10 C 2/2020

Plný text

název soudu rozhodl samosoudkyní titul celé jméno řešitele ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky ve výši [částka] a úroku ve výši 100,48 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka], se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], k jehož vyplacení došlo dne [datum]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 162,46 % ročně splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy do 17. dne kalendářního měsíce počínaje měsícem dubnem [rok]. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. V důsledku prodlení žalované došlo dne [datum] automaticky k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru se doposud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši [částka] byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Na základě smlouvy o úvěru tak žalovaná ke dni sepsání žaloby dluží žalobkyni částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru ve výši [částka] (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši [částka] a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši [částka]) s příslušenstvím, smluvní pokutu podle čl. 6 smlouvy v celkové výši [částka] s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy ve výši [částka] s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši [částka] za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem [datum] do zaplacení, přičemž žalobkyně požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši [částka]. Žalovaná dále dluží úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši [částka] ode dne [datum] do zaplacení, přičemž žalobkyně požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 100,48 % ročně, která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru uzavřela s žalovanou jako klientem dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 162,46 % ročně splatit ve 36 měsíčních splátkách ve výši [částka], výše RPSN činila 162,46 %. Žalovaná na úvěr splatila pouze jednu splátku dne [datum]. V čl. 6 bylo sjednáno právo na zaplacení náhrady nákladů vymáhání ve výši [částka]. V čl. 6 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši [částka] za každou splátku v prodlení. Podle čl. 6 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení s novou jistinou, v případě prodlení s novou jistinou. V předsmluvní informaci byla žalovaná seznámena se standardními informacemi týkající se tohoto spotřebitelského úvěru.

4. Z listiny nadepsané jako„ Karta klienta“ soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni dne [datum] částku ve výši [částka].

5. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, a to výzvou ze dne [datum], [datum] a [datum].

6. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně oznámila žalované, že ke dni [datum] došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 15 dnů od data odeslání výzvy, přičemž tato písemná výzva byla žalované odeslána dne [datum].

7. Z evidence [obec] národní banky - [příjmení] – přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami v ČR na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do pěti let včetně byla průměrná úroková sazba u těchto úvěrů v období březen – květen [rok] ve výši 8,20 – 8,23 % ročně.

8. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnána u [právnická osoba] s.r.o., pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do [datum].

9. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance soud zjistil, že průměrný měsíční příjem žalované za období od [datum] do [datum] činil [částka].

10. Z výpisu účtu žalované u [právnická osoba] číslo [bankovní účet] soud zjistil, že dne [datum] byla na účet žalované připsána mzda ve výši [částka].

11. Z listiny hodnocení klienta ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná uvedla, že její pravidelný čistý měsíční příjem činí [částka] ze zaměstnání, výdaje žalované činí [částka] nájemné/inkaso, životní minimum [částka], celkem výdaje činily [částka] měsíčně, volné zdroje žalované [částka]. Žalovaná byla svobodná, žila u rodičů.

12. Z výpisu z registru [příjmení] soud zjistil, že u žalované byly v registru evidovány splátky po splatnosti. Z databáze [název instituce] soud zjistil, že kód příznaku činil 16, tj. negativní příznak (klientova smlouva je hodnocena jako špatná).

13. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

14. Soud provedl dokazování a učinil skutková zjištění v takovém rozsahu, která jsou nezbytná a relevantní pro níže uvedený právní závěr soudu. Na základě takto provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut žalobkyní na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 162,46 % ročně splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši [částka]. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. V čl. 6 bylo sjednáno právo na zaplacení náhrady nákladů vymáhání ve výši [částka]. V čl. 6 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši [částka] za každou splátku v prodlení. Podle čl. 6 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení s novou jistinou, v případě prodlení s novou jistinou. V předsmluvní informaci byla žalovaná seznámena se standardními informacemi týkající se tohoto spotřebitelského úvěru. Žalovaná uhradila žalobkyni na tento úvěru pouze jednu splátku dne [datum]. Ke dni [datum] byl úvěr zesplatněn a žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná byla vyzvána předžalobní výzvou k zaplacení dlužné jistiny do 15 dnů od data odeslání výzvy, přičemž tato písemná výzva byla odeslána na poslední adresu žalovaného dne [datum]. Výzva tak byla doručena žalované fikcí dne [datum]. Průměrná úroková sazba u korunových úvěrů poskytnutých bankami v ČR na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do pěti let včetně byla v období březen – květen [rok] ve výši 8,20 - 8,23 % ročně.

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle ustanovení § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

19. Soud má v tomto řízení za prokázané, že účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky ve výši [částka] a naproti tomu závazek žalované poskytnuté peněžní prostředky vrátit v 36 pravidelných měsíčních splátkách a zaplatit úrok ve výši 162,46 % ročně. Soud se předně zabýval tím, zda ujednání o úroku není zjevně v rozporu s dobrými mravy, neboť k této skutečnosti soud přihlíží i bez návrhu z úřední povinnosti. Soud dospěl k závěru, že toto ujednání je absolutně neplatné podle ustanovení § 588 o. z., neboť ujednaná výše úroku 162,46 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání (ke stejnému závěru by pak bylo třeba dospět i ohledně žalobkyní požadovaného úroku ve výši 100,48 % ročně). Dle judikatury [název soudu], která se váže k již neúčinné právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.), je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], všechna rozhodnutí jsou dostupná na [webová adresa]).

20. Z databáze [obec] národní banky [příjmení] přitom vyplývá, že úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům ČR na spotřebu se splatností nad 1 rok do 5 let včetně se v rozhodném období pohybovala ve výši kolem 8,20 % ročně. Ačkoliv tuto statistiku nelze zcela přesně použít ke zjištění obvyklých úroků za srovnatelné úvěry poskytované nebankovními institucemi v bydlišti žalované v době uzavření smlouvy, může však posloužit jako určité vodítko k posouzení akceptovatelnosti sjednané výše úroku v daném případě. Ve smlouvě o úvěru sjednaná sazba 162,46 % pak představuje téměř dvacetinásobek výše sazby dle statistiky [obec] národní banky. Z těchto důvodů je třeba sjednanou výši úroku považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy. Tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu. U žalobkyně se jedná o běžnou praxi, jak je okresnímu soudu známo z jeho úřední činnosti. Toto zcela běžné jednání žalobkyně (sjednávání takto vysokých úroků u spotřebitelských úvěrů) pak nelze aprobovat a je třeba je posoudit jako zjevně rozporné s dobrými mravy.

21. V této souvislosti je pak třeba uvést, že ve smlouvě o úvěru byla jako pevná sjednána úroková sazba 162,46 % ročně, která je uvedena i v oznámení o schválení úvěru a předsmluvním formuláři. Tuto sazbu je tedy třeba posoudit jako úrokovou sazbu, která byla mezi účastníky sjednána, byť žalobkyně uvádí, že se jedná o efektivní úrokovou míru, neboť rozdíl mezi efektivní a nominální úrokovou mírou není obecně známý, žalovaná tedy při uzavírání smlouvy nemohla předpokládat, že ve smlouvě uvedenou sazbu hodlá žalobkyně ještě nějak přepočítávat. Za situace, kdy jedinou úrokovou sazbou uvedenou ve smlouvě je sazba 162,46 % ročně, je třeba tuto sazbu považovat mezi účastníky za sjednanou.

22. Co se týče účinku absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak z ustanovení § 576 o. z. vyplývá, že je-li neplatné ujednání (o úroku) od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. [příjmení], P. a kol.: [název předpisu] [název předpisu] I. Obecná část /§ [název předpisu] vydání, [nakladatelství], [rok], s. [číslo] [číslo]). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a jedná se o běžnou praxi žalobkyně, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako absolutně neplatnou v celém rozsahu. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

23. Soud se rovněž zabýval otázkou, zda žalobkyně při uzavření smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované či nikoliv. Dle aktuální judikatury [název soudu] by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle [název soudu] třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], dostupný na [webová adresa]). Z výše uvedených závěrů [název soudu] tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Úvěruschopnost je třeba zkoumat ke dni poskytnutí úvěru. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila soudu výpisy z databází [příjmení] a [název instituce], hodnocení klienta, potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, dohodu o změně pracovní smlouvy a výpis z účtu žalované. Z těchto listiny pak bylo zjištěno, že žalovaná byla zaměstnána u společnosti [právnická osoba], pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do [datum]. Průměrný čistý měsíční příjem žalované za období listopad [rok] až leden [rok] činil [částka], v únoru 2019 byla žalované na účet vyplacena mzda ve výši [částka]. Žalovaná uvedla, že žije u rodičů a její výdaje činí celkem [částka], tj. náklady na bydlení ve výši [částka] a životní minimum ve výši [částka]. Z databází [příjmení] a [název instituce] vyplynulo, že u žalované byly registrovány závazky po splatnosti a smlouva byla hodnocena kódem 16, což znamená negativní příznak (smlouva hodnocena jako špatná).

24. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně a na základě dostatečných podkladů, když pokud jde o výdaje žalované, spoléhala jen na její prohlášení v hodnocení klienta a nevyžádala si k tomu od žalované žádné doklady. V hodnocení žalovaná uvedla výdaje v celkové výši [částka] (tj. náklady na bydlení a životní minimum), což je dle názoru soudu částka na dospělou osobu zcela neadekvátní, navíc žalovaná neuvedla do výdajů žádné splátky, přičemž z registru [příjmení] vyplynulo, že u žalované byly evidovány závazky po datu splatnosti. Žalobkyně v daném případě nezohlednila při zkoumání úvěruschopnosti skutečnost, že žalovaná měla závazky po splatnosti, které nesplácela včas, a hodnota skóre smlouvy u žalované vyšlo negativní. Na předmětný úvěru žalovaná uhradila pouze jednu splátku. Pracovní poměr žalované byl sjednán na dobu určitou, kdy žalobkyně předložila soudu pouze dohodu o změně pracovní smlouvy, z níž žádné další skutečnosti o zaměstnání žalované nevyplývají. [název soudu] dospěl k závěru, věřitel nedostojí povinnosti stanovenému zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto jsou však aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li ze subjektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění ani to, že dlužník není evidován v databázi dlužníků (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dostupný na [webová adresa]). Ke stejným závěrů pak dospěl i [název instituce] [název instituce] [mezinárodní organizace] ze dne [datum], ve věci C [číslo], který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru, ([název předpisu] [název instituce] parlamentu a [název instituce] [rok] [číslo] ze dne [datum]) musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné, že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady a dále tak, že nedokládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. V daném případě je z předložených důkazů evidentní, že žalovaná nehradila své ostatní závazky řádně a včas a přesto jí žalobkyně poskytla úvěr ve výši [částka], který žalovaná rovněž nesplácela, když uhradila pouze jednu splátku. Za této situace dospěl soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalované při uzavírání smlouvy o úvěru řádně a smlouva o úvěru je tedy dle ustanovení § 580 odst.1 o. z. neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 558 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

25. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, soud posoudil nárok žalobkyně dle ustanovení § 2993 o.z. jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje plnění z neplatného závazku, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou smluvní strany povinny vydat. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit žalobkyni jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Ke dni rozhodnutí soudu činí dlužná jistina [částka], kterou je žalovaná povinna vrátit žalobkyni a ohledně níž soud žalobě vyhověl. Žalobkyni vznikl rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. z této částky od [datum], neboť k vydání bezdůvodného obohacení vyzvala žalobkyně žalovanou výzvou odeslanou dne [datum] ke splnění povinnosti v 15 denní lhůtě. Ta s ohledem na fikci doručení dne [datum] (§ 573 o.z.), uplynula marně dne [datum].

26. Veškeré další nároky uplatněné žalobkyní soud posoudil jako nedůvodné, neboť vycházejí z absolutně neplatné smlouvy. Ohledně těchto nároků soud žalobu zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by převážně úspěšné žalované v řízení vznikly náklady.