. Dříve byl pozemek žalovaných ohrazen plaňkovým plotem a po stranách bylo složené dřevo. Umístění plotu se v průběhu let nijak neměnilo, pouze se vylepšoval materiál plotu. Plaňkový plot tam byl již v roce 1960, neboť když v roce 1961 začali dělat studnu, plot tam již byl. Jaký byl na místě plot v roce 1989 nebo 1990 si svědkyně nevybavuje.

10. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěry o skutkovém stavu. Jako vlastník pozemku parc. [číslo] je v katastru nemovitostí evidována Česká republika. Na základě darovací smlouvy ze dne [datum] nabyl 1) žalovaný podíl o velikosti ½, 2) žalovaná podíl o velikosti ¼ a pan [příjmení] [příjmení] podíl o velikosti ¼ na pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa]. Na základě usnesení o nabytí dědictví z [datum] nabyl 1) žalovaný do svého vlastnictví i podíl po zůstaviteli [jméno] [příjmení]. Pozemek žalovaných bezprostředně sousedí s pozemkem parc. [číslo] je s ním společně oplocen, přičemž oplocená plocha je neměnná nejméně od roku 1972, byť samotný plot byl v průběhu času opravován, pozemky tak vytváří společný funkční celek. [příjmení] ohledně průběhu hranic pozemků se začaly objevovat až v roce 2019, kdy začaly být na popud žalobkyně vyměřovány hranice pozemků. Dne [datum] na dotčených pozemcích proběhlo na žádost žalobkyně místní šetření, v rámci kterého byly vytyčeny body i mezi předmětnými pozemky účastníků. Protokol byl žalovanými podepsán bez připomínek. Dopisem ze dne byl 1) žalovaný vyzván k zaplacení částky 5 361 Kč za bezesmluvní užívání pozemku za období od [datum] do [datum]. Tuto částku žalovaní zaplatili. Na výzvu k zaplacení částky 17 573 Kč za užívání pozemku v období od [datum] do [datum] reagoval 1) žalovaný negativně.

11. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“); vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] však soud podle § 3028 odst. 2 o. z. však vylo třeba posoudit podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen obč. zák. ve znění novely č. 509/1991 Sb. účinné ke dni [datum] a podle ustálené judikatury (kupř. rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 1193/98.

12. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce (§ 134 odst. 3 obč. zák.).

13. Soud hodnotil všechny důkazy jednotlivě, ale i v jejich vzájemných souvislostech a přihlížel ke všemu, co během řízení vyšlo najevo. Soud se jako předběžnou otázkou zabýval obranou žalovaných, že stát není vlastníkem pozemku, za jehož užívání se domáhá náhrady. Žalovaní nabyli spoluvlastnický podíl k pozemku parc. č. st. [číslo] darovací smlouvou v roce 1989, přičemž již v té době byly oba pozemky oploceny v dnešní podobě, tedy pozemek žalovaných parc. č. st. [číslo] byl v jednom celku oplocen s pozemkem dnes evidovaným pod parc. [číslo] což vyplynulo ze svědeckých výpovědí. Pozemek parc. [číslo] je značně menší rozlohy než pozemek parc. č. st. [číslo], tvarově navazuje na pozemek parc. č. st. [číslo] Nejvyšší soud konzistentně judikuje, že dobrá víra držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, se musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. To ovšem neznamená, že takový titul musí být dán; postačí, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je. Postačuje tedy domnělý právní titul (titulus putativus). Posouzení, je-li držitel v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. [obec] víra, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem, zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří anebo že je subjektem práva, jehož obsah vykonává. Jde o posouzení dobré víry vztahující se k (skutečnému či domnělému) titulu, na jehož základě se ten, kdo se dovolává vydržení, chopil držby. V tomto případě se tedy držitel, který nebyl vlastníkem, chopil věci za okolností, za nichž byl přesvědčen, že se vlastníkem stává, a které objektivně k takovému přesvědčení vedly, přičemž podmínkou poctivosti jeho držby je, že nevěděl o tom, že se ve skutečnosti vlastníkem nestal. Poctivost držby totiž zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámí se skutečnostmi, které u něj objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří (NS 22 Cdo 1843/2000, NS 22 Cdo 1253/99).

14. V řízení bylo prokázáno, že žalovaní při zachování běžné opatrnosti nikdy neměli a ani nemohli mít žádné pochybnosti o tom, že by část pozemku pod společným oplocením nenáležela k jimi nabytému majetku, a to nejpozději až do roku 2019, kdy proběhlo místní šetření, vlastnické právo začalo být ze strany státu sporováno, a stát začal s jednotlivými vlastníky dotčených pozemků komunikovat ohledně náhrady za užívání a případného odkupu. Do té doby nebyli žalovaní nikým kontaktováni. Domnělým titulem byla darovací smlouva uzavřená v roce 1989, žalovaní byli tehdy v omluvitelném omylu vzhledem k poloze, výměře a tvaru pozemku parc. [číslo]. Občanský zákoník (obč. zák.) ve svém § 130 odst. 1 konstruoval vyvratitelnou domněnku oprávněnosti držby, přičemž žalobkyně nijak neprokázala, že by držba žalovaných nesplňovala tato kritéria a nemohlo proto ohledně pozemku dojít k vydržení. Nejpozději počátkem roku 2000 (desetiletá vydržecí doba se počítá od roku nabytí vlastnického práva) tak došlo k vydržení pozemku ve prospěch tehdejších spoluvlastníků, mezi nimiž byli i oba žalovaní. Na vydržení samotném nic nemění ani skutečnost, že v roce 2019 žalovaní žalobkyni uhradili náhradu za užívání vydrženého pozemku, či jakkoliv jinak jednali jako by šlo o pozemek ve vlastnictví jiné osoby.

15. Stát tedy vlastníkem pozemku není a nemůže se za jeho užívání žalovanými domáhat žádné náhrady, když na straně žalovaných nedošlo k bezdůvodnému obohacení, tím méně na úkor žalobkyně. S ohledem na uvedené skutečnosti soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

16. Pro úplnost soud dodává, že nebyly provedeny s ohledem na závěr soudu o neexistenci bezdůvodného obohacení důkazy k prokázání výše tvrzeného bezdůvodného obohacení.

17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1, § 151 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, jak je uvedeno ve výrocích II. a III. tohoto rozhodnutí. Jelikož byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, vzniklo žalovaným právo na náhradu nákladů řízení ze strany žalobkyně, přičemž 2) žalované v řízení žádné náklady nevznikly a soud proto uložil žalobkyni povinnost nahradit náklady řízení pouze ve vztahu k 1) žalovanému. Náklady 1) žalovaného sestávaly z odměny advokáta, která byla tvořena částkou 5 460 Kč za 3 úkony právní služby po 1 820 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě a účast na jednání) dle § 7, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), a jednak z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu Vedle toho právnímu zástupci 1) žalovaného náleží náhrada za promeškaný čas za šest započatých půlhodin ve výši 600 Kč a cestovné za 116 km z Rakovníka do [obec] a zpět ve výši 812 Kč Celkem tak náklady řízení 1) žalovaného činily 7 772 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který 1) žalovaného v řízení zastupoval.