10 C 103/2021

Plný text

název soudu rozhodl samosoudkyní titul celé jméno řešitele ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, částku ve výši částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně“) poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne datum úvěr ve výši částka. Žalovaná se zavázala zaplatit úvěr spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky ve výši částka s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši částka a za hotovostní inkaso ve výši částka v 58 týdenních splátkách po částka. Žalovaná smluvené podmínky porušila, neboť nesplácela úvěr podle dohodnutých podmínek, na tento nárok žalovaná uhradila částku částka. Žalobkyně požaduje po žalované částku ve výši částka, sestávající se z jistiny ve výši částka a poplatku ve výši částka (tj. dlužný poplatek za administrativní činnost ve výši částka, dlužný poplatek ve výši částka), kapitalizovaných úroků ve výši částka a zákonných úroků z prodlení ve výši částka, úroky 23,72 % ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení a zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny od datum do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka sestávající se z dlužné jistiny ve výši částka a dlužné částky poplatku ve výši částka, když dne datum uzavřela předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o půjčce číslo na základě níž poskytla žalované finanční prostředky ve výši částka. Žalovaná se tuto částku zavázala splácet spolu s poplatkem ve výši částka, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši částka s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnou za zpracování zápůjčky částka a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši částka, přičemž poslední splátka byla splatná datum. Žalovaná uhradila na tento nárok do postoupení částku částka. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila u jednání tak, že namítá vzájemné plnění na půjčku ve výši částka, na kterou uhradila celkem částku ve výši částka, rovněž namítá vzájemné plnění vůči půjčce ve výši částka, na kterou uhradila částku částka. Půjčku ve výši částka neuznává. Uvedla, že v době uzavření smlouvy byla vedena na úřadu práce, neměla stálý příjem a paní, která s ní půjčku sjednávala, o tom věděla.

3. Soud má za prokázáno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, přílohy se seznamem pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum, že žalobkyně nabyla postoupením pohledávky za žalovanou podle § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

4. Ze smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne datum soud zjistil, že žalovaná jako zákazník uzavřela se společností právnická osoba jako úvěrujícím smlouvu, na jejímž základě jí byla poskytnuta zápůjčka ve výši částka, kterou převzala v den podpisu smlouvy v hotovosti. Zavázala se zaplatit celkem částka v 58 týdenních splátkách ve výši částka, počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku nejpozději do konce následujícího týdenního období. Byl tedy sjednán souhrnný poplatek ve výši částka sestávající se z úroku ve výši částka, odměny za administrativní činnost ve výši částka, poplatku hotovostní režim splátek částka, úroková sazba byla sjednána ve výši 23,72 %, RPSN ve výši 75,72 %. Podle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila k rukám věřitele částku částka.

5. Z výzvy k plnění ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do datum.

6. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že ověřila úvěruschopnost na základě informací získaných od žalované, je-li to nezbytné nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a ověřeny doklady uvedenými v kartě. Dále bylo odkázáno na prohlášení žalované uvedené ve smlouvě, že poskytla pravdivé informace, je schopna celkovou dlužnou částku zaplatit a byly jí poskytnuty předsmluvní informace. Z karty zákazníka ze dne datum soud zjistil, že žalovaná měla pracovat u zaměstnavatele jméno příjmení jako prodavačka, pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou do datum, byla zaměstnána od listopadu rok po mateřské dovolené. Mzda žalované měla činit částka, příjem manžela částka, nájem částka, výdaje domácnosti částka, splátky úvěrů částka, celkem výdaje částka, použitelný příjem činil částka.

7. Vzhledem k době uzavření smlouvy soud posuzoval vztah účastníků podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřená dne datum nebyla platně uzavřena. Žalované jako spotřebitelce byla poskytnuta peněžní částka ve výši částka ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ).

8. Pokud se jedná o tvrzenou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo uzavřenou dne datum, pak k prokázání tvrzení ohledně tohoto nároku žalobkyně nepředložila žádné důkazy, na základě nichž by soud mohl dospět k závěru, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla skutečně uzavřena smlouvy o úvěru. Žalobkyně ohledně tohoto nároku tedy neunesla v řízení břemeno důkazní a s ohledem na její nepřítomnost u jednání, ji soud nemohl poučit dle § 118a o.s.ř. Soud žalobu ohledně tohoto nároku jako nedůvodnou zamítl.

9. Podle § 9 odst. 1) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § číslo odst. 1 při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. To chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí název soudu sp. zn. spisová značka). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

16. V daném případě žalobkyně tvrdila, že vycházela z údajů žalované uvedených v zákaznické kartě, z čehož vyplývá, že aktivně úvěruschopnost neprověřovala. Žalobkyně netvrdila, jaké byly konkrétní poměry žalované, jaké doklady žalovaná předložila, jaké ověřila a k důkazu navrhla pouze kartu zákazníka. Ze zákaznické karty vyplývá, že příjem žalované ze zaměstnání byl ve výši částka, žalovaná byla zaměstnána od listopadu rok jako prodavačka a pracovní poměr byl uzavřena na dobu určitou do datum. Tedy ani z provedeného dokazování nevyplývá, z čeho by žalovaná případě splácela úvěr po skončení pracovního poměru. Navíc v době uzavření smlouvy je pravděpodobné, že žalovaná byla ve zkušební době. Příjmy ani výdaje žalované a jejího manžela nebyly žádným věrohodným způsobem doloženy. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud však žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. Žalobkyně proto neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla ověřena úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, jak předpokládá zákon a současná judikatura.

17. Vzhledem ke shora uvedenému je smlouva o půjčce číslo uzavřená dne datum neplatná pro rozpor se zákonem (§ 588 o. z.) a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z úřední povinnosti, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, tedy jednání je neplatné od samého počátku, na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).

18. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny podle § 2993 o.z. vzájemně vydat. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce částku ve výši částka, je žalovaná povinna takové plnění vrátit. Žalovaná uhradila na tuto zápůjčku částku ve výši částka, kterou soud započítal na poskytnutou jistinu ve výši částka. Je tak zřejmé, že na straně žalované k žádnému bezdůvodnému obohacení nedošlo. V tomto směru je třeba vyjít z toho, že žalobkyně jako věřitel není podle ustálené soudní praxe oprávněna jednostranně určovat, na jaký z více dluhů plnění dlužníka přijme, takové právo určení má jen dlužník (spotřebitel), který plnění poskytuje, a pokud tak jednoznačně neučiní, uplatní se princip priority nebo proporcionality (srov. např. rozhodnutí název soudu sp. zn. spisová značka a navazující sp. zn. spisová značka, spisová značka, nebo spisová značka a další). Podle rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp.zn. spisová značka platí, že„ musí jít nejen o mnohost dluhů, ale také, že dlužníkem plněný dluh musí existovat, dlužník o něm musí vědět (srov. rozhodnutí název soudu sp. zn. spisová značka). Pokud tedy dlužník, stejně jako v daném případě, poskytuje dílčí nebo částečná plnění podle uzavřené smlouvy (v jediném vztahu, skutku, ze kterého může, ale také nemusí, vzniknout více nároků různého právního posouzení), je třeba poskytnutá plnění účtovat (a považovat podle shora uvedených principů za splněné) jen na ty nároky z tohoto jediného vztahu, které existují (jsou platné), a nikoli na ty, které neexistují (jsou neplatné). Jiný výklad je značně nepraktický, neboť by zakládal na straně věřitele případné bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu podle § 2991 o.z.), které by k úspěšné obraně musel dlužník proti existujícím nárokům věřitele navíc započítat (dalším samostatným úkonem podle § 1982 a násl. o.z.), popř. tento nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatnit následně samostatnou žalobou. Takové množení sporů je ale zcela neúčelné (absurdní), lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany dlužníka (žalovaného)“.

19. S ohledem na shora uvedené byla žaloba jako nedůvodná v celém rozsahu zamítnuta (výrok I.).

20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalované, která byla v řízení úspěšná, podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke název soudu, prostřednictvím název soudu. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.