11 C 164/2020

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudců JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované zastoupená advokátem Mgr. Bc. jméno jméno sídlem adresa 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované o vyklizení nemovitých věcí, k odvolání žalované 1. a žalovaného 2. proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 27. 4. 2021, č. j. 11 C 164/2020-59,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaní 1. a 2. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil oběma žalovaným povinnost vyklidit pozemek p. č. st. 210, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, a pozemek p. [číslo] zahrada, zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Veselíčko u Lipníka nad [příjmení] a obec Veselíčko, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále okresní soud rozhodl o povinnosti žalovaných k zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Okresní soud v napadeném rozsudku uzavřel, že žalobce je vlastníkem předmětných nemovitostí, ke kterým nemají žalovaní zřízeno žádné věcné užívací právo, přičemž žalobce a žalovaná 1. opakovaně jednali o odkoupení předmětných nemovitostí. Žalovaní v řízení tvrdili, že jsou oprávněni předmětné nemovitosti užívat na základě ústní nájemní smlouvy sjednané v roce 2011, což však žalobce popřel. Žalovaní k prokázání svého tvrzení o sjednání nájemní smlouvy k předmětným nemovitostem navrhli pouze své výpovědi a soud důkaz jejich výslechem neprovedl s odkazem na popření jejich tvrzení o sjednání nájemní smlouvy žalobcem, jakož i podpůrný charakter tohoto důkazního prostředku. Okresní soud proto s odkazem na § 1040 o. z. žalobě vyhověl a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.

3. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní v celém rozsahu včasné odvolání, v němž namítli nesprávné skutkové závěry okresního soudu, jakož i nesprávné právní posouzení. Podle žalovaných okresní soud nezohlednil jejich tvrzení ohledně existence nájemní smlouvy z roku 2011 Tomu má nasvědčovat i dlouhá doba, po kterou je žalobce nechal nemovitosti užívat. Pokud by nájemní smlouva nebyla sjednána, žalobce by o vyklizení usiloval mnohem dříve. Žalovaní od počátku užívání nemovitostí žalobci platí pravidelná peněžní plnění směřující na jeho hypoteční účet, a proto se jedná o dočasné přenechání nemovitostí za úplatu. Okresní soud podle žalovaných favorizuje tvrzení žalobce a popírá podstatu § 2237 a 2238 o. z.

4. Žalobce se k odvolání žalovaných vyjádřil tak, že napadený rozsudek považuje za věcně správný. Žalovaní své tvrzení o užívání v dobré víře na základě nájemní smlouvy nedoložili. Byl to naopak žalobce, kdo prokázal neexistenci nájemního vztahu. Žalobce uzavřel s žalovanou 1. ústní dohodu o užívání nemovitých věcí po dobu jednoho roku s následným odkupem. Užívání nemovitých věcí není v rozporu s tvrzením žalobce o dohodě o užívání s následným odkupem. Existenci nájemní smlouvy nelze podle žalobce dovozovat ani z pravidelných plateb, neboť zde jednoznačně chybí vůle žalobce jako vlastníka dané věci pronajímat. Podle žalobce nejsou zákonná ustanovení, na která odkazují žalovaní, relevantní, neboť nájemní vztah nikdy nevznikl. Žalobce dále poukázal rovněž na kroky žalovaných v řízení před okresním soudem.

5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnými osobami přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce se žalobou podanou u okresního soudu dne [datum] domáhal vyklizení pozemku p. č. st. 210, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, a pozemku p. [číslo] zahrada, zapsaných na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Veselíčko u Lipníka nad [příjmení] a obec Veselíčko. Žalobce odkázal na své vlastnické právo a dále na ústní dohodu s žalovanou 1., že nemovité věci bude žalovaná 1. užívat a do jednoho roku je odkoupí. Nákup nemovitých věci žalobce financoval z úvěru s jednoletou fixací, aby úvěr mohl být po odkupu nemovitých věcí žalovanou 1. refinancován. To se však nestalo, nemovité věci stále užívají oba žalovaní. Žalobce navrhl žalované 1. odkup nemovitých věcí za cenu odpovídající výši úvěru s vyrovnáním dlužných plateb. Žalobce vyloučil, že by s žalovanou 1. kdykoli sjednal nájem a o tuto formu právního vztahu zájem nemá, a proto se domáhá vyklizení nemovitých věcí. Žalovaná 1. se k žalobě vyjádřila tak, že navrhla zamítnutí žaloby, přičemž učinila nesporným, že nemovité věci ve vlastnictví žalobce užívá s žalovaným 2. Žalovaná 1. rozporovala tvrzení žalobce ohledně nepravidelnosti splátek a dále uvedla, že žalobu považuje za překvapivou s ohledem na dobu užívání nemovitých věcí a nájemní vztah, který nebyl řádně ukončen, přičemž od roku 2011 je v dobré víře ohledně nájemního vztahu. Žalovaný 2. se k žalobě vyjádřil tak, že má užívací titul, a to ústně uzavřenou nájemní smlouvu.

7. Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedených důkazů, považuje krajský soud za správná a tato přebírá.

8. Okresní soud neprovedl žalovanou 1. navržené účastnické výslechy žalované 1. a žalovaného 2., přičemž tento svůj postup v napadeném rozsudku řádně odůvodnil, především na základě skutečnosti, že důkaz účastnickou výpovědí je pouze podpůrný, čemuž lze přisvědčit. Důkaz výslechem účastníků má význam tehdy, nelze-li skutečnost, která má být prokázána, prokázat provedením jiného důkazního prostředku. Jiný důkaz, než svou výpověď, žalovaní ke svému tvrzení o existenci nájemního vztahu k vyklizované nemovitosti, nenavrhli. Přesto se k jednání před okresním soudem [datum] bez omluvy nedostavili, třebaže dvě dříve nařízená jednání v této věci byla k žádosti žalovaných odročena. Krajský soud předvolal žalované k odvolacímu jednání nařízenému na den [datum] s tím, že jejich účasti je třeba. Žalovaní se ani k odvolacímu jednání nedostavili. Jako důvod uvedli zdravotní indispozici, kterou však nijak nedoložili. Účastnický výslech žalovaných nemohl být realizován, neboť žalovaní se možnosti provést tento důkaz vlastním pasivním přístupem zbavili. Žádné jiné důkazy žalovaní k prokázání svých tvrzení ohledně existence nájemní smlouvy (právního titulu k užívání nemovitých věcí) neoznačili a poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. jim soudem prvého stupně z důvodů jejich neúčasti při nařízeném jednání nemohlo být poskytnuto.

9. Na existenci nájemní smlouvy nelze bez dalšího usuzovat ani z té skutečnosti, že žalobce stávající stav dříve toleroval, nebo z toho, že žalovaná 1. má za žalobce splácet splátky úvěru. Žádná z takových situací ke vzniku nájemního vztahu sama o sobě nevede, neboť z takového faktického jednání neplyne projev vůle obou smluvních stran zřídit mezi sebou závazek odpovídající svým obsahem právům a povinnostem plynoucím z nájemního vztahu. Ani poukaz žalovaných na § 2237 a 2238 o. z. není případný, neboť tato ustanovení dopadají na jinou situaci. Ustanovení § 2237 o. z. řeší následky nedodržení písemné formy nájemní smlouvy, to ovšem za splnění podmínky, že nájemní smlouva byla uzavřena. Ustanovení § 2238 o. z. je pak institut chránící osobu užívající byt v dobré víře, že je po právu nájemcem, přestože strany uzavřely neplatnou, případně zdánlivou smlouvu. Nestačí tedy, aby osoba dovolávající se ochrany podle § 2238 o. z. prokázala pouze užívání po dobu alespoň 3 let, ale je třeba tvrdit a prokázat rovněž i okolnosti, z nichž v dobré víře usuzovala, že jí k danému prostoru k bydlení svědčí nájemní právo. Krajský soud dodává, že součástí komunikace účastníků, která byla předmětem dokazování před okresním soudem, je rovněž prohlášení žalované 1. v dopise ze dne [datum], že žádným užívacím titulem nedisponuje, kdy i z této skutečnosti je zřejmé, že aplikace daného ustanovení není na místě. Krajský soud dále odkazuje také na závěry Nejvyššího soudu, že jen užívání bytu a placení úhrad za jeho užívání nepostačuje k tomu, aby mohla být daná osoba považována za řádnou nájemkyni bytu ve smyslu § 2238 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4342/2017). Na případnou možnost aplikace § 2238 o. z. pak nelze usuzovat ani z tvrzení žalobce, že se s žalovanou 1. v roce 2011 ústně dohodli na tom, že nemovité věci může užívat po dobu jednoho roku. I kdyby taková dohoda skutečně prokázána byla, časová limitace trvání takového právního vztahu dobou jednoho roku, kdy k jeho skončení mělo dojít před [datum], by ochranu podle § 2238 o. z. vylučovala, neboť uživatel bytu může být považován za řádného nájemce ve smyslu § 2238 o. z. jen tehdy, jestliže byt užíval alespoň tři roky v dobré víře, že je jeho nájemcem, a zároveň jeho dobrá víra trvala k [datum] (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1236/2015).

10. Z výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, o kterých rozhodl okresní soud zcela správně, když správně určil skladbu nákladů řízení a též jejich výši a krajský soud pro stručnost na tyto závěry okresního soudu obsažené v odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku zcela odkazuje.

11. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, neboť odvolání žalovaných nebylo vyhověno. Žalovaní tedy mají solidární povinnost uhradit žalobci plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7 bod 4 ve spojení s § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen„ advokátní tarif“) ve výši [částka] (2x [částka] – sepis vyjádření k odvolání žalovaných a účast u jednání dne [datum] dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. k/ a g/ advokátního tarifu), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalobce ve výši 2x [částka] dle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu a dále z 21 % DPH z odměny a náhrad, tj. [částka], neboť advokát žalobce osvědčil dle ustanovení § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř., že je plátcem této daně. Celkem tak žalobci na nákladech odvolacího řízení náleží částka [částka]. 12. [obec] plnění náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobce s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek.