10 C 295/2020

Plný text

název soudu rozhodl samosoudkyní titul celé jméno řešitele ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou titul . jméno příjmení se sídlem adresa o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví,

I. Podílové spoluvlastnictví k pozemku p. č. St. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [obec] I – [adresa] rodinný dům a pozemku parcela [číslo] zahrada, to vše zapsané pro k. ú. a obec Kojetín, v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Přerov, se zrušuje.

II. Pozemek p. č. St. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [obec] I – [adresa] rodinný dům a pozemek parcela [číslo] zahrada, vše zapsané pro k. ú. a obec Kojetín, v katastru nemovitostí vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce], se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na vypořádání jejího spoluvlastnického podílu částku ve výši [částka] do třiceti dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku na účet [název soudu].

VI. Žalovaná je povinna zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku na účet [název soudu].

1. Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků ke shora uvedeným nemovitostem s odůvodněním, že předmětné nemovitosti nabyla na základě darovací smlouvy uzavřené dne [datum] v rozsahu spoluvlastnického podílu id. ½. Žalovaná má rovněž ve svém vlastnictví spoluvlastnický podíl o velikosti ½ k předmětným nemovitostem, a to na základě usnesení o dědictví vydaném [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum]. Předmětné nemovitosti obývá teta žalobkyně paní [jméno] [příjmení], [datum narození], když žalobkyně se zavázala jako osoba obdarovaná jí zajistit bezúplatné bydlení. Žalovaná žije dlouhodobě v zahraničí, o babičku se nestará, nenavštěvuje ji, ani nemá zájem o předmětné nemovitosti. Žalobkyně navrhuje, aby podílové spoluvlastnictví bylo zrušeno a nemovitosti byly přikázány žalobkyni s tím, že žalobkyně vyplatí žalované její podíl ve výši [částka]. Dle žalobkyně není reálné rozdělení nemovitosti možné a navíc by to znamenalo stavební zásah do nemovitosti finančně značně náročný.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že souhlasí se zrušením podílového spoluvlastnictví a s přikázáním nemovitostí do vlastnictví žalobkyně, avšak nesouhlasí s navrhovanou částkou, když má za to, že hodnota poloviny předmětných nemovitostí činí [částka] [částka] – [částka]. Navrhla, aby cena nemovitostí byla stanovena znaleckým posudkem.

3. Soud na návrh obou účastníků ve věci ustanovil znalce z oboru ekonomika, ceny a odhady [titul]. [celé jméno znalce], který vypracoval znalecký posudek č. [číslo], v němž dospěl k závěru, že cena obvyklá předmětných nemovitostí činí [částka]. Znalec rovněž stanovil cenu nemovitostí s přihlédnutím ke skutečnosti, že předmětné nemovitosti obývá paní [jméno] [příjmení], byť se nejedná o věcné břemeno zapsané v katastru nemovitostí, to částkou ve výši [částka], když stanovil obvyklou cenu práv odpovídajících věcným břemenům ve výši [částka]. Znalec byl rovněž vyslechnut u jednání dne [datum], u něhož znalec uvedl, že předmětná nemovitost není reálně rozdělitelná. Zpracoval variantu řešení při akceptaci zatížení nemovitosti oběma stranami nezapsaným věcným břemenem paní [jméno] [příjmení], kdy takto by obvyklá cena spoluvlastnického podílu činila [částka] Cena obvyklá nemovitosti činí [částka]. Znalec byl na místním šetření, výměry dělal. Znalec se vyjádřil i ke znaleckému posudku [titul]. Mrňouse, z něhož při určení vypořádacího podílu vycházela žalobkyně, tak, že dle něho tento znalecký posudek není správný, nemá náležitosti a cena [částka] mil. Kč za nemovitost je zcela nereálná. Soud má za to, že znalecký posudek [titul]. [celé jméno znalce] má veškeré zákonné náležitosti a soud nemá důvod pochybovat o závěrech znalce, když odborné znalecké závěry nepodléhají hodnocení soudu. Soud hodnotil pouze přesvědčivost znaleckého posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] soud zjistil a mezi účastníky nebylo sporu, že účastnici jsou (i kde dni vyhlášení rozhodnutí) vedeni jako spoluvlastníci nemovitostí, a to pozemku p. č. St. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [obec] I- [obec], [adresa], rod. dům a pozemku p. [číslo] zahrada, způsob ochrany zemědělský půdní fond, vše v k.ú. a obci [obec], každá z nich spoluvlastnický podíl o velikosti ½. Z příslušného listu vlastnictví rovněž nevyplývá, že by v katastru nemovitostí bylo zapsáno věcné břemeno ve prospěch [jméno] [příjmení].

5. Z notářského zápisu ze dne [datum rozhodnutí] NZ [číslo], [spisová značka] soud zjistil, že žalobkyně nabyla svůj spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem na základě darovací smlouvy sepsané ve formě notářského zápisu, na základě níž paní [jméno] [příjmení] jako dárkyně darovala žalobkyni jako obdarované spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví [číslo].

6. Z přípisu žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná prostřednictvím své právní zástupkyně učinila žalobkyni nabídku na odkoupení spoluvlastnického podílu o velikosti id. ½ předmětných nemovitostí za cenu [částka]. Z přípisu žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně reagovala na přípis žalované ze dne [datum]. Z přípisu žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná nesouhlasí s vypořádacím podílem ve výši [částka].

7. Žalovaná předložila vyjádření [název instituce] [právnická osoba], s.r.o. ze dne [datum], z něhož soud zjistil, že podle realitní kanceláře tržní cena id. ½ nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví [číslo] činí [částka] [částka] – [částka].

8. Podle ustanovení § 1143 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

9. Podle ustanovení § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

10. Na základě provedeného dokazování a z něho učiněných skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu skutkovému a právnímu závěru. Účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví [číslo] to pozemku p.č. St. 210 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [obec] I – [obec], [adresa], ro. dům, pozemku p. [číslo] zahrada, vše zapsané pro k.ú. a [územní celek] v katastru nemovitostí vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce], každý k id. ½ předmětných nemovitostí, přičemž ke dni rozhodnutí soudu neuzavřeli dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k těmto nemovitostem. Soud proto v dané věci postupoval ve smyslu § 1143 a násl. o.z. a dospěl k závěru, že je možné k návrhu žalobkyně podílové spoluvlastnictví zrušit a vypořádat jej způsobem uvedeným v ustanovení § 1147 věty první o. z., dle něhož není –li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu ze spoluvlastníků.

11. Pokud se týká způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví, uvedené nemovitosti, reálně dělitelné nejsou, což potvrdil znalec. Žalobkyně i žalovaná souhlasily s tím, aby spoluvlastnický podíl byl přikázán do výlučného vlastnictví žalobkyně. Jedinou spornou věcí mezi účastníky byla výše částky, kterou by měla žalobkyně vyplatit žalované na vypořádání podílů. Za tohoto stavu věci proto soud rozhodl vypořádat takto zrušeného podílové spoluvlastnictví druhým způsobem, a to přikázáním předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobkyně a uložením povinnosti zaplatit žalované přiměřenou náhradu dle znaleckého posudku.

12. V daném případě měl soud k dispozici znalecký posudek vypracovaný znalcem z oboru ekonomika, ceny a odhady [titul] [celé jméno znalce], který dospěl k závěru, že obvyklá cena nemovitostí činí [částka], tedy obvyklá cena spoluvlastnického podílu o velikosti id. ½ činí [částka]. Soud vyšel při stanovení přiměřené náhrady z tohoto znaleckého posudku a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu ve výši [částka] ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když i žalobkyně takovou lhůtu navrhovala. Soud má za to, že nelze vycházet při stanovení výše vypořádacího podílu z obvyklé ceny zohledňující ocenění„ věcného břemene“ ve prospěch paní [jméno] [příjmení], když v daném případě se nejedná o věcné břemeno zapsané v katastru nemovitostí, ale pouze o osobní závazek žalobkyně vůči paní [jméno] [příjmení], která jí darovala spoluvlastnický podíl, a tato skutečnost nemůže snižovat hodnotu nemovitostí.

13. Ohledně nákladů řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na nález [název soudu] [ústavní nález] ze dne [datum], dle něhož„ rozhodnutí o nákladech řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se nemůže odvíjet toliko od úvahy soudu o tom, co bylo mezi účastníky sporné a jaké řešení v tomto ohledu přijal soud. Naopak v tomto řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, v němž všichni účastníci (spoluvlastníci) mají v řízení shodné procesní postavení žalobců i žalovaných a v němž předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu, a naopak každý z odlišných návrhů jednotlivých účastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ, se zpravidla jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení bude jevit, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody; takové východisko odpovídá právu spoluvlastníků na ochranu vlastnictví zaručenému čl. 11 odst. 1 Listiny“ [název soudu] v odůvodnění svého nálezu dále uvedl, že:„ Z procesního hlediska představuje řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví tzv. iudicium duplex, tedy řízení, které může být zahájeno k návrhu kteréhokoli ze spoluvlastníků, přitom všichni spoluvlastníci, tj. obě procesní strany, v řízení mají postavení žalobce i žalovaného nehledě na to, kdo žalobu podal; soud pak vydává konstitutivní rozhodnutí, přitom není vázán návrhy účastníků a může rozhodnout o vypořádání jiným způsobem, než je navrhováno (§ 153 odst. 2 o.s.ř., nález sp. zn. [ústavní nález]). Volba konkrétního způsobu vypořádání je v konečném důsledku výlučně na soudu, který ve věci rozhoduje; ten je přitom vázán zákonným pořadím jednotlivých způsobů vypořádání, v jejich rámci se ovšem uplatní vlastní uvážení soudu. Zmíněná specifika řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je nutno mít na paměti i při rozhodování o nákladech takového řízení. Nikdo zásadně nemůže být nucen setrvávat ve spoluvlastnictví, a tak ani žádného ze spoluvlastníků nelze bez dalšího sankcionovat za to, že spoluvlastnictví má být zrušeno a vypořádáno, resp. za to, že byl u soudu podán příslušný návrh na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Za těchto okolností se jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení jeví, aby každý ze spoluvlastníků sám nesl své náklady řízení. Z pohledu ústavně zaručených práv se naopak jeví jako problematické rozhodovat o náhradě nákladů řízení primárně pouze na základě toho, jak soud rozhodl o otázce, která byla mezi účastníky sporná, a kterému soud přisvědčil spíše. Podle judikatury [název soudu] je při rozhodování o náhradě nákladů řízení a o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví rozhodný procesní úspěch v řízení posuzovaný podle toho, jaká zásadní otázka byla mezi účastníky sporná a jak byl tento spor řešen v rozhodnutí. Takový přístup se jeví jako příliš formalistický, mechanický a neodpovídající charakteru tohoto řízení. Sám [název soudu] přitom rovněž zdůrazňuje, že při rozhodování o nákladech řízení v těchto případech nelze postupovat formalisticky a mechanicky (např. sp. zn. [spisová značka]). Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a v tomto smyslu musí být tedy i rozhodnutí o nákladech řízení spravedlivým. Nelze opomenout, že úkolem soudů je rozhodovat spory mezi účastníky řízení a přinášet jim pokud možno spravedlivá rozhodnutí, nikoliv vyvolávat další neshody mezi nimi či jejich vzájemný pocit nespravedlnosti, což platí tím spíše v rámci rozhodování o nákladech řízení, které netvoří podstatu soudního řízení. Je na obecných soudech, aby v konkrétních řízeních posoudily, na základě kterého zákonného ustanovení je třeba rozhodnout o nákladech řízení tak, by bylo dosaženo spravedlivého a ústavně akceptovatelného rozhodnutí. Z ústavněprávního pohledu není rozhodující, které konkrétní zákonné ustanovení obecné soudy použijí či jak jej interpretují, nedopustí-li se přitom nepřípustné libovůle.“ V konkrétním řízení jedinou spornou věcí byla výše vypořádacího podílu, když ve všech ostatních věcech byly účastnice ve shodě. Výše vypořádacího podílu, pokud se účastníci nedohodnou, vždy závisí na znaleckém posudku. V daném případě se obě účastnice shodly na vypracování znaleckého posudku zadaného soudem a ve věci proběhlo pouze jedno jednání. Žalobkyně při sepisu žaloby ohledně požadavku na vyplacení vypořádacího podílu vycházela ze znaleckého posudku [titul]. [příjmení], který měla k dispozici, a který ohodnotil předmětnou nemovitost částkou [částka]. Soud rovněž podotýká, že v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví soud není vázán výší vypořádacího podílu navrženou účastníkem. S ohledem na veškeré tyto skutečnosti soud rozhodl o nákladech řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť zcela vyhověl návrhu žalobkyně na zrušení včetně způsobu vypořádání a žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

14. O nákladech státu pak soud rozhodl dle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. tak, že každému z účastníků uložil povinnost zaplatit polovinu vzniklých nákladů, tj. částku [částka], když státu vznikly náklady v celkové výši [částka] představující vyplacené znalečné.