10 C 268/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Annou Coufalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. IBAN na spotřebitelské zboží, jejíž součástí byla žádost o uzavření smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce ve výši nejméně částka a o vydání úvěrové karty. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila jeho úvěruschopnost. Dne datum vybral částka z bankomatu. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, byl v prodlení s úhradou pěti splátek, žalobkyně proto čerpání úvěru pozastavila a úvěr zesplatnila. Žalovaný celkem vyčerpal částku částka.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Z listiny „Posouzení č. hodnota“ soud zjistil, že žalobkyně nahlížela do registrů, a to ERP, ISIR, NIP, SOLUS, neplatné doklady MVČR. Do centrální evidence exekucí nenahlížela.

4. Z faktury č. hodnota soud zjistil, že společnost právnická osoba. vystavila dne datum fakturu, kterou vyúčtovala žalobkyni odměnu 13 % za zrušenou smlouvu – revolving za období listopad rok ve výši částka včetně DPH.

5. Z upomínky ze dne datum, datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši částka.

6. Z oznámení o zesplatnění ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že k datum došlo k zesplatnění úvěru. Přípis byl žalovanému doručen dne datum.

7. Z úvěrové smlouvy č. SU číslo ze dne datum, úvěrových podmínek, formuláře pro standardní informace soud zjistil, že se jedná o smlouvu mezi žalobkyní a žalovaným, smlouva není ze strany žalovaného podepsána, namísto podpisu je SMS kód číslo dne datum v hodin. U žalovaného je uvedeno, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje jako administrativní pracovník s čistým měsíčním příjmem částka, výdaje na bydlení částka, ostatní pravidelné výdaje částka a splátky úvěrů částka. Předmětem smlouvy byl úvěr na koupi zboží (mobilní telefon) ve výši částka, výše měsíční splátky částka, počet splátek 10, roční úroková sazba 23,45 %, RPSN 26,14 %. Součástí smlouvy je i smlouva o bezúčelovém úvěru prostřednictvím kreditní karty s úvěrovým rámcem.

8. Z výpisů z úvěrového účtu soud zjistil, že ke dni datum činila vyčerpaná částka částka.

9. Z upomínek soud zjistil, že žalobkyně opakovaně upomínala žalovaného o úhradu dlužných částek.

10. Z předžalobní upomínky ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši částka. Výzva byla žalovanému odeslána dne datum.

11. Z oznámení o zesplatnění pohledávky ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr k datum z důvodu prodlení žalovaného se splácením.

12. Z ostatních listin soud žádné relevantní skutečnosti pro rozhodnutí soudu ve věci samé nezjistil.

13. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru, dle něhož žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl úvěr na koupi zboží (mobilní telefon) ve výši částka, výše měsíční splátky částka, počet splátek 10, roční úroková sazba 23,45 %, RPSN 26,14 %. Součástí smlouvy je i smlouva o bezúčelovém úvěru prostřednictvím kreditní karty s úvěrovým rámcem. Žalovaný celkem vyčerpal částka, uhradil částka. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.

14. Podle ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. To chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí právnická osoba sp. zn. spisová značka). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

20. Pro závěr, zda byl spotřebitelský úvěr poskytnut žalovanému v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ jsou zcela zásadní skutková zjištění stran prověřování existence případných exekucí vedených proti žalovanému či ověřování okolností týkajících se jejího pracovního poměru. Z provedeného dokazování vyšlo najevo, že žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému zcela rezignovala na ověření exekuční minulosti či současnosti žalovaného, přičemž takové zjištění je absolutním základem (výchozím bodem a prvotním předpokladem) pro další zkoumání majetkových poměrů žadatele o úvěr, neboť právě existence vedené exekuce proti žadateli je jedním z nejmarkantnějších ukazatelů o jeho aktuálních a budoucích majetkových poměrech. Případné vedení exekuce se promítá do majetkové sféry povinného (žadatele o úvěr) hned v několika rovinách. Příkladmo lze zmínit vliv na výši pravidelného příjmu žadatele, je-li exekuce prováděna srážkami ze mzdy a jiných příjmů (v takovém případě povinnému zůstává pouze tzv. nezabavitelná částka) nebo vliv na samotný poskytnutý úvěr, který může být postižen v rámci exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu anebo v rámci mobiliární exekuce, v závislosti na tom, zda je úvěr poskytnut žadateli hotově nebo převodem na účet. Vzhledem k závažnosti dopadů případné exekuce do majetkové sféry žadatele o úvěr soud v posuzované věci uzavřel, že nezkoumala-li žalobkyně před poskytnutím úvěru existenci případných exekucí vedených proti žalované, poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jelikož na základě neúplných informací o poměrech žalovaného nemohlo z logiky věci vyplynout, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Pro úplnost soud dodává, že pro posouzení „kvality“ procesu zkoumání úvěruschopnosti je primárně rozhodující, zda se žalobkyně touto otázkou vůbec zabývala. Teprve v návaznosti na zjištění učiněná z Centrální evidence exekucí (veřejný seznam, který je veden, provozován a spravován právnická osoba) lze usuzovat, zda je možné žadateli poskytnout úvěr navzdory proti němu vedené exekuci. Tato povinnost je vyjádřena v § 86 odst. 1 větě prvé ZoSÚ, konkrétně slovy „a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.“ 21. Soud uzavřel, že žalobkyně ani přes poučení ze strany soudu neprokázala, že by řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, když se spolehla na informace získaného od žalovaného, nahlížela do některých registrů, přičemž vůbec nenahlížela do centrální evidence exekucí. Z žádných důkazů nevyplývá, zda a jakým způsobem ověřila jeho příjmy a výdaje.

22. Vzhledem ke shora uvedenému soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná pro rozpor se zákonem (§ 588 o. z.) a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z úřední povinnosti, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, tedy jednání je neplatné od samého počátku, na právní úkon se hledí jako by nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek právnická osoba ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

23. Za tohoto stavu je žalovaný povinen dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že dlužná jistina činí částka, žalovaný uhradil částka, soud vyhověl žalobě co do částky představující nesplacenou jistinu ve výši částka (výrok I.).

24. Pokud jde o splatnost jistiny, soud odkazuje na rozhodnutí právnická osoba sp. zn. spisová značka, dle něhož ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalovaného podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, proto zatím nemohl žalobkyni vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení.

25. Ohledně veškerých zbývajících nároků soud žalobu s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy zamítl (výrok II.).

26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná (neboť soud zvažoval míru úspěchu v tomto řízení nejen s ohledem na výši uplatněné pohledávky, ale i s ohledem na výši požadovaného příslušenství) a žalovanému žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě-pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.