8 C 191/2023

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Štěpánky Tůmové a přísedících Ing. Miloslavy Blacké a Dany Ovčáčkové v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem JUDr. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO: IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupenému advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o náhradu mzdy

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci , částka, , se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

1. Žalobce se žalobou domáhal rozhodnutí soudu, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku , částka, . Žalobu odůvodnil tím, že žalobce pracoval pro žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, jako řidič. Po dlouhodobé nemoci žalobce nechal žalovaný přezkoumat zdravotní stav žalobce a lékař konstatoval, že žalobce pozbyl ze zdravotních důvodů způsobilost nadále konat dosavadní práci. Žalobce obdržel dne , datum, výpověď z pracovního poměru. Po dobu výpovědní doby od , datum, do , datum, žalovaný nevyplatil žalobci náhradu mzdy, přestože dle stanoviska Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský a Karlovarský kraj, na který se žalobce obrátil, žalobci tato náhrada mzdy náleží. Proto se domáhá částky , částka, za 62 pracovních dnů uvedeného období.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobce převzal výpověď z pracovního poměru z důvodu dle § 52 odst. 1 písm. e) zákoníku práce dne , datum, s ohledem na to, že pozbyl pracovní způsobilost z důvodu obecné nemoci. Výpovědní lhůta běžela do , datum, . V pracovní neschopnosti byl žalobce do , datum, . Žalovaný následně poskytl žalobci náhradu mzdy ve výši průměrné měsíční mzdy za období od , datum, do , datum, . Za období výpovědní doby nemůže žalobci příslušet mzda (z objektivních důvodů ji nemohl vykonat ani mu ji žalovaný nemohl přidělovat), ale ani náhrada mzdy. Žalovaný byl připraven žalobce, který vykonával pozici řidiče řidičské skupiny C a CE, přivést na pozici řidiče pro skupinu B, ale ani této práce dle zdravotního posudku žalobce nebyl schopen vykonávat a žalovaný pro žalobce jinou práci neměl. Žalovaný odkázal na rozhodnutí vyšších soudů, např. rozhodnutí NS sp. zn. , spisová značka, .

3. Soud vzal po provedeném dokazování za prokázaný následující skutkový stav: účastníci (žalobce jako zaměstnanec, žalovaný jako zaměstnavatel) uzavřeli dne , datum, pracovní smlouvu s místem výkonu práce Středočeský kraj na pracovní pozici řidič (pracovní smlouva).

4. Z lékařského posudku , tituly před jménem, , adresa, ze dne , datum, bylo zjištěno, že posuzovaný žalobce zdravotně pozbyl dlouhodobé způsobilosti (vykonávat práci řidiče) z důvodu obecné nemoci.

5. Žalovaný dal žalobci výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce, neboť podle lékařského posudku vydaného dne , datum, , tituly před jménem, , adresa, pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě způsobilost konat nadále dosavadní práci. Ve výpovědi je mj. uvedeno, že žalobce nemá nárok na náhradu mzdy od , datum, , protože jde o překážku na straně zaměstnance. Výpověď byla žalobci doručována do datové schránky dne , datum, a doručena byla dne , datum, (výpověď ze dne , datum, , doklad o doručení).

6. Dopisem ze dne , datum, žalobce sdělil žalovanému, že nesouhlasí s jeho stanoviskem, že nemá nárok na náhradu mzdy s ohledem na překážku na straně zaměstnance a že se obrátí na příslušný úřad práce a inspektorát práce.

7. Z dopisu Oblastního inspektorátu práce bylo zjištěno, že uvedený úřad sdělil žalobci k jeho dotazu, že v případě, že je s ním ukončen pracovní poměr výpovědí dle § 52 písm. e) zákoníku práce, nastane překážka na straně zaměstnavatele podle § 208 zákoníku práce, má tak za celou výpovědní dobu nárok na náhradu mzdy.

8. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě náhrady mzdy za období , datum, až , datum, (dopis ze dne , datum, ).

9. Žalovaný sdělil žalobci, že mu nemůže přidělovat práci podle pracovní smlouvy důvodu jeho zdravotního stavu po dobu výpovědní doby, náhrada mzdy mu ale nepřísluší (dopis právní zástupkyně žalovaného ze dne , datum, ).

10. Z výplatní pásky bylo zjištěno, že žalobce uhradil žalovanému za měsíc únor 2023 náhradu mzdy za jeden pracovní den ve výši , částka, čistého.

11. Ze seznamu příchodů a ukončení zaměstnání u žalovaného soud zjistil, že v období leden až březen 2023 nastoupilo do zaměstnání u žalovaného celkem , hodnota, osob, všechny na pozici řidiče nebo řidiče – seniora a ukončilo pracovní poměr celkem , hodnota, osob, opět vždy v pozici řidič nebo řidič – senior.

12. Svědkyně , jméno FO, vypověděla, že je zaměstnancem žalovaného, od roku 2017 v pozici personalistky. Volná místa v žalované společnosti bývají pouze na pozici řidičů. V pozici řidičů je fluktuace vyšší než u neřidičů (lidé v kanceláři, automechanici v dílnách), kde někdy během měsíce nepřijde ani neodejde nikdo, někdy jeden nebo dva. V kancelářích se to příliš nemění, i dílenští pracovníci jsou většinou stálí zaměstnanci. Když přijde řidič o řidičské oprávnění, ukončí pracovní poměr dohodou sám, pro řidiče jinou práci nemají. Dosud se nestalo, že by nějaký řidič přešel z pozice řidiče na jinou práci.

13. Z výpovědi svědka , jméno FO, bylo zjištěno, že je ředitelem žalované společnosti, kde pracuje již 25 let. Jednal se žalobcem o ukončení žalobcova pracovního poměru. Žalobce byl dlouhodobě v pracovní neschopnosti, proto dal pokyn k přezkoumání jeho zdravotní způsobilosti konat dosavadní práci, přičemž závodní lékař dospěl k negativnímu závěru. V takovém případě má být zaměstnanec převeden na jinou práci, žalobce byl řidičem s oprávněním C a E, proto se bavili, že by byl převeden na řidiče typu B, ale ani to lékař nedovolil. V případě, že se toto stane nebo i když řidiči sami podají výpověď, se žalovaný snaží, aby došlo ke skončení pracovního poměru okamžitě dohodou. U žalobce se to nestalo proto, že žalobce požadoval vyplacení dvou platů, žalovaný trval na ukončení bez náhrady mzdy a takovou dohodu žalobce odmítl. Šlo při jednání s ním o písemný kontakt, ale několikrát mluvili spolu i po telefonu. Obecně se zcela minimálně stává, že by řidič přešel na jinou pracovní pozici v žalované společnosti, ale i v tom případě trvají na tom, aby měl řidičské oprávnění, protože i technici zaskakují na vozidlech jako řidiči. Fluktuace v neřidičských profesích prakticky není žádná, fluktuace je jen mezi řidiči. Společnost zaměstnává částečně invalidní osoby, všechny v pozici řidičů po schválení lékařem. Hlídače nezaměstnávají, na to mají externí agenturu.

14. Svědkyně , adresa, vypověděla, že je zaměstnancem žalovaného, v roce 2023 pracovala jako mzdová účetní. O ukončení pracovního poměru se žalobcem nejednala, to měl na starosti pan , jméno FO, . O pokusu o skončení pracovního poměru se žalobcem dohodou nebyla informována, že by něco takového proběhlo. Pracovní poměr žalobce byl ukončen výpovědí. Žalovaná společnost měla začátkem roku cca 400 zaměstnanců. 360 na pozici řidičů. Fluktuace v prvním čtvrtletí roku 2023 v neřidičských profesích nebyla vůbec žádná, nikdo neodešel ani nepřišel. I u dílenských profesí žalovaný vyžaduje řidičské oprávnění, protože je potřeba s vozidly popojíždět.

15. Jednatel žalované společnosti , jméno FO, jako účastník řízení vypovídal ohledně fluktuace zaměstnanců zcela obdobně jako vyslechnutí svědci, tedy že odcházejí a přicházejí pouze řidiči, jinak je kolektiv stabilní. Dispečeři pak vždy musí mít rovněž řidičské oprávnění. Se žalobcem jednatel nejednal ani o ukončení pracovního poměru ani o ničem jiném.

16. Nic podstatného pro věc nebylo zjištěno z dalších provedených listinných důkazů - výpisu z obchodního rejstříku žalovaného, listin o předchozí pracovní činnosti žalobce apod. Pro nadbytečnost nebyl proveden účastnický výslech žalobce ani další navržené listinné důkazy.

17. Po zhodnocení provedeného obsáhlého dokazování soud uzavírá, že žalovaný prokázal, že v rozhodném období počátku roku 2023 neměl pro žalobce, se kterým byl ukončen pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce, žádnou jinou vhodnou práci, na kterou by ho mohl převést, neboť nedisponoval žádnou volnou pozicí, kde by kvalifikačním předpokladem nebylo řidičské oprávnění. K této otázce soud vyslechl několik svědků a jednatele žalovaného, všichni vypovídali shodně a zároveň zcela přesvědčivě a věrohodně, přičemž svědci byli řádně poučeni o následcích případné křivé výpovědi; ve shodě s výpověďmi svědků je i listinný důkaz předložený žalovaným – přehled příchodů a odchodů. Tvrzení žalobce, že svědkyně , jméno FO, vypověděla, že měsíčně odcházeli a přicházeli dva zaměstnanci na neřidičských profesích, je zavádějící. Svědkyně výslovně uvedla, že personální obsazení je stabilní, někdy neodejde ani nepřijde nikdo. Rozhodující je pak sledované období. Kromě toho, jak bylo uvedeno více svědky, i na dílenských pozicích je vyžadováno řidičské oprávnění, nejde tedy o práci, na kterou by bylo možné žalobce převést, i kdyby tam v dané době volné místo bylo.

18. Po zhodnocení důkazů tak soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

19. Podle § 41 odst. 1 písm. a) zákoníku práce zaměstnavatel je povinen převést zaměstnance na jinou práci, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci.

20. Podle § 41 odst. 3 zákoníku práce není-li možné dosáhnout účelu převedení podle odstavců 1 a 2 převedením zaměstnance v rámci pracovní smlouvy, může ho zaměstnavatel převést v těchto případech i na práci jiného druhu, než byl sjednán v pracovní smlouvě, a to i kdyby s tím zaměstnanec nesouhlasil.

21. Podle § 109 odst. 1 zákoníku práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

22. Podle § 200 zákoníku práce zaměstnanci od zaměstnavatele přísluší pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu k výkonu veřejných funkcí, občanských povinností a jiných úkonů v obecném zájmu, pokud tuto činnost nelze provést mimo pracovní dobu. Náhrada mzdy nebo platu od zaměstnavatele v těchto případech nepřísluší, není-li dále v tomto zákoně stanoveno jinak, nebo není-li dohodnuto nebo vnitřním předpisem stanoveno jinak. Zvláštní právní předpisy upravující překážky v práci z důvodu obecného zájmu tím nejsou dotčeny.

23. Podle § 207 zákoníku práce nemůže-li zaměstnanec konat práci a) pro přechodnou závadu způsobenou poruchou na strojním zařízení, kterou nezavinil, v dodávce surovin nebo pohonné síly, chybnými pracovními podklady nebo jinými provozními příčinami, jde o prostoj, a nebyl-li převeden na jinou práci, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši nejméně 80 % průměrného výdělku, b) v důsledku přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy nebo živelní událostí a nebyl-li převeden na jinou práci, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku.

24. Podle § 208 zákoníku práce nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku; to neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby (§ 86 a 87).

25. Zaměstnanci nepřísluší mzda ani náhrada mzdy za období od předložení lékařského posudku do doby skončení pracovního poměru, není-li zaměstnanec z důvodu svého obecného onemocnění schopen vykonávat práci pro zaměstnavatele a z tohoto důvodu nemůže být ani převeden na jinou pro něho vhodnou práci. Případné okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem pro nevyplacení náhrady mzdy, příp. její části je proto neplatné (rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

26. Podle rozhodnutí NS sp. zn. , spisová značka, není-li zaměstnanec, kterému dal zaměstnavatel neplatnou výpověď z pracovního poměru, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě způsobilý konat dále dosavadní práci a má-li zaměstnavatel pro něj jinou vhodnou práci, na kterou jej však nepřevedl, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci podle ustanovení § 69 odst. 1 zák. práce náhradu mzdy (platu), při jejímž určení je nutné vyjít z pravděpodobného výdělku, kterého by zaměstnanec dosáhl při výkonu jiné vhodné práce. Pokud nastane situace, že zaměstnavatel nemá pro zaměstnance ani jinou práci v rámci pracovní smlouvy, ani práci jiného druhu, které by byly zároveň vhodné pro zaměstnance vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i k jeho kvalifikaci, na kterou by mohl zaměstnance převést, nelze na straně zaměstnavatele shledat porušení povinnosti přidělovat zaměstnanci práci. Pouze v takovém případě lze uzavřít, že zaměstnanec na náhradu mzdy nemá právo.

27. V daném případě žalobce pozbyl pro obecnou nemoc dlouhodobě pracovní způsobilost k práci podle pracovní smlouvy. Žalovaný měl možnost převést žalobce na jinou práci – pozici řidiče skupiny B, ovšem žalobce dle závěrů lékařského posudku nebyl schopen konat ani tuto práci. Žalovaný přitom neměl žádné volné pracovní místo na jinou pozici, kam by mohl žalobce převést – pozici neřidiče, kde by nebylo třeba řidičské oprávnění alespoň skupiny B. Proto byla žalobci dána výpověď a proto žalobci náhrada mzdy podle § 208 zákoníku práce za dobu trvání výpovědní doby nepřísluší (jednoznačně se nejedná o překážku na straně zaměstnavatele, nýbrž o překážku na straně zaměstnance). Soudu tak nezbylo, než žalobu zamítnout. Tvrzení žalobce, že žalovaný odmítl uzavřít se žalobcem dohodu o ukončení pracovního poměru dohodou okamžitě bez výpovědní doby, byla vyvrácena výpovědí svědka , jméno FO, . Dle svědka takovou dohodu žalobce podmiňoval tím, že mu budou vyplaceny (jak laickým jazykem uvedl svědek) dva platy jako odstupné. Na straně žalovaného tedy nebyl shledán žádný nekorektní postup.

28. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy ve věci zcela úspěšný žalovaný by měl nárok na plnou náhradu nákladů řízení, ovšem ve spojení s § 150 o. s. ř., když má zato, že jsou zde důvody zvláštního zřetel hodné – a přiznal žalovanému pouze 50 % náhradu jeho nákladů. Žalobce podal žalobu bez právního zastoupení v době, kdy byl nesprávně informován inspektorátem práce o tom, že jde v této věci o překážku na straně zaměstnavatele a žalobci náleží právo na náhradu mzdy. Za této situace by bylo vůči žalobci, jako slabší straně v pracovně právních vztazích, příliš tvrdé, kdyby byl nucen uhradit žalovanému plnou náhradu nákladů řízení. Na druhé straně nelze vyhovět žádosti žalobce o plné odpuštění náhrady nákladů řízení, neboť žalovaný jako zaměstnavatel spor nevyvolal, před podáním žaloby sděloval žalobci právní názor na věc a náklady řízení vynaložil účelně. Soud proto rozhodl o přiznání 50 % náhrady nákladů řízení žalovanému.

29. Náklady řízení žalovaného sestávají z nákladů právního zastoupení: , částka, je sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 7 vyhl. 177/1996 Sb., , částka, je paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 uvedené vyhlášky, zástupkyně žalovaného učinila v řízení sedm úkonů (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, vyjádření ve věci samé ze dne , datum, a ze dne , datum, a účast u tří jednání), proto odměna činí , částka, , , částka, za 7 režijní paušály + náleží 21 % DPH z nákladů právního zastoupení podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši , částka, , celkem náklady právního zastoupení , částka, , z toho 50 % je , částka, .