8 C 277/2020

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Štěpánkou Tůmovou jako samosoudkyní v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zrušení výživného pro zletilou dceru

I. Vyživovací povinnost [celé jméno žalovaného] k dceři [celé jméno žalobkyně] stanovená rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 11. 5. 2017, č. j. 25 Nc 35/2017-25 se zrušuje. Tím se mění rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 11. 5. 2017, č. j. 25 Nc 35/2017-525.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně jako zletilá dcera žalovaného se žalobou domáhala zrušení vyživovací povinnosti žalovaného k její osobě. Svoji žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně je již schopna se po ukončení studia sama živit, když pracuje již od [datum] O výživném pro žalobkyni bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Podle § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Provedeným dokazováním má soud za prokázaný následující skutkový stav: z rozsudku Okresního soudu Praha-západ č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že žalovanému byla uložena povinnost platit tehdy nezletilé žalobkyni (na její výživu) [částka] měsíčně počínaje dnem [datum]. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Z prohlášení žalobkyně bylo zjištěno, že tato již ukončila studium a počínaje dnem [datum] pracuje u [právnická osoba] jako obsluha ČS. Soud zhodnotil provedené důkazy jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále o. z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit (§ 911 o. z.). Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Podle § 913 odst. 1 pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti (§ 913 odst. 2 věta první o. z.). Podle § 923 odst. 1 o. z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. V daném případě se žalobkyně jako zletilá dcera žalovaného domáhá rozhodnutí o zrušení výživného, když tvrdí, že je již po dokončení studia schopna se sama živit. Ustanovení § 923 o. z. je velmi obecné, výslovně neupravuje možnost revize rozhodnutí o výživném, nejde-li o výživné pro nezletilé dítě, tato možnost se však z ustanovení dá dovodit výkladem s tím, že pro nezletilé dítě může dojít k úpravě i bez návrhu, a contrario u jiných osob pouze na návrh; není přitom stanoveno, kdo ho může podat. Soud tedy dovodil, že požadovaného rozhodnutí se může žalobkyně domáhat. Změnu poměrů soud od minulého rozhodování soudu soud shledal, situace se významně změnila tím, že žalobkyně ukončila studium a nyní je již schopna se samostatně živit. Je tedy na místě rozhodnutí soudu o výživném změnit a určit, že napříště již není žalovaný povinen výživné platit. Soud proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků, když žalobkyně náhradu nákladů řízení nepožadovala a žalovanému náklady nevznikly.