10 C 183/2021

Plný text

název soudu rozhodl samosoudkyní titul celé jméno řešitele ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 18,95 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [titul] [titul]. [jméno] [příjmení], Ph.D. advokáta.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně“) poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky ve výši [částka], odměnou za administrativní činnost ve výši [částka] ve 36 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaný smluvené podmínky porušil, neboť nesplácel úvěr podle dohodnutých podmínek, na tento nárok žalovaný uhradil částku [částka]. Žalobkyně požaduje po žalovaném částku ve výši [částka], sestávající se z jistiny ve výši [částka] a dlužných úhrad ve výši [částka], kapitalizované úroky ve výši [částka] a zákonných úroků z prodlení ve výši [částka], úroky 18,95 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum].

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud má za prokázáno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], přílohy se seznamem pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], že žalobkyně nabyla postoupením pohledávku za žalovaným podle § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] soud zjistil, že žalovaný jako zákazník uzavřel se společností [právnická osoba] jako věřitelem smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka] bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za administrativní činnost ve výši [částka] a úrokem ve výši [částka]. Fixní úroková sazba činila 56,71 %, celkem se žalovaný zavázal uhradit [částka]. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že dne [datum] byla částka [částka] zaslána na účet č. [bankovní účet], což je dle smlouvy o úvěru účet žalovaného.

5. Z výzvy k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do [datum].

6. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že ověřila úvěruschopnost na základě informací získaných od žalovaného, je-li to nezbytné nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a ověřeny doklady uvedenými v kartě. Dále bylo odkázáno na prohlášení žalovaného uvedené ve smlouvě, že poskytl pravdivé informace. Z karty zákazníka ze dne [datum], výplatního lístku soud zjistil, že žalovaný pracoval u zaměstnavatele [právnická osoba] v pracovním poměru uzavřeném na dobu určitou od [datum], příjem činil za březen [částka] a za jiný měsíc bez bližší specifikace [částka], výdaje činily dle karty zákazníka [částka].

7. Vzhledem k době uzavření smlouvy soud posuzoval vztah účastníků podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřené dne [datum] nebyla platně uzavřena. Žalovanému jako spotřebiteli byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši [částka], což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ).

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. To chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

16. V daném případě žalobkyně tvrdila, že vycházela z údajů žalovaného uvedených v zákaznické kartě vyplněnou zákazníkem, kterou předložila k důkazu a dále předložila dva výplatní lístky za březen 2019 a další nespecifikovaný měsíc. Tvrdila, že pokud je to nezbytné ověřuje informace nahlédnutím do databází, což nedoložila. Žalobkyně netvrdila, jaké byly konkrétní poměry žalovaného, jaké další doklady žalovaný předložil, jaké ověřila. Výdaje žalovaného, ani případné další úvěry žalovaného, nebyly žádným věrohodným způsobem doloženy. Z úřední činnosti je soudu známo, že u žalovaného je u zdejšího soudu veden větší počet žalob, v nichž žalovaný figuruje jako žalovaný. O povinnosti tvrdit a prokázat zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud žalobkyni u jednání poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř., žalobkyně však žádné další důkazy nenavrhla. Soud má za to, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla ověřena úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, jak předpokládá zákon.

17. Vzhledem ke shora uvedenému je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná pro rozpor se zákonem (§ 588 o. z.) a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z úřední povinnosti, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, tedy jednání je neplatné od samého počátku, na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

18. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny podle § 2993 o.z. vzájemně vydat. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy částku ve výši [částka], je žalovaný povinen takové plnění vrátit. Žalovaný uhradila na tento úvěru částku ve výši [částka], kterou soud započítal na poskytnutou jistinu ve výši [částka]. Je tak zřejmé, že na straně žalované k žádnému bezdůvodnému obohacení nedošlo. V tomto směru je třeba vyjít z toho, že žalobkyně jako věřitel není podle ustálené soudní praxe oprávněna jednostranně určovat, na jaký z více dluhů plnění dlužníka přijme, takové právo určení má jen dlužník (spotřebitel), který plnění poskytuje, a pokud tak jednoznačně neučiní, uplatní se princip priority nebo proporcionality (srov. např. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] a navazující sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], nebo [spisová značka] a další). Podle rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka] platí, že„ musí jít nejen o mnohost dluhů, ale také, že dlužníkem plněný dluh musí existovat, dlužník o něm musí vědět (srov. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Pokud tedy dlužník, stejně jako v daném případě, poskytuje dílčí nebo částečná plnění podle uzavřené smlouvy (v jediném vztahu, skutku, ze kterého může, ale také nemusí, vzniknout více nároků různého právního posouzení), je třeba poskytnutá plnění účtovat (a považovat podle shora uvedených principů za splněné) jen na ty nároky z tohoto jediného vztahu, které existují (jsou platné), a nikoli na ty, které neexistují (jsou neplatné). Jiný výklad je značně nepraktický, neboť by zakládal na straně věřitele případné bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu podle § 2991 o.z.), které by k úspěšné obraně musel dlužník proti existujícím nárokům věřitele navíc započítat (dalším samostatným úkonem podle § 1982 a násl. o.z.), popř. tento nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatnit následně samostatnou žalobou. Takové množení sporů je ale zcela neúčelné (absurdní), lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany dlužníka (žalovaného)“.

19. Soud tak vyhověl žalobě co do zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o.z. od [datum] do zaplacení, tj. ode dne následujícího po dni uvedeném v předžalobní výzvě ze dne [datum] (výrok I.).

20. Ohledně veškerých zbývajících nároků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

21. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 věty prvé o. s. ř., když žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení za situace, kdy se domáhala zaplacení [částka] vč. příslušenství, úspěšná byla co do zaplacení [částka] vč. příslušenství (56,3%) a neúspěšná co do zaplacení [částka] (43,7%). Odpočtem procesního neúspěchu od úspěchu je pak dán rozsah náhrady nákladů řízení žalobce ve výši 12,6 % Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů s tím, že sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 5 činí v daném případě [částka]. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil 3 úkony právní služby do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání) ve výši mimosmluvní odměny 3 x [částka] a úkon (jednoduchá výzva k plnění) ve výši mimosmluvní odměny [částka], tj. náleží jí odměna celkem ve výši [částka]. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po [částka] k těmto 4 úkonům právní služby, tedy celkem [částka]. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem by tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení náležela při plném úspěchu náhrada ve výši [částka]. S ohledem na přiznaný rozsah náhrady nákladů řízení pak náhrada činí [částka].