10 C 295/2021

Plný text

název soudu rozhodl samosoudkyní titul celé jméno řešitele ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 23,66 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně“) poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky ve výši [částka] s úrokovou sazbou 23,66 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši [částka] a za hotovostní inkaso ve výši [částka] v 58 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný smluvené podmínky porušil, neboť nesplácel úvěr podle dohodnutých podmínek, na tento nárok žalovaná uhradila částku v celkové výši [částka]. Žalobkyně požaduje zaplacení částky ve výši [částka], sestávající se z jistiny ve výši [částka] a dlužných úhrad ve výši [částka], kapitalizované úroky ve výši [částka], kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši [částka], úroky ve výši 23,66 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Tvrdila, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně na základě informací získaných od žalovaného, popřípadě nahlédnutím do databází, poskytnuté informace byla zapsány do karty zákazníka a ověřeny oproti dokladům uvedeným v kartě zákazníka.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že půjčku si vzal, tuto částečně splatil. Příjem ze zaměstnání ověřovali telefonicky, pracovní poměr měl uzavřený na dobu určitou, smlouva mu byla vždy prodloužena. Pokud jde o jeho výdaje, tak si nepamatuje, zda je ověřovali.

3. Soud má za prokázáno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], přílohy se seznamem pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], že žalobkyně nabyla postoupením pohledávky za žalovaným podle § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] soud zjistil, že žalovaný jako zákazník uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu, na základě níž mu byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši [částka], který převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit částku v celkové výši [částka], tj. jistina [částka], úrok [částka], poplatek [částka], hotovostní inkaso [částka] a pojištění [částka] v 58 týdenních hotovostních splátkách ve výši [částka], počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku nejpozději do konce následujícího týdenního období. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil k rukám věřitele částku [částka], tj. [částka] do postoupení pohledávky a [částka] po postoupení do sepsání žaloby.

5. Z karty zákazníka, žádosti o půjčku ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uvedl v žádosti, že žije v nájmu od listopadu [rok] s manželkou a 2 nezaopatřenými dětmi, pracoval na hlavní pracovní poměr u společnosti [právnická osoba], pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou od září [rok] do [datum] s příjmem ve výši [částka], další příjem ve výši [částka] (brigády), celkem příjem [částka]. Výdaje žalovaného celkem [částka], tj. výdaje na bydlení [částka], osobní výdaje [částka], další výdaje [částka] (exekuce), použitelný příjem [částka]. Dokumenty k ověření – výplatní pásky, pracovní smlouva.

6. Z výzvy k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do [datum], výzva byla odeslána žalovanému dne [datum].

7. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru, dle něhož žalovaný jako zákazník uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž mu byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši [částka], který převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit částku v celkové výši [částka], tj. jistinu [částka], úrok [částka], poplatek [částka], hotovostní inkaso [částka] a pojištění [částka] v 58 týdenních hotovostních splátkách ve výši [částka], počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku nejpozději do konce následujícího týdenního období. Před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil kartu zákazníka, žádost o půjčku, v níž uvedl, že žije v nájmu od listopadu 2017 s manželkou a 2 nezaopatřenými dětmi, pracoval na hlavní pracovní poměr uzavřený na dobu určitou od září [rok] do [datum] u společnosti [právnická osoba] s příjmem ve výši [částka], další příjem ve výši [částka] (brigády), celkem příjem [částka]. Výdaje žalovaného činily celkem [částka], tj. výdaje na bydlení [částka], osobní výdaje [částka], další výdaje [částka] (exekuce), použitelný příjem [částka]. Informace měly být ověřeny výplatní páskami a pracovní smlouvou. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno přípisem z téhož dne.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. To chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

16. V daném případě žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně vycházela z údajů získaných žalovaného uvedených v zákaznické kartě. Žalobkyně k důkazu navrhla pouze kartu zákazníka, z níž vyplývá, že příjmy žalovaného byly ověřeny na základě výplatních lístků a pracovní smlouvy, pokud jde o výdaje žalovaného, pak z karty nevyplývá, že by byly nějakým způsobem ověřovány. Žalobkyně neprokázala, že by výdaje žalovaného byly věrohodným způsobem doloženy a ověřeny. Za tohoto skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla ověřena úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. O této povinnosti soud nemohl žalobkyni poučit dle § 118a o.s.ř. s ohledem na omluvenou neúčast žalobkyně u jednání.

17. Vzhledem ke shora uvedenému je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná pro rozpor se zákonem (§ 588 o. z.) a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z úřední povinnosti, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, tedy jednání je neplatné od samého počátku, na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

18. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny podle § 2993 o.z. vzájemně vydat. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru částku ve výši [částka] a žalovaný uhradil částku v celkové výši [částka], pak soud tuto částku započítal na poskytnutou jistinu ve výši [částka]. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši [částka].

19. V tomto směru je třeba vyjít z toho, že žalobkyně jako věřitel není podle ustálené soudní praxe oprávněna jednostranně určovat, na jaký z více dluhů plnění dlužníka přijme, takové právo určení má jen dlužník (spotřebitel), který plnění poskytuje, a pokud tak jednoznačně neučiní, uplatní se princip priority nebo proporcionality (srov. např. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] a navazující sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], nebo [spisová značka] a další). Podle rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka] platí, že„ musí jít nejen o mnohost dluhů, ale také, že dlužníkem plněný dluh musí existovat, dlužník o něm musí vědět (srov. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Pokud tedy dlužník, stejně jako v daném případě, poskytuje dílčí nebo částečná plnění podle uzavřené smlouvy (v jediném vztahu, skutku, ze kterého může, ale také nemusí, vzniknout více nároků různého právního posouzení), je třeba poskytnutá plnění účtovat (a považovat podle shora uvedených principů za splněné) jen na ty nároky z tohoto jediného vztahu, které existují (jsou platné), a nikoli na ty, které neexistují (jsou neplatné). Jiný výklad je značně nepraktický, neboť by zakládal na straně věřitele případné bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu podle § 2991 o.z.), které by k úspěšné obraně musel dlužník proti existujícím nárokům věřitele navíc započítat (dalším samostatným úkonem podle § 1982 a násl. o.z.), popř. tento nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatnit následně samostatnou žalobou. Takové množení sporů je ale zcela neúčelné (absurdní), lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany dlužníka (žalovaného)“.

20. S ohledem na shora uvedené soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o.z. od [datum] do zaplacení, tj. ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty stanovené k plnění (do [datum]) v předžalobní výzvě ze dne [datum] (výrok I.).

21. Ohledně veškerých zbývajících nároků soud žalobu zamítl (výrok II.).

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení neúspěšná (neboť soud zvažoval míru úspěchu v tomto řízení nejen s ohledem na výši uplatněné pohledávky, ale i s ohledem na výši požadovaného příslušenství) a žalovanému žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.