10 C 74/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní titul Annou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do datum, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost právnická osoba poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum peněžní prostředky ve výši částka, které se žalovaný zavázal vrátit spolu úrokem za půjčené peněžní prostředky ve výši částka s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši částka a za hotovostní inkaso splátek ve výši částka v 58 týdenních splátkách po částka. Žalovaný smluvené nehradil splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne datum. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Žalobkyně požaduje zaplacení částky částka (tj. dlužná jistina částka, dlužný poplatek za administrativní činnost částka, dlužný poplatek za hotovostní inkaso částka), kapitalizované úroky ve výši částka, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši částka, úroky 23,72 % ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení a zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny od datum do zaplacení. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně na základě informací získaných od spotřebitele.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o půjčce ze dne datum uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovaným soud zjistil, že původní věřitelka poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka v hotovosti ke dni uzavření smlouvy. V souladu s touto smlouvu se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí půjčky ve výši částka (tj. poplatek za administrativní činnost částka, úrok částka a poplatek za hotovostní inkaso splátek částka), to vše v 58 týdenních splátkách po částka. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni. Uvedenou skutečnost o postoupení pohledávky byla žalovanému oznámena přípisem ze dne datum. Z karty zákazníka ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný uvedl ke svým poměrům, že jeho mzda činí částka, výdaje na bydlení částka, ostatní výdaje domácnosti částka, splátky úvěrů částka, celkem výdaje částka. Z předžalobní výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do datum, výzva byla odeslána dne datum. Žalovaný na svou obranu nic neuvedl a z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalovaný na své závazky ze zjištěné smlouvy o půjčce uhradil více, než tvrdila žalobkyně v žalobě.

4. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

6. Podle ustanovení § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (vztahuje se i na smlouvu o půjčce dle § 1 citovaného zákona), či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Z rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

11. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle název soudu neplatná.

12. Na základě shora uvedeného skutkového stavu a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, soud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem byla uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 obč. zák., která je spotřebitelským úvěrem podle § 2 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a na základě níž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši částka v hotovosti. V daném případě žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně posoudila schopnost žalovaného na základě informací získaných od spotřebitele. Ke svému tvrzení předložila kartu zákazníka, z níž bylo zjištěno, že se jedná o údaje vyplněné žalovaným, které však nebyly doloženy žádnou listinou ani, pokud se jedná o příjmy žalovaného, ani co se týká jeho výdajů, popř. dalších splátek úvěrů. Žalobkyně v tomto smyslu neunesla břemeno tvrzení a důkazní, neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného, tj. že by věřitel splnil zákonem uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. S ohledem na shora uvedené soudu nezbylo v daném případě než uzavřít, že smlouva o zápůjčce, uzavřená mezi účastníky dne datum, je podle ustanovení § 9 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Jedná se přitom o absolutní neplatnost, tedy neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soud se jí musí zabývat z úřední povinnosti. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).

13. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 2993 o.z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Ke dni podání žaloby činí dlužná jistina částka, ohledně níž soud žalobě vyhověl, a to včetně zákonných úroků z prodlení dle ustanovení § 1970 o.z. z této částky od datum, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní v předžalobní výzvě do zaplacení. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a ničeho nenamítal ohledně výše svého plnění na zápůjčku.

14. S ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce jsou nedůvodné veškeré zbývající nároky uplatněné žalobkyní ze smlouvy, proto soud žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku II. zamítl.

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení neúspěšná (neboť soud zvažoval míru úspěchu v tomto řízení nejen s ohledem na výši uplatněné pohledávky, ale i s ohledem na výši požadovaného příslušenství) a žalovanému žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.