8 C 122/2021

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Štěpánky Tůmové a přísedících Dany Ovčáčkové a Ing. Miloslavy Blacké v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupen advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: anonymizováno celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru,

I. Řízení se částečně zastavuje v uplatněném nároku na náhradu škody ve výši [částka].

II. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem ze dne [datum] označené jako výpověď zaměstnance z pracovního poměru. je neplatné.

III. Žalobci se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se žalobou původně domáhal jednak rozhodnutí soudu, jímž by bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru žalovaného u žalobce, datované [datum], je neplatné. Dále se po žalovaném domáhal náhrady škody způsobené mu neplatným zrušením pracovního poměru ve výši [částka]. V průběhu řízení, před zahájením prvního jednání ve věci, vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to v požadavku na náhradu škody. Nejprve soud řešil otázku částečného zpětvzetí žaloby. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věty první o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Podle § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Žalobce před prvním jednáním ve věci vzal žalobu částečně zpět v částce [částka]. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku v uvedeném rozsahu řízení částečně zastavil. Žalobu na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru odůvodnil žalobce tím, že žalobce jako zaměstnavatel a žalovaný jako zaměstnanec uzavřeli dne [datum] pracovní smlouvu na dobu neurčitou na pracovní pozici řidič tahače. Dne [datum] byl žalobci doručen dokument nazvaný výpověď zaměstnance z pracovního poměru, ve kterém žalovaný pracovní poměr okamžitě zrušil podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Žaloba je podána včas ve dvouměsíční lhůtě. Žalovaný neuvedl, která mzda mu nebyla vyplacena, žalobce nicméně uvádí, že mzda mu byla vždy vyplacena řádně a včas, proto žalovaný na okamžité zrušení pracovního poměru nemá nárok. Tímto jednáním žalovaného vznikla žalobci škoda, když musel zajišťovat náhradního řidiče. Žalovaný se přes výzvu soudu k podané žalobě nevyjádřil. Soud vzal po provedeném dokazování za prokázaný následující skutkový stav: žalovaný byl zaměstnancem žalující společnosti od [datum] jako řidič tahače (pracovní smlouva). Pracovní poměr žalovaný ukončil dopisem ze dne [datum], nadepsaným výpověď zaměstnance z pracovního poměru, kde uvedl, že„ okamžitě zrušuje“ pracovní poměr ve smyslu ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce; žádné bližší podrobnosti uvedeny nebyly (dopis - výpověď). Další navržené listinné důkazy soud již neprovedl pro nadbytečnost, když již na základě provedených důkazů lze ve věci rozhodnout. Po zhodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce (ZP) zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoliv jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti. Podle § 59 zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl, nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy tento důvod vznikl. Podle § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžadují. V daném případě žalobce včas ve lhůtě podle § 72 ZP podal k soudu žalobu o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, proto se soud žalobou věcně zabýval. Žalovaný sice dopisem ze dne [datum] okamžitě zrušil pracovní poměr u žalovaného, učinil tak však zcela neurčitým právním jednáním, když z něj není vůbec zřejmé, za jaké období neměla být mzda uhrazena, zda nebyla uhrazena v plné výši nebo nebyla uhrazena vůbec atd. Proto je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné, neboť v rozporu se zákonem (ZP) neobsahuje popis důvodů pro okamžité zrušení pracovního poměru ani skutečnosti potřebné pro posouzení včasnosti takového právního jednání (dle § 59 ZP), když navíc pro naprostou neurčitost ani o právní jednání nejde (zdánlivé právní jednání). Z uvedených důvodů soud žalobě na určení neplatnosti okamžitého zrušení vyhověl. O nákladech řízení rozhodoval soud podle ust. § 151 odst. l za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta první. V řízení byly uplatněny dva nároky, ohledně jednoho byl úspěšný žalobce, ohledně druhého by právo na náhradu nákladů řízení měl žalovaný, proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku IV.