10 C 279/2021

Plný text

název soudu rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. jméno řešitele příjmení řešitele a soudci ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o nahrazení projevu vůle, o náhradu škody, k odvolání žalobce proti rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1. na náhradu nákladů odvolacího řízení částku částka ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2. na náhradu nákladů odvolacího řízení částku částka ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, aby byl nahrazen projev vůle žalované 1. a žalovaného 2. k uzavření pachtovní smlouvy s žalobcem v navrženém znění zamítl (výrok I.), žalobu, aby žalovaná 1. byla povinna zaplatit žalobci náhradu škody ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení zamítl (výrok II.), žalobu, aby žalovaný 2. byl povinen zaplatit žalobci náhradu škody ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení zamítl (výrok III.), uložil žalobci zaplatit žalované 1. náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta (výrok IV.) a uložil žalobci zaplatit žalovanému 2. náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta (výrok V.).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce do všech výroků s tím, že okresní soud se vypořádal s celou řadou dílčích otázek, s těmito se vypořádal správně, nesprávně se vypořádal s otázkou odstoupení žalovaných od smlouvy o smlouvě budoucí pachtovní učiněné přípisem ze dne datum, které shledal platným právním jednáním vedoucím k zániku práva žalobce požadovat nahrazení projevu vůle, popřípadě náhradu škody. Nelze izolovat nezaplacení rezervačního poplatku u žalobce za rok rok od celkových okolností případu, zejména celkového kontextu jednání a chování obou žalovaných. Rezervační poplatek měl být dle článku I. odstavec 3 smlouvy o smlouvě budoucí pachtovní ze dne datum žalobcem placen za dobu od datum do datum v každém kalendářním roce, splatnost jednotlivých rezervačních poplatků nebyla nikterak blíže konkretizována. Žalobce zaplatil žalovanému 2. rezervační poplatek za rok rok ve výši částka datum, za rok rok ve výši částka, datum, za rok rok ve výši částka dne datum a za rok rok ve výši částka dne datum. Rezervační poplatek byl datum žalobci vrácen zpět, když si ho žalovaný nepřevzal při platbě poštovní poukázkou. Žalobce proto zaslal žalovanému 2. tento poplatek znovu datum. Žalobce dále zaplatil žalované 1. rezervační poplatek za rok rok ve výši částka datum, ovšem dne datum byl rezervační poplatek za rok rok ve výši částka vrácen žalovanou 1. žalobci zpět. Dne datum pak žalobce uhradil poštovní poukázkou žalované 1. rezervační poplatek za rok rok ve výši částka, přičemž tento byl žalobci dne datum žalovanou 1. vrácen zpět. Dne datum žalobce opětovně zaplatil žalované 1. rezervační poplatek za rok rok ve výši částka a žalovaná tento vrátila dne datum. Dne datum žalobce zaplatil žalované 1. rezervační poplatek za rok rok ve výši částka poštovní poukázkou a tento si žalovaná jako jediný ponechala. Dne datum žalobce zaplatil žalované 1. rezervační poplatek za rok rok ve výši částka, ovšem žalovaná 1. tento vrátila žalobci zpět dne datum. Ačkoli žalobce u jednání dne datum předkládal soudu k jeho výzvě doklady o zaplacení rezervačního poplatku za rok rok žalované 1., okresní soud posledně uvedenou platbu v odůvodnění vůbec neuvádí. Jde přitom o skutečnost zcela významnou. Pokud je totiž žalovaná 1. v prodlení s přijetím platby – rezervačního poplatku za rok rok zaplaceného žalobcem (a dále rezervačních poplatků za rok rok a rok zaplacených žalobcem), nemůže se žalobce dostat do prodlení se zaplacením rezervačního poplatku za rok rok, a to s odkazem na § 1968 ve spojení s § 1975 o. z. Je tedy evidentní, že žalobce se nemohl vůbec ocitnout v prodlení se zaplacením rezervačního poplatku za rok rok, pokud žalovaná 1. nepřevzala rezervační poplatky za roky rok, rok a rok rok. Nehledě na to, že okresní soud se vůbec nezabýval splatností jednotlivých rezervačních poplatků. Prodlení žalované 1. s přijetím plnění – minimálně poplatku za rok rok vylučuje, aby se do prodlení dostal žalobce. Pokud v důsledku prodlení žalované 1. nedošlo ke vzniku prodlení žalobce se zaplacením rezervačního poplatku za rok rok, nemohly vzniknout ani žádné sankční náklady s tímto prodlením spojené, tedy zejména právo na odstoupení od smlouvy. Dále žalobce namítá, že i kdyby název soudu nevzal do úvahy předchozí skutečnosti a shledal existenci prodlení na straně žalobce, je třeba odstoupení od smlouvy, které žalovaní učinili přípisem z datum, hodnotit jako neplatné a vůči žalobci neúčinné, když bylo učiněno až po uplynutí téměř dvou let od možné splatnosti tvrzené pohledávky – rezervačního poplatku za rok rok (pokud vyjdeme z toho, že měl být zaplacen do konce roku rok s odkazem na zavedenou praxi žalobce při platbách). Je ovšem třeba zdůraznit, že okresní soud se splatností rezervačního poplatku nezabýval a v odůvodnění zcela chybí údaj o splatnosti poplatku za rok rok. Splatnost je přitom základním předpokladem pro možné prodlení se splněním povinnosti pohledávku zaplatit. Pokud okresní soud uvádí, že žalobce je v prodlení s úhradou poplatku za rok rok, aniž by uvedl, od kdy toto trvá (pokud vůbec trvá), je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalobce má za to, že i kdyby prodlení nastalo a trvalo, nedošlo ze strany žalovaných k odstoupení od smlouvy ve lhůtě bez zbytečného odkladu. Pokud by tato zákonná podmínka nemusela být splněna, nepochybně by zákonodárce tuto podmínku výslovně nestanovil v § 1977 o. z. a stejně tak by nerozlišoval podstatné porušení smlouvy od nepodstatného porušení smlouvy a jeho možné důsledky. Ustanovení § 1978 odst. 1 o. z. je třeba interpretovat v návaznosti na ustanovení předchozí, a to § 1977 o. z. příjmení názor je vyslovený autorkou JUDr. jméno příjmení v komentáři ASPI k § 1978 o. z. Žalobce je přesvědčen o tom, že i při nepodstatném porušení smlouvy je třeba dodržet lhůtu bez zbytečného odkladu, která navazuje na lhůtu dodatečně poskytnutou druhé straně (výslovně nebo mlčky) ke splnění povinnosti, s níž je tato strana v prodlení. Okresní soud ovšem dospěl k závěru, že odstoupení lze učinit kdykoliv za trvání prodlení, a to bez ohledu na to, jaká lhůta uplynula od případného nesplnění závazku a současně bez ohledu na to, jaký charakter toto nesplnění mělo a bez ohledu na to, jak se smluvní strany dosud chovaly. Bylo by zcela proti smyslu a účelu zákona, aby smluvní strana, která sama uzavřenou smlouvu nectí, mohla odstoupit od uzavřené smlouvy kdykoliv, pokud druhá strana nesplnila svoji, byť sebemenší povinnost vyplývající ze smlouvy, a to i po uplynutí několika let, jako je v posuzovaném případě. Nepochybně ignorování požadavku zákona na dodržení lhůty pro odstoupení od smlouvy„ bez zbytečného odkladu“ by vedlo k právní nejistotě všech účastníků smlouvy. Takový závěr by měl platit tím spíše, když žalovaní odstoupili od smlouvy o smlouvě budoucí pachtovní ze dne datum za situace, kdy sami byli v prodlení se splněním závazku uzavřít ostrou pachtovní smlouvu. Tuto povinnost měli splnit do datum a neučinili tak ani po opakovaných marných výzvách. Žalovaní od smlouvy budoucí pachtovní odstoupili poprvé přípisem z datum, tedy dle názoru žalobce již po této době nemohly na smlouvě o smlouvě budoucí trvat, když zvolili možnost smlouvu ukončit tímto způsobem. Soud ovšem shledal odstoupení žalovaných od smlouvy o smlouvě budoucí pachtovní učiněné přípisem ze dne datum za nedůvodné a neopodstatněné. Pokud žalovaní odstoupili znovu přípisem ze dne datum, byť z jiného důvodu, mohli tak učinit za podmínek ustanovení § 2003 odst. 2 o. z. jen tehdy, pokud by se žalobce dopustil podstatného porušení smluvní povinnosti a současně za podmínky odkazu na obdobné jednání druhé smluvní strany. Tedy pokud žalobce nezaplatil rezervační poplatek za rok rok a jednalo by se o podstatné porušení smlouvy, když žalovaní mohli od smlouvy odstoupit pouze bez zbytečného odkladu a této možnosti by nevyužili, mohli tak znovu učinit až při dalším porušení smlouvy ze strany žalobce. V daném případě však žalobce nebyl povinen platit další rezervační poplatky, když naopak žalovaní měli povinnost uzavřít pachtovní smlouvu do datum, což nesplnili. Žalobce má současně za to, že pokud sami žalobci byli od datum v prodlení se splněním závazku uzavřít ostrou pachtovní smlouvu a toto prodlení ke dni datum stále trvalo, nemohli se k tomuto datu sami dovolávat prodlení žalobce se zaplacením poplatku za rok rok. Okresní soud se však prodlením žalovaných se splněním závazku uzavřít pachtovní smlouvu, jak nastalo dříve než možné prodlení žalobce se zaplacením rezervačního poplatku za rok rok, vůbec nezabýval. Žalobce dále namítá, že odstoupení od smlouvy po uplynutí téměř dvou let je nepoctivé a rozporné s dobrými mravy, poukazuje na ustanovení § 6 o. z. a § 8 o. z. Žalovaní nejprve smlouvu o smlouvě budoucí pachtovní vypověděli přípisem ze dne datum, následně předmět budoucího pachtu propachtovali smlouvou z datum právnická osoba příjmení, čímž sami porušili smlouvu o smlouvě budoucí pachtovní. Nato žalovaní datum od smlouvy odstoupili přípisem z datum. V tomto přípise oznámili, že žádnou pachtovní smlouvu neuzavřou a poplatky vrátí, což ovšem neučinili. Současně uvedli, že pozemky přenechali do užívání třetí osobě. Se žalobcem jednali nečestně a v podstatě ho uvedli v omyl, když neměli v úmyslu smlouvu dodržet. Pokud by soud měl za to, že žalovaným měl být rezervační poplatek za rok rok ze strany žalobce skutečně zaplacen navzdory prodlení na straně žalovaných, mohl soud tuto povinnost zakomponovat do podmínek samotné pachtovní smlouvy. Splnění takové povinnosti je pro žalobce naprosto bagatelní záležitostí, když naproti tomu nedodržení smlouvy o smlouvě budoucí pachtovní ze strany žalovaných má do majetkových poměrů žalobce fatální dopad. Okresní soud nehledal možnost, jak docílit spravedlivého uspořádání poměrů, když nezaplacení rezervačního poplatku neúměrně povýšil nad ostatní povinnosti, které žalovaní prokazatelně opakovaně nesplnili. Žalobce pak poukazuje na judikaturu název soudu rozhodnutí ústavní nález a uvádí, že i kdyby soud dovodil ryze formalisticky, že žalobce byl v prodlení se zaplacením poplatku za rok rok a že od počátku prodlení uplynula přiměřeně dlouhá doba, pro závěr o možnosti žalovaných odstoupit od smlouvy o smlouvě budoucí pachtovní to samo o sobě nemůže stačit. Opačný závěr by vedl k zásahu do ústavně garantovaných práv žalobce a pošlapání základních zásad občanskoprávních vztahů, a to zásady pacta sunt servanda, stejně jako zásady ochrany práv nabytých v dobré víře. Žalobce tak navrhuje zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení.

3. Žalovaní se k odvolání vyjádřili tak, že navrhují rozsudek jako věcně správný potvrdit. V daném řízení vystupuje žalobce jako podnikatel, který je zemědělec, hospodaření na pozemcích je jeho základní činností podnikání a současně to byl žalobce, kdo zpracoval a předložil návrh smlouvy. Naopak žalovaní jsou spotřebitelé, proto je nutno podřídit právní jednání primárně § 1810 a následující o. z. o spotřebitelských smlouvách, například aplikovat § 1812 o. z.: Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. V neposlední řadě je třeba připomenout, že to byl žalobce, kdo aktivně na žalované působil, aby vypověděli pacht s původním propachtovatelem jméno příjmení, jak vyplývá z úvodních ustanovení smlouvy o budoucím pachtu a z výpovědi svědkyně příjmení. Byl to tedy žalobce, kdo se aktivně podílel na vůli žalovaných uzavřít s nimi předmětnou smlouvu, sám nachystal smlouvu a sám oslovil žalované, aby smlouvu uzavřeli. Byl to žalobce, kdo se dobrovolně zavázal k hrazení rezervačního poplatku. Soud zamítl žalobu z důvodu, že shledal platným odstoupení od smlouvy z důvodu nezaplacení rezervačního poplatku. Žalobce argumentuje, že nemohl být v prodlení, protože žalovaní byli v prodlení s převzetím rezervačních poplatků za roky předchozí. S tímto nelze souhlasit, neboť povinnost hradit rezervační poplatek sjednaná v článku I. bod 3 smlouvy je sjednána samostatně pro každý rok trvání výpovědi pro původního propachtovatele, tedy každým rokem samostatně byl žalobce povinen uhradit rezervační poplatek. Nepřevzetí rezervačního poplatku za předchozí rok nemá za následek zánik povinnosti žalobce hradit poplatek za rok další. Dle § 1975 o. z. je věřitel v prodlení, pokud nepřijme plnění od dlužníka. Sankce za prodlení je povinnost k úhradě škody a vznik práva dlužníka na odstoupení. V žádném případě zákon nespojuje s prodlením věřitele právo dlužníka neplnit své povinnosti. Žalobce byl tedy povinen hradit rezervační poplatek bez ohledu na pasivitu žalovaných. Argumentace ustanovením § 1968 o. z., že žalobce není za prodlení odpovědný v případě, že neplnil z důvodu prodlení věřitele, je přitažená za vlasy – žalovaní neměli sjednánu žádnou povinnost, na kterou by byla vázána povinnost žalobce hradit rezervační poplatek, jinak řečeno, nic nebránilo žalobci poplatek za další rok uhradit. Současně je třeba připomenout, že žalovaná vracela poplatek žalobci pravidelně, a on přes tuto skutečnost opět a znovu hradil další a další poplatky za další roky, krom poplatku za rok 2020. Proč by to žalobce dělal, proč by hradil další a další poplatky přesto, že mu předchozí byly vráceny? Proč neargumentoval již v roce 2018 stejně jako nyní, že mu povinnost hradit další poplatky nevznikla? Jde o účelovou argumentaci, kterou žalobce používá až nyní v odvolání, když se seznámil s právní argumentací soudu. Pokud žalobce argumentuje, že nebyla sjednána splatnost rezervačního poplatku, a tedy nemohl být v prodlení, pak je třeba se podívat na text smlouvy článku I. bod 3 odstavec druhý in fine„ … celé jméno žalobce platit budoucímu propachtovateli jméno spisová značka celé jméno žalovaného rezervační poplatek ve výši částka za hektar pozemků, jež jsou předmětem budoucího pachtu dle této smlouvy o budoucí pachtovní smlouvě, a to v každém kalendářním roce.“ Splatnost je tedy sjednána„ na kalendářní rok“ a tím se rozumí, že do konce kalendářního roku musí být poplatek uhrazen. Jde o jednoznačné stanovení splatnosti dle § 195 o. z. Současně je třeba podívat se na to, že každoročně žalobce poplatek posílal, a to na konci každého roku, jak sám tvrdí v odvolání. Sám tedy dodržoval uzavřenou smlouvu o splatnosti poplatku, posílal peníze v závěru roku až na poslední poplatek, který neposlal vůbec. Nynější argumentace, že vlastně splatnost sjednána nebyla, je účelová. Je tedy nepochybné, že poplatek za rok rok měl být uhrazen do datum, od datum je žalobce v prodlení. Platit poplatek za dobu trvání smlouvy bylo jedinou povinností žalobce, toto porušení je podstatným porušením smlouvy. Pokud žalovaní odstoupili od smlouvy z důvodu, že žalobce nesplnil povinnost uhradit rezervační poplatek, pak takové odstoupení je platné a účinné a soud správně uznal, že smlouva odstoupením zanikla, správně aplikoval rozsudek název instituce ČR sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí. Pokud žalobce polemizuje o tom, zda jde o podstatné či nepodstatné porušení smlouvy, o tom, zda bylo nutno odstoupit ve lhůtě bez zbytečného odkladu, pak s tím se soud správně a řádně vypořádal v rozsudku v čl. 57 – 61, přičemž je na místě aplikovat § 2003 odst. 2 o. z. Žalobci žádají, aby se název soudu zabýval platností smlouvy o budoucím pachtu a přezkoumal tak závěr soudu v bodě 51 odůvodnění. Soud uzavřel, že smlouva je platná, i když není uzavřena na jedné listině, a i když jsou žalovaní spoluvlastníci a odkázal na rozhodnutí NS ČR sp. zn. spisová značka s tím, že se dá dovodit, že oba žalovaní jednali ve společném úmyslu. S tímto názorem nesouhlasí. Bylo prokázáno, že každý z žalovaných podepsal svou smlouvu na svůj podíl, žalobce nejednal se žalovanými společně, ale s každým samostatně, žalovaní spolu běžně nekomunikovali, nebydlí spolu, bydlí od sebe 23 km, nescházejí se. Žalovaný celé jméno žalovaného nevěděl, že žalobce jedná s žalovanou jméno příjmení, slova svědkyně příjmení„ matně si uvědomuji, že paní celé jméno žalovaného mi řekla, že už o tom ví“ nelze vykládat tak, že by žalovaná celé jméno žalovaného jednala ve společném úmyslu s p. celé jméno žalovaného, skutečnost, že žalovaní dříve pronajali pozemky p. příjmení o společném úmyslu propachtovat je žalobci nesvědčí. Na straně žalovaných tedy nebyl dán předem společný úmysl propachtovat pozemky a pokud každý z nich uzavřel svou smlouvu na svůj podíl, tak v kontextu rozhodnutí NS označení státu spisová značka číslo jsou smlouvy neplatné.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.), a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání důvodné není.

5. Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedeného dokazování, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá.

6. Za správné považuje krajský soud i právní závěry okresního soudu. Okresní soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla ve smyslu § 1785 o. z. platně uzavřena smlouva o smlouvě budoucí pachtovní, když vůle účastníků směřovala k uzavření pachtovní smlouvy k pozemkům jako celku, nikoliv pouze spoluvlastnického podílu. S tímto závěrem okresního soudu se lze ztotožnit. Žalovaní namítají, že nejednali ve společném úmyslu a že smlouva každého z nich byla uzavřena odděleně a je proto neplatná. S tímto však krajský soud nesouhlasí, když okresní soud řádně vyhodnotil veškeré okolnosti a dospěl k akceptovatelnému závěru, že se nejednalo o pronájem pouze spoluvlastnického podílu, ale že obě smlouvy žalovaných společně pronajaly celý pozemek.

7. K povaze smlouvy lze konstatovat, že judikatura je ustálena v názoru, že smlouva, kterou fyzická osoba nakládá s předmětem svého vlastnictví (§ 1012 o. z.), není smlouvou spotřebitelskou (srov. rozhodnutí název instituce označení státu sp. zn. spisová značka).

8. K otázce splatnosti je nutno uvést, že splatnost rezervačního poplatku je třeba shodně se stanoviskem žalovaných dovodit nejpozději ke konci každého roku, tedy do 31. 12. kalendářního roku. Zde je významné ujednání smlouvy v článku I. bod 3, odst. 2, kdy si strany dohodly, že budoucí pachtýř bude platit budoucímu propachtovateli rezervační poplatek ve výši částka za hektar, a to v každém kalendářním roce. Ustanovení je tak nutno vyložit tak, že bude poplatek zaplacen právě v kalendářním roce, tedy nejpozději na jeho konci, tomu odpovídá i následné jednání účastníků a ostatně i stanovisko žalobce, který netvrdil jiné okolnosti ohledně vůle účastníků při uzavření smlouvy než právě ty, že mělo být plněno v každém kalendářním roce.

9. Krajský soud akceptuje závěr okresního soudu, že nemohlo dojít k výpovědi smlouvy o smlouvě budoucí přípisem ze dne datum, neboť to smlouva neumožňuje. Okresní soud se dále zabýval odstoupením od smlouvy učiněným přípisem ze dne datum a dospěl k závěru, že k odstoupení nedošlo. S tímto závěrem okresního soudu se krajský soud též ztotožňuje.

10. Krajský soud se pak ztotožňuje i se závěrem okresního soudu, že se v daném případě nejedná o plnění nemožné jen proto, že pozemky jsou pronajaty, a na tento závěr okresního soudu v napadeném rozhodnutí je možno odkázat.

11. Okresní soud se pak zabýval odstoupením od budoucí smlouvy přípisem ze dne datum, kdy žalovaní odstoupili od smlouvy z důvodu, že žalobce nesplnil svou povinnost hradit rezervační poplatky a je v prodlení. Okresní soud uzavřel, že žalobce neuhradil rezervační poplatek za rok rok a zabýval se otázkou podstatného a nepodstatného porušení smlouvy. V případě rezervačního poplatku za rok rok se žalobce dostal do prodlení dle § 1968 o. z. ke dni datum, jak vyplývá ze shora uvedeného. Z hlediska prodlení s placením rezervačního poplatku za rok rok nepovažuje krajský soud za významné, zda se dostali do prodlení žalovaní jako věřitelé u plateb za předchozí léta, neboť se jedná o jinou platební povinnost, a v případě placení poplatku za rok rok se žalovaní jako věřitelé do prodlení dle § 1968 o. z. a § 1795 o. z. nedostali. jméno skutečnost, že žalovaní vrátili poplatek, respektive nepřevzali poplatek za předchozí roky, nemá vliv na to, že do prodlení s přijetím poplatku za rok 2020 se dostat nemohli, neboť jim nebyl žalobcem zaslán, respektive nebylo to ani tvrzeno.

12. S okresním soudem je možno souhlasit i v tom, že v poměrech dané věci nelze považovat za podstatné, zda se jednalo o porušení podstatné či nepodstatné (§ 1977 a § 1978 o. z.), neboť k odstoupení by došlo v obou případech. Naplněny tak byly předpoklady i pro odstoupení pro nepodstatné porušení smlouvy (§ 1978 o. z.), kdy žalovaní nepochybně fakticky poskytli žalobci dodatečnou lhůtu k plnění, ve které nebyla povinnost žalobcem dodatečně splněna. Krajský soud tak má shodně s okresním soudem za to, že došlo k odstoupení od smlouvy.

13. Z hlediska možnosti žalovaných odstoupit od smlouvy pro prodlení není ani významné, zda též žalovaní byli v prodlení s plněním nějaké povinnosti, zde konkrétně s uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí do datum, jak žalobce namítá. Povinnost platit rezervační poplatek je nezávislá na povinnosti uzavřít smlouvu o smlouvě budoucí, nejedná se o vzájemně podmíněné povinnosti (§ 1911 o. z.) Krajský soud má tak za to, že možnost žalovaných odstoupit od smlouvy není limitována jejich případným prodlením s plněním jiné povinnosti dle smlouvy. Pokud byli žalovaní v prodlení, pak měl samozřejmě i žalobce právo od smlouvy odstoupit, pokud by na smlouvě netrval. Krajský soud se neztotožňuje ani s námitkou žalobce, že vzhledem k plynutí doby žalovaní již nemohli od smlouvy odstoupit. Zde zákon s uplynutím doby bez zbytečného odkladu nespojuje zánik práva odstoupit od smlouvy, jak dovodil i okresní soud s odkazem na judikaturu název soudu. Uplynutí doby do odstoupení, resp. prodlení žalovaných s plněním jiné povinnosti nepovažuje krajský soud ani za důvod k závěru o nepoctivosti či zneužití práva dle § 8 o. z.

14. Výsledkem shora uvedeného je závěr, že žalobce se nemůže domáhat na žalovaných nahrazení projevu vůle uzavřít budoucí smlouvu, když smlouva o smlouvě budoucí byla zrušena odstoupením. Jestliže byla smlouva zrušena odstoupením pro prodlení žalobce, nemůže se žalobce domáhat ani náhrady škody tak, jak v řízení požadoval.

15. Okresní soud tak rozhodl věcně správně, pokud žalobu zamítl, krajský soud proto napadený rozsudek potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaní měli v odvolacím řízení plný úspěch a mají právo na náhradu nákladů řízení, která sestává z odměny za 2 úkony právní služby po částka, 2x režijní paušál po částka, cestovné ve výši částka vozidlem značka automobilu na cestě obec – obec a zpět, celkem číslo km, spotřeba číslo l číslo km, druh benzínu druh benzínu, sazba základní náhrady částka spisová značka, k tomu DPH 21 %, celkem částka, z toho každému žalovanému náleží polovina. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se název soudu odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí u název soudu k název soudu v obec. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o. s. ř.). Proti výrokům o nákladech řízení není dovolání samostatně přípustné.