10 C 112/2021

Plný text

název soudu rozhodl samosoudkyní titul Annou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru ve výši [částka], tj. půjčená částka ve výši [částka] a kapitalizovaný úrok ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splácet v týdenních splátkách po [částka], přičemž první splátka měla být uhrazena do 7. dne od podpisu smlouvy vždy do 7. dne od předchozí splátky. V případě prodlení se stává zbylý dluh včetně příslušenství splatným v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaný nesplácel úvěr pravidelně, doposud uhradil částku ve výši [částka]. Splatnost pohledávky nastala ke dni [datum] a datum prodlení ke dni [datum]. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení od [datum]. Zaplacenou částku [částka] žalobkyně započetla na jistinu v poměru 56,497 % a v poměru 43,503 % na souhrnný poplatek. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši [částka] a souhrnného poplatku ve výši [částka]. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že informace čerpala v databázi neplatných dokladů ministerstva vnitra, kontrolou rodného čísla dálkovým systémem společnosti [právnická osoba], kontrolou náhledem do záznamu insolvenčního rejstříku, kontrolou zaměstnání telefonicky, kontrolou platební historie klienta u žalobkyně a vyhodnocením aktuální finanční situace dle podkladů vyplněných klientem (čestné prohlášení o výši závazků) a dle lokality klienta a rovněž kontrolou dokumentů zaškrtnutých v kartě klienta.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut hotovostní bezúčelový úvěr ve výši [částka], žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni celkovou částku [částka] (tj. úrok [částka], poplatek za hotovostní inkaso [částka] a poplatek za zpracování úvěru [částka]), doba trvání úvěru 60 týdnů, zápůjční úroková sazba 66 % ročně, výše pravidelné týdenní splátky [částka]. Dle evidenční karty klienta měl žalovaný příjem ze zaměstnání [částka], běžné měsíční výdaje ve výši [částka] (nájem [částka], telefon a internet [částka], výživné [částka], jiné výdaje [částka]), použitelný příjem [částka]. Z informací o smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem [částka]. Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky.

4. Vzhledem k době uzavření smlouvy soud posuzoval vztah účastníků podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřená dne [datum] nebyla platně uzavřena. Žalované jako spotřebitelce byla poskytnuta peněžní částka ve výši [částka] ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ).

5. Pokud se jedná o tvrzenou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou dne [datum], pak k prokázání tvrzení ohledně tohoto nároku žalobkyně nepředložila žádné důkazy, na základě nichž by soud mohl dospět k závěru, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla skutečně uzavřena smlouvy o úvěru. Žalobkyně ohledně tohoto nároku tedy neunesla v řízení břemeno důkazní a s ohledem na její nepřítomnost u jednání, ji soud nemohl poučit dle § 118a o.s.ř. Soud žalobu ohledně tohoto nároku jako nedůvodnou zamítl.

6. Podle ustanovení § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. To chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

13. V daném případě žalobkyně tvrdila, že vycházela z údajů z různých databází a dále z údajů žalovaného, které prověřila. Svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti však žalobkyně neprokázala, když k důkazu žalobkyně předložila pouze evidenční kartu klienta a příjmy ani výdaje žalovaného nebyly žádným věrohodným způsobem doloženy. Vzhledem ke shora uvedenému je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná pro rozpor se zákonem (§ 588 o. z.) a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z úřední povinnosti, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, tedy jednání je neplatné od samého počátku, na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

14. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny podle § 2993 o.z. vzájemně vydat. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy částku ve výši [částka], je žalovaný povinen takové plnění vrátit. V řízení vyšlo najevo, že žalovaný uhradil na úvěru částku v celkové výši [částka], na straně žalovaného tak k žádnému bezdůvodnému obohacení nemohlo dojít. V tomto směru je třeba vyjít z toho, že žalobkyně jako věřitel není podle ustálené soudní praxe oprávněna jednostranně určovat, na jaký z více dluhů plnění dlužníka přijme, takové právo určení má jen dlužník (spotřebitel), který plnění poskytuje, a pokud tak jednoznačně neučiní, uplatní se princip priority nebo proporcionality (srov. např. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] a navazující sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], nebo [spisová značka] a další). Podle rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka] platí, že„ musí jít nejen o mnohost dluhů, ale také, že dlužníkem plněný dluh musí existovat, dlužník o něm musí vědět (srov. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Pokud tedy dlužník, stejně jako v daném případě, poskytuje dílčí nebo částečná plnění podle uzavřené smlouvy (v jediném vztahu, skutku, ze kterého může, ale také nemusí, vzniknout více nároků různého právního posouzení), je třeba poskytnutá plnění účtovat (a považovat podle shora uvedených principů za splněné) jen na ty nároky z tohoto jediného vztahu, které existují (jsou platné), a nikoli na ty, které neexistují (jsou neplatné). Jiný výklad je značně nepraktický, neboť by zakládal na straně věřitele případné bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu podle § 2991 o.z.), které by k úspěšné obraně musel dlužník proti existujícím nárokům věřitele navíc započítat (dalším samostatným úkonem podle § 1982 a násl. o.z.), popř. tento nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatnit následně samostatnou žalobou. Takové množení sporů je ale zcela neúčelné (absurdní), lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany dlužníka (žalovaného)“.

15. S ohledem na shora uvedené byla žaloba jako nedůvodná v celém rozsahu zamítnuta (výrok I.).

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalovanému, která byla v řízení úspěšná, podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly (výrok II.).