11 C 57/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Andrýskem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce IČO sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 597 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 597 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Přerově soudní poplatek za žalobu v částce 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce osobní údaje žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum domáhal, aby byl žalovaný celé jméno žalovaného zavázán k zaplacení částky 597 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnil tím, že dne datum byl žalovaný zajištěn v podnapilém stavu hlídkou Policie ČR v obec a převezen do protialkoholní záchytné stanice ve Vojenské nemocnici obec, kde mu byla nabídnuta potřebná lékařská péče a ošetření, kdy přítomnost alkoholu v organismu žalovaného byla zjištěna přístrojem příjmení jméno číslo v rozsahu 3,17 ‰. Doprava žalovaného do protialkoholní záchytné stanice v obec byla obstarána vozidlem žalobce s náklady převozu v částce 597 Kč, k jejíž úhradě byl žalovaný vyzván dopisem ze dne datum. Žalovaný však dosud žalobci ničeho nezaplatil. Dále žalobce uplatnil nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, a to ode dne datum do zaplacení. Žalovaný celé jméno žalovaného se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu ve věci se nedostavil. Při provedeném dokazování bylo záznamem Policie ČR o provedení dechové zkoušky ze dne datum a úředními záznamy Policie ČR ze dne datum prokázáno, že u žalovaného byla dechovou zkouškou zjištěna přítomnost alkoholu v organismu v rozsahu 3,17 ‰ a byl proveden jeho převoz z obec do protialkoholní záchytné stanice ve název nemocnici obec, kdy dne datum byl žalovaný zajištěn Policií ČR v obec, podroben dechové zkoušce na alkohol se závěrem intoxikace alkoholem a poté převezen na protialkoholní záchytnou stanici ve název nemocnici obec, kde byl předán dne datum. Vyčíslením nákladů žalobce ze dne datum, včetně technického průkazu použitého motorového vozidla, bylo prokázáno, že náklady na převoz žalovaného stanovené dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. činily celkem 597 Kč. Předžalobní výzvou ze dne datum, včetně dodejky, bylo prokázáno, že žalobce výzvou adresovanou do místa bydliště vyzval žalovaného k zaplacení nákladů za přepravu na protialkoholní záchytnou stanici v obec dne datum v částce 597 Kč. Podle ust. § 24 odst. 1, odst. 2 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, v platném znění, náklady na odborné lékařské vyšetření hradí poskytovateli zdravotních služeb Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, Probační a mediační služba, zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Podle ust. § 24 odst. 3 věta první zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, v platném znění, náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobce ve smyslu ust. § 24 odst. 1 zákona č. 65/2017 Sb. zajistil vyšetření žalovaného u poskytovatele zdravotních služeb a jeho převoz, přičemž má nárok na náhradu nákladů vyšetření a převozu vůči žalovanému jako vyšetřované osobě podle ust. § 24 odst. 2, odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb., neboť u žalovaného byla prokázána přítomnost návykových látek. Žalovaný v řízení neprokázal (ani netvrdil) úhradu pohledávky žalobce v částce 597 Kč, k jejíž úhradě byl vyzván. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Jelikož žalobce prokazatelně vyzval žalovaného k zaplacení částky 597 Kč v měsíci prosinci 2022, ocitl se žalovaný dne datum již v prodlení s plněním tohoto svého peněžitého závazku. Soud proto vyhověl podané žalobě v plném rozsahu a zavázal žalovaného k zaplacení částky 597 Kč s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení stanovenými dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a), § 2 odst. 1 vyhlášky č. 524/2015 Sb. v rozsahu paušální náhrady dvou úkonů ve věci (výzva k plnění, podání žaloby), tedy v částce celkem 200 Kč (2 x 100). Žalobce byl v tomto řízení podle ust. § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, osvobozen od soudního poplatku. Jelikož byl žalobce v řízení zcela úspěšný, přešla na žalovaného v celém rozsahu povinnost zaplatit soudní poplatek v souladu s ust. § 2 odst. 3 citovaného zákona. Soud proto zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit soudní poplatek v částce 1 000 Kč určený dle položky 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může ji oprávněný vymáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.