8 C 140/2022

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Štěpánky Tůmové a přísedících Věry Vojtíškové a Mgr. Petra Juliše, Ph.D., v právní věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupeného advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného., IČO: IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupenému advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: Anonymizováno Anonymizováno, a. s. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, IČO: Anonymizováno Sídlem Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o odškodnění pracovního úrazu a hrazení renty, mezitímním rozsudkem, Právní základ žalobou uplatněného nároku je opodstatněný v nároku na bolestné, náhradu ztráty na výdělku po dobu části pracovní neschopnosti a na účelně vynaložené náklady spojené s léčením. O výši nároku a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.

1. Žalobce se žalobou domáhal rozhodnutí soudu, jímž by bylo uloženo žalovanému zaplatit mu částku částka se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení, dále se domáhal hrazení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši částka měsíčně s účinností od datum. Žalobu odůvodnil tím, že jako zaměstnanec žalovaného dne datum utrpěl pracovní úraz, ke kterému došlo tak, že při pokládání roštů do stříkací kabiny špatně došlápl a při snaze zabránit pádu se chytil za držák stříkací pistole, při tomto mu ruplo v loktu pravé ruky. Při pracovním úrazu utrpěl rupturu vřetenního kolaterálního vazu a zlomeninu hlavičky vřetenní kosti, důsledkem toho byl nucen setrvat v pracovní neschopnosti od datum do datum. Za následky pracovního úrazu objektivně odpovídá žalovaný, který zpočátku uznal úraz jako pracovní. Poté, co po skončení pracovní neschopnosti žalobce oslovil žalovaného a jeho pojišťovnu se žádostí o odškodnění, žalovaný náhle změnil své stanovisko. Žalobce uplatňuje nárok na bolestné ve výši částka za 177 bodů dle posudku tituly před jménem jméno FO, nárok na ztížení společenského uplatnění ve výši částka dle výpočtového mechanismu Nejvyššího soudu, náhradu ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ze období datum až datum ve výši částka, náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši částka měsíčně od datum a účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve výši částka.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že úraz žalobce se nestal při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Podle svědků se nestal úrazový děj tak, jak ho popisuje žalobce. Na den datum byla naplánována údržba lakovacího boxu, po tu dobu byli uvnitř boxu pouze pracovníci adresa a jméno FO, kteří rovnali rošty do podlahy, žalobce jim je zvenku pouze podával. Pracovníci nezaznamenali, že by žalobce utrpěl jakýkoliv úraz. Po celou dobu pracovali všichni tři společně, žalobce nebyl na pracovišti sám ani v lakovacím boxu ani jinde. Žalobce měl úraz nahlásit nadřízenému adresa, místo toho ho hlásil jméno FO, který na základě tvrzení žalobce provedl záznam o úrazu. Záznam v knize úrazů neznamená, že zaměstnavatel úraz uznává. Žalobce neměl žádné viditelné zranění, nevyhledal lékařské ošetření, a i nadále byl celou směnu schopen vykonávat svou práci, stejně tak i ve dnech následujících (datum až datum). Žalobce žalovanému nepředložil ani žádnou lékařskou zprávu z vyšetření souvisejícím s tvrzeným pracovním úrazem. Nárok uplatnil až více než dva roky od úrazu. Z následně předložené lékařské zprávy plyne, že žalobce vyhledal lékaře až den po úrazu odpoledne, ze zjištění lékaře plyne, že jeho loket byl bez patrných čerstvých traumatických změn, bez hematomu i omezení hybnosti.

3. Vedlejší účastník k žalobě uvedl, že se zcela ztotožňuje s vyjádřením žalovaného.

4. Podle § 152 odst. 2 o. s. ř. rozsudkem má být rozhodnuto o celé projednávané věci. Jestliže to však je účelné, může soud rozsudkem rozhodnout jen o její části nebo jen o jejím základu.

5. Vzhledem k návrhu žalovaného soud nejprve zkoumal, zda došlo k pracovnímu úrazu a zda žalobcem uplatněné nároky jsou oprávněné, přičemž rozsahem nároků by se zabýval až po pravomocném rozhodnutí o této otázce. S ohledem na námitku žalovaného tak soud řešil předběžnou otázkou, zda žalobce utrpěl nějaký pracovní úraz takovým způsobem, který popsal.

6. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

7. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalobce byl zaměstnancem žalovaného na základě pracovní smlouvy uzavřené na dobu počínaje datum do datum s pracovním zařazením přípravář pro lakovnu.

8. Z formuláře záznam v knize úrazů soud zjistil, že dne datum v čase 7:17h jméno FO zaznamenal úraz Jméno žalobce v 7 hodin dne datum v lakovně jako drobný úraz s lékařským ošetřením lokte pravé ruky s popisem děje: Při pokládání roštů do stříkací kabiny jmenovaný špatně došlápl a při snaze zabránit pádu se chytil za držák stříkacích pistolí. Při tomto pohybu jmenovanému ruplo v loktu pravé ruky.

9. Ze záznamu o úrazu bylo zjištěno, že záznam sepsal někdo v zastoupení adresa dne datum, záznam je podepsán i žalobcem. adresa úrazu byla lakovna v sídle žalované společnosti, k úrazu došlo při činnosti pokládání roštů do stříkací kabiny, druhem zranění natržení/natažení lokte pravé ruky při pádu, popis úrazu – při pokládání roštů do stříkací kabiny jmenovaný špatně došlápl a při snaze zabránit pádu se chytil za držák stříkacích pistolí. Při tomto pohybu jmenovanému ruplo v loktu pravé ruky. Nebylo shledáno porušení bezpečnostních předpisů – zachycení při pádu byl reflex.

10. Kooperativa pojišťovna, a. s. sdělila dopisem žalobci, že zaregistrovala datum na základě předložených dokladů pojistnou událost, týkající se náhrady škody na zdraví žalobce z titulu pracovního úrazu (dopis ze dne datum). Následně pojišťovna sdělila žalovanému, že pojišťovna obdržela vyjádření žalovaného o neuznání poškození zdraví ze dne datum jako pracovního úrazu. Pojišťovna s tímto stanoviskem souhlasí, když nebylo jednoznačně prokázáno, že by došlo k pracovnímu úrazu při plnění pracovních povinností nebo v přímé souvislosti s ním. Dle doložených zpráv byl žalobce léčen pro obecné onemocnění, nikoliv pro úrazové poškození zdraví. Pojišťovna proto spis odkládá bez nároku na pojistné plnění (dopis ze dne datum).

11. Z lékařské zprávy ze dne datum tituly před jménem jméno FO bylo zjištěno, že se žalobce k lékaři dostavil uvedeného dne v 17.09h, sdělil, že předchozího dne se při pádu v práci zachytil rukou, následně ho bolí pravý loket. Na rentgenu nebyly patrné čerstvé traum. Změny, loket byl bez otoku, bez hematomu s plnou hybností, diagnóza zhmoždění lokte. Dne datum bylo žalobci provedeno sono vyšetření s negativním výsledkem, svalové snopce pravidelné struktury, bez průkazu ložiskových změn či kolekce tekutiny. adresa s plnou hybností (lékařská zpráva tituly před jménem jméno FO z datum). 12. tituly před jménem jméno FO, praktický lékař, vystavila dne datum žalobci potvrzení, že byl v pracovní neschopnosti od datum do datum pro následky pracovního úrazu ze dne datum, přičemž léčení pro úraz dále pokračuje, jmenovaný není schopen pracovního zařazení a má podanou žádost o přiznání invalidního důvodu (potvrzení lékaře o trvání pracovní neschopnosti).

13. Z posudku o invaliditě ze dne datum bylo zjištěno, že u žalobce Okresní správa sociálního zabezpečení adresa – západ shledala, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce poklesla jeho pracovní schopnost o 25 % a nebyl shledán invalidním. Rozhodující příčinou nepříznivého zdravotního stavu je radiální epikondylitida vpravo.

14. Z listiny datované datum nazvané odškodnění pracovního úrazu soud zjistil, že listina obsahuje hlavičku žalovaného, sepsána byla jméno FO ze společnosti KLEMENT bppo.cz. V textu je uvedeno, že dne datum došlo na pracovišti žalovaného v lakovně došlo k pracovnímu úrazu, výše odškodnění bude projednána po skončení pracovní neschopnosti žalobce. A bude hrazeno smluvní pojišťovnou žalovaného.

15. Dopisem svého právního zástupce žalobce žádal žalovaného o přehodnocení negativního stanoviska k odškodnění pracovního úrazu, jinak že se s nárokem obrátí na soud (dopis ze dne datum).

16. Z fotografií založených do spisu soud zjistil, jak vypadá lakovací box i rošty, které byly na místo vraceny dne datum, též podobu a umístění držáku na lakovací pistoli.

17. Svědek adresa vypověděl, že dříve pracoval u žalované společnosti, žalobce je tak jeho bývalý kolega. Nikdo s ním nehovořil o soudním sporu, dovozuje však, že jde o zranění žalobce, který se na pracovišti pohyboval s obvázanou rukou, následně byl v pracovní neschopnosti a kolem jeho úrazu se ve firmě něco řešilo. Svědek u žádného zranění žalobce nebyl. Dne datum se čistil lakovací box, svědek, další pracovník pan jméno FO i žalobce se podíleli na vracení vyčištěných dílů do boxu. Konkrétně to probíhalo tak, že svědek a pan jméno FO stáli přímo v boxu a žalobce jim rošty podával. Nebyl uvnitř boxu, maximálně na jeho okraji. S pokládkou se začínalo odzadu, jinak by to ani nešlo. Žalobce s nimi nebyl celou dobu, někam odešel, aniž něco řekl, svědek s jméno FO Bukocim práci dodělali sami. Sám žalobce v boxu určitě nebyl. Ovázanou ruku měl žalobce později, ne dne datum, pak ještě týden nebo 14 dnů pracoval, fungoval jako předtím, pohybová omezení na něm svědek nepozoroval. Brousil a lakoval lamely, což je fyzicky náročná práce, až 3 kg vážící pistoli je třeba držet v natažené ruce. O zdravotní stav žalobce se svědek nezajímal, zaznamenal od něj jen nějaká zranění z fotbalu. právnická osoba se obvykle oznamovaly panu jméno FO, správci areálu, který má na starosti i bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Svědek si nevybavuje, že by se ho někdo ptal na incident s tvrzeným zraněním žalobce, ani sám žalobce po něm nechtěl, aby mu něco dosvědčil.

18. Svědek jméno FO ve svědecké výpovědi uvedl, že žalobce je jeho bývalý kolega a žalovaný bývalý zaměstnavatel. Na události z listopadu 2019 si pamatuje. Měli za úkol vracet rošty do lakovacího boxu, kde stáli on a další kolega adresa. Rošty se pokládaly odpředu, od krajů, na položené si pak stoupali. Žalobce jim rošty podával. Na držák pistole se od kraje boxu dosáhnout nedá. Do půl hodiny za svědkem přišel žalobce a chtěl po něm, aby mu potvrdil pracovní úraz. To svědek odmítl, protože se žádný úraz nestal. Žalobce stál za ním, kdyby se cokoliv stalo, rozhodně by to vnímal. Pak za svědkem přišel nadřízený jméno FO, aby mu popsal, co se stalo, když žalobce tvrdil, že byl sám v boxu, což svědek vylučuje. Svědek z místa neodcházel, odešel pouze žalobce (domnívali se, že na toaletu) a svědek s kolegou práci dokončili sami. Druhý den i celý týden poté žalobce normálně chodil do práce, na nic si nestěžoval. Možná snad měl zavázanou ruku. Před incidentem mluvil žalobce o tenisovém loktu a o více předchozích pracovních úrazech. Žalobce předmětný úraz nahlašoval „bezpečákovi“ panu jméno FO, sepisovali něco do knihy (úrazů). jméno FO se ptal svědka i pana jméno FO, jak to celé bylo, a žádal, aby sepsali nějakou zprávu, což on společně s panem jméno FO učinili. S adresa je v kontaktu, jsou přátelé, baví se spolu a volají si.

19. Z výpovědi svědkyně jméno FO soud zjistil, že pracuje v žalované společnosti, poslední roky jako mzdová účetní. O pracovním úrazu žalobce je informována, neboť dlouho čekala, až žalobce podepíše protokol o úrazu. Došlo k tomu až datum, kdy žalobce přišel rozvázat pracovní poměr. Sepisoval ho (zprávu o něm) se žalobcem pan jméno FO. Svědkyně dávala žalobci k podpisu listinu odlišnou od té, co je založena ve spisu, obsahovala popis úrazového děje. Zaznamenala, že pan jméno FO, vedoucí produkce, nesouhlasil s tím, že jde o pracovní úraz. Žalobci svědkyně říkala, že jsou určité nesrovnalosti, že se věc bude prošetřovat, žádala od něj i nějaké lékařské zprávy, ale nedostala je. Žalobce pouze zaslal jednu neschopenku. Žalobci řekla, že až se bude vědět, jak se úraz stal, potom že se dořeší odškodnění. Proces nahlašování pracovních úrazů ve společnosti žalovaného má být takový, že zaměstnanec nahlásí svému nadřízenému událost, nadřízený se obrátí na pana právnická osoba ten sepisuje zápis. V tomto případě byl obejit nadřízený. právnická osoba byl nahlášen panu jméno FO.

20. Ve znaleckém posudku č. 4045/195/2021 tituly před jménem jméno FO uvedl, že žalobce při úrazu v práci po pádu utrpěl podvrtnutí pravého lokte, ostechondriální lézi hlavičky vřetenní kosti vpravo, natržení dolního úponu trojhlavého pažního svalu vpravo a natržení zevního bočního vazu pravého lokte.

21. Ze znaleckého posudku znalce As. tituly před jménem jméno FO a z výpovědi znalce soud zjistil, že úrazový děj, jak jej popsal žalobce a byl zapsán do knihy úrazů, koresponduje na podkladě nálezů v lékařských zprávách ze dne datum a datum s diagnózou natažení-podvrtnutí pravého lokte lehkého stupně. Je možné připustit, že popsaným úrazovým dějem k tomuto postižení došlo, odpovídal by tomu popsaný klinický nález, negativní nález na prostém RTG snímku a negativní sonografický nález (neukázalo se poranění vazů, hematomy měkkých tkání a náplň v kloubu). U takového lehkého poranění dochází velice rychle k ústupu potíží, je to možné během dvou až čtyř týdnů od minimálního traumatu. Provedena byla dvě vyšetření magnetickou rezonancí ve dnech datum a datum, nález provedený s odstupem jednoho roku od uváděného pracovního úrazu nesvědčil pro poúrazové postižení lokte, popis odpovídá neúrazovému postižení (nepřítomnost takzvaného kostního edému, není přítomný stav po zlomenině v oblasti hlavičky radia, popis odpovídá degenerativnímu postižení chrupavky a od ní ležící kosti). Ke znaleckému posudku tituly před jménem jméno FO pak znalec tituly před jménem jméno FO uvedl, že vylučuje, že by dle dostupných lékařských zpráv a podle žalobcem popsaného úrazového děje žalobce utrpěl rupturu vřetenního kolaterálního vazu, zlomeninu hlavičky vřetenní kosti a natržení svalů a šlach v úrovni předloktí, vylučují to rentgenové snímky, které měl k dispozici, i sonografické vyšetření. Je možné připustit pouze tu lehkou diagnózu – podvrtnutí lokte.

22. Z výpovědi znalce jméno FO soud zjistil, že po lehkém úrazu lokte, který žalobce utrpěl, lze předpokládat omezení možnosti výkonu manuální práce po dobu maximálně 4-6 týdnů. Možnost zanechání trvalých následků u takového úrazu znalec vyloučil. Zda mohl žalobce bezprostředně po úrazu pokračovat v manuální práci osm hodin, a poté ještě několik dnů je těžké objektivně posoudit, je to velmi subjektivní záležitost. Přes bolest je to asi možné, byť ne úplně pravděpodobné. Z lékařských zpráv znalec dovodil, že sonografický nález byl negativní. Později bylo žalobci zjištěno chronické onemocnění, epikondeopatie, což není úraz, bylo to prokázáno magnetickou rezonancí. Nebyla prokázána zlomenina v oblasti hlavičky vřetenní kosti ani tam nebyl nález po natržení postranního vazu. Kdyby byla epikondeopatie přítomna již v roce 2019, bylo by to na sonografii viditelné. adresa nemohl zhoršit následný vývoj epikondeopatie. Na magnetické rezonanci nejsou známky toho, že by předtím došlo k přerušení třeba kolaterálních vazů, jsou tam degenerativní změny v oblasti především té extenzorové skupiny. Pokud by došlo k úrazu, který popisuje tituly před jménem jméno FO, s čímž znalec Luňáček nesouhlasí, bylo by to vidět i na magnetické rezonanci i zpětně. Remodelační schopnosti člověka totiž klesají s věkem.

23. Vzhledem k tomu, že znalec tituly před jménem jméno FO zcela obhájil jím vypracovaný znalecký posudek a přesvědčivě zodpověděl i položené dotazy soudu i stran sporu, soud vycházel z obsahu jeho znaleckého posudku a jeho výpovědi.

24. Další provedené důkazy již soud pro potřeby mezitímního rozhodnutí blíže nerozebírá, když k posouzení rozhodné otázky třeba nejsou.

25. Podle § 269 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

26. Při řešení otázky, zda úraz, který zaměstnanec utrpěl, je v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, je třeba tuto souvislost posuzovat z hlediska místního, časového a věcného, zda je souvislost dána vzhledem k činnosti, při které došlo k úrazu – zda při plnění povinností vyplývajících pro zaměstnance z pracovního poměru.

27. Zaměstnavatel je povinen nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela nebo zčásti nezprostí (§ 269 odst. 4 zákoníku práce).

28. Vzhledem k tomu, že otázka výše náhrady, pokud náleží, bude předmětem rozsáhlejšího a nákladného dokazování, případně může být řešena i dohodou, bude-li nárok žalobkyně jako takový postaven najisto, využil soud, i s ohledem na návrh žalovaného, institutu mezitímního rozsudku a rozhodl nejprve o základu nároku s tím, že o výši nároku bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci.

29. Základní otázkou, kterou soud v tomto řízení řešil, je to, zda šlo v případě skutkového děje tvrzeného žalobcem, o pracovní úraz. Žalovaný tvrdil, že se úrazový děj popsaný žalobcem vůbec nestal.

30. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobce nahlásil událost – pracovní úraz pracovníkovi žalovaného jméno FO, který provedl záznam v knize úrazů, následně dne datum nadřízený žalobce adresa zaznamenal úraz do formuláře záznam o úrazu.

31. Soud k návrhu žalovaného vyslechl svědky adresa a jméno FO, kteří měli společně se žalobcem dne datum zadán pracovní úkol vracet do lakovacího boxu rošty. Oba vyloučili, že by zaznamenali jakýkoliv úrazový děj u žalobce toho dne, uvedli, že byli na místě po celou dobu přítomnosti žalobce a popřeli, že by žalobce byl v místě sám. Naopak uvedli, že žalobce z místa odešel, aniž jim sdělil, kam jde. Dále se shodli na tom, že žalobce pracoval i po tvrzeném úrazu i dalších několik dnů. Soud však ani jednomu z uvedených svědků neuvěřil, byť byli oba řádně poučeni o následcích nepravdivé výpovědi. Jejich výpovědi byly totiž v rozporu s provedenými listinnými důkazy a též rozporné navzájem - svědek jméno FO kupř. uvedl, že se rošty vracely odzadu, naproti tomu svědek jméno FO tvrdil, že se pokládaly odpředu a ze stran a na položené rošty si stoupali. Do půl hodiny za ním měl přijít žalobce a chtít potvrdit vznik pracovního úrazu, což měl svědek odmítnout. Svědek jméno FO nic takového (žádost žalobce o potvrzení úrazu) nezaznamenal, přitom měli oba pracovat stále společně. Po svědkovi jméno FO nikdy žalobce nic potvrdit nechtěl. Svědek jméno FO uváděl, že za ním přišel nadřízený, aby mu svědek popsal, co se ten den stalo, svědek jméno FO tvrdil, že si nevybavuje, že by se ho někdo ze strany zaměstnavatele na události dotazoval. Zde soud opět poukazuje na to, že oba svědci měli být dle jejich tvrzení na pracovišti v lakovacím boxu stále společně a společně dokončit pracovní úkol. Svědek jméno FO uvedl, že dokonce hned v den úrazu pro nadřízeného společně se svědkem jméno FO sepisovali nějakou zprávu, svědek jméno FO nic takového nezmínil. Žádná taková zpráva nebyla zmíněna ani žalovaným. Pokud by žalovaný skutečně okolnosti úrazu prošetřoval, jistě by výstupy doložil nebo přinejmenším zmínil. Výpovědi svědků byly i vnitřně rozporné. Svědek jméno FO k dotazu soudu uvedl, že pokud jde o zdravotní stav žalobce, nezajímal se o něj, ale zaznamenal, že žalobce mluvil o zranění z fotbalu v minulosti. Na stejný dotaz zástupkyně žalovaného o několik minut později pak uvedl, že mu žalobce říkal, že měl jít na operaci kolene a že měl nějaké pracovní úrazy v předchozím zaměstnání. Pro posouzení věrohodnosti svědecké výpovědi svědka jméno FO není bez významu ani to, že je v přátelském vztahu se svědkem jméno FO, jsou spolu v čilém kontaktu a svědek jméno FO byl vyslechnut až několik týdnů po výpovědi svědka jméno FO. Lze tedy předpokládat, že spolu o podání svědecké výpovědi hovořili. Soud tak má za to, že výpovědi obou svědků jsou nevěrohodné, a proto není možné z nich vůbec vycházet při posouzení průběhu úrazového děje.

32. Je proto třeba vycházet z listinných důkazů – záznamu v knize úrazů, formuláře záznam o úrazu, lékařské zprávy ze dne následujícího po úrazu, dopisu pojišťovny a listiny nazvané odškodnění pracovního úrazu. Z nich je patrné, že úraz byl nahlášen a zaevidován v listopadu 2019, kdy žalobce téhož dne vyhledal lékařské ošetření, ještě o měsíc později zjevně neměl žalovaný jako zaměstnavatel žádné pochybnosti, že by se úraz nestal, minimálně neproběhlo žádné interní šetření o průběhu skutkového děje – pokud by proběhlo, jistě by z něj byl nějaký výstup, jak shora uvedeno. Svědek jméno FO sice zmiňoval, že na žádost nadřízeného sepisoval společně se svědkem jméno FO nějakou zprávu, doložena však také nebyla a svědek jméno FO o žádné zprávě nehovořil, naopak uvedl, že si nevybavuje, že by po něm chtěl někdo byť jen ústní vyjádření. Takže dokonce jedna z osob, která měla být v místnosti, kde mělo k úrazu dojít, v den události přítomna (svědek jméno FO), nebyla zaměstnavatelem ani dotazována, co viděla. Žalovaný tedy zjevně neměl minimálně zpočátku žádné pochybnosti o tom, že poškození zdraví žalobce (úraz lokte) je pracovním úrazem a došlo k němu takovým způsobem, jaký žalobce v hlášení uvedl. I svědek jméno FO připustil, že kdyby žalobce stál na již položených roštech, mohl na stříkací pistoli dosáhnout. Svědek jméno FO si nebyl jistý, zda žalobce nestál na okraji kabiny. Soud tedy má za prokázané, že žalobce lehčí úraz předmětného dne na pracovišti a v přímé souvislosti s pracovním úkolem utrpěl. Mohlo k němu dojít i žalobcem popsaným způsobem, ani z fotografií místa nebylo zjištěno, že by to bylo technicky nemožné. Z lékařských zpráv bylo prokázáno, že žalobce v den úrazu vyhledal lékařské ošetření. Znalec tituly před jménem jméno FO připustil u žalobce méně závažný úraz lokte. Žalobce v den úrazu vykonával zaměstnavatelem zadaný úkol v místě pracoviště. Utrpěl úraz, který je třeba považovat za pracovní, ostatně i žalovaný ho za pracovní úraz považoval a utvrzoval o tom po delší dobu i žalobce – viz zpráva na hlavičkovém papíru žalovaného. Znalec sice uvedl, že po takovém zranění je následný výkon práce pro bolestivost hůře představitelný, ovšem nikoliv vyloučený – záleží také individuálně na prahu bolesti. Základ nároku žalobce na odškodnění pracovního úrazu je proto podle názoru soudu opodstatněný.

33. Vzhledem k tomu, že z dosud provedeného dokazování plyne, že žalobce utrpěl sice pracovní úraz, ale pouze lehký, podvrtnutí pravého lokte, bez trvalých následků s dobou léčení nepřekračující 6 týdnů (vyjádření znalce je v hodnocení úrazu jako lehkého podpořeno i tím, že žalobce byl následně po dobu několika dnů schopen výkonu fyzicky namáhavé práce, následné zdravotní obtíže již nemají příčinnou souvislost s pracovním úrazem), dospěl k závěru ve vztahu k jednotlivým uplatněným nárokům žalobce, že je dán obecně nárok žalobce na bolestné, výše nároku na bolestné bude předmětem dalšího dokazování v následné fázi řízení. Nárok na ztížení společenského uplatnění dán není, neboť znalec vyloučil trvalé následky úrazu. Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku je dán pouze po část trvání dočasné pracovní neschopnosti – opět s ohledem na znalecky prokázanou maximální dobu příčinné souvislosti úrazu s trváním pracovní neschopnosti – tedy šest týdnů. Ze stejného důvodu je zřejmé, že není dán nárok na náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Nárok na účelně vynaložené náklady na léčení pak je obecně oprávněný.

34. Proto soud rozhodl mezitímním rozsudkem, jak uvedeno ve výroku.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodne až v konečném rozhodnutí ve věci, neboť tímto mezitímním rozsudkem řízení nekončí. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li odvolání podáno včas a oprávněnou osobou, stává se tento rozsudek pravomocným a nároky z něj plynoucí vykonatelnými a lze se splnění uložených povinností domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.