8 C 145/2021

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. jméno příjmení a soudkyň Mgr. Pavly Peltrámové a Mgr. Hany Říhové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupen advokátem JUDr. jméno jméno , titul za jménem , sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , o určení vlastnického práva, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací ,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že výše náhrady nákladů řízení činí částku [částka].

II. Jinak se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [jméno], [titul za jménem], advokáta se sídlem v [obec a číslo].

1. Shora uvedeným rozsudkem Okresní soud Praha-západ určil, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] v katastrálním území a obce Horoměřice u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha západ (dále jen„ Pozemek“), je žalobce (výrok I.). Výrokem II. uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že z důvodu absolutní neplatnosti převodní smlouvy [číslo] [spisová značka], týkající se Pozemku, nemohl žalovaný nabýt vlastnické právo k tomuto Pozemku. Současně dospěl k závěru, že nelze zkoumat dobrou víru nabyvatele, když se nejedná o řízení ve smyslu § 18 zákona č. 428/2012 Sb. Přesto posoudil v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2166/10 otázku případných mimořádných okolností a dospěl k závěru, že žalovaný nemá k Pozemku mimořádný vztah, jeho užívaní je problematické z důvodu jeho zastavěnosti. Jako vlastník pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Horoměřice dle údajů v katastru nemovitostí je v současné době veden žalovaný. Ke dni [datum] byla jako vlastník vedena Česká republika s příslušností hospodaření pro Státní pozemkový úřad. V rámci vkladového řízení [číslo jednací] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-západ, nesouhlasil Státní pozemkový úřad s povolením vkladu vlastnického práva k pozemkům v kat. úz. [obec] v námitkách uvedeným, mj. KN [číslo], s odkazem na soudem určenou neplatnost smluv č. [číslo] a [číslo] Katastrální úřad pro Středočeský kraj povolil vklad vlastnického práva žalovaného k pozemku parc. [číslo] v kat. úz. [obec]. Současně tak soud prvního stupně přihlédl ke způsobu, jakým žalovaný docílil vklad jeho vlastnického práva k Pozemku v roce 1999, kdy předstíral, že návrh na vklad je společným úkonem žalovaného a Pozemkového fondu ČR, a tak nemůže být považován za dobrověrného nabyvatele. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že přiznal plně úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů za 5 úkonů právní služby po [částka], 5 režijních paušálů po [částka], a 21% DPH, celkem tedy [částka].

3. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný, ve kterém zejména namítá, že soud prvního stupně nesprávně rozhodl. Uvedl, že Nejvyšší soud se opakovaně před téměř dvaceti lety vyslovil, že převodem mj. Pozemku na základě tří převodních smluv nemohlo dojít k porušení tzv. blokačního zákona. Stejně tak dovolací soud konstatuje v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [číslo jednací]. Namítl, že Pozemek nedostal bezúplatně, ale jako součást státem potvrzené restituční náhrady. Žalovaný žádal žalobce v rámci smírného vyřešení věci o poskytnutí jiného nezávadného pozemku vhodného pro trvalou zemědělskou činnost, popř. adekvátní finanční náhradu. Žalobce tyto návrhy odmítl. Nesouhlasí s povinnosti hradit náklady řízení, když předmětem řízení je pozemek, který žalobce v roce 1998 na žalovaného dobrovolně v rámci plnění restitučních povinností převedl. Dodal, že dvěma judikáty v souvislosti s předmětnými pozemky dovolací soud později vyslovil, že blokační zákon § 29 zákona č. 229/1991 Sb. nebyl porušen. Potvrdil, že Pozemek byl již v době jeho vydání žalovanému zastavěn několika nepovolenými stavbami provizorních zahradních domečků. Jejich odstranění je předmětem úředního řízení. Namítl, že soudní spor č.j. [spisová značka], který má určit vlastníka předmětných pozemků doposud pravomocně ukončen nebyl. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zcela zamítne.

4. Žalovaný doplnil, že dle informací z katastru nemovitostí je v současné době vedeno řízení o vkladu vlastnického práva k Pozemku 5. Žalobce se k odvolání žalobce písemně vyjádři s tím, že považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné. Uvedl, že absolutní neplatnost smluv uzavřených s žalovaným nebyla ani v žalovaným uváděném rozsudku Nejvyššího soudu ČR č.j. [číslo jednací], zpochybněna. Ostatní námitky žalovaného jsou dále bez jakéhokoliv významu. Doplnil, že důvodem nevydání Pozemku byla skutečnost, že se na něm nacházejí stavby chatiček ve vlastnictví třetích osob, přičemž okolní pozemky se stavbami bezprostředně souvisejí, jsou užívány a jsou nezbytně nutné jako funkční zázemí staveb. Žalovaný tak Pozemek nemohl nikdy zemědělsky užívat. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou v zákonné lhůtě, a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. rozsudek, jakož i řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Odvolací soud se ztotožnil se všemi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a plně odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

8. Dle odvolacího soudu byl skutkový stav dokazováním provedeným soudem prvního stupně dostatečně zjištěn, soud prvního stupně provedl všechny navržené důkazy a učinil z nich správná skutková zjištění.

9. Lze tedy shrnout, že žalovaný s Pozemkovým fondem ČR uzavřel dne [datum] smlouvu o bezúplatném převodu [číslo] [spisová značka], mj. Pozemku. Žalovaný byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] zproštěn obžaloby, že dne [datum] u [anonymizováno] úřadu [okres] podal návrhy na vklad vlastnického práva k nemovitostem uvedeným ve třech smlouvách o převodu pozemků [číslo] [spisová značka], [číslo] [spisová značka] [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] uzavřených mezi převádějícím – Pozemkovým fondem České republiky (PF ČR) a nabyvatelem – [celé jméno žalovaného], přičemž tyto návrhy byly ověřenými kopiemi návrhů na vklad již z roku 1998, kdy došlo k jejich zamítnutí a vydával je za společný návrh účastníků. Návrhy na vklad práva podal bez souhlasu a proti vůli posledního vlastníka zapsaného v katastru nemovitostí, i když věděl, že vydání předmětných pozemků brání ustanovení § 29 zákona č. 229/1991 Sb. a byl také PF ČR informován o tom, že výše citované smlouvy o převodu pozemků považuje od samého počátku za neplatné a dále si byl vědom i toho, že církev do vydání příslušného zákona o majetku církví s nemovitostmi nemůže nijak nakládat, svým jednáním docílil toho, že vklad práv byl rozhodnutími ze dne [datum], [datum] a [datum] s účinností ode dne [datum] KÚ [okres] povolen a svým jednáním způsobil škodu na majetku [anonymizováno] kanonii premonstrátů na [anonymizováno]. V odůvodnění bylo mimo jiné konstatováno, že žalovaný podal návrhy na vklad nekorektním způsobem, který vedl k tomu, že byla dotčena práva [anonymizováno] ČR v řízení o povolení vkladu, avšak další průběh a zejména meritorní výsledek tohoto řízení byl v celém rozsahu věcí katastrálního úřadu, přičemž ze zjištění nevyplývá, že by obviněný výsledek řízení nějak dále ovlivňoval, tj. jinak než podáním návrhu na vklad. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], bylo určeno, že mj. výše uvedená smlouva je neplatná. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. V rámci řízení vedeného u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém se [anonymizována tři slova] na [anonymizováno] domáhala určení, že vlastníkem mj. Pozemku je Česká republika, bylo nejprve žalobě vyhověno, a to rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]. Avšak tyto rozsudky byly rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] zrušeny. Řízení v části o určení vlastnictví k Pozemku v rámci řízení vedeného Okresním soudem Praha-západ bylo z důvodu zpětvzetí návrhu zastaveno usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č..j. [číslo jednací]. Pozemek je zastaven (a zastavěn byl takto i v době uzavření smlouvy o převodu Pozemku) řadou chatek či jiných drobných staveb. Soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým zjištěním, se kterými se odvolací soud plně ztotožňuje.

10. Soud prvního stupně správně posuzoval právní vztahy mezi účastníky dle příslušných ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnosti a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. z.“).

11. Odvolací soud na základě shora uvedeného skutkového stavu dospěl k právnímu závěru, že na základě rozhodnutí Okresního soudu Praha-západ sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], bylo určeno, že smlouvy o převodu pozemků z Pozemkového úřadu České republiky na žalovaného jsou neplatné. Toto rozhodnutí nebylo zrušeno a je pravomocné. Soud je tak tímto závěrem vázán. Z tohoto neplatného úkonu nemohl proto nastat právní účinek přechodu vlastnického práva k Pozemku na žalovaného. Na věc ani nedopadá § 18 zákona č. 428/2012 Sb.

12. K námitce žalovaného stran vedeného řízení, týkající se Pozemku, tj. řízení u Okresního soudu Praha-západ sp. zn. [spisová značka], odvolací soud konstatuje, že tato námitka je bezpředmětná, když bylo ověřeno, že Královská kanonie premonstrátů na Strahově vzala žalobu o vydání tohoto Pozemku zpět a tudíž se ohledně tohoto Pozemku řízení nevede.

13. K další námitce žalovaného ohledně vydání jiného pozemku, popř. finanční náhrady, pak odvolací soud opakuje, že v tomto řízení není takovému požadavku možno vyhovět.

14. Odvolací soud se zabýval i posouzením zda není v rozporu s dobrými mravy, aby vlastnické právo svědčilo žalobci, a zda není nutné poskytnout žalovanému právní ochranu za situace, že to byl stát, který uzavřel se žalovaným dohodu o vydání věci v rozporu se zákonem v roce 1998 Odvolací soud se v této otázce ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, přihlédl-li k okolnostem, za jakých žalovaný zajistil vklad jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí. V době podání návrhů na vklad jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí v roce 1999 si musel být vědom, že vydání pozemku brání ustanovení § 29 zákona č. 229/1991 Sb., a dále tomu, že Pozemkový fond ČR považuje smlouvy o převodu pozemků ze dne [datum] za neplatné. Přesto tyto návrhy podal. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že z těchto důvodů není možné žalovanému ochranu poskytnout.

15. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že žaloba je důvodná, a proto ji správně vyhověl.

16. Žalobce z procesního hlediska byl ve věci úspěšný, neboť žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno, proto soud prvního stupně postupoval správně dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Nesprávnost shledal odvolací soud v posouzení výše náhrady nákladů řízení.

17. Soud prvního stupně správně postupoval v tom, že na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že zástupce žalobce ve věci vykonal pět úkonů právní služby spočívající jednak v převzetí a přípravě zastoupení, v sepisu žaloby a třech účastí na jednání soudu.

18. Odvolací soud však dospěl k závěru, že žalobce je veřejnou institucí, organizační složkou státu, která je zřízena k řešení záležitostí, které jsou předmětem tohoto řízení. V řízení nebyly řešeny ani nijak mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly účelnost zastoupení advokátem. Odvolací soud tak takové náklady považuje za neúčelně vynaložené a přiznal žalobci náklady jako účastníku, který není zastoupen dle § 137 odst. 2 o.s.ř.

19. Proto odvolací soud změnil druhý výrok a uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za 5 úkonů (1 úkon po [částka]). V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. pak soud stanovil lhůtu k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku. Ve smyslu § 149 odst. 3 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám účastníka řízení.

20. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 3 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil v nákladovém výroku tak, že výše náhrady nákladů řízení činí [částka], ve zbytku odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil.

21. Podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal odvolací soud úplnou náhradu nákladů odvolacího řízení v něm úspěšnému žalobci ve výši [částka] dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za 2 úkony – vyjádření k odvolání a účast na jednání soudu dne [datum] (1 úkon po [částka]).

22. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. pak soud stanovil lhůtu k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku, když ke stanovení jiné lhůty odvolací soud neshledal žádný důvod. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce.