12 C 130/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Hermannem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá proti žalované zaplacení a) částky [částka], b) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], c) kapitalizovaného úroku ve výši [částka], d) úroku ve výši 19 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, e) úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], f) úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá proti žalované zaplacení částky [částka] (jistina [částka], poplatky [částka]), úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] kapitalizovaného za období od [datum] do [datum] v částce [částka], úroku ve výši 19 % ročně z částky [částka] kapitalizovaného za období od [datum] do [datum] v částce [částka], úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 19 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobní nárok odůvodňuje tím, že dne [datum] uzavřela spol. [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitelka“), s žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] na základě níž poskytla původní věřitelka v hotovosti v den uzavření smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaná zavázala vrátit původní věřitelce spolu s úrokem [částka] za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 19 % ročně, odměnou [částka] za administrativní zpracování půjčky a dále s náklady [částka] za hotovostní inkaso splátek, to vše ve 100 týdenních hotovostních splátkách po [částka]. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Pohledávka ze smlouvy vč. příslušenství byla původní věřitelkou postoupena žalobkyni. Žalovaná za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku sepsání žaloby uhradila na pohledávku pouze částku [částka]. Původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet půjčku, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva.

2. Žalovaná se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněným nárokům nijak nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala zcela pasivní. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť žalobkyně ani žalovaná, ač obě řádně předvolány, se k jednání bez omluvy nedostavily.

3. Z listiny označené jako smlouva o půjčce soud zjistil, že na základě vzájemných ujednání obsažených v této listině poskytla původní věřitelka dne [datum] žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s úrokem ve výši [částka] (při sjednané úrokové sazbě ve výši 19 % ročně), poplatkem ve výši [částka] za administrativní činnost a poplatkem ve výši [částka] za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku ve výši [částka] se žalovaná zavázala splatit původní věřitelce ve 100 týdenních hotovostních splátkách po [částka] (poslední splátka [částka]).

4. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek vč. příslušného seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka na základě dohody ze dne [datum] převedla na žalobkyni pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo] vč. příslušenství.

5. Z listiny označené jako oznámení o postoupení pohledávky vč. příslušného podacího lístku České pošty soud zjistil, že původní věřitelka odeslala žalované dne [datum] doporučený dopis obsahující mj. výzvu k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu.

6. Z listiny označené jako výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě vč. příslušného podacího lístku České pošty soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

7. Z listiny nadepsané jako tabulka umoření soud nezjistil pro rozhodnutí věci žádné významné skutečnosti.

8. Na základě nesporného tvrzení žalobkyně vyšlo za řízení dále najevo (§ 132 o. s. ř.), že žalovaná za dobu od poskytnutí peněžních prostředků do okamžiku sepsání žaloby uhradila původní věřitelce, resp. žalobkyni částku [částka].

9. Na základě provedených důkazů, skutečností, co vyšly za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Původní věřitelka poskytla žalované dne [datum] na základě předchozího písemného ujednání v hotovosti peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaná spolu se sjednaným úrokem a poplatky zavázala vrátit původní věřitelce v pravidelných týdenních splátkách (viz odst. 3 rozsudku). Žalovaná za dobu od poskytnutí peněžních prostředků do okamžiku sepsání žaloby uhradila původní věřitelce, resp. žalobkyni pouze částku [částka]. Původní věřitelka odeslala žalované dne [datum] doporučený dopis obsahující mj. výzvu k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Původní věřitelka převedla na žalobkyni pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo] vč. příslušenství.

10. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by se původní věřitelka před poskytnutím peněžních prostředků jakkoliv zabývala majetkovými poměry žalované ve vazbě na její schopnost tyto prostředky v budoucnu řádně a včas splácet. Ačkoliv žalobkyně uvádí, že pro posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela především z údajů zanesených do tzv. karty zákazníka, které měly být následně ověřeny dokumenty předloženými žalovanou, tak žalobkyně v průběhu celého řízení soudu nedoložila tzv. kartu zákazníka ani jiné dokumenty nasvědčující zkoumání úvěruschopnosti ze strany původní věřitelky.

11. Podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

12. Podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

13. Podle ustanovení § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

14. Podle ustanovení § 563 obč. zák. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

15. Podle ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

16. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že původní věřitelka uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce dle ustanovení § 657 a násl. obč. zák. (s obsahem blíže vymezeným v odst. 3 rozsudku). Původní věřitelka dále uzavřela dne [datum] s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), na základě které původní věřitelka postoupila žalobkyni pohledávku za žalovanou vč. příslušenství z uvedené smlouvy o půjčce. Žalobkyni tedy v tomto řízení svědčí aktivní věcná legitimace.

18. Soud se dále zabýval tím, zda původní věřitelka ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované v postavení spotřebitele. K aspektům posuzování úvěruschopnosti se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]).

19. Co se týče rozložení důkazního břemeno, tak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

20. Ačkoliv žalobkyně uvádí, že původní věřitelka před poskytnutím půjčky ověřila žalovanou sdělené informace o jejích osobních a majetkových poměrech oproti dokladům, které jí měla žalovaná předložit, tak tuto spornou skutečnost v průběhu celého řízení nijak neprokázala, neboť soudu nedoložila tzv. kartu zákazníka ani jiné dokumenty nasvědčující zkoumání úvěruschopnosti ze strany původní věřitelky. Za tohoto stavu soud nemohl na základě provedených důkazů učinit závěr, zda vůbec původní věřitelka posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně se k jednání, u něhož jí mohlo být soudem poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř., bez omluvy nedostavila, k čemuž soud sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2848/10).

21. S ohledem na neprokázání posouzení úvěruschopnosti žalované dospěl soud k závěru, že smlouva o půjčce je dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní (§ 39 ve spojení s § 40a obč. zák. a contrario). Soud tedy právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně podle ustanovení § 457 obč. zák. s tím, že každý z účastníků je povinen vrátit druhému vše, co podle absolutně neplatné smlouvy dostal. Původní věřitelka poskytla žalované částku [částka], přičemž žalovaná vrátila částku [částka]. Žalobkyně se ovšem domáhá zaplacení jistiny pouze ve výši [částka], soud tudíž přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky [částka] (27 046,32 - 20 300 = 6 746,32), jelikož stran požadované jistiny nemohl dle ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. překročit návrh žalobkyně a přisoudit jí na jistině více, než čeho se domáhala.

22. Žalobkyni v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 ve spojení s § 563 obč. zák. a ustanovením § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, náleží i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, neboť žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky poprvé prokazatelně až v rámci oznámení o postoupení pohledávky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Za okamžik doručení tohoto oznámení soud považoval den [datum], neboť dle obecných poznatků z procesu doručování písemností prostřednictvím držitele poštovní licence (České pošty, s. p.) bývají písemnosti doručeny adresátovi zpravidla třetí den po odeslání, k němuž došlo dne [datum]. Jelikož původní věřitelka v oznámení stanovila žalované desetidenní lhůtu k úhradě dlužné částky, nastala splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 563 obč. zák. a výše cit. judikaturou uplynutím dne [datum], od následujícího dne, tj. od [datum] je tudíž žalovaná s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení.

23. Ve zbylé části soud pro neunesení důkazního břemene zamítl žalobu v rozsahu nároků žalobkyně, které nepředstavují žalobkyní požadovanou a současně žalovanou nevrácenou jistinu (výrok II. písm. a), c), d)), neboť tyto nároky vyplývají z absolutně neplatné smlouvy o půjčce, resp. v případě jistiny soud nemohl překročit žalobní žádání. Soud rovněž zamítl nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející počátku prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení (výrok II. písm. b), e)) a úroku z prodlení z části bezdůvodného obohacení, které již žalovaná původní věřitelce, resp. žalobkyni vrátila (výrok II. písm. f)).

24. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná byla v řízení převážně úspěšná, dle obsahu spisu jí však žádné náklady řízení nevznikly.