10 C 252/2019

Plný text

název soudu rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. jméno řešitele příjmení řešitele a soudci ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce, datum narození bytem ulice a číslo, PSČ obec b) celé jméno žalobkyně, datum narození bytem ulice a číslo, PSČ obec c) celé jméno žalobce, datum narození bytem adresa žalobce všichni zastoupeni advokátem JUDr. jméno jméno sídlem adresa proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalovaného bytem adresa žalovaného a žalované 3. celé jméno žalované bytem adresa žalovaného a žalované všichni zastoupeni obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení bytem adresa o vyklizení nemovité věci, k odvolání žalobců a žalovaného 1. proti rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění takto: „ Žaloba se v rozsahu, v němž se žalobci domáhají, aby byla žalovanému 1. uložena povinnost vyklidit pozemek p. číslo orná půda a pozemek p. číslo orná půda, vše v katastrálním území a obci obec, zapsané u stát. instituce, stát. instituce, na list vlastnictví, zamítá.“

II. Ve výroku II. se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

III. Ve výrocích III. až VI. se rozsudek okresního soudu mění takto: „ Žalobci a), b) a c) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným 1., 2. a 3. k ruce společné a nerozdílné na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku částka ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.“

IV. Žalobci a), b) a c) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným 1., 2. a 3. k ruce společné a nerozdílné na náhradu nákladů odvolacího řízení částku částka ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalovanému 1. uložil povinnost vyklidit pozemek p. číslo orná půda a pozemek p. číslo orná půda, v k. ú. a obci obec zapsané u stát. instituce, stát. instituce na list vlastnictví do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalobu, aby žalovaní 2. a 3. byli povinni vyklidit pozemek p. číslo orná půda a p. číslo orná půda v k. ú. a obci obec, zapsané u stát. instituce, stát. instituce na list vlastnictví, zamítl (výrok II.), žalovanému 1. uložil zaplatit žalobcům a), b), c) náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. jméno jméno, advokáta (výrok III.), žalobci a) uložil zaplatit žalovaným 2. a 3. náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), žalobci b) uložil zaplatit žalovaným 2. a 3. náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.) a žalobci c) uložil zaplatit žalovaným 2. a 3. náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.).

2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobci a), b) a c) do výroku II. a navazujících výroků IV., V a VI. Soud výrokem II. zamítl žalobu proti žalovaným 2. a 3. s tím, že dovodil existenci mimořádného vydržení. Žalobci mají za to, že mimořádné vydržení nebylo ze strany žalovaných 2., 3. prokázáno, když nebylo prokázáno splnění podmínek pro vznik tohoto práva. Žalovaní neprokázali a z důkazů to nevyplývá, v jakých konkrétních hranicích sporné pozemky převzali ani od koho, rozhodně neprokázali, že by právní titul, na jehož základě pozemky užívali, zakládal existenci vlastnického práva. Po celou dobu řízení tvrdili, že pozemky užívali, nikoliv vlastnili. Soud v odůvodnění (bod číslo) dovozuje, že u žalovaných 2., 3. nebyla splněna podmínka nepoctivého úmyslu, neboť samotná skutečnost, že se žalovaní 2. a 3. ujali držby omylem, neznamená, že jednali o nepoctivém úmyslu, tedy s vědomím, že působí jinému újmu. S tímto hodnocením žalobci nesouhlasí a domnívají se, že z provedeného dokazování nelze takový závěr dovodit, neboť žalovaní shodně potvrdili a z dokazování to vyplynulo, že se držby pozemků, jenž jsou předmětem řízení, ujali nikoliv pouze omylem – záměnou za pozemky, které jim vydány být skutečně měly (tj. namísto pozemků číslo a číslo - nyní číslo, číslo), a držby pozemků číslo a číslo (nyní číslo a číslo) se ujali souběžně s vydanými pozemky číslo a číslo. Je tedy nepochybné, že si od počátku museli být vědomi, že užívají dvojnásobek výměry, než jim měla být vydána, tedy užívají pozemky, které jsou ve vlastnictví jiných osob. Nejednalo se o záměnu v číslech pozemků, ale jednoduše o zabrání vedle jejich pozemků i pozemků cizích. To samo o sobě nemůže prokazovat poctivý úmysl, a pokud zde není poctivý úmysl, pak se musí jednat o úmysl nepoctivý. Žalobci tak navrhují změnu rozsudku okresního soudu tak, že žalovaným 2. a 3. bude uložena povinnost vyklidit pozemek p. číslo p. číslo v k. ú. obec.

3. Proti tomuto rozsudku podal též odvolání žalovaný 1., a to do výroků I. a III. s tím, že okresní soud nesprávně vyhodnotil skutkový stav a věc nesprávně právně posoudil. Správná a úplná zjištění jsou uvedena v odůvodnění v bodech 2., 4., 7., 9., 10., 12. a 16. Soud však z těchto zjištění vyvodil nesprávný skutkový závěr, že v případě žalovaného se nejedná o pravou a poctivou držbu s odůvodněním, že pro poctivost držby je třeba naplnění § 1089 o. z. ve spojení s § 992 odst. 2 o. z. a § 993 o. z. Dle názoru žalovaného je v jeho případě tato podmínka pro řádné vydržení splněna, když žalovaný požádal o vydání pozemků, které byly v době žádosti a jsou dosud v jeho vlastnictví, respektive spoluvlastnictví, tj. pozemků parcelní číslo a parcelní číslo (nyní p. číslo p. číslo), tyto mu byly vydány v roce 1993 a jeho nerušené držba v dobré víře, že užívá své vlastnictví trvala až do podzimu roku 2018. Je tedy zřejmé, že význam § číslo ve spojení s § 992 odstavce o. z. a 993 o. z. nelze vyložit v jeho neprospěch v posouzení pravé a poctivé držby. Současně nelze souhlasit s výkladem skutkového závěru soudu, že žalovanému nesvědčí žádný nabývací titul k pozemkům, které jsou předmětem žaloby. Právní titul totiž přímo vyplývá z vlastnictví žalovaného k pozemkům číslo a číslo (dříve číslo a číslo). Tyto pozemky byly a jsou ve vlastnictví (spoluvlastnictví) žalovaného a jsou dostatečným právním titulem k nabytí částí nebo celých pozemků, které mu byly jako jeho vlastnictví vyměřeny, v terénu vyznačeny a vydány na jeho žádost. Žalovaný neměl nikdy v minulosti pochybnost, že se ujal držby svého vlastnictví neoprávněně a neměl jakoukoliv možnost posoudit, že pozemky v jeho vlastnictví, o jejichž vydání požádal, nejsou jeho pozemky, když v terénu nikdy nebyly a nejsou dosud hranice těchto pozemků patrné. Žalovaný tak navrhuje změnu rozsudku okresního soudu ve výrocích I. a III. tak, že žaloba bude zamítnuta.

4. Žalovaní se k odvolání žalobců vyjádřili tak, že bylo nepochybně prokázáno, že požádali o vydání pozemků, které měli ve svém vlastnictví a na základě jejich písemné žádosti jim byly pozemky označené vykolíkováním předány. Žalovaní po celou dobu až do výzvy k vyklizení, tj. nejméně od datum do podzimu 2019 v případě žalovaných 2. a 3. a do roku 2018 v případě žalovaného 1., užívali při vědomí, že se jedná o pozemky číslo a číslo v jejich vlastnictví, které jim byly vymezeny a předány na základě žádosti o vydání. Ze strany žalovaných se v žádném případě nemohlo jednat o nepoctivý úmysl získat nic jiného, než na základě své žádosti zpět držbu pozemků, které byly a jsou v jejich vlastnictví. Pokud žalobci argumentují, že žalovaní užívají dvojnásobek výměry, než jim měla být vydána, tak je třeba zdůraznit, že toto tvrzení nemá oporu ve skutečnosti, neboť plocha, kterou žalovaní skutečně užívají nezabírá celé pozemky a není tedy zřejmé ani dnes, jakou přesnou část pozemků, které jsou předmětem žaloby, žalovaní užívají. Část předmětných pozemků, tj. p. číslo p. číslo od roku 1993 doposud užívá jméno příjmení, jak žalovaní uvedli ve vyjádření ze dne datum obec pozemků nejsou v terénu patrné a bez odborného zaměření nebylo možno v minulosti ani nyní nabýt jakoukoliv vědomost o tom, že bylo vydáno více, než o co požádali. Žalobci v tomto řízení nepoctivý úmysl žalovaných neprokázali.

5. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo (§ 206 a 212a o. s. ř.) a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání žalobců důvodné není, odvolání žalovaného 1. důvodné je.

6. Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedeného dokazování, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá.

7. Žalobci se v řízení domáhali ochrany svého vlastnického práva s tím, že žalovaní užívají pozemky v jejich vlastnictví. Okresní soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze ve vztahu k žalovanému 1. U žalovaných 2. a 3. soud uzavřel, že došlo k mimořádnému vydržení, kdy žalovaní prokázali uplynutí doby 20 let, žalobcům se nepodařilo prokázat, že by žalovaní drželi pozemky v nepoctivém úmyslu. Ve vztahu k žalovanému 1. okresní soud dovodil, že žalovaný 1. se dozvěděl, že užívá pozemky ve vlastnictví žalobců, v říjnu 2018, tedy ještě před datum (§ 3066 o. z.) a u žalovaného 1. tak nebyla splněna podmínka držby po dobu 20 let. U žalovaného 1. nemohlo dle okresního soudu dojít ani k řádnému vydržení, když zde absentuje titul, na základě něhož by bylo možno označit držbu jako řádnou.

8. Krajský soud se ztotožňuje s právním posouzením okresním soudem v tom, že žalovaní 2. a 3. s ohledem na držbu přesahující 20 let nabyli pozemky mimořádným vydržením v rozsahu realizované držby k datum dle § 1095 a § 3066 o. z.

9. Žalovaní se podle zjištění okresního soudu držby pozemků žalobců chopili v roce 1993 v souvislosti s vydáním jejich jiných pozemků. Krajský soud se s okresním soudem shoduje v závěru, že byla prokázána taková držba žalovaných, tato byla zjevně dlouhodobá, kdy na pozemku žalobců umístili žalovaní též stavbu (třebaže bez povolení). Počátek držby lze tak shodně s okresním soudem datovat do doby, kdy došlo vydání jiných pozemků žalovaným v roce 1993. Pro závěr, že by se žalovaní chopili držby někdy později tak, že by nedošlo k uplynutí vydržecí doby dvaceti let do datum, nebyl v řízení proveden žádný důkaz.

10. Na základě provedeného dokazování nelze dospět ani k závěru, že by žalovaní jednali v nepoctivém úmyslu. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalovaní drželi takovou výrazně vyšší výměru, z níž by bylo možno dospět k závěru o nepoctivém úmyslu. Z dokazování neplyne, v jakém rozsahu se žalovaní chopili držby pozemků žalobců a současně pozemků svých, k nimž jsou nyní zapsáni v katastru, zejména že by se jednalo o dvojnásobek výměry, jak namítali žalobci v odvolání. V místě nebyly zřejmé hranice pozemků žalobců a žalovaných, když se jedná o pozemky (převážně) neoplocené. Současně je třeba poukázat na to, že sami žalobci zjevně nevěděli po celou dobu, že předmětné pozemky užívají žalovaní, když do roku 2018 nečinili vůči žalovaným žádné úkony. Je přitom třeba uvést, že (domnělý) nabývací titul není podmínkou pro mimořádné vydržení, neboť předpokladem mimořádného vydržení není držba řádná dle § 991 o. z. Žalovaní tak splnili podmínky pro mimořádné vydržení, ač neměli žádný nabývací titul.

11. Ve vztahu k žalovanému 1. okresní soud dovodil, že nemohl vydržet, neboť se v roce 2018 dozvěděl, že užívá pozemky žalobců. S tímto právním posouzením krajský soud se neztotožňuje, neboť žalobci mohli zabránit mimořádnému vydržení toliko podáním žaloby (srov. rozhodnutí název soudu ze dne datum rozhodnutí pod sp. zn. spisová značka). jméno skutečnost, že se žalovaný 1. v průběhu držby dozvěděl, že má užívat pozemky žalobců, nevede k přetržení vydržecí doby. Žalobci se s žalobou na vyklizení obrátili na okresní soud až datum a k tomuto dni žalovaný 1. již nabyl mimořádným vydržením spoluvlastnický podíl k pozemkům v rozsahu realizované držby k datum ve smyslu § 1095 a § 3066 o. z.

12. Krajský soud tak dospívá k závěru, že i žalovaný 1. vydržel spoluvlastnický podíl na pozemcích žalobců v rozsahu realizované držby a není mu možno uložit pozemky vyklidit.

13. Krajský soud dále uvádí, že pokud bylo žalovanými tvrzeno, že užívají toliko část pozemků žalobců (část má užívat paní příjmení, což zjistil i soud při místním šetření), pak ani v takové části není možno uložit žalovaným vyklizení, neboť ji neužívají. Třebaže tedy v řízení nebylo zjištěno, jakou část přesně žalovaní užívají a vydrželi (z místního šetření vyplývá, že pozemek je v nějaké blíže nevymezené části zaplocen jinou osobou), není možno žalobě vyhovět v žádném rozsahu. V té části, kterou vydrželi mimořádně, se stali žalovaní vlastníky a není možno jim uložit vyklizení pozemku, a v té části, kterou neužívají a užívá jí případně jiná osoba, jim rovněž není možno uložit vyklizení.

14. Krajský soud proto rozhodl tak, že ve výroku I. rozsudek okresního soudu ve vztahu k žalovanému 1. změnil tak, že žalobu zamítl. Ve vztahu k žalovaným 2. a 3. rozsudek okresního soudu ve výroku II. jako věcně správný potvrdil.

15. Krajský soud pak změnil nákladové výroky III. až VI. a uložil žalobcům, kteří ve věci neměli úspěch, aby zaplatili žalovaným na náhradu nákladů řízení částku, která sestává z 11 paušálních náhrad dle vyhl. č. 254/2015 Sb. po částka k úkonům, jak jsou specifikovány v napadeném rozhodnutí, soudní poplatek z odvolání částka, celkem částka.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaní měli v odvolacím řízení plný úspěch a mají právo na náhradu nákladů řízení, která sestává ze tří paušálních náhrad po částka dle vyhl. č. 254/2015 Sb. (odvolání, vyjádření, účast u odvolacího jednání), celkem částka. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se název soudu odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí u název soudu k název soudu v obec. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí může se oprávněný obrátí na soud s návrhem na exekuci, případně výkon rozhodnutí. Proti výroku o nákladech řízení není dovolání samostatně přípustné.