12 C 164/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Hermannem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku částka, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), bylo vyhotoveno tzv. zkrácené odůvodnění obsahující toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, jelikož se v posuzovaném případě jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky částka z titulu smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací číslo (datum aktivace datum) a na jejím základě vystaveného vyúčtování (faktury) číslo na částku částka, za období od datum do datum, splatné dne datum.

3. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný jakkoliv vyjádřil vůli být vázán právy a povinnostmi obsaženými v listině označené jako smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací v síti O2 číslo. Žalobkyně byla v souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. stran sporné skutečnosti projevu vůle žalovaného vyzvána u jednání dne datum k doplnění tvrzení a důkazů, na což reagovala doplněním ze dne datum, v němž sice popsala způsob, jakým měl žalovaný odsouhlasit obsah vzájemných práv a povinností vyplývajících z poskytování služeb elektronických komunikací - prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně (čímž ohledně této sporné skutečnost unesla břemeno tvrzení), avšak k nově tvrzeným skutečnostem již nepředložila žádné důkazy.

4. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by s žalovaným uzavřela jakoukoliv smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu ustanovení § 61 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“), jelikož nebylo prokázáno, že by žalovaný jakkoliv projevil vůli být vázán obsahem tvrzené smlouvy. Žalobkyně v řízení nepředložila žádné důkazy prokazující uzavření smlouvy mezi stranami, přičemž pouze z jednostranně vystavené a nikým nepodepsané faktury (vyúčtování) nelze dovodit, že mezi účastníky vznikl závazkový právní vztah, v důsledku jehož porušení (nezaplacení) by žalobkyně měla právo na zaplacení žalované částky.

5. S ohledem na shora uvedené soud pro neunesení důkazního břemene žalobu v celém rozsah zamítl, neboť žalobkyně navzdory poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v řízení neprokázala, že by mezi účastníky vznikl závazek z žalobkyní tvrzené smlouvy, z níž by poté vyplýval nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení peněžité částky.

6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, dle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).