12 C 108/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Hermannem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem jméno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 30 817,79 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši , částka, , s úrokem ve výši , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá proti žalované nárokem č. , hodnota, zaplacení částky , částka, (jistina , částka, , poplatky , částka, , úrok , částka, a smluvní pokuta , částka, ) s úrokem z prodlení ve výši , částka, , s úrokem ve výši , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, nárokem č. , hodnota, zaplacení částky , částka, (jistina , částka, , úrok , částka, a poplatky , částka, ) s úrokem z prodlení ve výši , částka, , s úrokem ve výši , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Nárok odůvodňuje tím, že mezi žalovanou a spol. , právnická osoba, ., (dále jen „původní věřitelka“), po předchozím řádném zkoumání schopnosti žalované splácet poskytnuté peněžní prostředky, byla uzavřena dne , datum, smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále také jako „smlouva 1“) a dne , datum, smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále také jako „smlouva 2“). Na základě smlouvy 1 poskytla původní věřitelka žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaná spolu s úrokem a dalšími sjednanými poplatky (celková dlužná částka činila , částka, ) zavázala splatit v 14 měsíčních splátkách po , částka, . Poslední splátka byla splatná dne , datum, , avšak žalovaná do této doby zcela neuhradila celkovou dlužnou částku. Na základě smlouvy 2 poskytla původní věřitelka žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaná spolu s úrokem a dalšími sjednanými poplatky (celková dlužná částka činila , částka, ) zavázala splatit v 14 měsíčních splátkách po , částka, . Poslední splátka byla splatná dne , datum, , avšak žalovaná do této doby zcela neuhradila celkovou dlužnou částku. Původní věřitelka postoupila žalobkyni smlouvou ze dne , datum, pohledávky za žalovanou.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila.

4. Z listiny označené jako smlouva o úvěru č. , hodnota, , datované dne , datum, , soud zjistil, že na základě písemné dohody poskytla původní věřitelka téhož dne žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaná spolu s úrokem , částka, , poplatkem , částka, za poskytnutí úvěru, náklady , částka, na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem , částka, (celkem , částka, ) zavázala splatit původní věřitelce v 14 měsíčních splátkách po , částka, .

5. Z listiny označené jako smlouva o úvěru č. , hodnota, , datované dne , datum, , soud zjistil, že na základě písemné dohody poskytla původní věřitelka téhož dne žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaná spolu s úrokem , částka, , poplatkem , částka, za poskytnutí úvěru, náklady , částka, na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem , částka, (celkem , částka, ) zavázala splatit původní věřitelce v 14 měsíčních splátkách po , částka, .

6. Z listin označených jako žádost o úvěr, datovaných dne , datum, a dne , datum, , soud zjistil, že původní věřitelka se před poskytnutím peněžních prostředků žalované v obou případech zabývala jejími osobními a majetkovými poměry. Žalovaná v obou případech uvedla na předtištěném formuláři mj. to, že má dva dluhy u spol. , právnická osoba, s tím, že souhrnná výše exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů činí ke dni , datum, částku , částka, , resp. ke dni , datum, částku , částka, .

7. Z excelové tabulky označené jako transakční historie ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná uhradila původní věřitelce na smlouvu 1 celkem , částka, .

8. Z excelové tabulky označené jako transakční historie ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná uhradila původní věřitelce na smlouvu 2 celkem , částka, .

9. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek, datované dne , datum, , vč. příslušných příloh (seznamů pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny) soud zjistil, že původní věřitelka převedla ještě před podáním žaloby předmětné pohledávky za žalovanou na žalobkyni.

10. Skutková zjištění učiněná z ostatních provedených listinných důkazů, resp. další skutková zjištění učiněná ze shora uvedených listinných důkazů považoval soud za nadbytečná, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav a na to navazující právní posouzení věci (viz níže).

11. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Původní věřitelka poskytla žalované dle smlouvy 1 peněžní prostředky ve výši , částka, a dle smlouvy 2 peněžní prostředky ve výši , částka, , přičemž před poskytnutím těchto prostředků zjišťovala osobní a majetkové poměry žalované. Žalovaná uhradila původní věřitelce na smlouvu 1 celkem , částka, a na smlouvu 2 celkem , částka, . Před podáním žaloby převedla původní věřitelka dotčené pohledávky za žalovanou na žalobkyni.

12. Soud naopak nemá za prokázané, že by původní věřitelka před poskytnutím peněžních prostředků jakkoliv ověřovala skutečnost, zda proti žalované není veden výkon rozhodnutí či exekuce, resp. zda proti žalované není vedeno více exekucí a ve větším rozsahu, než uvedla sama žalovaná v předtištěném formuláři před poskytnutím peněžních prostředků.

13. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

1. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZoSÚ“), ve znění účinném do , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

2. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, ve znění účinném do , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

3. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

4. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že původní věřitelka uzavřela s žalovanou dvě smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Před podáním žaloby uzavřela původní věřitelka s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 a násl. o. z., na základě níž původní věřitelka postoupila žalobkyni předmětné pohledávky za žalovanou; žalobkyni tedy v tomto řízení svědčí aktivní věcná legitimace.

5. Soud se zprvu zabýval tím, zda původní věřitelka neposkytla žalované v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěry v rozporu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Soud předesílá, že zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., v. GK). V rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13, CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další, Soudní dvůr Evropské unie vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

6. Pro závěr, zda byly spotřebitelské úvěry poskytnuty žalované v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jsou zcela zásadní skutková zjištění stran prověřování existence případných exekucí vedených proti žalované. Z provedeného dokazování přitom soud nemá za prokázané, že by původní věřitelka před poskytnutím úvěru jakkoliv ověřovala, že proti žalované není veden výkon rozhodnutí či exekuce, přičemž takové zjištění je absolutním základem (výchozím bodem a prvotním předpokladem) pro další zkoumání majetkových poměrů žadatele o úvěr, neboť právě existence vedené exekuce proti žadateli je jedním z nejmarkantnějších ukazatelů o jeho aktuálních a budoucích majetkových poměrech. Případné vedení exekuce se promítá do majetkové sféry povinného (žadatele o úvěr) hned v několika rovinách. Příkladmo lze zmínit vliv na výši pravidelného příjmu žadatele, je-li exekuce prováděna srážkami ze mzdy a jiných příjmů (v takovém případě povinnému zůstává pouze tzv. nezabavitelná částka) nebo vliv na samotný poskytnutý úvěr, který může být postižen v rámci exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu anebo v rámci mobiliární exekuce, v závislosti na tom, zda je úvěr poskytnut žadateli hotově nebo převodem na účet. Vzhledem k závažnosti dopadů případné exekuce do majetkové sféry žadatele o úvěr soud v posuzované věci uzavřel, že nezkoumala-li žalobkyně před poskytnutím úvěru existenci případných exekucí vedených proti žalované, poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jelikož na základě neúplných informací o poměrech žalované nemohlo z logiky věci vyplynout, že zde nejsou důvodné pochybnosti o její schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Pro úplnost soud dodává, že pro posouzení „kvality“ procesu zkoumání úvěruschopnosti je primárně rozhodující, zda se žalobkyně touto otázkou vůbec zabývala. Teprve v návaznosti na zjištění učiněná např. z Centrální evidence exekucí (veřejný seznam, který je veden, provozován a spravován Exekutorskou komorou České republiky) lze usuzovat, zda je možné žadateli poskytnout úvěr navzdory proti němu vedené exekuci. V kontextu shora uvedeného poté nelze přistoupit ani na obvyklou argumentaci zejména nebankovních poskytovatelů úvěrů/zápůjček, že jim žádný právní předpis výslovně neukládá, aby před poskytnutím úvěru prováděli lustraci v Centrální evidenci exekucí. Naopak, tato povinnost je vyjádřena v § 86 odst. 1 větě prvé ZoSÚ, konkrétně slovy „a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.“ Původní věřitelka se přitom v rozporu se shora cit. judikaturou spolehla pouze na tvrzení žalované, aniž by dále jakkoliv ověřila, zda proti žalované nejsou vedeny další exekuce, resp. zda proti ní nejsou vedeny exekuce ve větším rozsahu, než tvrdí žalovaná.

7. S ohledem na shora uvedené se soud ani nezabýval konkrétními osobními a majetkovými poměry žalované, které původní věřitelka v rámci posuzování její úvěruschopnosti zjistila, jelikož vzhledem k popsaným deficitům tohoto procesu ze strany původní věřitelky by veškerá další zjištění byla nadbytečná.

8. Neunesení důkazního břemene žalobkyní stran skutečnosti, že v případě žalované nevyplynuly z výsledku posouzení úvěruschopnosti důvodné pochybnosti o její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, má za následek, že spotřebitelský úvěr byl žalované poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, což způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Navzdory znění ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ se jedná o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti (viz rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo výše cit. rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., v. GK).

9. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smluv o úvěru by žalované vznikla dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Na základě smlouvy 1 poskytla původní věřitelka žalované částku , částka, , žalovaná na tuto smlouvu uhradila původní věřitelce , částka, , na základě smlouvy 2 poskytla původní věřitelka žalované částku , částka, , žalovaná na tuto smlouvu uhradila původní věřitelce , částka, . Vhledem k uvedenému je zřejmé, že povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru žalované nevznikla, jelikož žalovaná uhradila na jistinu jednotlivých smluv více, než žalobkyně v tomto řízení požadovala.

10. S ohledem na shora uvedené soud zamítl žalobu v celém rozsahu pro neunesení důkazního břemene žalobkyně stran posuzování úvěruschopnosti žalované.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť zcela úspěšné žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.