8 C 160/2021

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Štěpánky Tůmové a přísedících Dany Ovčáčkové a Ing. Miloslavy Blacké v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupena advokátem Ing. Mgr. Bc. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované zastoupen advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o neplatnost rozvázání pracovního poměru,

I. Žaloba, aby bylo určeno, že rozvázání pracovního poměru žalobkyně u žalovaného výpovědí ze dne [datum] označené je neplatné, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Praha - západ na náhradě nákladů řízení státu částku, která bude uvedena v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci takového usnesení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala rozhodnutí soudu, jímž by bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru žalobkyně u žalovaného, datovaná [datum], je neplatná. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný jako zaměstnavatel a žalobkyně jako zaměstnanec uzavřeli před šesti lety pracovní smlouvu na dobu neurčitou na pracovní pozici pracovník distribučního a návratového centra. Dne [datum] byla žalobkyni dána výpověď zaměstnance z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, (dále ZP), ačkoliv pro ni nebyly splněny předpoklady. Později žalobkyně doplnila, že se stala pro žalovaného nepohodlnou (protože žádá o náhradu za ztrátu na výdělku po požáru svozového autobusu, kde se nadýchala kouřových zplodin a dosud se léčí s plicními problémy), ten proto hledá záminky pro rozvázání pracovního poměru s ní. V napomenutí z července 2020 jí bylo vytýkáno, že ve dnech 12. a [datum] se nedostavila na polovinu naplánované směny. Dne [datum] byla přitom u lékaře, dne [datum] doprovázela k lékaři svou dceru, žalovaný jí však omluvil vždy pouze polovinu směny, s ohledem na vzdálenost pracoviště od místa bydliště však neměla možnost se do zaměstnání na část směny dostavit. Dále jí byla vytýkána nepřítomnost na pracovišti ve dnech 3. a [datum]. Šlo o dobu šíření nemoci Covid-19, žalobkyně měla dne [datum] vysoké horečky a střevní potíže, proto do práce nejela, aby neohrozila ostatní zaměstnance případnou nákazou. Druhý den, když se její stav nelepšil, žádala svou obvodní lékařku e-mailem o vystavení neschopenky, lékařka však ordinovala jen do 12 hodin, pak až dne [datum], pracovní neschopnost jí byla vystavena až [datum] od [datum]. Dne [datum] byla na pohotovosti a volala zaměstnavateli, že jí není dobře, žádalo o neplacené volno, což jí bylo přislíbeno. O žádné porušení pracovních povinností se tak nejednalo.

2. Žalobkyně později doplnila tvrzení k překážce dne [datum], že sice byla u lékaře, kterého navštívila nikoliv za účelem svého vyšetření, ale pro vyzvednutí léků pro nevlastního otce, pro kterého léky pravidelně vyzvedávala.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že postupoval v souladu s ustanovením § 52 písm. g) ZP. Žalobkyně soustavně méně závažně porušovala povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci pro žalovaného. Byla písemně upozorněna na možnost výpovědi písemným napomenutím ze dne [datum]. Opakovaně porušila povinnosti tím, že dne 12. a [datum] se nedostavila na pracoviště na polovinu naplánované směny a ve dnech 3. a [datum] se nedostavila na celou směnu. Porušila tím povinnosti podle § 38 odst. 1 písm. b) ZP, § 81 odst. 3 ZP a § 301 písm. b) ZP.

4. Soud vzal po provedeném dokazování za prokázaný následující skutkový stav: žalobkyně byla zaměstnancem žalované společnosti na základě platné pracovní smlouvy (mezi účastníky nesporné). Pracovní poměr žalobkyně žalovaný ukončil dokumentem ze dne [datum], nadepsaným výpověď, kde uvedl, že dává žalobkyni výpověď s odůvodněním, že žalobkyně soustavně méně závažně porušuje povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci a byla na možnost výpovědi upozorněna napomenutím ze dne [datum]. Porušení povinností se dopustila žalobkyně jednáním, že se dne 12. a [datum] nedostavila na pracoviště na polovinu naplánované směny a ve dnech 3. a [datum] se nedostavila na celou směnu. Porušila tak povinnosti podle § 38 odst. 1 písm. b) ZP, § 81 odst. 3 ZP a § 301 písm. b) ZP (výpověď ze dne [datum]).

5. Dopisem ze dne [datum] sdělila žalobkyně žalovanému, že výpověď považuje za nepřiměřenou (když jednala podle zdravého rozumu, když jí nebylo dobře, nešla do práce a druhý den žádala telefonicky o neplacené volno) a trvá na pracovním poměru ve společnosti (dopis ze dne [datum], podací lístek).

6. Dopisem ze dne [datum] vyzýval žalovaný žalobkyni, aby doložila potvrzení od lékaře, že její doprovod dcery [jméno] [celé jméno žalobkyně] k lékaři dne [datum] byl nezbytně nutný (dopis ze dne [datum]).

7. Žalovaný udělil žalobkyni napomenutí z důvodu méně závažného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci podle § 52 pís. g) ZP, kterého se dopustila tím, že se nedostavila na pracoviště na polovinu naplánované směny dne [datum] (napomenutí ze dne [datum], doručenka). Dříve již žalovaný udělil žalobkyni napomenutí z důvodu méně závažného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci, kterého se dopustila tím, že se nedostavila na pracoviště na polovinu naplánované směny dne [datum] a na celou směnu dne [datum] (napomenutí ze dne [datum]).

8. Z e-mailové komunikace žalobkyně s ordinací její praktické lékařky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně žádala vystavení neschopenky od [datum] s odůvodněním, že má od včera horečky a střevní potíže, že by se v ordinaci zastavila [datum]. Odpověď zněla, že dne 7. 12. má ordinace zavřeno a budou fungovat až [datum]. Dne [datum] se žalobkyně dostavila na pohotovost v [obec] s teplotou [číslo] stupňů a střevními obtížemi, závěr lékaře zněl, že nelze vyloučit COVID. Test na Covid ze dne [datum] následně vyšel negativní (kopie lékařské zprávy a PCR testu). Okresní správa sociálního zabezpečení Most neudělila souhlas ke zpětnému uznání pracovní neschopnosti žalobkyně za dny 3. a [datum] (žádost ošetřujícího lékaře o udělení souhlasu ke zpětnému uznání pracovní neschopnosti) . MUDr. [jméno] [příjmení], posudková lékařka Okresní správy sociálního zabezpečení Most sdělila na žádost soudu vyjádřením ze dne [datum] důvody, proč žádosti žalobkyně nebylo vyhověno – hlavním důvodem bylo pozdní podání žádosti a nedoložení relevantních nálezů (odborné stanovisko posudkového lékaře). 9. [nemocnice] sdělila na výzvu soudu, že ve zdravotní dokumentaci dcery žalobkyně paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] nemají žádný záznam o tom, že by dne [datum] při čekání na rentgenové vyšetření omdlela a byla ošetřena personálem nemocnice (sdělení ze dne [datum]). Dle lékařské zprávy se [jméno] [celé jméno žalobkyně] dostavila do nemocnice v [obec] dne [datum] pro natažení a bolest lýtka, vyšetřena byla ve 12.48 hodin, doporučena jí byla bandáž, mast [anonymizováno], případně lék proti bolesti, odešla v dobrém stavu, kolapsový stav nebyl ve zprávě zmíněn (lék. zpráva- ambulantní nález).

10. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně], dcera žalobkyně, vypověděla, že na vyšetření v květnu 2020 ji doprovázela matka, protože pro bolest nohy (ráno špatně šlápla) téměř nemohla chodit, od rána jí bylo špatně a byla nucena jet vlakem a autobusem do nemocnice v [obec]. [jméno] se jí zamotala hlava a omdlela, byla ošetřena a k vyšetření ji vezly na lehátku. Měly ten den obě ranní směnu, kam jezdily svozovým autobusem z [obec] v 5.20 hodin.

11. Z internetových stránek [webová adresa] bylo zjištěno, že veřejnou dopravou lze dojet z [obec] do [obec] za dobu minimálně 2 a 3/4 hodiny, častěji však za dobu delší tří hodin.

12. Žalobkyně volala dne [datum] v 19.21 hodin zaměstnavateli na telefonní [číslo] (výpis hovorů).

13. Žalobkyně byla v pracovní neschopnosti mj. v období od [datum] do [datum] (informace o dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance).

14. Další navržené listinné důkazy zejména týkající se požáru svozového autobusu soud již neprovedl pro nadbytečnost, když již na základě provedených důkazů lze ve věci rozhodnout.

15. Po zhodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

16. Podle § 52 ZP zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů: a) ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část, b) přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část, c) stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, d) nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice, e) pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost, f) nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil, g) jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi, h) poruší-li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem jinou povinnost zaměstnance stanovenou v § 301a.

17. Podle § 58 odst. 1 ZP pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, nejpozději však vždy do jednoho roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

18. Dle bodu 8 přílohy nař. vl. [číslo] Sb. pracovní volno k doprovodu rodinného příslušníka do zdravotnického zařízení k vyšetření nebo ošetření při náhlém onemocnění nebo úrazu a k předem stanovenému vyšetření, ošetření nebo léčení se poskytne jen jednomu z rodinných příslušníků na nezbytně nutnou dobu, nejvýše však na jeden den, byl-li doprovod nezbytný a uvedené úkony nebylo možné provést mimo pracovní dobu.

19. O soustavné porušování pracovní kázně jde tehdy, navazuje-li jedno porušení pracovní kázně na druhé (další) tak (v takovém časovém intervalu), že lze hovořit o sledu jednotlivých na sebe navazujících porušení pracovní kázně. Písemné upozornění na možnost výpovědi musí zaměstnavatel vůči zaměstnanci učinit nejpozději při méně závažném porušení pracovní kázně, které předcházelo méně závažnému porušení, po kterém následovala výpověď (rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka]). Výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. g) ZP je dán rovněž tehdy, jestliže se zaměstnanec dopustil soustavného méně závažného porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci; v takovém případě je možno dát zaměstnanci výpověď za předpokladu, že byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi (rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka]). Výpovědní důvod pro soustavné méně závažné porušování pracovní kázně je naplněn, dopustí-li se zaměstnanec jen jediného méně závažného porušení pracovní kázně, které však není ojedinělé; předpokladem, který musí být splněn současně proto je, že se předtím – v přiměřené časové souvislosti – dopustil jiných dvou méně závažných porušení pracovní kázně a že byl v souvislosti s některým z nich v době posledních šesti měsíců upozorněn na možnost výpovědi (rozsudek NS ČR sp. zn. [spisová značka]) .O soustavné méně závažné porušení pracovní kázně se jedná tehdy, dopustil-li se zaměstnanec nejméně tří porušení pracovní kázně, která nedosahují intenzity zvlášť hrubého nebo závažného porušení pracovních povinností, mezi nimiž je přiměřená časová souvislost. O soustavné porušování pracovní kázně z hlediska přiměřené časové souvislosti jde tehdy, navazuje-li jedno porušení pracovní kázně na druhé (další) v takovém časovém intervalu, že lze hovořit o sledu jednotlivých na sebe navazujících porušení pracovní kázně (rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka]).

20. V daném případě soud nejprve jako předběžnou otázku řešil, zda mezi tvrzenými méně závažnými porušeními pracovních povinností, pro která byla dána výpověď, je přiměřená časová souvislost; pokud by dána nebyla, nebylo by třeba se vůbec zabývat tvrzenými porušeními věcně. Na možnost výpovědi byla žalobkyně upozorněna [datum], výpověď jí byla dána [datum]. Šestiměsíční zákonná lhůta dle § 52 písm. g) ZP tedy byla dodržena. K jednotlivým porušením došlo (mělo dojít) 12. a [datum] a dále 3. a [datum], tedy v rozmezí necelých sedmi měsíců. V zákoně /§ 52 písm. g) ZP/ uvedenou lhůtu šesti měsíců je přitom možné použít jako vodítko, jaký časový odstup je ještě považován za přiměřenou časovou souvislost. Musí-li k výpovědi dojít do šesti měsíců od„ napomenutí“, lze logicky předpokládat možnost, že z hlediska zákonné formulace je považována za přiměřenou co do soustavnosti i lhůta mírně přesahující šest měsíců (ke druhému porušení sankcionovanému„ napomenutím“ dojde např. 1.1., napomenutí je dáno 10. 1., výpověď po dalším porušení pracovní kázně musí být dána do 10. 7., k porušení došlo třeba 8. 7.). V dané věci jde o obdobnou časovou prodlevu, časová souvislost je tedy dána. Navíc došlo k tomu, že reálně žalobkyně nepracovala pro pracovní neschopnost od poloviny května do poloviny září 2020, celé 4 měsíce, doba, kdy reálně měla„ možnost“ porušit pracovní kázeň, tedy byla ještě o to kratší.

21. Soud se proto dále zabýval věcně jednotlivými tvrzenými porušeními. Dne [datum] žalobkyně pouze vyzvedávala léky pro nevlastního otce – nešlo tedy rozhodně o důležitou osobní překážku v práci, navíc takovou, kterou by nebylo vzhledem ke směnnému provozu možno uskutečnit mimo pracovní dobu. Tím, že se nedostavila na pracoviště, porušila ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) ZP, § 81 odst. 3 ZP a § 301 písm. b) ZP, tedy povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci.

22. Žalobkyně neprokázala, že by doprovod dcery dne [datum] k ošetření zraněné nohy v nemocnici byl nezbytně nutný. Z lékařské zprávy ani vyjádření nemocnice nic takového neplyne, bylo by s podivem, kdyby kolapsový stav nikde nebyl zaznamenán; ze zprávy naopak vyplývá, že ošetřovaná odešla v dobrém stavu. Tvrzení o nezbytnosti doprovodu žalobkyně prokazovala výslechem své dcery, která má logicky velmi blízký vztah se žalobkyní, navíc se žalovaným hodlá vést spor o majetkové plnění, k tomu soud musel při hodnocení věrohodnosti svědkyně přihlížet. [ulice] důvod, proč svědkyni neuvěřil, je však ten, že její výpověď byla v rozporu s listinnými důkazy shora uvedenými a značně nelogická. V situaci, kdy svědkyni mělo být celkově nevolno, měla ji bolet noha, téměř nemohla chodit, se vydává z [obec] až do [obec], přičemž musí po cestě veřejnou dopravou přestupovat, místo aby vyhledala ošetření v blízkém [obec]. Tedy i v případě nedostavení se do práce dne [datum] porušila ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) ZP, § 81 odst. 3 ZP a § 301 písm. b) ZP. K absencím 12. a [datum] soud pouze pro úplnost dodává, že v případě skutečné nutnosti návštěvy lékaře nebo doprovodu dcery by mělo být poskytnuto pracovní volno vždy na celý den s ohledem na vzdálenost pracoviště od bydliště žalobkyně a složitost cesty veřejnou dopravou. Pro účely posouzení věci je pak lhostejné, jakým způsobem je v interním systému vedena absence žalobkyně v uvedených dnech, podstatné je to, zda šlo o důležité osobní překážku v práci či ne.

23. Dne [datum] se nedostavila žalobkyně na noční směnu pro tvrzené zdravotní obtíže, dokonce ani o důvodu absence zaměstnavatele nevyrozuměla (telefonický hovor je dokládán až pro následující směnu dne 4. 12.), nevyhledala lékařskou pomoc. Již tak ani nemůže být prokázáno, že pro den [datum] byla na straně žalobkyně překážka v práci ve smyslu § 191 ZP. Žalobkyně tak jednoznačně porušila povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci. Ani následující den v dopoledních hodinách lékařské vyšetření nevyhledala, byť její praktická lékařka ordinovala, spokojila se se-mailovou žádostí o vystavení potvrzení o pracovní neschopnosti a dále neřešila, že nepřišla včasná reakce lékaře. Až později navštívila lékařskou pohotovost. Existenci důležité překážky v práci pro den [datum] nedoložila žalobkyně zaměstnavateli ani následně, k problému přistupovala zcela laxně, žádost o zpětné uznání pracovní neschopnosti začala řešit až v únoru 2021, zjevně jen v reakci na výpověď z pracovního poměru. Žalobkyně tedy včas a řádně nedoložila, že by pro den [datum] byla dána důležitá osobní překážka v práci.

24. Výpověď byla dána ve lhůtě podle § 58 odst. 1 ZP. Žalobkyně minimálně ve třech případech porušila povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci. Výpověď z pracovního poměru jí proto byla dána oprávněně a žalobu tak soud pro nedůvodnost zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný měl ve věci plný úspěch. Náhrada nákladů žalovaného se skládá z nákladů právního zastoupení – odměna za 6,5 úkonů právní služby dle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (za převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, písemné vyjádření ve věci samé z [datum], účast u dvou jednání soudu, za nahlížení do spisu dne [datum], [datum] a [datum] vždy v rozsahu„ půlúkonu“), ve výši á [částka] za úkon, odměna tak celkem činí [částka], z 8 režijních paušálů á [částka] dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, dále náleží náhrada 21 % DPH z nákladů právního zastoupení podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši [částka], celkem [částka]. Pro úplnost soud uvádí, že nebyla přiznána odměna za 3 nahlížení do spisu jako odměna za„ hlavní úkon“ podle § 11 odst. 1 vyhl. 177/1996 Sb., neboť nejde o úkon právní služby vypočtený v tomto ustanovení ani úkon mu podobný a lze maximálně přiznat odměnu podle § 11 odst. 2 cit. vyhl.

26. V řízení vznikly náklady státu s výplatou svědečného (svědkyni [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně]), soud proto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že ve věci neúspěšná žalobkyně je povinna hradit tyto náklady státu. Přesná výše svědečného dosud známa není, proto bude výše náhrady nákladů státu dodatečně určena samostatným usnesením.