8 C 337/2020

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Štěpánkou Tůmovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupen advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupen advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zrušení rozhodnutí většinového spoluvlastníka,

I. Žaloba, aby bylo rozhodnuto, že rozhodnutí většinového spoluvlastníka ze dne datum o tom, že pozemky parc. č. st. 412, jehož součástí je stavba adresa (rodinný dům), parc. č. st. 413, jehož součástí je stavba bez č.p./č. ev. a parc. číslo vše zapsáno v katastrálním území Chýně, obec Chýně, bude od přijetí tohoto rozhodnutí oprávněn výlučně užívat žalovaný, se zrušuje, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal rozhodnutí, aby bylo zrušeno rozhodnutí většinového spoluvlastníka (žalovaného) ze dne datum, popsané ve výroku rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí v obec shora uvedených, žalobce s podílem o velikosti číslo, žalovaný s podílem o velikosti číslo. Ze žaloby na vyklizení, projednávané zdejším soudem pod sp. zn. 5 C 271/2020, se žalobce dověděl o rozhodnutí žalovaného jako většinového spoluvlastníka, že nemovité věci je od rozhodnutí oprávněn užívat výlučně žalovaný. Žalovaný přitom nedisponuje většinou hlasů pro rozhodnutí o významné záležitosti, za kterou způsob užívání žalobce považuje. I pro případ, že by snad šlo o běžnou správu společné věci, tvrdí, že rozhodnutím mu hrozí těžká újma, když je povinen zdržet se užívání bez adekvátní peněžité náhrady. Lhůta pro podání žaloby ve smyslu § 1128 o. z. byla zachována.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítl předně, že žalovaný tvrdí protichůdná tvrzení a argumenty, které se vzájemně vylučují. Pokud tvrdí, že jde rozhodnutí o tzv. významné záležitosti (s čímž se žalovaný neztotožňuje), nebyl by k podání žaloby aktivně legitimován. V případě, že by šlo o významnou záležitost, rozhodnutí přijaté žalovaným by bylo pouze zdánlivým právním jednáním, nešlo by o vztah platně hlasujícího a platně přehlasovaného spoluvlastníka, nebylo by ani možné rozhodnout o zrušení takového„ rozhodnutí“. Žalovaný má za to, že jde o rozhodnutí o běžné správě společné věci, přičemž rozhodnutí bylo přijato většinou hlasů. Pokud by žalovaný nerozhodl, kdo bude společnou věc užívat, hrozilo reálně chátrání věci, když dosavadní způsob užívání žalobce (jako de facto pouhý sklad) je v rozporu se stavebně technickým určením společné věci. Rozhodnutí o vyloučení žalobce z užívání společné věci není nijak omezeno či podmíněno rozhodnutím či dohodou o výši náhrady ve prospěch žalobce za vyloučení z užívání společných věcí. Vzhledem k tomu, že žalobce nemovité věci již nyní neužívá k bydlení, chtěl je prodat, není v žádném případě naplněna hrozba těžké újmy při jeho vyloučení z užívání.

3. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobce a žalovaný jsou spoluvlastníky nemovitých věcí – pozemku parc. č. st. 412, jehož součástí je stavba adresa – rodinný dům, pozemku parc. číslo jehož součástí je stavba bez č.p./č. e. a pozemku parc. číslo – zahrada, vše v kat. úz. obec, žalobce s podílem o velikosti číslo, žalovaný o velikosti číslo (výpis z katastru nemovitostí). Žalovaný dne datum rozhodl, že ode dne vydání rozhodnutí bude žalovaný oprávněn výlučně užívat pozemky parc. č. st. 412, jehož součástí je stavba adresa – rodinný dům, parc. číslo jehož součástí je stavba bez č.p./č. e. a parc. číslo – zahrada (rozhodnutí většinového spoluvlastníka). Ze znaleckého posudku číslo znalce příjmení příjmení bylo zjištěno, že dům adresa je tvořen jedním bytem. Žalobce v zastoupení tehdejšího právního zástupce jednal se žalovaným prostřednictvím jeho právního zástupce o způsobu užívání, mj. navrhoval možnost prodeje společných nemovitostí (e-mailová zpráva ze dne datum). Otázku užívání řešili účastníci delší dobu, žalovaný vyzýval žalobce k úhradě bezdůvodného obohacení za výlučné užívání nemovitostí (e-maily z března 2020, přepis SMS komunikace). Žalovaný písemně upozornil žalobce, že je třeba rozhodnout o užívání společné věci, určil k tomu termín datum, sdělil i, jak navrhuje, že má být rozhodnuto – shodně s později přijatým rozhodnutím ze dne datum (dopis ze dne datum). Později žalovaný informoval žalobce, že mění termín pro přijímání rozhodnutí na den datum (dopis ze dne datum). Právní zástupce žalobce informoval právního zástupce žalovaného, že bude v době plánovaného rozhodování o společné věci na dovolené a vracet se bude až datum, reakcí bylo sdělení, že žalovanému nešlo primárně o to se sejít a že se osobní schůzka nemusí vůbec konat (e-maily z datum). Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 5 C 271/2020 bylo zjištěno, že žaloba byla žalovanému celé jméno žalobce ve věci 5 C doručena dne datum do vlastních rukou.

4. Podle § číslo o. z každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné věci. Při rozhodování o společné věci se hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů. Podle § 1128 odst. 1 o. z. o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů. Podle § 1128 odst. 2 o. z. rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. Spoluvlastník opominutý při rozhodování o neodkladné záležitosti může navrhnout soudu, aby určil, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči němu právní účinky, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby je snášel. Podle § 1128 odst. 3 o. z. není-li návrh podle odstavce 2 podán do třiceti dnů od přijetí rozhodnutí, právo podat jej zaniká; nebyl-li spoluvlastník o nakládání uvědoměn, běží lhůta ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl. Podle § 1130 o. z. přehlasovaný spoluvlastník, jemuž rozhodnutí hrozí těžkou újmou, zejména neúměrným omezením v užívání společné věci nebo vznikem povinnosti zřejmě nepoměrné k hodnotě jeho podílu, může soudu navrhnout, aby toto rozhodnutí zrušil. Ustanovení § číslo odst. 3 platí obdobně.

5. Soud nejprve jako předběžnou otázku řešil, zda žaloba byla podána včas podle § 1130 o. z. poslední věta. Dospěl k závěru, že žalobce podal žalobu do 30 dnů ode dne, kdy mu byla doručena žaloba na vyklizení, tedy ve lhůtě stanovené zákonem, když nebylo ani tvrzeno ani prokázáno, že by byl o přijetí rozhodnutí informován dříve.

6. Následně posuzoval žalobu věcně. Bylo třeba rozhodnout, zda přijaté rozhodnutí představuje rozhodnutí o významné záležitosti či o běžné správě společné věci. Soud má za to, že užívání věci jedním ze spoluvlastníků lze jednoznačně označit za běžnou správu, podstata věci se užíváním věci nijak nemění, neznehodnocuje, naopak u stavby je trvalé užívání (které nyní chybí) žádoucí, brání jejímu chátrání, takové užívání může být snadno změněno a napříště – třeba při jiné dohodě účastníků - může být režim užívání prakticky ze dne na den změněn. Vzhledem k tomu, že jde o běžnou správu, byl žalovaný jako většinový spoluvlastník oprávněn rozhodnutí přijmout. Není přitom rozhodné, jak velký rozdíl mezi velikostí podílů účastníků je. O potřebě rozhodnutí i o tom, jaké rozhodnutí hodlá žalovaný přijmout, přitom žalovaný žalobce předem informoval. I kdyby se k přijímání rozhodnutí dostavil žalobce nebo jeho zástupce (překážka v podobě dovolené ve stanovený termín přitom byla tvrzena pouze u právního zástupce), na obsahu přijatého rozhodnutí by nedošlo k žádné změně. Žádné jednání ze strany žalovaného ve smyslu § 8 o. z. soud proto neshledal.

7. Dále bylo třeba posoudit, zda rozhodnutím mohla žalobci v konkrétním případě vzniknout těžká újma. Soud má za to, že nikoliv. O tom, jaká náhrada (a zda vůbec nějaká) bude za výlučné užívání žalovaným žalobci poskytnuta, rozhodnutí vůbec neurčuje. Tvrzení žalobce, že má jít o užívání bez náhrady není pravdivé. Rozhodnutí podílových spoluvlastníků, jímž byl některý z nich vyloučen z užívání společné věci, nemusí obsahovat určení náhrady za toto vyloučení (rozhodnutí NS ČR sp. zn. 2 Cdon 1313/97). Soud navíc poukazuje na to, že zjevně minimálně po určitou dobu společné věci užívá, byť nepravidelně, pouze a výlučně žalobce a nic za to žalovanému neplatí, když k dohodě o výši náhrady dosud nedošlo. Jde tak o obdobnou situaci, jakou nastoluje přijaté rozhodnutí, pouze v opačném směru. Z uvedených důvodů proto soud žalobu zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalovanému bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení za právní zastoupení v celkové výši částka, kde částka je odměna za jeden úkon právní služby podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., zástupce žalovaného učinil v řízení 5 úkonů (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, vyjádření ve věci samé ze dne datum a účast u jednání ve věci dne datum a dne datum), proto odměna činí částka, dále přísluší 5 x paušální náhrada hotových výdajů po částka podle § 13 odst. 3 cit. vyhl. a náhrada 21 % DPH z nákladů právního zastoupení ve výši částka podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li odvolání podáno včas a oprávněnou osobou, stává se tento rozsudek pravomocným a nároky z něj plynoucí vykonatelnými a lze se splnění uložených povinností domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.