10 C 107/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Annou Coufalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného pro částka s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka, splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje dnem právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, částky ve výši částka, úroku ve výši 87,52 % ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Jméno advokátky, advokátky.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, která byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, žalovaný smlouvu podepsal dne datum prostřednictvím jedinečného kódu, který mu byl poskytnut. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši částka dne datum, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokovou sazbou 87,52 % ročně ve 48 měsíčních splátkách ve výši částka počínaje měsícem červencem rok. Žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů a informací poskytnutých žalovaným a nahlédnutím do databází název. Žalovaný neuhradil na úvěr ničeho. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že úvěr si vzal, v současné době má tři exekuce, je zaměstnaný, po odečtení srážek má příjem částka.

3. Z listiny „název – výpis z databáze název“ soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil.

4. Z oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že žalovanému byl schválen úvěr ve výši částka, což mu bylo oznámeno.

5. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum, dodatku ze dne datum splátkového kalendáře, předsmluvního formuláře, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, důkazu o odeslání částka a důkazu o přijaté SMS pro vyplacení soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl spotřebitelský úvěr ve výši částka, celková splatná částka částka, doba trvání úvěru 48 měsíců, výše splátky částka, zápůjční úroková sazba 87,51 %, RPSN 132,73 %. Žalovaný podepsal smlouvu prostřednictvím jedinečného kódu číslo.

6. Z dokladu o vyplacení úvěru, dokladu o zaslané SMS o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne datum byla na účet č. č. účtu zaslána částka ve výši částka pod VS var. symbol.

7. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši částka. Výzva byla odeslána dne datum.

8. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne datum byla na účet žalovaného č. č. účtu zaslána částka částka.

9. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. hodnota soud zjistil, že žalobkyně schválila úvěr žalovanému ve výši částka.

10. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný neuhradil ničeho na úvěru, byl opakovaně upomínán.

11. Z oznámení ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru.

12. Z výzvy k zaplacení ze dne datum, datum soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru.

13. Z hodnocení klienta soud zjistil, že pravidelný čistý příjem žalovaného ze zaměstnání činí částka, životní minimum částka, bydlení částka, celkem výdaje částka, rezerva částka, žalovaný byl svobodný, bydlel v pronájmu.

14. Z výpisů z účtu žalovaného soud zjistil, že čistý příjem žalovaného ze zaměstnání činil za leden částka, za únor částka, za duben částka.

15. Z výpisu záznamů z registru název k datum soud zjistil, že žalovaný neměl k tomuto datu žádné dlužné splátky po splatnosti, měl produkt splátkový prodej, spotřebitelský úvěr včetně bezúčelového.

16. Z výpisu z název soud zjistil, že žalovaný si žádal o úvěr u 11 institucí, částka byl součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkové čerpání úvěrového rámce a celkové zbývající částky splátkových operací, neměl dluh po splatnosti.

17. Z dalších předložených listinných důkazů soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil.

18. Ze sdělení bank k výši úrokové sazby za neúčelové spotřebitelské úvěry v druhém čtvrtletí 2024 ve výši částka při splatnosti 48 měsíců soud zjistil, že úroková sazba u právnická osoba, a.s. činila v únoru 14,1 – 21,1 %; u právnická osoba. 6,9-17,9 %; u právnická osoba 13,2 %; u právnická osoba. 12,64 %.

19. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od žalobkyně na základě smlouvy o úvěru obdržel peněžní prostředky ve výši částka a zavázal se vrátit částka (úroková sazba 87,51 %, RPSN 132,73 %, ujednány smluvní pokuty a další platby v neprospěch žalovaného) ve 48 měsíčních splátkách ve výši částka. Při uzavírání smlouvy žalobkyně zjišťovala výdělkové poměry žalovaného na základě předložených výpisů z běžného účtu, takto bylo zjištěno, že průměrný čistý příjem žalovaného za tři měsíce činil částka. Žalovaný na úvěr neuhradil žádnou splátku. Žalobkyně úvěr zesplatnila, vyzvala žalovaného k úhradě celého úvěru.

20. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka. spisová značka nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. spisová značka spisová značka).

21. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně rozsáhle, ale obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána z údajů poskytnutých žalovaným i z dostupných evidencí. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila listiny označené jako výpis záznamů z registru název, výpis z registru název a vybrané pohyby na běžném účtu žalovaného a kopie občanského průkazu žalovaného. Z předložených listin je patrné, že žalobkyně se dostatečně nezabývala schopností žalovaného úvěr splácet, resp. za zjištěných okolností mu úvěr poskytnout neměla. Žalobkyně správně zjistila příjmy žalovaného ze zaměstnání asi částka měsíčně, které byly prokázány výpisem z účtu. Žalobkyně však naprosto rezignovala na skutečné zjišťování výdajů žalovaného, neboť ty určila výhradně na základě tvrzení žalovaného a spokojila se s částkou životního minima a částkou na bydlení ve výši částka za bydlení v pronájmu, což je částka zcela nereálná. Z předložených listin rovněž vyplývá, že žalovaný měl další úvěry, přičemž v hodnocení klienta je uvedeno, že neměl žádné splátky. Žalobkyně netvrdila, že provedla lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí, což lze považovat za základní krok ke zjištění toho, zda žalovaný hradí své závazky a lze mu úvěr poskytnout, existenci dalších závazků a výši splátek. Z výpisů z běžného účtu žalovaného vyplývá, že celkové výdaje žalovaného se rovnaly výši celkových příjmů. Pokud pak žalobkyně předložila výpis ze registru název, tak z něj není nic patrné. Soud uzavřel, že žalobkyně nezjistila ani neposoudila řádně schopnost žalovaného splácet úvěr před poskytnutím úvěru a smlouva o úvěru je proto neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní.

22. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě byla sjednána „cena peněz“ v podobě úroku ve výši 87,51 % ročně s RPSN ve výši 132,73 % a žalovaný měl při úvěru částka zaplatit celkem částka, kdy celková částka, kterou měl žalovaný uhradit činila částka. Takovou výši úroku, která výrazně převyšuje úrokové sazby běžné pro spotřebitelské úvěry, soud považuje za naprosto nepřiměřenou, neboť vede k nepřiměřenému obohacení žalobkyně a nepřiměřenému postihu žalovaného. Takovou výši úroku proto soud považuje za rozpornou s dobrými mravy v souladu konstantní judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka nebo ze dne datum, sp. zn. spisová značka a mnohé další, a dále nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka nebo ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Smlouva o úvěru jako celek by tedy byla (i pokud by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného) z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků, jejichž výše se příčí dobrým mravům, absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. Ve smlouvě o úvěru jsou ujednání o smluvních pokutách a jiných platbách (náklady vzniklé s prodlením) sjednány výlučně v neprospěch žalovaného a smlouva neobsahuje odpovídající ustanovení, která by adekvátně sankcionovala také případné neplnění smluvních povinností ze strany žalobkyně, proto by, pokud by smlouva o úvěru jako celek nebyla neplatná z důvodů shora uvedených, bylo nutno nyní uplatňovanou smluvní pokutu i ostatní smluvní pokuty a další platby v neprospěch žalovaného ve smyslu § 1813 o. z. považovat za zakázaná ujednání, přičemž k zakázaným ujednáním se ve smyslu § 1814 o. z nepřihlíží.

23. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému jako spotřebiteli částku částka a žalovaný neuhradil ničeho, přičemž žalovaný má v současné době tři exekuce a jsou mu prováděny srážky ze mzdy. Skutečnost, že žalovaný má nejen exekuce, ale i další splatné závazky soud zjistil i ze své úřední činnosti. Proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl podané žalobě, pokud jde o uhrazení nevrácené jistiny ve výši částka z neplatné smlouvy o úvěru, a to v měsíčních splátkách po částka pod ztrátou výhody splátek, když žalovaný je povinen vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem podle § 87 odst. 1 spotř. z.

24. Při určení lhůty k plnění soud nemohl vycházet z původně ujednané splatnosti, neboť ta vychází z absolutně neplatné smlouvy. Soud však žalovaného zavázal k plnění, jehož právním důvodem je bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 spotř. z., přičemž k takovému plnění nebyl žalovaný vyzván, tedy splatnost nemohla dosud nastat. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka nebo rozsudek Krajského soudu v adresa, pobočka v město ze dne datum, č. j. spisová značka). S ohledem na to soud žalobkyni nemohl přiznat právo na požadovaný úrok z prodlení, neboť splatnost závazku dosud nenastala.

25. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl žalobu v rozsahu ostatních nároků, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy nemá žalobkyně právo na jiné nároky než na nevrácenou část toho, co žalovanému skutečně poskytla.

26. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 věty prvé o. s. ř., když v řízení zčásti úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení za situace, kdy se domáhala zaplacení částky v celkové výši částka vč. příslušenství, úspěšná byla co do zaplacení částka (60,4 %) a neúspěšná co do zaplacení částka (39,6 %). Odpočtem procesního neúspěchu od úspěchu je pak dán rozsah náhrady nákladů řízení žalobce ve výši 20,8 %. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů s tím, že sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 5 činí v daném případě částka. V řízení před soudem advokát žalobce učinil 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání) ve výši mimosmluvní odměny 3 x částka a úkon (jednoduchá výzva k plnění) ve výši mimosmluvní odměny částka, tj. odměna ve výši částka. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po částka ke 4 úkonům právní služby, tedy celkem částka. Součástí nákladů řízení je rovněž cestovné osobním vozidlem tovární značky tovární značka automobilu registrační značka SPZ adresa a zpět (celkem ujeto 57,4 km) při paušální náhradě za 1 km ve výši částka ve smyslu § 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb., při kombinované spotřebě paliva dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 158 odst. 4 zákoníku práce ve výši 8,5 litrů na 100 km a ceně 1 litru benzinu Natural 95 oktanů ve výši částka (§ 4 písm. a) cit. vyhlášky), tj. cestovné ve výši částka. Náhrada za ztrátu času za 4 započaté půlhodiny po částka cestou ze sídla advokáta (adresa a zpět podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v celkové výši částka. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši částka (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem by tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení náležela při plném úspěchu náhrada ve výši částka. S ohledem na přiznaný rozsah náhrady nákladů řízení pak náhrada činí částka. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.