10 C 90/2026

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Annou Coufalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky Anonymizováno žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka, splatných vždy 20. dne v měsíci, počínaje dnem právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám tituly před jménem jméno FO, advokátky.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhá zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejímž předmětem byl úvěr s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru až do částka. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost prostřednictvím aplikace název. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši částka, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky částka od datum do datum v celkové výši částka a náklady spojené s uplatněním pohledávky dle sazebníku poplatků ve výši částka.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádři tak, že splácí další dva úvěry, celkem činí splátka částka měsíčně, má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem, je schopen úvěr splácet po částka měsíčně.

3. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne datum byla na účet žalovaného č. č. účtu zaslána částka ve výši částka.

4. Z oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne datum soud zjistil, že k zesplatnění úvěru došlo ke dni datum a žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu ve výši částka.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že předmětem smlouvy byl úvěr ve výši částka na dobu neurčitou, úroková míra 40 % p.m.

6. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

7. Z listiny označené jako „Proces žádosti o úvěr a uzavření smlouvy z pohledu klienta“ soud z této listiny nezjistil žádné relevantní skutečnosti 8. Z dalších listinných důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

9. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému dle předchozí písemné dohody peněžní prostředky v celkové výši částka bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

10. Soud naopak nemá za prokázané, že by žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému, jakkoliv ověřovala příjmy a výdaje žalovaného a skutečnost, zda proti žalovanému není veden výkon rozhodnutí či exekuce.

11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZoSÚ“), ve znění účinném do datum, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění pozdějších předpisů, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ ve znění pozdějších předpisů, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Soud se dále zabýval tím, zda žalobkyně neposkytla žalovanému v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v rozporu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Soud předesílá, že zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález právnická osoba ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo rozsudek spisová značka ze dne datum ve věci spisová značka-právnická osoba., v. název). V rozsudku ze dne datum ve věci spisová značka, název. jméno FO a další, právnická osoba vyložil čl. 8 směrnice právní předpis o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle právnická osoba zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

17. Pro závěr, zda byl spotřebitelský úvěr poskytnut žalovanému v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jsou zcela zásadní skutková zjištění stran prověřování existence případných exekucí vedených proti žalovanému. Z provedeného dokazování přitom soud nemá za prokázané, že by žalobkyně před poskytnutím úvěru, jakkoliv ověřovala, že proti žalovanému není veden výkon rozhodnutí či exekuce, přičemž takové zjištění je absolutním základem (výchozím bodem a prvotním předpokladem) pro další zkoumání majetkových poměrů žadatele o úvěr, neboť právě existence vedené exekuce proti žadateli je jedním z nejmarkantnějších ukazatelů o jeho aktuálních a budoucích majetkových poměrech. Případné vedení exekuce se promítá do majetkové sféry povinného (žadatele o úvěr) hned v několika rovinách. Příkladmo lze zmínit vliv na výši pravidelného příjmu žadatele, je-li exekuce prováděna srážkami ze mzdy a jiných příjmů (v takovém případě povinnému zůstává pouze tzv. nezabavitelná částka) nebo vliv na samotný poskytnutý úvěr, který může být postižen v rámci exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu anebo v rámci mobiliární exekuce, v závislosti na tom, zda je úvěr poskytnut žadateli hotově nebo převodem na účet. Vzhledem k závažnosti dopadů případné exekuce do majetkové sféry žadatele o úvěr soud v posuzované věci uzavřel, že nezkoumala-li žalobkyně před poskytnutím úvěru existenci případných exekucí vedených proti žalovanému, poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jelikož na základě neúplných informací o poměrech žalovaného nemohlo z logiky věci vyplynout, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnuté úvěry. Pro úplnost soud dodává, že pro posouzení „kvality“ procesu zkoumání úvěruschopnosti je primárně rozhodující, zda se žalobkyně touto otázkou vůbec zabývala. Teprve v návaznosti na zjištění učiněná např. z název (veřejný seznam, který je veden, provozován a spravován právnická osoba) lze usuzovat, zda je možné žadateli poskytnout úvěr navzdory proti němu vedené exekuci. V kontextu shora uvedeného poté nelze přistoupit ani na obvyklou argumentaci zejména nebankovních poskytovatelů úvěrů/zápůjček, že jim žádný právní předpis výslovně neukládá, aby před poskytnutím úvěru prováděli lustraci v Anonymizováno název Naopak, tato povinnost je vyjádřena v § 86 odst. 1 větě prvé ZoSÚ, konkrétně slovy „a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.“ 18. Žalobkyně k prověření úvěruschopnosti uvedla, že prověření proběhlo prostřednictvím aplikace název, neuvedla však žádné konkrétní údaje, z jakého příjmu žalovaného vycházela, jaké byly výdaje žalovaného apod. O této povinnosti ji soud nemohl poučit dle § 118a o.s.ř. s ohledem na nepřítomnost žalobkyně.

19. Neunesení důkazního břemene žalobkyní stran skutečnosti, že v případě žalovaného nevyplynuly z výsledku posouzení úvěruschopnosti důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, má za následek, že spotřebitelský úvěr byl žalovanému poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, což způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).

20. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru vznikla žalovanému dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši částka v době přiměřené jeho možnostem. Soud proto umožnil žalovanému, aby jistinu splatil v měsíčních splátkách po částka pod ztrátou výhody splátek. Ustanovení § 87 ZoSÚ je speciální ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a spočívá v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ (viz rozsudek právnická osoba ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

21. Ve zbylé části soud zamítl žalobu v rozsahu všech nároků žalobkyně z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru.

22. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 věty prvé o. s. ř., když v řízení zčásti úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení za situace, kdy se domáhala zaplacení celkem částky částka vč. příslušenství, úspěšná byla co do zaplacení částka (64,5 %) a neúspěšná co do zaplacení částky ve výši částka (35,5 %). Odpočtem procesního neúspěchu od úspěchu je pak dán rozsah náhrady nákladů řízení žalobce ve výši 29 %. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši částka s tím, že sazba mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení podle § 14b odst. 1 činí v daném případě částka, když žalobkyně podává návrhy opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru, předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující částka a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), ve výši mimosmluvní odměny 3 x částka, tj. částka. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po částka k těmto 3 úkonům právní služby, tedy celkem částka. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši částka (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Náklady řízení činí celkem částka. S ohledem na přiznaný rozsah náhrady nákladů řízení pak náhrada činí částka. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil podle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 2 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.