11 C 320/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Andrýskem v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 17 477 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem v částce částka a úrokem 19,98 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení v částce částka a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně Jméno žalobkyně. se žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum domáhala, aby byl žalovaný Jméno žalovaného zavázán k zaplacení částky částka s příslušenstvím. Svůj nárok vůči žalovanému odůvodnila tím, že na základě smlouvy o půjčce č. hodnota uzavřené dne datum (dále též jen „smlouva“) právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO IČO poskytl žalovanému po předchozím posouzení jeho úvěruschopnosti půjčku v částce částka, kterou žalovaný převzal v den uzavření smlouvy, což potvrdil svým podpisem smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy jsou Smluvní podmínky smlouvy o půjčce obsažené na listině smlouvy (dále jen „smluvní podmínky“). Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou půjčku spolu se souhrnnou částkou (poplatkem) částka v 60 týdenních splátkách po částka do datum. Žalovaný neplnil svůj smluvní závazek řádně (neuhradil všechny splátky a do datum uhradil pouze částku částka) a právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na úhradu celé zbývající neuhrazené části dlužné částky, která ke dni datum činila v součtu jistiny půjčky (částka) a poplatku (částka) celkem částka. Společnost právnická osoba postoupila svou pohledávku za žalovaným ze smlouvy s příslušenstvím žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dosud na tuto pohledávku ničeho nezaplatil, ačkoliv byl výzvou k plnění ze dne datum opětovně prostřednictvím právního zástupce žalobkyně upomenut k úhradě. Žalobkyně rovněž požadovala přiznání sjednaného úroku (v částce částka a úroku 19,98 % ročně z částky částka od datum do zaplacení) a zákonného úroku z prodlení (kapitalizovaného úroku z prodlení v částce částka a zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení).

2. Žalovaný Jméno žalovaného se k žalobě vyjádřil tak, že nějakou smlouvu o půjčce uzavřel, avšak nebyl ji schopen splácet, a k jednání soudu ve věci se po předchozí omluvě nedostavil.

3. Při provedeném dokazování bylo prokázáno smlouvou o půjčce č. hodnota ze dne datum včetně smluvních podmínek, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba smlouvu, na základě které byla žalovanému touto společností poskytnuta půjčka částky částka, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se jako dlužník zavázal ke splacení poskytnuté půjčky s poplatkem v částce částka v 60 týdenních splátkách po částka. Podle čl. 8 smluvní podmínek se žalovaný a společnost dohodli, že v případě, kdy žalovaný včas nesplní povinnost uhradit splátku, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky. Kartou zákazníka ze dne datum bylo prokázáno, že žalovaný před uzavřením smlouvy popsal společnosti své příjmové a majetkové poměry. Přehledem plateb ke smlouvě bylo prokázáno, že žalovaný uhradil celkem částka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postupovaných pohledávek, bylo prokázáno, že společnost postoupila žalobkyni svou pohledávku z titulu smlouvy se žalovaným v částce celkem částka s příslušenstvím. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum bylo prokázáno, že společnost tuto skutečnost oznámila žalovanému. Výzvou k plnění ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě postoupených pohledávek.

4. Vzhledem k době uzavření (dne datum) smlouvy soud podle přechodného ustanovení zakotveného v § 3028 odst. 1 o. z., posuzoval vztah účastníků podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., (dále jen „obč. zák.“) a dospěl k závěru, že smlouva o půjčce nebyla platně uzavřena. Žalovanému jako spotřebiteli byla poskytovatelem poskytnuta peněžní částka celkem částka ve formě půjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a k jeho poskytnutí došlo za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., ve znění do datum.

5. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

6. Podle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Podle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

8. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako spotřebitelem nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o půjčce podle § 657 obč. zák.

9. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. K otázce porušení povinnosti dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, podrobně vyjádřil Nejvyšší soudu například v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, v němž uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

10. V daném případě žalobkyně v řízení tvrdila, že společnost posoudila úvěruschopnost žalovaného a jako důkaz k prokázání, zda její právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 9 zák. č. 145/2010 Sb. navrhla zákaznickou kartu. Žalobkyně však neunesla břemeno důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla ověřena úvěruschopnost žalovaného (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí a aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťoval a prověřoval). Tedy předchůdce žalobkyně poskytl půjčku, aniž by bylo zřejmé, zda ji bude žalovaný schopen splatit.

11. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 9 ZosÚ, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, neboť smyslu a účelu zákona nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. (Srov. rozsudek Krajského soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka).

12. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum sp. zn. spisová značka mimo jiné uvedl, že i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy i bez toho, že by její neplatnost stanovil přímo zákon. Je třeba vyjít z judikatorně ustálené zásady, jíž z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4084/12, že „nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do datum namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval.

13. Soud proto uzavírá, že smlouva o půjčce, uzavřené mezi společností a žalovaným dne datum, je podle ust. § 39 obč. zák. neplatná. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

14. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 451 odst. 2 obč. zák., které jsou si smluvní strany povinny podle § 457 obč. zák. vzájemně vydat („Je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.“)

15. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce částku celkem částka, je žalovaný povinen takové plnění vrátit. Žalovaný již uhradil částku částka, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně a provedeného dokazování. Tedy vrátil část poskytnuté částky a tím bezdůvodné obohacení. Dosud žalovanému k úhradě zbývá částka částka. Soud proto žalobě v části vyhověl a rozhodnutí v bodě I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka. Zbývající nároky uplatněné žalobkyní ze smluv (smluvní úrok, odměna za administrativní zpracování půjčky, náklady za hotovostní inkaso splátek), jsou nedůvodné, neboť vycházejí z absolutně neplatné smlouvy. Soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku zamítl včetně úroku z prodlení.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy procesně převážně úspěšnému žalovanému v řízení prokazatelné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může ji oprávněný vymáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.