12 C 109/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Hermannem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 300 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení příjmení.

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), bylo vyhotoveno tzv. zkrácené odůvodnění obsahující toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, jelikož se v posuzovaném případě jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky částku 2 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 300 Kč od datum do zaplacení, a to z titulu nákladů vzniklých žalobkyni na nezbytné vyšetření, ošetření a následný pobyt žalovaného převezeného dne datum na záchytnou stanici žalobkyně, kde žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše a zavázal se jej zaplatit ve lhůtě 14 dnů, tj. do datum, přičemž dosud dlužnou částku neuhradil.

3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasila. Žalovaný se na výzvu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud tudíž podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Dne datum pořídil žalovaný písemné prohlášení, v němž uznal co do důvodu a výše svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 2 300 Kč, spočívající v nákladech na ošetření a vyšetření osoby žalovaného v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně uskutečněné dne datum. Žalovaný se rovněž zavázal uhradit žalobkyni předmětný dluh nejpozději do 14 dnů od podpisu prohlášení. Z listinných důkazů nevyplynulo, že by žalovaný k okamžiku vyhlášení rozsudku na žalobou uplatněný nárok, byť i částečně, něčeho uhradil; tyto skutečnosti ostatně žalovaný po celou dobu řízení ani netvrdil.

5. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyni, coby poskytovateli záchytné služby, vzniklo vůči žalovanému právo na zaplacení nákladů za poskytnutou záchytnou službu ve výši 2 300 Kč podle ustanovení § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, a podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť žalovaný dne datum výslovně uznal vůči žalobkyni svůj dluh 2 300 Kč co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě. Jelikož žalovaný v průběhu řízení ani netvrdil (natožpak prokázal), že by na takto uznaný dluh žalobkyni něčeho uhradil, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalobkyni v souladu s ustanovením § 1958 odst. 1 a § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vzniklo rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 300 Kč od datum do zaplacení, jelikož dluh ve výši 2 300 Kč se žalovaný v rámci svého uznávacího prohlášení zavázal uhradit nejpozději do datum (ve lhůtě 14 dnů ode dne datum), tudíž od následujícího dne je žalovaný s úhradou dlužné částky v prodlení. Vzhledem k výše uvedenému vyhověl soud žalobě v celém rozsahu.

6. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění.

7. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Za účelně vynaložené náklady soud v uvedeném případě považuje pouze soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu za písemné podání ve věci a výzvu k plnění podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 100 Kč za každý úkon, tj. celkem 200 Kč Náklady řízení požadované žalobkyní ve výši odměny advokáta a režijních paušálů nebyly podle soudu potřebné k účelnému uplatňování práva, proto žalobkyni nebyly přiznány. Žalobkyně je státní příspěvkovou organizací hospodařící s majetkem státu podle zákona č. 219/2000 Sb., je tedy státem řízena a na státní rozpočet v určitém rozsahu navázána, proto měla při vymáhání pohledávek vůči pacientům volit co možná nejšetrnější prostředky. Vzhledem ke skutečnosti, že se po skutkové i právní stránce jedná o jednoduchý spor, není důvod, proč by za žalobkyni musel žalobu vyhotovit a podat advokát, neboť tím dochází ke zbytečnému zvyšování nákladů. Ústavní soud v obdobných případech zaujal stanovisko, že v takto jednoduché právní věci byl žalobce schopen zajistit si vyřešení tohoto případu vlastními prostředky (blíže rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech I. ÚS 2929/07, IV. ÚS 3131/10, I. ÚS 195/11). Celkové žalobkyni vzniklé náklady řízení ve výši 600 Kč je žalovaný podle ustanovení § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni k rukám advokátky do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.