10 C 85/2021

Plný text

název soudu rozhodl samosoudkyní titul celé jméno řešitele ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a uhrazení dlužné částky

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky částka.

III. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k nemovitostem, a to pozemku p. č. St. číslo zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa žalovaného rodinný dům, jak je zapsáno na listu vlastnictví číslo u stát. instituce, stát. instituce, územní celek, katastrální uzemí.

IV. Nařizuje se prodej nemovitostí uvedených ve výroku III. tohoto rozsudku ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek z prodeje bude rozdělen mezi účastníky rovným dílem.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám titul titul. jméno příjmení, advokátky.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit státu ČR – název soudu náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků ke shora uvedeným nemovitostem, když navrhla, aby byl nařízen prodej předmětných nemovitostí, neboť reálné rozdělení nemovitosti není možné, žalobkyně nemá o nemovitost zájem a žalovaný nemá finanční prostředky na vyplacení podílu. Dále se domáhala zaplacení částky částka za 3 roky zpětně od podání žaloby představující bezdůvodné obohacení za užívání nemovitosti žalovaným nad rámec jeho spoluvlastnického podílu, když žalovaný žalobkyni brání v užívání nemovitosti od roku rok.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Uvedl, že mu žalobkyně do dnešního dne nezaplatila kupní cenu za nemovitost, ukradla mu auto, dále uvedl, že reálné rozdělení nemovitosti možné není a on má zájem, aby mu byla nemovitost přikázána, v nemovitosti bydlí. K dotazu soudu však uvedl, peníze na vyplacení podílu nemá a ani mít nebude. Dále uvedl, že v nemovitosti bydlí a nemovitost užívá celou.

3. Z výpisu z katastru nemovitostí list vlastnictví číslo soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky nemovitosti, a to pozemku p.č. St. číslo zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba obec, adresa rod. dům, vše v k.ú. obec u obec, územní celek, zapsané u stát. instituce, stát. instituce.

4. Z předžalobní upomínky ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně se obrátila na žalovaného s návrhem na vypořádání podílového spoluvlastnictví a k úhradě částky částka.

5. Z inzerátu na webové stránce webová adresa soud zjistil, že se jedná o inzerát na pronájem rodinného domu výměra, pozemek výměra v obec za částka měsíčně.

6. Ze stanovení obvyklého nájemného ze dne datum zpracovaném realitní kanceláří název instituce bydlení, ulice a číslo, obec, jméno příjmení soud zjistil, že odhad obvyklého nájemného k pozemku a stavbě zapsané na list vlastnictví v k.ú. obec u obec činí částka. Dále bylo zjištěno, že žalovaný předmětnou nemovitost pronajímá třetí osobě.

7. Z usnesení soudní exekutorky titul. jméno příjmení ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací a z oznámení stát. instituce, stát. instituce ze dne datum a vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci sp. zn. V číslo soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

8. Podle ustanovení § 1117 o.z. každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.

9. Podle ustanovení § 1126 odst. 1 o.z. každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné věci.

10. Podle ustanovení § 1128 odst. 1 o.z. o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů.

11. Podle ustanovení § 2991odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru, dle něhož žalobkyně a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky nemovitosti, a to pozemku p.č. St. číslo zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba obec, adresa rod. dům, vše v k.ú. obec u obec, územní celek, zapsané u stát. instituce, stát. instituce. K dohodě o vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi účastníky nedošlo. Obvyklé nájemné předmětné nemovitosti činí částka měsíčně. Žalobkyně výzvou ze dne datum vyzvala žalovaného k úhradě částky částka představující bezdůvodné obohacení za užívání nemovitosti žalovaným za tři roky zpětně a dále se na žalovaného obrátila s návrhem na vypořádání podílového spoluvlastnictví.

13. Podstata spoluvlastnictví spočívá v tom, že každý ze spoluvlastníků věci se podílí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví k věci v rozsahu, jenž odpovídá velikosti jeho spoluvlastnického podílu. název soudu ve svém rozhodnutí sp. zn. spisová značka uzavřel, že„ právo každého ze spoluvlastníků věc užívat je omezeno stejným právem ostatních užívat věc podle velikosti podílu. Podle konstantní judikatury mohou spoluvlastníci (dohodou nebo většinovým rozhodnutím) nebo soud o hospodaření se společnou věcí rozhodnout podle § 139 odst. 2 obč. zák. tak, že některého ze spoluvlastníků z fyzického užívání věci zcela nebo zčásti vyloučí (srov. např. rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, uveřejněný pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen„ spisová značka“); v takovém případě logicky užívá některý ze spoluvlastníků věc nad rámec jeho podílu (neužívá věc v souladu s kritériem vytýčeným v § 137 odst. 1 obč. zák.). Jde však o omezení práva dovolené zákonem (§ 139 odst. 2 obč. zák.), za které z užívání zcela či z části vyloučenému spoluvlastníkovi náleží (nedohodl-li se s ostatními spoluvlastníky jinak) náhrada ve výši odpovídající rozsahu jeho újmy. Spoluvlastník užívající věc nad rámec svého podílu v tomto případě neužívá věc bez právního důvodu, a proto jejím užíváním nemůže získat bezdůvodné obohacení; žádná skutková podstata uvedená v § 451 obč. zák. na tento případ nedopadá“. podle název soudu„ jiná situace nastane, užívá-li spoluvlastník věc nad rámec svého podílu bez právního důvodu (bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků nebo bez dohody spoluvlastníků anebo bez rozhodnutí soudu). název soudu se ztotožňuje s právním názorem název soudu, vysloveným v nálezu sp. zn. ústavní nález, potud, že pouze spoluvlastníci vůči sobě navzájem mohou z takto nastoleného vztahu vyvozovat nároky a případně se domáhat jiné úpravy užívání věci. Samotné spoluvlastnické právo však není právním důvodem užívání věci v jakémkoliv rozsahu; je jen důvodem k užívání věci v rozsahu spoluvlastnického podílu. Z vlastnictví podílu sice nevyplývá právo užívat pouze konkrétní část věci, nicméně spoluvlastník je oprávněn užívat věc jen v rámci svého podílu (není-li tu právní důvod pro užívání v jiném rozsahu). Jinak řečeno, to, že spoluvlastník je (v rámci svého podílu) oprávněn užívat celou věc, ještě neznamená, že ji může bez dalšího užívat nad rámec podílu na úkor ostatních spoluvlastníků. Majetkový prospěch dosažený tímto užíváním považuje judikatura tradičně za obohacení získané bez právního důvodu. Lze tedy uzavřít, že užívá-li spoluvlastník bez právního důvodu (zejména bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků nebo bez dohody spoluvlastníků anebo bez rozhodnutí soudu) společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat to, oč se takovým užíváním obohatil, ostatním spoluvlastníkům podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.)“. 14. příjmení tedy mohla být žaloba v části týkající se vydání bezdůvodného obohacení v daném případě úspěšná, musela žalobkyně prokázat, že žalovaný užívá nemovitost (nebo umožnil její užívání třetím osobám) bez právního důvodu (tj. bez dohody spoluvlastníků nebo rozhodnutí soudu) nad rámec svého spoluvlastnického podílu, což v daném případě prokázáno bylo, neboť sám žalovaný uvedl, že nemovitost užívá celou sám (v řízení pak vyšlo najevo, že žalovaný dokonce nemovitost pronajímá třetí osobě), přičemž netvrdil, že by s žalobkyní uzavřel dohodu o užívání nemovitosti. V projednávaném případě tak soud uzavřel, že účastníci jsou rovnodílnými podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí. Žalovaný předmětné nemovitosti v rozhodném období užíval nad rámec svého spoluvlastnického podílu bez právního důvodu (resp. umožnil jejich užívání třetí osobě bez právního důvodu, tedy bez dohody s žalobkyní), neboť nebyla prokázána a ani tvrzena existence dohody účastníků nebo rozhodnutí soudu, které by založilo právo žalovaného užívat předmětné nemovitosti i v rozsahu spoluvlastnického podílu žalobkyně. Soud považuje za odpovídající zjištěnou obvyklou cenu pronájmu dané nemovitosti ve výši částka měsíčně. Soud uzavřel, že žalovaný se ve smyslu kritérií ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil užíváním předmětných nemovitostí nad rámec svého spoluvlastnického podílu za tři roky zpětně od podání žaloby. Žalovaným v řízení uváděné skutečnosti nemají význam pro právní hodnocení skutkového stavu věci.

15. S ohledem na shora uvedené soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky částka (36 měsíců x částka) a zamítl žalobu co do částky částka (výrok I. a II.).

16. Soud se dále zabýval otázkou zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví.

17. Podle ustanovení § 1143 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

18. Podle ustanovení § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

19. Na základě provedeného dokazování a z něho učiněných skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení věci. Účastnící jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví číslo každý k id. ½ předmětných nemovitostí, přičemž ke dni rozhodnutí soudu neuzavřeli dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k těmto nemovitostem. Soud proto v dané věci postupoval ve smyslu § 1143 a násl. o.z. a dospěl k závěru, že je možné k návrhu žalobkyně podílové spoluvlastnictví zrušit a vypořádat jej způsobem uvedeným v ustanovení § 1147 věta druhá o. z., dle něhož nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněných případech může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

20. Pokud se týká způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví, uvedené nemovitosti, reálně dělitelné nejsou, jak vyplývá ze shodného tvrzení účastníků, navíc žalobkyně není ochotna se podílet na nákladech, které by bylo nutné vynaložit na reálné rozdělní nemovitostí a žalovaný se k této otázce nevyjádřil, když pouze neustále opakoval, že žalobkyni nic nedá. Další překážkou pro použití tohoto způsobu vypořádání jsou špatné vztahy mezi účastníky. Žalovaný uvedl, že sice má zájem o přikázání nemovitosti do jeho výlučného vlastnictví, zároveň však uvedl, že nemá a nebude mít finanční prostředky na vyplacení podílu žalobkyni. Za tohoto stavu věci proto soud rozhodl vypořádat takto zrušeného podílové spoluvlastnictví třetím způsobem, a to nařízením prodeje nemovitostí ve veřejné dražbě (výrok III. a IV.).

21. Judikatura je dlouhodobě ustálena na názoru, že podmínky pro přikázání věci za přiměřenou náhradu ve smyslu § 1147 obč. zák. nejsou splněny, i když žalovaný navrhuje, aby věc, jíž nelze rozdělit, byla přikázána jemu, jestliže nemá na zaplacení přiměřené náhrady, a jestliže ani další spoluvlastník přikázání věci do svého vlastnictví za náhradu nenavrhuje. V takovém případě může soud nařídit prodej věci (viz např. rozhodnutí název soudu sp. zn. spisová značka či rozhodnutí téhož soudu sp. zn. spisová značka).

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 ohledně zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a dle § 142 odst. 3 o. s. ř. ohledně přiznání bezdůvodného obohacení, neboť rozhodnutí soudu o výši plnění záviselo na znaleckém zkoumání či úvaze soudu. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka, odměny advokáta žalobkyně dle § 9 odst. 1, § 7 bodu 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za situace, kdy cena předmětných nemovitostí není soudu známa, za 7 úkonů (tj. příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, podání ze dne datum účast u jednání dne datum, datum a datum) ve výši mimosmluvní odměny částka za jeden úkon, tj. celkem částka, náhrady hotových výdajů advokáta po částka podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za těchto 7 úkonů v celkové výši částka. Advokátu dále náleží náhrada za ztrátu času za 12 započatých půlhodin po částka cestou ze sídla advokáta do obec a zpět podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v celkové výši částka. Součástí nákladů řízení je rovněž cestovné osobním vozidlem tovární značky VW Tiguan, registrační značka za tři cesty z obec do obec a zpět (jedna cesta tam a zpět číslo km) při paušální náhradě za 1 km ve výši částka ve smyslu § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb., při kombinované spotřebě paliva dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 158 odst. 4 zákoníku práce ve výši 5,9 litrů na 100 km a ceně 1 litru motorové nafty částka (§ 4 písm. c) cit. vyhlášky), tj. cestovné ve výši částka. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši částka (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí částka (výrok V.).

23. O nákladech státu soud rozhodl dle ustanovení § 148 odst. 1 o.ř. dle úspěchu ve věci a uložil žalovanému povinnost uhradit částku ve výši částka (výrok VI.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke název soudu, prostřednictvím název soudu. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.