12 C 108/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Hermannem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 118 089 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 10 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 500 Kč od [datum] do [datum], z částky 3 000 Kč od [datum] do [datum], z částky 4 500 Kč od [datum] do [datum], z částky 6 000 Kč od [datum] do [datum], z částky 7 500 Kč od [datum] do [datum], z částky 9 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 10 500 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 77 830 Kč v pravidelných splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně, splatných vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to až do úplného zaplacení.

III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení a) částky 13 069 Kč, b) úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 101 399 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 99 899 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 98 399 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 96 899 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 95 399 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 93 899 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 92 399 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 90 899 Kč od [datum] do zaplacení, c) úroku ve výši 9,66 % ročně z částky 99 021,93 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 336 096 Kč.

IV. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se, po částečném zpětvzetí žaloby ze dne [datum] (v této části bylo řízení zastaveno pravomocným usnesením zdejšího soudu ze dne 12. 9. 2023, č. j. 12 C 108/2023-33), domáhá proti žalované zaplacení částky 101 399 Kč po zaokrouhlení (zbývající jistina 99 021,93 Kč a zbývající úroky 2 378 Kč), s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 101 399 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 9,66 % ročně z částky 99 021,93 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 336 096 Kč. Žalobu odůvodňuje tím, že dne [datum] uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž téhož dne poskytla na bankovní účet žalované úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaná spolu se sjednaným úrokem ve výši 64,31 % ročně zavázala splatit ve 48 měsíčních splátkách po 5 835 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje lednem 2023. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází i jiných zdrojů, z nichž bylo zjištěno, že volné zdroje žalované ke splácení úvěru jsou dostatečné. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, když do data zesplatnění úvěru (k němuž došlo dne [datum], neboť žalovaná se dostala do prodlení delšího 65 dnů s úhradou splátky [číslo] splatné dne [datum]) uhradila dvěma splátkami celkem částku 11 670 Kč.

2. Žalovaná ve vyjádření potvrdila skutečnosti ohledně uzavření smlouvy, vyplacení úvěru jakož i celkem doposud vrácené částky. Poukázala ovšem na porušení povinnosti žalobkyně posoudit s odbornou péčí její úvěruschopnost, v důsledku čehož je úvěrová smlouva absolutně neplatná. [příjmení] to poukázala rovněž na vybrané nezákonné a nemravné smluvní sankce, na výši roční procentní sazby nákladů (dále jen„ RPSN“) v rozporu s dobrými mravy jakož i na formulářový charakter smlouvy.

3. Podáním ze dne [datum] žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky 10 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 500 Kč od [datum] do [datum], z částky 3 000 Kč od [datum] do [datum], z částky 4 500 Kč od [datum] do [datum], z částky 6 000 Kč od [datum] do [datum], z částky 7 500 Kč od [datum] do [datum], z částky 9 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 10 500 Kč od [datum] do zaplacení, neboť žalovaná uhradila žalobkyni ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] vždy částku 1 500 Kč, tj. celkem 10 500 Kč. V rozsahu zpětvzetí žaloby tedy soud výrokem I. částečně zastavil řízení.

4. Ze shodných tvrzení účastníků vzal soud za svá následující skutková zjištění (§ 120 odst. 3 o. s. ř.). Žalobkyně se na základě písemné dohody zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 5 835 Kč zahrnujících splátku jistiny a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 64,30 % p. a. s tím, že výše předpokládané RPSN činila 87,08 %. Na základě této dohody žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, přičemž žalovaná dosud uhradil žalobkyni celkem částku 11 670 Kč (nad rámec plateb, ohledně nichž bylo výrokem I. řízení částečně zastaveno).

5. Soudu je z jeho úřední činnosti dále známo (§ 121 o. s. ř.), konkrétně ze spisu sp. zn. 8 C 256/2023, že žalovaná uzavřela dne [datum] se spol. [právnická osoba], úvěrovou smlouvu [číslo] na základě níž spol. [právnická osoba], poskytla žalované částku 388 000 Kč, kterou se žalovaná spolu se sjednaným úrokem ve výši 27,54 % ročně zavázala splatit v 96 měsíčních splátkách po 10 023 Kč.

6. Z listiny označené jako„ hodnocení klienta“, datované dne [datum], soud zjistil, že žalovaná před poskytnutím peněžních prostředků uvedla žalobkyni, že je vdova žijící sama ve vlastní nemovitosti, jediným pravidelným příjmem je důchod 16 185 Kč měsíčně, pravidelné měsíční výdaje žalované představuje částka životního minima 4 620 Kč, splátka jiného úvěru u žalobkyně ve výši 1 640 Kč a náklady na bydlení 3 568 Kč, přičemž jiné mandatorní výdaje nebyly zjištěny. Celkové pravidelné měsíční náklady žalované byly zjištěny ve výši 9 828 Kč.

7. Z listiny nadepsané jako platební předpis místních poplatků za rok 2023 soud zjistil, že žalovaná v roce 2023 uhradila za vodné a stočné celkem 1 760 Kč.

8. Z listin nadepsaných jako potvrzení o provedení transakce, resp. vybrané pohyby na účtu, soud zjistil, že žalovaná uhradila v období od 6/ 2023 do 11/ 2023 za telekomunikační služby celkem 5 671 Kč, tj. průměrně každý měsíc 1 134 Kč.

9. Z faktur vystavených dodavatelem [název společnosti] & [právnická osoba], soud zjistil, že žalovaná v období od 11/ 2023 do 12/ 2023 koupila palivové dříví v celkové ceně 11 000 Kč.

10. Z listiny nadepsané jako vybrané pohyby na účtu, datované dne [datum], soud zjistil, že žalovaná pobírá od [obec] správy sociálního zabezpečení invalidní důchod 3. stupně a vdovský důchod v celkové výši 17 650 Kč měsíčně.

11. Z platebních dokladů SIPO za období od 6/ 2023 do 8/ 2023 a od 10/ 2023 do 12/ 2023 soud zjistil, že žalovaná v uvedených obdobích hradila elektřinu, poplatek ČT a ČRo, plyn, kabelovou TV a dvě pojistné v průměrné výši 3 179 Kč měsíčně.

12. Z tiketů [příjmení] soud zjistil, že žalovaná v období od 6/ 2023 do 9/ 2023 a 11/ 2023 uhradila spol. [právnická osoba], každý měsíc částku 2 500 Kč.

13. Z poštovních poukázek typu A za období od 6/ 2023 do 11/ 2023 soud zjistil, že žalovaná v tomto období uhradila žalobkyni na jiný závazek ([variabilní symbol]) každý měsíc částku 1 000 Kč.

14. Z hlediska skutkového stavu zjištěného ze shora provedených důkazů, a na to navazujícího právního posouzení věci (viz níže), považoval soud skutková zjištění z ostatních provedených důkazů za nadbytečná.

15. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně v souladu s písemnou dohodou poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, přičemž žalovaná dosud uhradila žalobkyni celkem částku 11 670 Kč (nad rámec plateb, ohledně nichž bylo výrokem I. řízení částečně zastaveno). Před poskytnutím peněžních prostředků se žalobkyně zabývala osobními a majetkovými poměry žalované, na výdajové straně žalované ovšem nezohlednila její závazek vůči spol. [právnická osoba] Pravidelný měsíční příjem žalované představuje toliko důchod ve výši 17 650 Kč měsíčně, přičemž pravidelné měsíční výdaje žalované činí přibližně částku 8 880 Kč, v této částce ovšem nejsou započítány běžné denní náklady na živobytí (strava, ošacení, léky, doprava apod.).

16. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále také„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Soud se zprvu zabýval tím, zda žalobkyně neposkytla žalované v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v rozporu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Soud předesílá, že zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo], OPR- [právnická osoba], v . GK). V rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo], [právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další, Soudní dvůr Evropské unie vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

21. Stran zákonného požadavku na řádné zkoumání úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že žalobkyně při analýze výdajové stránky žalované zcela opomenula (lhostejno, zda úmyslně, či v důsledku nedbalosti) závazek žalované vůči spol. [právnická osoba] z titulu úvěrové smlouvy. V posuzované věci se přitom jedná, vzhledem k celkovým majetkovým poměrům žalované, o zcela zásadní okolnost mající vliv na schopnost žalované splácet úvěr, jelikož splátky byly v uvedeném právním vztahu sjednány ve výši 10 023 Kč měsíčně. Pokud by žalobkyně danou okolnost zohlednila, nemohla by, při dodržení povinností plynoucích pro ni ze zákona o spotřebitelském úvěru, nyní projednávaný úvěr žalované poskytnout, jelikož by tím žalovanou uvrhla do situace faktické nemožnosti plnit všechny její závazky. Za tohoto stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, což má dle § 87 odst. 1 ZoSÚ za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. S ohledem na shora uvedené se soud ani nezabýval konkrétními osobními a majetkovými poměry žalované, které žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti žalované zjistila, jelikož vzhledem k výše popsanému zásadnímu deficitu tohoto procesu ze strany žalobkyně by veškerá další zjištění byla nadbytečná.

22. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru vznikla žalované dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost vrátit žalobkyni zbylou část poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 77 830 Kč (žalobkyně poskytla žalované 100 000 Kč, v rozsahu 10 500 Kč bylo řízení zastaveno a současně nebylo prokázáno, že by žalovaná vrátila žalobkyni více než 11 670 Kč, tj. 100 000 - 22 170 = 77 830) v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 ZoSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud došel k závěru, že vzhledem k zjištěným majetkovým poměrům žalované (srov. skutková zjištění) je v jejích možnostech vracet žalobkyni jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč, jak ostatně žalovaná dosud činí. Nejedná se přitom o lhůtu k plnění dle § 160 o. s. ř., nýbrž o novou (hmotněprávní) soudem určenou dobu splatnosti ve smyslu výše cit. judikatury Nejvyššího soudu, neboť účastnici si novou dobu splatnosti nedohodli (vzhledem ke skutečnosti, že absolutní neplatnost smlouvy byla postavena najisto – deklarována až rozhodnutím soudu), tudíž výrok neobsahuje ani klauzuli o ztrátě výhody splátek v případě prodlení s úhradou některé splátky, neboť jednotlivé splátky se stanou splatnými až v budoucnu. Změní-li se poté možnosti spotřebitele (žalované), může soud na návrh některé ze smluvních stran dobu určenou rozhodnutím změnit (§ 87 odst. 3 ZoSÚ). Splatnost jednotlivých splátek poté soud určil na 25. den příslušného kalendářního měsíce, a to vzhledem k datu připisování částek důchodu na účet žalované.

23. Ve zbylé části soud zamítl žalobu v rozsahu všech nároků žalobkyně, které nepředstavují žalovanou nevrácenou jistinu spotřebitelského úvěru, neboť právním titulem pro vznik těchto nároků je absolutně (od počátku) neplatná smlouva o úvěru, z níž žalované nemohla vzniknout povinnost zaplatit žalobkyni uvedené nároky. Soud rovněž zamítl nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, jelikož se žalovaná s vrácením zbylé části poskytnuté jistiny dosud do prodlení nedostala (viz odůvodnění výše).

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem IV. podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná. Výrokem V. poté soud převážně úspěšně žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení, a to za použití § 150 o. s. ř. Důvody hodné zvláštního zřetele pro tento postup spočívají v tom, že žalovaná, coby spotřebitel, přestala splácet spotřebitelský úvěr, resp. se dostala do prodlení s jednotlivými splátky, a to primárně v důsledku nezodpovědného přístupu žalobkyně, která porušením norem na ochranu spotřebitele způsobila absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Jakkoliv tedy žalovaná včasným neplacením splátek úvěru zavdala žalobkyni důvod pro podání žaloby, nelze přehlížet, že do platební neschopnosti (nikoliv ve smyslu insolvenčního zákona) se žalovaná dostala zejména pro porušení zákonné povinnosti žalobkyní. Za této situace, přihlédne-li soud rovněž k majetkovým poměrům žalované a k její snaze hradit pravidelně splátky vůči všem jejím věřitelům, by bylo nespravedlivé, aby žalovaná byla povinna nahradit žalobkyni náklady řízení. Postup dle § 150 o. s. ř. je rovněž v souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne [datum], sp. zn. III.ÚS 3517/22), dle níž soud zvažující aplikaci moderačního práva má povinnost dát účastníkům prostor se k tomu vyjádřit a umožnit jim tak vznášet tvrzení či důkazní návrhy, které by mohly aplikaci tohoto ustanovení ovlivnit. Jen tak je postup soudu předvídatelný a dostojí zásadě kontradiktornosti řízení. V posuzované věci se žalovaná, vědoma si své povinnosti vrátit žalobkyni jistinu spotřebitelského úvěru, od počátku domáhala aplikace moderačního práva, žalobkyně tedy musela být srozuměna s tím, že na straně žalované jsou okolnosti odůvodňující tento postup a že soud k moderaci náhrady nákladů řízení může v konečném rozhodnutí přistoupit.