10 C 170/2021

Plný text

název soudu rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. jméno řešitele příjmení řešitele a soudci ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o vyklizení bytu k odvolání žalované proti rozsudku název soudu č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku potvrzuje vyjma výroku o lhůtě k vyklizení bytu, který se mění tak, že se lhůta k vyklizení stanoví v délce 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek okresního soudu se v odstavci II. výroku mění takto: Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobci se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost vyklidit předmětný byt do 2 měsíců od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (odstavec II. výroku).

2. Proti rozsudku podala včasné odvolání žalovaná. Domáhala se změny napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta. Dle jejího názoru je na daný případ možno aplikovat korektiv dobrých mravů, jak vyplývá z nálezu [název soudu] ve věci sp. zn. [ústavní nález], dle kterého„ není vyloučeno, že i výkon práva, který odpovídá zákonu, může být shledán v rozporu s dobrými mravy a že mu proto bude soudem odepřena právní ochrana, a to zejména tehdy, je-li zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek“. Dle žalované je výkon práva žalobce v rozporu s dobrými mravy. Žalobce se o získání bytu nijak nezapříčinil (kromě podání žádosti o jeho přidělení do nájmu) a nezapříčiňuje se ani o tom, aby vydělal na náklady s bydlením spojené. Je dlouhodobě evidován u úřadu práce, dlouhá léta nepracuje a pobírá sociální dávky. Žalovaná je rovněž evidována jako uchazečka o zaměstnání, ale pouze proto, že když se pokoušela v minulosti pracovat, úřad práce začal posuzovat žalobce a žalovanou jako příslušníky jediné domácnosti a všechny dávky žalobci zastavil. Žalovaná potom byla nucena financovat nejen bydlení a celou domácnost, ale i žalobcovy potřeby, neboť ten zůstal bez jakéhokoli příjmu. Žalovaná je cizinka, vždy pracovala pouze za minimální mzdu a nemá žádnou kvalifikaci. Byt získali účastníci za trvání manželství, ačkoli nájemní smlouva byla uzavřena pouze se žalobcem na dobu určitou jednoho roku. V této praxi pronajímatel bez zjistitelného důvodu pokračoval po celou dobu trvání manželství a pokračuje v tom dosud. Žalovaná se nemá kam odstěhovat. Pokud by pracovala, na kauci na jiné bydlení nenašetří, protože zase bude vše financovat výlučně sama. Žalovaná má za to, že jsou splněny podmínky pro zamítnutí žaloby„ pro tentokrát“.

3. Žalobce navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Žalobci vzniklo nájemní právo k předmětnému bytu a žalovaná do jeho práva zasahuje. 4. [název soudu] přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení předcházející jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání je pouze částečně důvodné.

5. Žalovaná je ukrajinskou státní příslušnicí s trvalým pobytem na území [označení státu]. Dle čl. 50 smlouvy mezi [označení státu] republikou a [země] o právní pomoci v občanských věcech (dále jen smlouvy) právní vztahy k nemovitému a movitému majetku se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází. V předmětné věci se žalobce domáhá vyklizení bytu žalovanou, na což lze analogicky vztáhnout citovaný článek 50 smlouvy, takže právní vztahy se v dané věci řídí českým právem. Pro řízení o této věci je pak ve smyslu čl. 50 odst. 3 smlouvy dána pravomoc českých soudů, neboť se použijí předpisy české strany.

6. Dle obsahu spisu se žalobce domáhal vyklizení žalované z předmětného bytu s tvrzením, že žalobce je výlučným nájemcem předmětného bytu a po rozvodu manželství účastníků žalovaná byt užívá bez právního důvodu. Žalovaná s touto žalobou nesouhlasila, v podstatě se stejnými argumenty, jako uvedla v odvolání.

7. Soud prvního stupně provedl dokazování tak, jak je zachyceno v protokolech o jednání ze dne 10. 2. a [datum]. Z provedených důkazů vzal za prokázané ty skutečnosti, jež jsou uvedeny v odůvodnění napadeného rozhodnutí v bodech 3. – 12. Skutková zjištění učiněná okresním soudem považuje [název soudu] za správná a odpovídající provedeným důkazům. 8. [název soudu] doplnil dokazování o nájemní smlouvu uzavřenou dne [datum] mezi statutárním městem Přerov jako pronajímatelem a žalobcem jako nájemcem, vzal za prokázáno, že stejně jako za předchozí období byla uzavřena nájemní smlouva mezi označenými subjekty ve vztahu k předmětnému bytu na dobu určitou s účinností od [datum] do [datum]. Z toho plyne, že i ke dni rozhodnutí [název soudu] je žalobce nájemcem předmětného bytu.

9. Závěr o skutkovém stavu lze shrnout takto. Žalobce a žalovaná uzavřeli dne [datum] manželství, za trvání jejich manželství uzavřel žalobce jako nájemce se statutárním městem Přerovem jako pronajímatelem nájemní smlouvu k předmětnému bytu dne [datum], nájemní poměr byl sjednán na dobu určitou od [datum] do [datum]. Následně byly uzavírány mezi stejnými kontrahenty nájemní smlouvy ve vztahu k předmětnému bytu, nájemní poměr byl sjednán vždy od 1. 2. toho kterého roku do 31. 1. následujícího roku, naposledy je sjednán na dobu od [datum] do [datum]. Účastníci byli pravomocně rozvedeni dne [datum]. Soužití účastníků je velmi konfliktní. Účastníci pobírají dávky hmotné nouze, doplatek na bydlení, příspěvek na bydlení a živobytí, žádný z nich není v pracovním poměru.

10. Jak je zřejmé ze shora uvedených skutečností, za trvání nájemního poměru v období od [datum] do [datum] došlo k pravomocnému rozvodu manželství účastníků. Okresní soud správně aplikoval ust. § 2211 o. z., dle kterého ohrozí-li třetí osoba nájemce v jeho nájemním právu nebo způsobí-li nájemci porušením nájemního práva újmu, může se ochrany domáhat nájemce sám. Když vznikl nájemní poměr na základě smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako nájemcem a statutárním městem Přerovem jako pronajímatelem dne [datum] na období od [datum] do [datum], byli účastníci manželé, takže ve smyslu § 745 odst. 1 o. z. vzniklo uzavřením smlouvy oběma manželům společné nájemní právo s účinností od [datum]. Manželství účastníků zaniklo ve smyslu § 755 odst. 1 o. z. rozvodem pravomocně dne [datum]. Nájemní poměr sjednaný označenou smlouvou pak trval do [datum] a uplynutím této sjednané doby určité zanikl. Následně byla sjednána další nájemní smlouva na období od [datum], účastníky této smlouvy byli opět jako pronajímatel statutární město Přerov a jako nájemce žalobce. Žalobce byl v té době již pravomocně rozvedený s žalovanou, takže nemohlo dojít ve smyslu § 745 odst. 1 o. z. ke vzniku společného nájemního práva k předmětnému bytu. Rovněž smlouvy na další roční období, naposledy smlouva ze dne [datum] uzavřená na období od [datum] do [datum], byly uzavřeny na straně nájemce výlučně s žalobcem. Od [datum] tak vzniklo nájemní právo k předmětnému bytu pouze žalobci a on je výlučným nájemcem tohoto bytu. Žalovaná v bytě bydlí proti vůli žalobce, který se proto domáhá jejího vyklizení. Žalobce se po právu domáhá v souladu s § 2211 o. z. vyklizení žalované z předmětného bytu.

11. Žalovaná navrhovala především ze sociálních důvodů zamítnutí„ pro tentokrát“ žaloby s poukazem, že výkon žalobcova práva je uplatňován v rozporu s dobrými mravy. [název soudu] je toho názoru, že podmínky pro zamítnutí žaloby„ pro tentokrát“ splněny nejsou. Nebyla shledána okolnost, ze které by bylo možno dovodit, že žalobce uplatňuje své právo v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o. z. (výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění). Bylo zjištěno, že soužití mezi účastníky je konfliktní oboustranně, žalobce má zdravotní problémy a jedná se v daném případě o byt relativně malý (plocha všech místností činí celkem [výměra]), takže nelze předpokládat, že by dlouhodobě do budoucna mohli účastníci takto bydlet přes vyhrocené osobní vztahy společně.

12. Nicméně [název soudu] dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro delší lhůtu k vyklizení žalované, než soudem prvního stupně stanovenou lhůtu dvou měsíců. Ve prospěch delší lhůty, která bude žalované poskytnuta k tomu, aby si byla schopna najít jiné bydlení, hovoří skutečnost, že žalovaná je státní občankou [země], v současné době po ní nelze požadovat, aby se s ohledem na napadení [země] [země] do své rodné země vrátila, takže žalovaná bude zcela jistě chtít zůstat v [označení státu]. Ona sama je také nezaměstnaná, ale má zájem si najít práci. [název soudu] je toho názoru, že lhůta 6 měsíců by měla být dostatečná, aby žalovaná s pomocí např. neziskových organizací pomáhající lidem v bytové nouzi, popř. s pomocí [územní celek] našla jiné důstojné bydlení. Dalším důvodem, pro který [název soudu] stanovil šestiměsíční lhůtu k vyklizení, je ta skutečnost, že žalovaná v podstatě doplatila na praxi, která je ze strany pronajímatelů včetně obcí zcela běžnou, tj. uzavírání nájemních smluv na dobu určitou, maximálně dobu jednoho roku. Kdyby totiž byla uzavřena nájemní smlouva na dobu neurčitou od [datum], po rozvodu manželství účastníků by se uplatnilo ust. § 768 o. z. Jestliže by za takové situace bylo zrušeno právo nájmu žalované k předmětnému bytu, měla by právo na náhradu za ztrátu svého nájemního práva (např. finanční), popř. by měla právo v bytě ještě nejdéle jeden rok bydlet. V důsledku smlouvy uzavřené na dobu určitou však právo společného nájmu k předmětnému bytu zaniklo [datum] a jestliže žalobce uzavřel další nájemní smlouvu již jako rozvedený na dobu od [datum], společný nájem se již nemohl obnovit, neboť účastníci byli pravomocně rozvedeni. [název soudu] má za to, že by bylo vůči žalované přespříliš nespravedlivé, pokud by jí nebyla poskytnuta alespoň půlroční lhůta k vyklizení předmětného bytu, a to právě s ohledem na okolnosti shora popsané. V tomto smyslu bylo napadené rozhodnutí, které je jinak věcně správné, změněno a lhůta k vyklizení byla stanovena v délce 6 měsíců od právní moci rozsudku. 13. [název soudu] změnil výrok o náhradě nákladů řízení. Byť byl ve věci samé žalobce procesně zcela úspěšným, má [název soudu] za to, že jsou splněny podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř., dle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Žalovaná je bez jakýchkoli finančních prostředků, pobírá pouze příspěvek na živobytí ve výši [částka], s ohledem na to, že má půl roku na obstarání si bydlení, byla by povinnost zaplatit žalobci jako procesně úspěšnému náhradu nákladů řízení pro ni v podstatě likvidační. Je pravdou, že také žalobce je ve špatné finanční situaci, neboť i on má zdroj obživy pouze v dávkách sociální pomoci. Žalovaný vynaložil finanční prostředky na zaplacení právní pomoci advokátem. Přitom byl žalobce osvobozen od soudních poplatků na základě své žádosti usnesením okresního soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Nic nebránilo žalobci požádat rovněž o ustanovení zástupce z řad advokátů (jak to učinila žalovaná) a byl by tak zbaven povinnosti zaplatit za služby advokáta. Přiznat žalobci náhradu nákladů řízení vůči žalované dle názoru [název soudu] v její finanční situaci s nutností sehnat si bydlení není možné.

14. Stejnou úvahou byl [název soudu] veden také ohledně náhrady nákladů řízení vzniklých žalobci ve druhém stupni.