11 C 234/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 253.000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 9. 9. 2022, č. j. 11 C 234/2021-83,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 132 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně, a to z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 33 000 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žaloba se zamítá v rozsahu zaplacení další částky 121 000 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11 000 Kč od [datum] a dále v části smluvního úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 33 000 Kč od [datum] do zaplacení, v rozsahu převyšujícím úrok přiznaný ve výroku

I.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 253.000 Kč se smluvním úrokem z prodlení 0,05 % denně, a to z částky 11.000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11.000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11.000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11.000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11.000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11.000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11.000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11.000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11.000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11.000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11.000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11.000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11.000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11.000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11.000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11.000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11.000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11.000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11.000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11.000 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 33.000 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.). Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 123.546,36 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], advokáta (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. V důvodech podaného odvolání uvedl, že od počátku řízení tvrdil, že žalobkyně potřebovala byt spolu s dalšími byty pronajmout třetí osobě, a to [právnická osoba] spol. s r. o., což se v řízení i potvrdilo doloženou nájemní smlouvou, kterou se byty v předmětném domě ve vlastnictví žalobkyně pronajímají s účinností od [datum] této společnosti jako nájemci. Poukázal na to, že by sotva měl vědomost o této společnosti, jako o nájemci, pokud by v důsledku toho nepřišel o do té doby sjednaný nájem. Dále k důkazu doložil, že bylo provedeno jeho odhlášení dodávek elektrické energie k předmětnému bytu ze dne [datum]. Dále doložil novou nájemní smlouvu, kterou uzavřel s [jméno] [příjmení] [datum] a touto smlouvou je potvrzena vůle žalovaného předmětný byt žalobkyně k ukončení nájemní smlouvy, k datu [datum] dále neužívat. Konečně poukázal na předložený listinný důkaz – potvrzení o vkladu na účet ze dne [datum], ze kterého vyplývá, že na účet [jméno] [příjmení] číslo účtu [bankovní účet] (účet shodný s účtem nájemní smlouvy) [datum] vložil [příjmení] [příjmení] (jednatel žalobkyně) částku ve výši 26.156 Kč a poplatek ve výši 75 Kč a účelem platby je uvedeno„ kauce, 2x nájem, služby 03, [celé jméno žalovaného], [právnická osoba]“. K tomu žalovaný uvedl, že žalobkyně mu v únoru sdělila, že pronajatý byt, který je předmětem této právní věci potřebuje od března 2020 k pronájmu pro Adecco a dohodli se na skončení nájmu k datu [datum], a tak si v součinnosti se žalobkyní zajistil nájem bytu u paní [příjmení]. S ohledem na to, že žalovaný měl u žalobkyně nájemné v důsledku své pracovní činnosti pro ni nájemné„ předplaceno“ a bylo by jinak zohledněno v následujících měsících, uhradil za žalovaného [příjmení] [příjmení], jednatel žalobkyně, z vlastních prostředků kauci a nájemné za 2 měsíce ve vztahu k novému pronajímateli. Tato částka – uvedená v potvrzení o vkladu na účet [datum] odpovídá dohodnutému nájemnému a kauci sjednaným v bodě IV. 9 nové nájemní smlouvy. Nelze si situaci vysvětlit, jinak, než že došlo k ukončení nájmu bytu dohodou, protože žalobkyně byt potřebovala a žalovaný měl v danou dobu veškeré nájemné uhrazeno. Pokud by byla verze žalobkyně správná, znamenalo by to, že měl v danou dobu (k datu [datum]) na nájemném dlužit částku 130.000 Kč za celých 12 měsíců, přesto jednatel žalobkyně jako zaměstnavatel žalovaného z vlastních prostředků poskytl dalších 30.000 Kč na pronájem bytu od třetí osoby. K okolnostem hrazení nájemného žalovaným žalobkyni za období od [datum] do [datum] uvedl, že z předložené dohody o srážkách ze dne [datum] vyplývá, že si [právnická osoba] (zaměstnavatel žalovaného) mohl ze mzdy žalovaného„ srážet nájemné za ubytování ve výši 13.800 Kč“. Nájemní smlouvu uzavírala jako pronajímatel žalobkyně, přesto je se společností [právnická osoba] uzavírána dohoda o srážkách ze mzdy pro nájemné za ubytování, na což poukazuje žalovaný z toho důvodu, že vše se žalobkyní v daném období fungovalo na bázi ústní dohody, že žalovaný byl zaměstnancem jedné společnosti a další za něj platila takzvaně na dohodu, pronajímala mu byt. Dělo se vše podle toho, co bylo pro majitele shledáno jako daňově a jinak výhodné. Z počátku období v rozmezí 4/ 2019 – 8/ 2019 včetně, měl žalovaný mzdu ve výši 20.000 Kč a více. Tomu odpovídala mzda vyplacená [datum] ve výši 19.295 Kč, [datum] ve výši 20.678 Kč, [datum] ve výši 22.738 Kč, [datum] částka 19.405 Kč a [datum] v částce 23.545 Kč. V měsíci září byla podepsána dohoda o srážkách ze mzdy a každý měsíc obdržel na účet částky daleko nižší, a to z důvodu, že zaměstnavatel provedl srážku na nájemné. V září 2019 mu byla vyplacena částka 13.698 Kč, v říjnu 2019 částka 14.000 Kč, stejná částka byla vyplacena [datum] a [datum], dále v lednu 2020 byla vyplacena částka 13.820 Kč, v únoru 2020 částka 13.940 Kč a v březnu 2020 částka 14.327 Kč. V září 2019 i přes doloženou srážku ze mzdy obdržel na účet dalších 13.698 Kč a dělo se tak i v dalších měsících, když částky vyplacené v uvedeném období se liší pouze v řádech stokorun. Dále doložil mzdový výměr z [datum], kde má od zaměstnavatele stanovenou mzdu ve výši 20.000 Kč, což by znamenalo při tehdejší výši daně a odvodech čistou mzdu ve výši 15.850 Kč. Od září 2019 dostával na účet jen částku 9.500 Kč a na základě dohody o provedení práce obdržel dalších 4.250 Kč. Uvedené tvrdí i přes skutečnost, že nájemné bylo sjednáno částkou 11.000 Kč a zálohy za služby ve výši 2.800 Kč. Nicméně dle žalovaného je třeba si uvědomit, že pokud by byla zaměstnavatelem v důsledku provedených srážek nájemného placena mzda o cca 6.000 Kč měsíčně nižší, než původně, tak jeho zaměstnavatelé„ ušetřili“ nemalé prostředky měsíčně na tzv. odvodech. Nemůže obstát tvrzení žalobkyně, že nájemné od počátku nájemního vztahu nezaplatil a žalobkyně toto tolerovala a měsíčně hradila mzdu žalovanému, přičemž sledovala, jak jeho dluh narůstá až do částky ve výši čtvrt milionu Kč. A ještě zaměstnavatel žalovanému v březnu 2020 poskytl více než 25.000 Kč na zajištění nového/jiného bydlení, ačkoliv podle tvrzení žalobkyně dlužil na nájemném cca 130.000 Kč. Přisvědčil okresnímu soudu, že předložil ke své verzi pouze nepřímé důkazy, ovšem tyto důkazy v jejich spojení a vysvětlení, které učinil, umožňují jediný skutkový závěr, že dohodou mezi účastníky došlo k ukončení nájmu předmětného bytu k [datum] a že měl nájemné na tento byt za předchozí období dokonce„ předplaceno“. Domáhal se, aby krajský soud změnil napadený rozsudek a žalobu zamítl.

3. K odvolání žalovaného se vyjádřila do protokolu soudu žalobkyně. V budovách, ve kterých měla [právnická osoba] místnosti pronajaté, je mnoho prostor a není důvod, proč by se žalovaný neměl dozvědět o přítomnosti této společnosti jako nájemce těch prostor jinak. Co se týká nájemní smlouvy s paní [příjmení], tato byla doložena až po koncentraci řízení a nemělo k ní být přihlíženo. Odhlášení elektřiny v bytě pronajatém žalobkyní žalovanému nic neprokazuje ve vztahu k jakékoliv platbě nájemného nebo jiné relevantní skutečnosti v tomto řízení. Jestliže [příjmení] [příjmení] měl osobně zaplatit na účet paní [příjmení] nějakou finanční částku, takto zjevně nesouviselo s jakoukoliv společností, ani to nevylučuje, že by žalovaný nemohl mít současně dva byty nebo více nájmů. Jednatel žalobkyně je jednatelem v několika společnostech s mnoha zaměstnanci a není v jeho silách, aby měl přehled o celkovém ekonomickém stavu hospodaření. Nelze z jeho platby vyvozovat domněnky, které činí žalovaný. Srážky ze mzdy, o nichž se zmiňuje žalovaný nejsou prokázány jakýmkoliv výpisem z účtu, k němuž tvrzení přišla až po koncentraci. Navíc z vyjádření žalobkyně a zbylých dvou společností, u kterých byl žalovaný zaměstnancem, se nepodává, že by jiné než jedna uvedená srážka byla provedena, jinak ty výpisy z účtu nic nového nepřinášejí, a to hodnoceny jednotlivě ani v kontextu s jakýmikoliv jinými důkazy. Žalovaný využívá jistých korelací, které z velké části dovozuje, tyto však nic neprokazují. V řízení bylo prokázáno, že nedošlo k písemnému oznámení o tom, že by jedna ze stran nájemní smlouvy již neměla dále zájem na prodloužení nájemní smlouvy, proto nájemní smlouva byla prodloužena, nemohlo dojít ani k ukončení smlouvy dohodou, jelikož nájemní smlouva též požadovala písemnou formu.

4. Odvolání žalovaného je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, obsahuje i způsobilé odvolací důvody ke skutkovým závěrům soudu prvého stupně, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, v tomto rozsahu přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 206, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení v režimu neúplné apelace dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné.

5. Podstatou podaného odvolání je nesouhlas žalovaného se skutkovým závěrem soudu prvého stupně, že nájemní poměr podle smlouvy o nájmu bytu na adrese [adresa], kterou účastníci uzavřeli [datum] na dobu určitou do [datum], trval do února 2021, neboť v souladu s ujednání obsaženým v nájemní smlouvě došlo k automatické prolongaci doby trvání nájmu o 1 rok (článek 2. bod 2.2. nájemní smlouvy) a žalovaný dluží nájemné v částce 253.000 Kč, což reprezentuje dluh na dobu od března 2019 do února 2021 (vyjma měsíce 8/ 2019, za který bylo nájemné 11.000 Kč zaplaceno). Okresní soud uzavřel, že žalovaný neprokázal svá tvrzení o tom, že nájem předmětného bytu skončil v únoru 2020 dle požadavku žalobkyně a že nájemné po dobu trvání nájemního poměru hradil řádně, jednak přímou úhradou a dále srážkami ze mzdy u svého zaměstnavatele.

6. Žalovaný v rámci své procesní obrany tvrdil skutečnosti, o kterých mu svědčila povinnost důkazní a objektivně bylo proto třeba poskytnout mu poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Okresní soud dostál této povinnosti jen částečně, poučením, aby žalovaný označil důkazy k prokázání tvrzení o úhradách nájemného. Naopak poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. se žalovanému nedostalo k tvrzení o tom, že nájemní poměr k bytu pronajatého mu žalobkyní skončil a k prolongaci doby trvání ve smyslu čl. 2 bod 2. 2. nájemní smlouvy ze dne [datum] nedošlo. Důkazy, které žalovaný k tvrzení o skončení nájmu bytu navrhl po koncentraci řízení, o které byli účastníci poučeni podle § 118b o. s. ř. při jednání konaném dne [datum], představují výjimku z koncentrace a jsou přípustné. Okresní soud tyto důkazy, konkrétně potvrzení o vkladu na účet ze dne [datum] a žádost žalovaného o ukončení smlouvy dodávky elektřiny ze dne [datum] týkající se odběrného místa [adresa] provedl, avšak neučinil z nich žádné pro věc relevantní zjištění, proto odvolací soud oba tyto důkazy zopakoval.

7. Z těchto provedených důkazů vyplývá, že [příjmení] [příjmení] (jednatel žalobkyně) vložil [datum] na účet číslo [bankovní účet] částku 26.156 Kč se zprávou pro příjemce„ kauce 2x, nájem a služby 03, [celé jméno žalovaného], [právnická osoba]“. Účet, na který byla tato částka vložena, se shoduje s účtem, který je uveden jako místo plnění nájemného a úhrad spojených s užívání bytu podle nájemní smlouvy uzavřené dne [datum] žalovaným jako nájemcem, o nájmu bytu [číslo] na adrese [ulice a číslo] [obec] s pronajímatelkou [jméno] [příjmení] s tím, že nájemní poměr byl sjednán od [datum] do [datum].

8. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

9. Podle § 586 odst. 2 o. z. nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

10. Podle § 564 o. z. vyžaduje-li zákon pro právní jednání určitou formu, lze obsah právního jednání změnit projevem vůle v téže nebo přísnější formě; vyžaduje-li tuto formu jen ujednání stran, lze obsah právního jednání změnit i v jiné formě, pokud to ujednání stran nevylučuje.

11. Podle § 2237 o. z. smlouva vyžaduje písemnou formu; pronajímatel však nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy.

12. K uzavření nájemní smlouvy vyžaduje zákon písemnou formu. Je-li forma smlouvy předepsána zákonem, pak požadavek stejné formy platí i pro jednání, které mění takovou smlouvu, resp. obsah právního vztahu, který byl smlouvou založen. Po celou dobu trvání právního vztahu je požadovaný obsah smlouvy zachycen v předepsané zákonné formě. V případě nájemní smlouvy je požadavek písemné formy zakotvený v § 2237 o. z. formulován výlučně k ochraně nájemce, neboť pouze nájemce se může dovolat neplatnosti smlouvy pro nedostatek zachování formy.

13. Výše uvedené pro řešenou věc znamená, že zákonem předepsaná písemná forma platí jak pro nájemní smlouvu, co se jejich podstatných náležitostí týká, tak i pro změny jejího obsahu, konkrétně jednání vedoucího k vyloučení změny doby trvání nájemního poměru na dobu delší než smluvně sjednanou (do [datum]), oznámením některého z účastníků o tom, že na dalším pokračování nájmu nemá zájem.

14. Žalovaný prokázal, že žalobkyně jej ústně vyzvala k ukončení nájmu, aby nájem bytu po uplynutí dohodnuté doby již dále nepokračoval. O tom svědčí, že žalovaný dne [datum] uzavřel nájemní smlouvu o užívání jiného bytu s pronajímatelkou [jméno] [příjmení]. V návaznosti na blížící se dobu skončení nájmu v bytě pronajatém mu žalobkyní dne [datum] žalovaný podal společnosti [právnická osoba] žádost o ukončení smlouvy na dodávku elektrické energie v odběrném místě [ulice a číslo]. Jednatel žalobkyně [příjmení] [příjmení] složil za žalovaného dne [datum] na účet pronajímatelky žalovaného [jméno] [příjmení] částku 26.156 Kč, účelem které byla kauce, 2x nájem a služby. Nepřímým důkazem podporujícím výše uvedená zjištění a závěry je, že žalobkyně [datum] uzavřela smlouvu se [právnická osoba] s. r. o. o přechodném nájmu ubytovacích jednotek v domě [adresa] v [obec] na dobu od [datum] do [datum]. Třebaže nebylo prokázáno konkrétně, kterých ubytovacích jednotek nájem týkal i tento důkaz vyznívá na podporu verze žalovaného.

15. Lze tak uzavřít, že nebyla dodržena písemná forma oznámení o neprodloužení nájemní smlouvy. Nedodržení zákonné písemné formy má za následek pouze relativní neplatnost dotčeného právního jednání, k níž soud může přihlédnout pouze k námitce oprávněné osoby, jíž je v souzené věci nájemce bytu, který ale neplatnost nenamítl. Právní jednání se tak považuje za platné a nájem bytu skončil uplynutím sjednané doby dne [datum] (§ 586 odst. 2 o. z.).

16. Nájem bytu neskončil však dříve, než tato doba uplynula, neboť obsahem odporu žalovaného je výslovné sdělení o tom, že byt neužíval od [datum], jelikož nájemní smlouva na dobu určitou skončila. Pronajímatel má tak právo na náhradu za užívání bytu nájemcem ve výši ujednaného nájemného podle § 2295 o. z. do doby, kdy je mu byt skutečně odevzdán (§ 2292 o. z.) bez ohledu na to, zda ho nájemce užívá (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 26 Cdo 2059/2018).

17. Co se týká dlužné částky na nájemném za dobu trvání nájemního poměru, od [datum] do [datum], v této části odvolací soud přisvědčuje závěru soudu prvého, že žalovaný neunesl důkazní břemeno, které mu svědčí, že nájemné za uvedenou dobu má zaplaceno, že dluh zanikl splněním. Zde odvolací soud odkazuje na správné a přiléhavé skutkové závěry soudu prvého stupně obsažené v bodu 15 odůvodnění napadeného rozsudku, na které pro stručnost v této části odkazuje. Ani podaným odvoláním se žalovanému nepodařilo zvrátit výsledek řízení o existenci dlužné částky na nájemném za uvedené období. Důkazy, na které žalovaný v rámci podaného odvolání poukazuje, nejsou způsobilé prokázat, že nájemné v uvedeném období bylo splněno srážkami ze mzdy podle dohody uzavřené se zaměstnavatelem [právnická osoba], avšak v řízení byla prokázána jediná srážka ze mzdy žalovaného na nájemné 12.500 Kč na srpen 2019 a o tuto částku byla žaloba vzata zpět a řízení bylo v této části zastaveno. Skutečnost, že žalovanému byla vyplácena od září 2019 mzda v částce cca o 7.000 Kč – 10.000 Kč nižší oproti předchozím měsícům roku 2019 neprokazuje, že důvodem nižší částky na výplatě mzdy byly srážky ze mzdy na zaplacení pohledávky nájemného za byt. Tento důkaz není způsobilý prokázat, že dluh zanikl splněním.

18. Na základě uvedených skutkových a právních závěrů odvolací soud rozhodl, že žaloba o zaplacení dlužného nájemného je odůvodněna pouze v částce 132.000 Kč za dobu trvání nájemního poměru (se zohledněním částky 11.000 Kč nájemné za srpen, o kterou byla žaloba včetně příslušenství vzata zpět). Co se příslušenství týká, přiznal soud spolu s jistinou dluhu úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, oproti požadovanému smluvnímu úroku z prodlení, který je vyšší oproti zákonnému úroku z prodlení. Judikaturou je standardně zastáván názor, že při prodlení s placením nájemného je nájemce povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., smluvní úrok z prodlení nelze sjednat nad tuto výši (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 26 Cdo 2059/2018).

19. Ve zbytku nároku žalobce na zaplacení dlužného nájemného v částce 121.000 Kč, za dobu po skončení nájmu, včetně požadovaného smluvního úroku z prodlení z této částky a v rozsahu, v němž smluvní úrok z prodlení z částky 132.000 Kč převyšuje zákonný úrok z prodlení, žalobu zamítl.

20. Krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. změnil podle § 220 o. s. ř.

21. V důsledku změny výroku I. napadeného rozsudku, odvolací soud nově rozhodoval o nákladech řízení. Protože žádný z účastníků nedosáhl převážného procesního úspěchu o projednávané věci, bylo o nákladech řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).

22. Ani ve fázi odvolacího řízení žádný z účastníků nedosáhl převážného procesního úspěchu, proto i výrok ve stadiu odvolacího řízení o nákladech řízení je negativní (§ 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.).