8 C 319/2022

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. jméno příjmení a soudců Mgr. Hany Říhové a Mgr. Pavly Peltrámové v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa, zastoupen advokátem, JUDr. jméno příjmení, sídlem adresa, proti žalovaným: 1. celé jméno žalované, narozena datum, bytem adresa žalované, 2. Doc. MUDr. celé jméno žalovaného, Ph.D., narozen datum, bytem adresa, 3. celé jméno žalovaného, narozen datum, bytem adresa žalovaného, 4. celé jméno žalovaného, narozen datum, bytem obec a číslo, všichni zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení, sídlem adresa, o určení existence zákonného věcného břemene dle § 59a z. č. 254/2001 Sb. k pozemkům parc. č. st. 220 a parc. č. st. číslo v k. ú. obec dle geometrického plánu číslo z datum, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, náklady řízení ve výši částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. jméno příjmení, advokátem, se sídlem v obec a číslo; jinak se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, náklady odvolacího řízení ve výši částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta, se sídlem v obec a číslo.

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu žalobce na určení, že žalobci svědčí existence zákonného věcného břemene na podkladě § 59a z. č. 254/2001 Sb. k pozemkům parc č. st. 220 a parc. č. st. číslo v k. ú. obec dle geometrického plánu ze dne datum, číslo v rozsahu umístění čistírny odpadních vod a výrokem II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným náklady řízení částka, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta, se sídlem v obec a číslo.

2. K důvodům svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že žalobu žalobce neshledává důvodnou pro neexistenci naléhavého právního zájmu na jím požadovaném určení. Podle nesporných tvrzení účastníků jsou žalovaní podílovými spoluvlastníky předmětných pozemků a žalobce tvrdí, že mu svědčí zákonné věcné břemeno k těmto pozemkům, na kterých se nachází stavba čistírny odpadních vod, která byla vybudována nejpozději k datu datum, dle § 59a z. č. 254/2001 Sb., jež je v jeho vlastnictví. Žalobce spatřuje svůj naléhavý právní zájem na jím požadovaném určení v tom, že mezi účastníky bylo a i nadále je vedeno více sporů, mj. o zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání předmětných pozemků. Z úřední činnosti soudu je pak známo to, že v minulosti byly mezi účastníky vedeny spory o zaplacení bezdůvodného obohacení, v rámci kterých byla existence právního důvodu pro užívání předmětných pozemků ve spoluvlastnictví žalovaných žalobcem v souvislosti se stavbou čistírny odpadních vod řešena, a to se závěrem, že právě, s ohledem na existenci zákonného věcného břemene dle § 59a z. č. 254/2001 Sb., má žalobce právo v rozsahu umístění čistírny odpadních vod právní důvod předmětné pozemky užívat při povinnosti poskytnout jednorázovou náhradu. Žádné další nároky tak ve vztahu k těmto pozemkům mezi účastníky již řešeny (v souvislosti s požadavkem žalovaných, coby spoluvlastníků pozemků, po žalobci, coby vlastníku čistírny odpadních vod, umístěné na těchto pozemcích, na zaplacení bezdůvodného obohacení) před soudem nejsou, pokud určité spory mezi účastníky o zaplacení bezdůvodného obohacení dále probíhají, týkají se užívání jiných pozemků. Podle § 59a z. č. 254/2001 Sb. vlastník pozemku je povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo, vybudované před 1. lednem 2002, a jeho užívání. Podle § 55 odst. 1 z. č. 254/2001 Sb. jsou vodním dílem mj. stavby čistíren odpadních vod. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. spisová značka, se veřejnoprávní omezení vlastnického práva nezapisují do katastru nemovitostí, jejich obsah vyplývá přímo ze zákona. Naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení tak nemůže být v této věci dán z hlediska potřeby zápisu veřejnoprávního omezení do katastru nemovitostí, neboť toto se do katastru nemovitostí nezapisuje. Žalobcem požadované určení pak nikterak není reálně způsobilé zamezit případným dalším sporům účastníků a jejich řešení před soudem. Žádná jiná konkrétní tvrzení k existence naléhavého právního zájmu žalobce na jím požadovaném určení ze strany žalobce uplatněna nebyla, stejně tak ani dokladována. Za této situace nebylo zapotřebí pro věcné rozhodnutí soudu zabývat se žalobou žalobce po věcné stránce.

3. Včasné odvolání si proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně, prostřednictvím svého zástupce, podal žalobce. Navrhl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popř. rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že žalobě žalobce bude vyhověno.

4. K důvodům uvádí, že i nadále je přesvědčen o tom, že na jím požadovaném určení má dán naléhavý právní zájem, a to zejména proto, že žalobce využívá předmětné pozemky za účelem provozu čistírny odpadních vod, tedy ve veřejném zájmu pro uspokojování potřeb všech obyvatel obce Tursko. Je tedy zapotřebí postavit postavení žalobce, coby oprávněného uživatele předmětných nemovitostí, tzv. najisto. Dále uvádí, že zde existuje jeho dlouhodobá nejistota ohledně ochrany jeho práv, pokud byly dlouholetě vedeny spory mezi účastníky, v jejichž průběhu ani sám soud nerespektoval institut veřejnoprávního omezení vlastnictví žalovaných k projednávaným pozemkům a byla mu tak opakovaně ukládána povinnost hradit žalovaným bezdůvodné obohacení. Proto sama o sobě ta skutečnost, že aktuálně nejsou zahájeny mezi účastníky další spory před soudem, z jeho pohledu ještě neznamená, že je věc mezi stranami již postaven tzv. najisto do budoucna a, že další spory zahájeny nebudou. I nadále je přesvědčen o tom, že s dalším podáváním žalob na zaplacení bezdůvodného obohacení žalovaní ustali jen proto, že je projednávána tato určovací žaloba. Nadále tak má za to, že, s přihlédnutím k těmto skutečnostem, je na jeho straně dán naléhavý právní zájem na jím požadovaném určení a věcí by se tak soud měl zabývat věcně.

5. Žalovaní se, prostřednictvím svého zástupce, k odvolání žalobce vyjádřili tak, že s ním nesouhlasí, považují rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné a navrhli jeho potvrzení.

6. K důvodům uvádějí, že žalobce tvrdil naléhavý právní zájem na jím požadovaném určení pouze tak, že v minulosti mezi účastníky byly vedeny spory o povinnost žalobce vydat žalovaným náhradu za bezdůvodné obohacení, vzniklé užíváním pozemků žalovaných žalobcem bez právního důvodu, je proto právní vztah třeba tzv. mezi nimi postavit do budoucna najisto. Jakkoliv je nespornou skutečností, že v minulosti se skutečně domáhali vůči žalobci náhrady za bezdůvodné obohacení ve vztahu k řešeným pozemkům a soudy jim opakovaně vyhovovaly, v době uplatněné žaloby v této věci u soudu na určení existence zákonného věcného břemene již žádné spory účastníků před soudem o peněžité plnění neprobíhají k projednávaným pozemkům, tedy nadále se již žádné náhrady žalovaní vůči žalobci nedomáhají, sama o sobě pouhá potencionalita, resp. spekulace žalobce o tom, že k takovým situacím může v budoucnu docházet, není tou právní skutečností, jež by zakládala na straně žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném jím určení, protože i kdyby snad takové rozhodnutí, jehož se žalobce domáhá, bylo soudem kdy v jeho prospěch vydáno, nezabránilo by to nikterak tomu, aby mezi účastníky byly v budoucnu případně vedeny další spory. Zcela přiléhavý je pak i závěr soudu prvního stupně o tom, že, nezapisuje-li se věcné břemeno podle § 59a z. č. 254/2001 Sb. do katastru nemovitostí, pak ani v souvislosti se stavem zápisu v katastru nemovitostí zde na straně žalobce nemůže být dán naléhavý právní zájem na jím požadovaném určení.

7. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobu a směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal odvoláním žalobce napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a neshledal odvolání žalobce opodstatněným.

8. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti.

9. Soud prvního stupně se i z pohledu odvolacího soudu v projednávané věci zcela správně v prvé řadě zabýval otázkou, zda žalobci svědčí naléhavý právní zájem na jím požadovaném určení existence zákonného věcného břemene ve smyslu § 59a z. č. 254/2001 Sb. k projednávaným pozemkům ve spoluvlastnictví žalovaných v souvislosti s umístěním čistírny odpadních vod na těchto pozemcích ve vlastnictví žalobce v místech dle konkrétního geometrického plánu, či nikoliv (§ 80 o. s. ř.), kdy bylo z jeho strany správně v důvodech napadeného rozhodnutí uvedeno, že k tomu, aby se žalobce mohl domáhat v tomto sporném řízení proti žalovaným s úspěchem určení toho, zda tu právní poměr nebo právo je či není, vyžaduje zákon v § 80 o. s. ř. na jeho straně existenci naléhavého právního zájmu na jím požadovaném určení, přičemž soudní judikatura tento požadavek dle § 80 o. s. ř. chápe jako zákonný předpoklad důvodnosti žaloby.

10. Obecně k řešenému lze odvolacím soudem v důvodech tohoto rozhodnutí uvést, že určovací žaloba je institutem ryze procesním, k tomu, aby mohla být věcně projednána, se vyžaduje, aby žalobci hrozila konkrétní újma na jeho právech, resp., aby mu hrozilo uplatnění povinnosti ze strany žalovaného. Existencí naléhavého právního zájmu žalobce na jím požadovaném určení se pak soud v každé konkrétní věci zabývá tzv. i z úřední povinnosti, tj. i bez toho, že by tento nedostatek byl namítán, oproti tomu ale soud není povinen tzv. pátrat ze všech možných hledisek po tom, zda by právní zájem žalobce na požadovaném určení mohl být za určitých okolností opodstatněn i jinak, než tak, jak to uvádí žalobce. Není-li existence naléhavého právního zájmu postavena tzv. v konkrétní sporné věci účastníků najisto, soud je povinen žalobce poučit o tom, že může případně doplnit svá tvrzení, popř. označit důkazy, týkající se existence naléhavého právního zájmu na jím požadovaném určení, přičemž, pokud se k tomuto poučení žalobce patřičně procesně nezachová, je namístě žalobu žalobce bez věcného posuzování uplatněného nároku zamítnout.

11. Soudní praxe také již dovodila, že naléhavý právní zájem žalobce na jím požadovaném určení nebude dán tam, kde právní postavení žalobce ohroženo není. Proto soudy již opakovaně judikovaly, že žalobce nemá na své straně dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení zpravidla tam, kde lze z jeho strany žalovat přímo na plnění. Žaloba na určení má z podstaty věci především preventivní povahu, má tak za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde skutečně již k porušení právního vztahu nebo práva. V zásadě tak v důsledku tohoto není určovací žaloba opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo již bylo porušeno, kde je proto právním prostředkem ochrany právního vztahu nebo práva žaloba o splnění povinnosti, resp. uplatnění relevantní obrany v takovém řízení.

12. Z výše uvedeného tak tedy plyne, že, domáhá-li se žalobce určení existence zákonného omezení vlastnického práva (spoluvlastnického práva) žalovaných ke konkrétním pozemkům, spočívajícího v jejich povinnosti strpět na pozemcích umístění, údržbou, užívání vodního díla (čistírna odpadních vod) ve vlastnictví žalobce, podle § 59a z. č. 254/2001 Sb. (vodní zákon), pak bylo namístě existenci (její možnost) naléhavého právního zájmu žalobce na takto jím požadovaném určení posoudit soudem v prvé řadě s ohledem na případný zájem žalobce nechal si zapsat toto omezení vlastnického práva (spoluvlastnického práva) žalovaných do katastru nemovitostí.

13. K této otázce pak soud prvního stupně zcela správně v důvodech svého rozhodnutí poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. spisová značka, ze kterého vyplývá pro danou věc ten závěr, že zákonné věcné břemeno dle § 59a vodního zákona představuje veřejnoprávní omezení vlastnického práva s konkrétním zákonným obsahem, jež se do katastru nemovitostí nezapisuje. V kontextu tohoto závěru pak skutečně platí, že žalobce nemá dán naléhavý právní zájem na jím požadovaném určení, proto jen z tohoto důvodu nemůže být napadené rozhodnutí soudu prvního stupně nesprávné, nebyla-li žaloba žalobce posuzována soudem po věcné stránce.

14. Je-li pak v této věci dále z opakovaných tvrzení žalobce zřejmé to, že má mít jím podaná určovací žaloba tzv. preventivní povahu, ovšem již za té situace, kdy v souvislosti s dříve pravomocně proběhlými spory účastníků o peněžité plnění z titulu nároku spoluvlastníků pozemků na vydání bezdůvodného obohacení vlastníkem stavby při rozdílném vlastnictví pozemků a stavby byla, jako předběžná otázka, otázka existence veřejnoprávního omezení vlastníka projednávaných pozemků v souvislosti s odlišným vlastnictvím vodní stavby na pozemcích se nacházející podle § 59a vodního zákona vyřešena, aktuálně tedy v souvislosti s touto otázkou mezi nimi žádné další spory ve vztahu k projednávaným pozemkům neběží, pak i podle závěru odvolacího soudu nelze uzavřít, že by bez žalobcem požadovaného určení mohlo být jeho právní postavení jakkoliv ohroženo, či by se stávalo nejistým, kdy tuto dostatečnou míru jistoty ve vztahu účastníků jim poskytuje právě řešení předběžné otázky k existenci zákonného veřejnoprávního omezení vlastníka pozemku. Navíc jen pouhá potencionalita možných sporů účastníků v budoucnu bezpochyby není tou skutečností, pro kterou by bylo lze dospět k závěru, že by určovací žaloba, podaná žalobcem v této věci, měla představovat pro něj reálný právní prostředek ochrany jeho práva, neboť i v případě vydání vyhovujícího rozhodnutí soudu o uplatněném požadavku žalobce v tomto řízení již jen ze své podstaty není způsobilá tzv. zabránit do budoucna dalším sporům účastníků, popř. podávání žalob k soudu, vyplývajících z veřejnoprávního omezení vlastnického, resp. spoluvlastnického, práva k pozemku, které se nezapisuje do katastru nemovitostí, jehož obsah vyplývá přímo ze zákona, zde veřejnoprávního omezení, založeného § 59a zákona o vodách, podle kterého je vlastník pozemku povinen strpět na svém pozemku vodní dílo, vybudované před 1. lednem 2002, za jednorázovou náhradu, jež nárok na vydání bezdůvodného obohacení, vzniklého užíváním cizího pozemku, vylučuje. Za této situace i odvolací soud uzavírá, že v dané věci žalobcem podaná určovací žaloba zcela jistě neslouží potřebám praktického života a vede jen ke zbytečnému rozmnožování sporů účastníků, nevytváří se jí totiž žádný pevný základ pro právní vztahy účastníků tohoto sporu.

15. O tom, že je žalobce povinen tvrdit a prokázat existenci naléhavého právního zájmu na jím požadovaném určení soud prvního stupně procesně relevantním způsobem žalobce v řízení poučil, na základě tohoto poučení žalobce nepřišel v tomto řízení s takovým konkrétním tvrzením či důkazem, z něhož by bylo možno závěr o existenci naléhavého právního zájmu žalobce na jím požadovaném určení dovodit. Po dalších důvodech pak soud není povinen sám pátrat.

16. Souhrnně řečeno, i z pohledu odvolacího soudu se žalobce v tomto řízení podle svého tvrzení snaží (nepřípustným způsobem) o tzv. vyřešení, jako předběžné otázky, existence zákonného veřejnoprávního omezení vlastnického práva žalovaných ke konkrétním pozemkům v souvislosti s odlišným vlastnictvím stavby, jež je vodním dílem, a pozemku, tedy domáhá se posouzení určité právní skutečnosti, což možné není, obzvláště pak ne v té situaci, kdy, jako předběžná otázka, byla existence zákonného omezení vlastníka pozemku již ve vztahu účastníků v jiném sporu pravomocně„ v neprospěch vlastníka pozemku“ vyřešena.

17. Z výše uvedeného tak tedy vyplývá, že odvolací soud shledává rozhodnutí soudu prvního stupně (zamítavé) o žalobě žalobce na určení existence zákonného věcného břemene již jen na podkladě závěru o neexistenci naléhavého právního zájmu žalobce na jím požadovaném určení správným. Chybí-li totiž tento zákonný předpoklad důvodnosti žaloby žalobce, nebyl dán důvod k tomu, aby se soud prvního stupně žalobou žalobce dále po skutkové a právní stránce věcně zabýval, v této souvislosti tak nebylo důvodným, aby ve věci činil žalobcem navržené dokazování.

18. Z výše uvedených důvodů tak odvolací soud věcně správné zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně, s využitím § 219 o. s. ř., jde-li zamítavý výrok I., potvrdil.

19. Jde-li o výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, o nákladech řízení, zde odvolací soud, s přiměřeným užitím § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., odvoláním žalobce napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, jak je výše ve výroku I. tohoto rozsudku před středníkem uvedeno.

20. Z hlediska výsledku řízení je zřejmé, že žalovaní byli s bráněním svého práva v tomto sporu vůči žalobci plně úspěšní. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak mají právo na náhradu účelně jimi vynaložených nákladů na bránění svého práva proti žalobci, který ve sporu úspěšný (zcela) nebyl.

21. S ohledem na nerozlučné společenství osob žalovaných, coby spoluvlastníků předmětných pozemků s konkrétním spoluvlastnickým podílem, dotčených žalobou žalobce, bylo namístě toto jejich postavení vyjádřit z pozice oprávněných osob na náhradu nákladů řízení ve výroku rozhodnutí soudu, přiznávajícího těmto žalovaným právo na náhradu nákladů řízení.

22. To soud prvního stupně ve výroku svého rozhodnutí o nákladech řízení neučinil, v důsledku toho by byli žalovaní oprávněni k přijetí nákladů řízení od žalobce rovným dílem, což neodpovídá jejich vnitřním poměrům, coby spoluvlastníkům projednávaných nemovitostí.

23. Podle obsahu spisu soudu prvního stupně byli všichni žalovaní v řízení zastoupeni jedním advokátem. Náklady v souvislosti s tímto jejich právním zastoupením advokátem pak bezpochyby patří mezi účelně jimi vynaložené náklady na bránění svého práva v řízení před soudem.

24. Podle obsahu spisu účelně vykonal v řízení před soudem prvního stupně advokát žalovaných celkem 4,5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci, účast u jednání soudu, nahlížení do spisu, účast u jednání soudu, při němž došlo jen k vyhlášení rozhodnutí).

25. Jde-li pak o konkrétní výši nákladů právního zastoupení žalovaných advokátem v řízení před soudem prvního stupně, odvolací soud při svém rozhodování musel vzít v potaz tu skutečnosti, že Ústavní soud České republiky zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. pro její neústavnost (viz nález Ústavního soudu České republiky, sp. zn. Pl. ÚS 25/12), přičemž do současné doby k nahrazení této paušální vyhlášky stále nedošlo. Za této situace nelze aplikovat ustanovení § 151 odst. 2 o. s. ř. pro stanovení výše náhrady nákladů řízení podle zvláštního právního předpisu pro jeden stupeň soudního řízení paušálně. Současně však není vyloučena ani ta možnost, že bude pro rozhodování soudu o výši nákladů právního zastoupení advokátem úspěšného účastníka řízení podpůrně aplikována vyhláška č. 177/1996 Sb.

26. Podrobil-li pak odvolací soud výši odměny advokáta žalovaných za právní zastoupení v řízení před soudem prvního stupně, vypočtenou podpůrně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. částkou částka (jde o odměnu advokáta 4 osob - § 9 odst. 4, § 12 odst. 4, § 11 odst. 1 písm. a), d), e), odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. částka xt 4,5 úkonů) tzv. testu hledisek, nastavených Ústavním soudem České republiky ve výše uvedeném nálezu, z hlediska spravedlivého uspořádání vztahů mezi účastníky, uzavírá, že takto podpůrně vypočtená odměna advokáta žalovaných v řízení před soudem prvního stupně není odpovídající spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky, s přihlédnutím k tomu, že svou podstatou šlo v daném sporu o jediný skutkový základ při nerozlučném společenství více osob žalovaných (4), nevyžadující žádné zvláštní úkony ve vztahu k jednotlivým osobám žalovaných. Vezme-li se tak v potaz význam rozhodnutí soudu pro účastníky řízení a rozsah vykonaných úkonů právní služby advokáta žalovaných v tomto řízení před soudem prvního stupně, je odvolací soud toho názoru, že plně odpovídající spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky je odměna advokáta žalovaných ve výši částka, kdy bral v potaz především tu skutečnost, že sama vyhl.č. 177/1996 Sb. obsahuje možnost poskytnutí slevy až v rozsahu ½ advokátem z mimosmluvní odměny klienta (§ 12 odst. 2 této vyhl.).

27. Jako odpovídající spravedlivému uspořádání vztahů účastníků tak odvolací soud stanovil s přiměřeným využitím vyhl.č. 177/1996 Sb. odměnu advokáta žalovaných v řízení před soudem prvního stupně částkou částka, tedy odlišně od soudu prvního stupně, pokud přihlédl i k možné slevě za právní zastoupení advokátem z mimosmluvní odměny, coz je částka, která z jeho pohledu je plně odpovídající spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky.

28. S připočtením hotových výdajů advokáta žalovaných v paušální výši částka a 21 % DPH z odměny a hotových výdajů advokáta, jedná se o částku částka, jíž přiznal žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, k náhradě nákladů za řízení před soudem prvního stupně proti neúspěšnému žalobci výrokem I. svého rozsudku v části před středníkem.

29. Tyto náklady je žalobce povinen žalovaným zaplatit v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

30. Odvolací soud pak neshledává v dané věci na podkladě obsahu spisu soudu prvního stupně existenci konkrétních, zcela výjimečných, důvodů pro případnou svoji úvahu o možné aplikaci moderačního oprávnění soudu při rozhodování o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky, byť i jen částečně, z hlediska § 150 o. s. ř.; ostatně žádné takové konkrétní skutečnosti v tomto směru ani nebyly žalobcem tvrzeny.

31. Jde-li pak o náklady tohoto odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky, o těchto rozhodl odvolací soud podle § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., pokud z hlediska výsledku odvolacího řízení je zřejmé, že odvolatel se svým odvoláním úspěšný nebyl, za této situace je tak povinen zaplatit žalovaným i plnou náhradu nákladů odvolacího řízení, jež opět představují náklady na právním zastoupení žalovaných advokátem v tomto odvolacím řízení.

32. Za situace, kdy v odvolacím řízení advokát žalovaných vykonal účelně dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu), představuje odměna advokáta žalovaných v odvolacím řízení z důvodů, vyjádřených odvolacím soudem k nákladům řízení před soudem prvního stupně, částku částka (2 × částka), tedy opět při závěru o důvodnosti poskytnutí slevy za právní zastoupení advokátem v odvolacím řízení čtyř žalovaných z hlediska § 12 odst. 2 podpůrně využité k tomuto rozhodování vyhlášky č. 177/1996 Sb. Takto stanovená výše odměny advokáta žalovaných v odvolacím řízení tak odpovídá z pohledu odvolacího soudu spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky, přihlédne-li se opět k rozsahu poskytnutých úkonů právní služby, významu rozhodnutí soudu pro účastníky, předmětu řízení s jediným skutkovým základem při nerozlučném společenství 4 účastníků na straně žalované.

33. S připočtením hotových výdajů advokáta žalovaných v odvolacím řízení částka (2 × částka) v paušální výši a 21 % DPH z odměny a hotových výdajů advokáta, jde na nákladech odvolacího řízení za právní zastoupení plně úspěšných čtyř žalovaných advokátem o částku celkem částka.

34. I náklady odvolacího řízení je pak žalobce povinen zaplatit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám jejich právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

35. Ani v odvolacím řízení pak odvolací soud neshledal existenci žádné konkrétní, zcela výjimečné, skutečnosti, jež by jej měla vést k závěru o možnosti (důvodnosti) aplikovat, byť i jen částečně, moderační oprávnění soudu při rozhodování o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky z hlediska § 150 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo, má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, s výjimkou výroků o nákladech řízení, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku, prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ, k Nejvyššímu soudu České republiky, se sídlem v obec. Dovolatel, který sám nemá právnické vzdělání, musí být povinně před dovolacím soudem zastoupen advokátem, popř. notářem. Pokud by povinný nesplnil povinnost, uloženou mu tímto soudním rozhodnutím, řádně a včas, má oprávněný právo podat k soudu návrh na soudní výkon rozhodnutí, popř. exekuční návrh podle zvláštního zákona.