10 C 88/2026

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Annou Coufalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného pro částka s přísl.- úvěr,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, částky ve výši , částka, , úroku ve výši 78,58 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úroku ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, .

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokátky, , advokátky.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , k vyplacení úvěru došlo dne , datum, . Žalovaný se úvěr zavázal splatit spolu s úrokovou sazbou ve výši 78,58 % ročně ve 48 měsíčních splátkách ve výši , částka, počínaje měsícem květnem , rok, .

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ani se nedostavil k jednání.

3. Z listiny označené jako Hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný měl mít příjem ve výši , částka, , životní minimum , částka, , bydlení , částka, , rezerva , částka, . Žalovaný uvedl, že je svobodný, pracuje na hlavní pracovní poměr, má vlastní bydlení.

4. Z potvrzení o příchozí úhradě soud zjistil, že dne , datum, přišla na účet žalovaného č. , č. účtu, částka ve výši , částka, , dne , datum, částka ve výši , částka, , dne , datum, částka ve výši , částka, a dne , datum, částka ve výši , částka, od , právnická osoba, .

5. Z databáze NRKI soud zjistil, že částka , částka, činí součet celkové zbývající částky kreditních karet a úvěrů a , částka, představuje součet celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a limitu kreditních karet.

6. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud nezjistil žádné skutečnosti.

7. Z oznámení ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění, smluvních pokut a náhrady nákladů v celkové výši , částka, .

8. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný neuhradil na úvěr ničeho.

9. Z výzvy k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne , datum, , ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek a upozornila ho na možnost zesplatnění celého úvěru v případě nezaplacení.

10. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši , částka, . Výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, .

11. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne , datum, byla na účet žalovaného č. , číslo, zaslána částka ve výši , částka, .

12. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně schválila úvěr žalovanému ve výši , částka, .

13. Z předsmluvního formuláře, informací pro klienta, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, , dodatku č. , hodnota, ke smlouvě, splátkového kalendáře soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl úvěr ve výši , částka, , celková částka, kterou má klient zaplatit , částka, , doba trvání úvěru 48 měsíců, výše splátky , částka, , pevná zápůjční úroková sazba 78,57 % p. a., RPSN 114,06 %. Na místě podpisu žalovaného je na smlouvě uveden „jedinečný kód , číslo, , datum, , hodin, “.

14. Z listiny „důkaz o odeslání , částka, “ soud zjistil, že dne , datum, žalobkyně odeslala , částka, na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, .

15. Z listiny „zaslaná SMS (informace o vyplacení) soud zjistil, že na telefonní číslo , tel. číslo, byla dne , datum, ve , hodin, odeslána SMS zpráva ve znění: PojistenaPujcka: „Vážený kliente, na Vás BU jsem odeslali platbu , částka, . VS této platby použijte jako podpisový kód pro odpovědní SMS na tuto zprávu ve tvaru: Souhlasím Jméno Příjmení Podpisový Kod. Tímto z Vaší strany dojde k podpisu těchto dokumentu: návrh smlouvy, dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru, prohlášení klientu, informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, formulář Hodnocení klienta, čestné prohlášení politicky exponované osoby, souhlasy se zpracováním osobních údajů – přehled – další souhlasy“.

16. Z listiny „důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení) soud zjistil, že dne , datum, v , hodin, hodin byla doručena potvrzovací SMS pro vyplacení úvěru „Souhlasím,, Anonymizováno, , jméno FO, , VS , var. symbol, “ z telefonního čísla , hodnota, .

17. Ze sdělení bank k výši úrokové sazby za neúčelové spotřebitelské úvěry soud zjistil, že obvyklá úroková sazba. činila 6,9 % - 16,9 %.

18. Skutková zjištění učiněná z ostatních provedených listinných důkazů, resp. další skutková zjištění učiněná ze shora uvedených listinných důkazů považoval soud za nadbytečná, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav a na to navazující právní posouzení věci (viz níže).

19. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od žalobkyně na základě smlouvy o úvěru obdržel peněžní prostředky ve výši , částka, a zavázal se vrátit , částka, (úroková sazba 78,57 %, RPSN 114,06 %, ujednány smluvní pokuty a další platby v neprospěch žalovaného) ve 48 měsíčních splátkách ve výši , částka, . Při uzavírání smlouvy žalobkyně zjišťovala výdělkové poměry žalovaného na základě potvrzení o příchozí úhradě, takto bylo zjištěno, že průměrný příjem žalovaného za období leden – duben , rok, činila , částka, . Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.

20. Soud naopak nemá za prokázané, že by žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému, jakkoliv ověřovala skutečnost, zda proti žalovanému není veden výkon rozhodnutí či exekuce. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaný uhradil žalobkyni více, než tvrdí žalobkyně, ani to, že by okamžité (jednorázové) vracení peněžních prostředků nebylo přiměřené možnostem žalovaného; tyto skutečnosti ostatně žalovaný po celou dobu řízení ani netvrdil.

21. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZoSÚ“), ve znění účinném do , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění pozdějších předpisů, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ ve znění pozdějších předpisů, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

25. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Soud se dále zabýval tím, zda žalobkyně neposkytla žalovanému v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v rozporu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Soud předesílá, že zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález , právnická osoba, ze dne , datum, , sp. zn. III. , spisová značka, , nebo rozsudek , právnická osoba, ze dne , datum, ve věci , spisová značka, -, právnická osoba, ., v. , název, ). V rozsudku ze dne , datum, ve věci , spisová značka, v. , jméno FO, a další, , právnická osoba, vyložil čl. 8 směrnice , číslo, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle , právnická osoba, zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

27. Pro závěr, zda byl spotřebitelský úvěr poskytnut žalovanému v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jsou zcela zásadní skutková zjištění stran prověřování existence případných exekucí vedených proti žalovanému. Z provedeného dokazování přitom soud nemá za prokázané, že by žalobkyně před poskytnutím úvěru, jakkoliv ověřovala, že proti žalovanému není veden výkon rozhodnutí či exekuce, přičemž takové zjištění je absolutním základem (výchozím bodem a prvotním předpokladem) pro další zkoumání majetkových poměrů žadatele o úvěr, neboť právě existence vedené exekuce proti žadateli je jedním z nejmarkantnějších ukazatelů o jeho aktuálních a budoucích majetkových poměrech. Případné vedení exekuce se promítá do majetkové sféry povinného (žadatele o úvěr) hned v několika rovinách. Příkladmo lze zmínit vliv na výši pravidelného příjmu žadatele, je-li exekuce prováděna srážkami ze mzdy a jiných příjmů (v takovém případě povinnému zůstává pouze tzv. nezabavitelná částka) nebo vliv na samotný poskytnutý úvěr, který může být postižen v rámci exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu anebo v rámci mobiliární exekuce, v závislosti na tom, zda je úvěr poskytnut žadateli hotově nebo převodem na účet. Vzhledem k závažnosti dopadů případné exekuce do majetkové sféry žadatele o úvěr soud v posuzované věci uzavřel, že nezkoumala-li žalobkyně před poskytnutím úvěru existenci případných exekucí vedených proti žalovanému, poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jelikož na základě neúplných informací o poměrech žalovaného nemohlo z logiky věci vyplynout, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnuté úvěry. Pro úplnost soud dodává, že pro posouzení „kvality“ procesu zkoumání úvěruschopnosti je primárně rozhodující, zda se žalobkyně touto otázkou vůbec zabývala. Teprve v návaznosti na zjištění učiněná např. z , název, (veřejný seznam, který je veden, provozován a spravován , právnická osoba, ) lze usuzovat, zda je , právnická osoba, žadateli poskytnout úvěr navzdory proti němu vedené exekuci. V kontextu shora uvedeného poté nelze přistoupit ani na obvyklou argumentaci zejména nebankovních poskytovatelů úvěrů/zápůjček, že jim žádný právní předpis výslovně neukládá, aby před poskytnutím úvěru prováděli lustraci v , Anonymizováno, ., název, Naopak, tato povinnost je vyjádřena v § 86 odst. 1 větě prvé ZoSÚ, konkrétně slovy „a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.“28. S ohledem na shora uvedené se soud ani nezabýval konkrétními osobními a majetkovými poměry žalovaného, které žalobkyně v rámci posuzování jeho úvěruschopnosti zjistila, jelikož vzhledem k popsaným deficitům tohoto procesu ze strany žalobkyně by veškerá další zjištění byla nadbytečná. Žalobkyně rovněž neprokázala, že se řádně zabývala existencí dalších závazků žalovaného, když žalovaný uvedl, že nemá žádné splátky, z výpisu NRKI však vyplývá opak.

29. Neunesení důkazního břemene žalobkyní stran skutečnosti, že v případě žalovaného nevyplynuly z výsledku posouzení úvěruschopnosti důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, má za následek, že spotřebitelský úvěr byl žalovanému poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, což způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).

30. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru vznikla žalovanému dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši , částka, , a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 ZoSÚ je speciální ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a spočívá v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ (viz rozsudek , právnická osoba, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese přitom spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Jelikož žalovaný neprokázal (ani netvrdil), že by okamžité (jednorázové) vracení peněžních prostředků nebylo přiměřené jeho možnostem, určil soud novou (hmotněprávní) dobu splatnosti ve smyslu výše cit. judikatury Nejvyššího soudu tak, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni zbývající část jistiny spotřebitelského úvěru do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť účastnici si novou dobu splatnosti nedohodli. Změní-li se poté možnosti spotřebitele (žalovaného), může soud na návrh některé ze smluvních stran dobu určenou rozhodnutím změnit (§ 87 odst. 3 ZoSÚ).

31. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění.

32. Ve zbylé části soud zamítl žalobu v rozsahu všech nároků žalobkyně, které nepředstavují žalovaným nevrácenou jistinu spotřebitelského úvěru, neboť právním titulem pro vznik těchto nároků je absolutně (od počátku) neplatná smlouva o úvěru, z níž žalovanému nemohla vzniknout povinnost zaplatit žalobkyni uvedené nároky.

33. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě byla sjednána „cena peněz“ v podobě úroku ve výši 78,57 % ročně s RPSN ve výši 114,06 % a žalovaný měl při úvěru , částka, zaplatit celkem , částka, . Takovou výši úroku, která výrazně převyšuje úrokové sazby běžné pro spotřebitelské úvěry, soud považuje za naprosto nepřiměřenou, neboť vede k nepřiměřenému obohacení žalobkyně a nepřiměřenému postihu žalovaného. Takovou výši úroku proto soud považuje za rozpornou s dobrými mravy v souladu konstantní judikaturou , právnická osoba, . (viz např. usnesení , právnická osoba, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, nebo ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a mnohé další, a dále nález , právnická osoba, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, nebo ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Smlouva o úvěru jako celek by tedy byla (i pokud by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného) z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků, jejichž výše se příčí dobrým mravům, absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. Ve smlouvě o úvěru jsou ujednání o smluvních pokutách a jiných platbách (náklady vzniklé s prodlením) sjednány výlučně v neprospěch žalovaného a smlouva neobsahuje odpovídající ustanovení, která by adekvátně sankcionovala také případné neplnění smluvních povinností ze strany žalobkyně, proto by, pokud by smlouva o úvěru jako celek nebyla neplatná z důvodů shora uvedených, bylo nutno nyní uplatňovanou smluvní pokutu i ostatní smluvní pokuty a další platby v neprospěch žalovaného ve smyslu § 1813 o. z. považovat za zakázaná ujednání, přičemž k zakázaným ujednáním se ve smyslu § 1814 o. z nepřihlíží.

34. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 věty prvé o. s. ř., když v řízení zčásti úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení za situace, kdy se domáhala zaplacení částky v celkové výši , částka, vč. příslušenství, úspěšná byla co do zaplacení , částka, (tj. 54,7 %) a neúspěšná co do zaplacení částky ve výši , částka, (tj. 45,3 %). Odpočtem procesního neúspěchu od úspěchu je pak dán rozsah náhrady nákladů řízení žalobkyně ve výši 9,4 %. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, . Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů s tím, že sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 5 činí v daném případě , částka, . V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva, účast u jednání) ve výši mimosmluvní odměny 4 x , částka, , tj. , částka, . K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po , částka, ke 4 úkonům právní služby, tedy celkem , částka, . Advokátu dále náleží náhrada za ztrátu času za 4 započaté půlhodiny po , částka, cestou ze sídla advokáta (, adresa, a zpět podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v celkové výši , částka, . Součástí nákladů řízení je rovněž cestovné osobním vozidlem tovární značky , tovární značka automobilu, , registrační značka , SPZ, , adresa, a zpět (celkem ujeto 57,4 km) při paušální náhradě za 1 km ve výši , částka, ve smyslu § 1 písm. b) vyhlášky č. 573/2025 Sb., při kombinované spotřebě paliva dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 158 odst. 4 zákoníku práce ve výši 6 litrů na 100 km a ceně 1 litru , název, ve výši , částka, (§ 4 písm. c) vyhl. č. 78/2026 Sb. ), tj. cestovné ve výši , částka, . Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, , kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši , částka, (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem by tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení náležela při plném úspěchu náhrada ve výši , částka, . S ohledem na přiznaný rozsah náhrady nákladů řízení pak náhrada činí , částka, . Náhradu za doplnění tvrzení ohledně úvěruschopnosti soud nepovažuje za účelně vynaložený úkon, neboť tyto skutečnosti mají být již součástí žaloby vzhledem k tomu, že žalobkyni je známo, že soud pravidelně vyzývá žalobkyni k doplnění těchto tvrzení, neboť její tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti nepovažuje za dostatečně konkrétní.