10 C 80/2026

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Annou Coufalovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , tituly za jménem ., narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro částka . - náhrada škody a nemajetkové újmy

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši , částka, včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne , datum, vyhotovil jako vedoucí hlídky celního úřadu úřední záznam, který byl následně použit jako podklad pro zahájení kázeňského řízení proti žalobci a které bylo pravomocně ukončeno rozhodnutím ředitele , právnická osoba, ze dne , datum, , č.j. , číslo, tak, že řízení bylo zastaveno, neboť skutek, o němž se vede řízení, není kázeňským přestupkem. Žalovaný v záznamu uvedl, že žalobce se vzdálil od hlídky, toto tvrzení je podle žalobce objektivně nepravdivé, neboť žalobce nebyl v rozhodné době členem hlídky. Žalovaný tak způsobil, že kázeňské řízení bylo zahájeno vůči žalobci. Toto jednání žalovaného představuje hrubou nedbalost, neboť žalovaný věděl, že jeho tvrzení je nepravdivé, a přesto jej učinil. Jednáním žalovaného vznikla žalobci majetková újma ve výši , částka, představující náklady na právní zastoupení žalobce v kázeňském řízení a dále mu vznikla nemajetková újma ve výši , částka, , a to z důvodu dlouhodobého psychického stresu, obav o profesní budoucnost, zásahu do osobní důstojnosti a profesní pověsti a nejistoty v rámci služebního poměru. Podle žalobce byly splněny všechny předpoklady odpovědnosti žalovaného, tj. protiprávní jednání (uvedení nepravdivých tvrzení), vznik škody, příčinná souvislost (bez vyhotovení záznamu byl nebylo zahájeno kázeňské řízení) a zavinění (minimálně hrubá nedbalost).

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že uplatněný nárok neuznává. Souhlasí s tvrzením, že byl sepsán záznam ze dne , datum, , v němž popsal situaci, která se odehrála dne , datum, při výkonu jeho služby. Odmítá však tvrzení žalobce, že tvrzení v záznamu je nepravdivé, rovněž odmítá tvrzení, že záznam byl bez dalšího podnětem pro zahájení kázeňského řízení. Sepsání záznamu po něm požadoval jeho vedoucí, kterému ho předal, co se dělo následně, netuší. Žalovanému není známo, že by byla pravdivost úředního záznamu a pravdivost jeho svědecké výpovědi zpochybněna. Pokud by byla pravdivost skutku zpochybněna bylo by rozhodnuto tak, že skutek, o němž se vede řízení, se nestal nikoliv, že není kázeňský přestupkem. Žalovaný se žádného protiprávního jednání nedopustil, rovněž neinicioval zahájení kázeňského řízení. K samotné škodě žalovaný uvádí, že se jedná o náklady dle § 177 služebního zákona, dle něhož platí, že náklady řízení, které účastníkovi vznikly, nese účastník. Ohledně nemajetkové újmy uvádí, že žalovaný neporušil žádnou povinnost mu stanovenou zákonem a nezasáhnul tak do absolutního práva žalobce. Žalobce mohl mít jen stěží obavy o profesní budoucnost, když mu v kázeňském řízení hrozilo maximálně snížení základního tarifu max. o 25 % max. na 3 měsíce či napomenutí.

3. Ze záznamu o ústním jednání a z rozhodnutí ředitele , právnická osoba, ze dne , datum, , č.j. , číslo, soud, číslo, zjistil, že ředitel úřadu rozhodl ve věci kázeňského přestupku žalobce tak, že podle § 188 písm. a) služebního zákona se řízení o kázeňském přestupku zastavuje, protože skutek, o němž se vede řízení, není kázeňským přestupkem. Z odůvodnění vyplývá, že řízení bylo zahájeno ředitelem dne , datum, . U ústního jednání byl vyslechnut žalobce, žalovaný a nstržm. , jméno FO, a bylo zjištěno, že dne , datum, v , hodin, hlídka zastavila ke kontrole nákladní vozidlo v prostoru bývalé čerpací stanice , název, , adresa, na mýtném úseku , název, 1 směr , adresa, , kde již stálo jiné nákladní vozidlo. Žalobce prohlásil, že by se měli podívat na náklad tohoto vozidla, žalovaný jako vedoucí hlídky mu na to sdělil, že nejdříve zkontrolují vozidlo, které sami zastavili. Během kontroly si žalovaný a nstržm. , jméno FO, všimli, že žalobce s nimi není a nikde ho nevidí. Následně ho uviděli u druhého vozidla za přítomnosti hlídky z jiného celního úřadu s dokumenty v ruce. Rozhodnutí ředitele celního úřadu bylo odůvodněno tím, že žalobce nebylo možné zařadit jako plnohodnotného člena hlídky z důvodu jeho absence v číselníku aplikace Mobilní dohled a z důvodu, že postrádal způsobilost pro výkon plnohodnotného člena hlídky spočívající v neprovedené prověrce dle Vnitřního předpisu č. , číslo, . Žalobce tak nemohl efektivně a bezpečně realizovat oprávnění a povinnosti vyplývající z příslušných právních předpisů a vnitřních aktů řízení CS a nelze po něm požadovat, aby při prováděné kontrole plnil v plném rozsahu povinnosti vyplývající z příslušných právních předpisů a vnitřních aktů řízení CS. Proto bylo rozhodnuto tak, že tento skutek není kázeňským přestupkem.

4. Ze záznamu ze dne , datum, č.j. , číslo, soud zjistil, že záznam sepsal žalovaný a uvedl v něm, že hlídka ve složení nstržm. , Jméno žalovaného, , nstržm. , jméno FO, a nstržm. , Jméno žalobce, zastavila dne , datum, v , hodin, nákladní vozidlo s podezřením ze spáchání přestupku, a to na úseku , název, km směr , adresa, v prostoru bývalé čerpací stanice , název, , adresa, . Na místě již stálo jiné nákladní vozidlo s polskou RZ a návěsem. Před zastavením stahovaného vozidla si celá hlídka verbálně potvrdila zaregistrování stojícího vozidla s potenciálním zájmovým zbožím. Nstržm. , jméno FO, řekl, že by se měli na náklad podívat, žalovaný jako vedoucí hlídky mu sdělil, že mohou, ale až po provedení kontroly zastavovaného vozidla. Poté zahájili kontrolu vozidla, následně si všimli, že nstržm. , jméno FO, se nenachází v bezprostřední blízkosti hlídky při probíhající kontrole, ani nebylo možné určit, kde se nachází. Vzdálil se od hlídky bez pokynu. Poté si všimli, že se nachází u druhého nákladního vozidla v přítomnosti jiné hlídky CS a v rukou má dokumenty. Žalobce konstatoval, že přepravované zboží není zajímavé a šel dokumenty vrátit.

5. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě škody ve výši , částka, . Výzvu si žalovaný převzal dne , datum, .

6. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě škody ve výši , částka, . Výzva byla doručena žalovanému do datové schránky dne , datum, .

7. Z rozkazu ke službě a oznámení o složení Komise přestupkové , právnická osoba, a nařízení ústního jednání soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

8. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru, dle něhož žalovaný dne , datum, vyhotovil v postavení vedoucího hlídky záznam o průběhu hlídky dne , datum, , dle něhož hlídka ve složení stržm. , Jméno žalovaného, , nstržm. , jméno FO, a nstržm. , Jméno žalobce, (jako třetí člen hlídky na zaučení) zastavili nákladní vozidlo v prostoru bývalé čerpací stanice , název, , adresa, , přičemž tam již stálo jiné nákladní vozidlo. Žalobce navrhl, aby zkontrolovali již stojící nákladní vozidlo, žalovaný jako vedoucí hlídky mu sdělil, že nejprve zkontrolují zastavované vozidlo. Při provádění kontroly si žalovaný a nstržm. , jméno FO, všimli, že žalobce se bez pokynu vzdálil od hlídky, následně ho viděli u druhého nákladního vozidla v přítomnosti jiné celní hlídky s dokumenty v ruce. Ředitel , právnická osoba, zahájil proti žalobci dne , datum, řízení ve věci kázeňského přestupku tak, že řízení bylo zastaveno, neboť skutek, o němž se vede řízení, není kázeňským přestupkem. Na základě svědeckých výpovědí při ústním jednání bylo potvrzeno to, co žalovaný uvedl v záznamu ze dne , datum, , tedy, že se žalobce bez pokynu vedoucího hlídky vzdálil od hlídky a kontroloval jiné nákladní vozidlo. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že žalobce nebyl podle rozkazu ke službě formálně zařazen jako plnohodnotný člen hlídky, neboť v té době postrádal odbornou způsobilost pro výkon. Žalobce vyzval žalovaného písemně k úhradě škody výzvou ze dne , datum, .

9. Podle ustanovení § 81 odst. 1, 2 o. z. chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

10. Podle ustanovení § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

11. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, sestávající z nároku na náhradu majetkové škody představované náklady právního zastoupení v kázeňském řízení ve výši , částka, a nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši , částka, , která mu měla vzniknout v souvislosti se zahájením a vedením kázeňského řízení.

12. Soud v projednávaném případě posuzoval, zda jsou splněny předpoklady pro odpovědnost žalovaného za škodu (újmu).

13. Protiprávnost jednání žalovaného žalobce spatřoval v tom, že žalovaný jako vedoucí hlídky vyhotovil dne , datum, úřední záznam, v němž uvedl, že se žalobce vzdálil od hlídky, ačkoliv žalobce nebyl členem hlídky. Podle žalobce bylo tvrzení žalovaného objektivně nepravdivé, tímto jednáním měl zapříčinit zahájení kázeňského řízení vůči žalobci.

14. Podle ustanovení § 81 a násl. občanského zákoníku je chráněna osobnost člověka. Předpokladem vzniku odpovědnosti za zásah do osobnostních práv je mimo jiné to, že jde o zásah neoprávněný, tedy objektivně protiprávní. Obdobně i podle ustanovení § 2910 občanského zákoníku vzniká povinnost k náhradě škody pouze v případě zaviněného porušení právní povinnosti.

15. Žalovaný vyhotovil úřední záznam jako vedoucí hlídky při plnění služebních povinností. Součástí těchto povinností je dokumentace průběhu služby a relevantních skutečností zjištěných při jejím výkonu. Takové jednání je zásadně legitimním výkonem služební činnosti a samo o sobě nepředstavuje neoprávněný zásah do práv jiných osob ani protiprávní jednání.

16. Žalobce dovozuje nepravdivost záznamu výlučně z toho, že nebyl členem hlídky, a tudíž se nemohl „vzdálit od hlídky“. Soud tuto argumentaci neshledal důvodnou. Skutečnost, že žalobce nebyl formálně zařazen jako člen hlídky podle rozkazu ke službě, nevylučuje, že se fakticky nacházel v souvislosti se svou činností u hlídky tzv. na zaučení a že se od ní mohl fakticky vzdálit. Pojem „vzdálení se od hlídky“ je třeba posuzovat z hlediska reálného průběhu služby, nikoli výlučně podle formálního zařazení v rozkazu. Žalobce přitom neprokázal, že by popis skutkového děje obsažený v úředním záznamu byl nepravdivý v tom smyslu, že by se uvedeného jednání fakticky nedopustil. Jeho argumentace se omezuje na právní konstrukci založenou na formálním nezařazení do hlídky jako plnohodnotného člena. Za této situace nelze uzavřít, že by úřední záznam obsahoval objektivně nepravdivá skutková tvrzení.

17. Skutečnost, že kázeňské řízení vůči žalobci bylo zastaveno s odůvodněním, že skutek není kázeňským přestupkem, neznamená, že by skutková zjištění uvedená v úředním záznamu byla nepravdivá. Naopak skutková zjištění, tak jak je popsal žalovaný v úředním záznamu, lze mít za prokázaná, jak to vyplývá z rozhodnutí ředitele celního úřadu. Shodně s žalovaným vypověděl u ústního jednání i nstržm. , jméno FO, , který byl členem hlídky v rozhodnou dobu. Rozhodnutí celního úřadu představuje právní závěr o nedostatku deliktní odpovědnosti žalobce v rámci služebního poměru, nikoli konstatování, že se popsaný skutek nestal.

18. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalobce sice prokázal svá tvrzení, tj. že žalovaný sepsal záznam ze dne , datum, , v němž uvedl, že se žalobce vzdálil od hlídky, že bylo proti němu vedeno kázeňské řízení, které bylo zastaveno s odůvodnění, že daný skutek není kázeňským přestupkem. Žalobce tedy sice unesl břemeno tvrzení i důkazní ohledně svých tvrzení, avšak soud narozdíl od žalobce jednání žalovaného nehodnotí jako protiprávní, když tvrzení v záznamu není objektivně nepravdivé, jak tvrdí žalobce. Naopak bylo prokázáno, že žalovaný popsal v záznamu události, tak jak se skutečně staly. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný při vyhotovení záznamu vybočil z mezí plnění služebních povinností a že by porušil nějakou svou právní povinnost. Jednání žalovaného tak nelze považovat za neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce ani za porušení právní povinnosti ve smyslu § 2910 občanského zákoníku.

19. Za situace, kdy není dána protiprávnost jednání žalovaného, nejsou splněny základní předpoklady odpovědnosti za újmu. Soud se proto již dále nezabýval vznikem a výší tvrzené majetkové škody ani nemajetkové újmy, existencí příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného ani tvrzenou škodou (újmou).

20. Nad rámec uvedeného soud dodává, že žalobce spojuje vznik újmy především se zahájením a vedením kázeňského řízení, tedy s výkonem veřejné moci. Případná odpovědnost za újmu vzniklou v důsledku takového postupu by proto mohla být posuzována podle zákona č. 82/1998 Sb., přičemž pasivně legitimován by byl stát, nikoli jednotlivý příslušník bezpečnostního sboru jednající při plnění služebních povinností. Soud je toho názoru, že v daném případě nemělo být kázeňské řízení vůbec zahajováno, neboť i po prokázání skutku žalobce nemohl být kázeňsky odpovědný za případný přestupek.

21. Soud neshledal důvod pro poučení žalobce podle § 118a o. s. ř., neboť žalobce v řízení uvedl veškerá rozhodná skutková tvrzení a tyto prokázal. Spor spočíval nikoli v nedostatku tvrzení či důkazních návrhů, nýbrž v právním posouzení, zda tvrzené skutečnosti zakládají neoprávněný zásah do práv žalobce. Soud uzavřel, že žalobcem tvrzené a prokázané skutečnosti nepostačují k právnímu závěru o protiprávnosti jednání žalovaného.

22. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci plně úspěšný, a má proto vůči žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plném rozsahu, žalovaný však náhradu nákladů řízení nepožadoval (výrok II.).